Erich Fromm

Verze z 11. 12. 2014, 15:28, kterou vytvořil Karel.Hanus (diskuse | příspěvky) (→‎Související články)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Erich Fromm (23. března 1900 Frankfurt nad Mohanem, Německo – 18. března 1980 Locarno, Švýcarsko) byl německý sociální psycholog, psychoanalytik, sociolog, humanistický filosof a demokratický socialista. Pocházel z ortodoxně židovské rodiny a během svého mládí se setkal s antisemitismem a nenávistí vůči židům. Získal doktorát v psychologii, avšak věnoval se i sociologii a filosofii. Pokusil se o syntézu myšlenek Sigmunda Freuda a Karla Marxe. Marxovy pojmy tvořily obecný rámec, který naplnil Freudovými idejemi. V Berlíně získal psychoanalytický výcvik a seznámil se s Karen Horneyovou. Nejprve vycházel z klasické freudovské psychoanalýzy, později se však od ní odchýlil, stále se však pokládal za Freudova žáka. Před nacismem uprchl do USA, kde stejně jako Horneyová učil psychoanalýzu. Ta se ale postavila proti tomu, aby učil psychoanalýzu bez lékařského vzdělání. Bylo jí dáno za pravdu, takže Fromm společně s několika dalšími kolegy na protest odešel. Nějakou dobu žil v Mexiku, pak se odstěhoval do Švýcarska, kde po několika letech zemřel.


Teorie

Fromm vnímal život člověka ve vztahu ke společnosti jako celku. Zdůrazňoval význam sebeuvědomění a uvědomění si své vnitřní hodnoty.

K prosazení své svobody jednotlivec musí:

Za hlavní problém moderní společnosti pokládal volbu mezi „robotismem“ a „humanistickým socialismem“. Na společenství se má každý aktivně a odpovědně podílet, práce má být smysluplná a pracující mají mít možnost využívat kapitálu. To odpovídá Adlerově vizi společnosti jako spolupracujícího společenství.

Pojem osobnosti

Osobnost chápe jako celek zděděných a získaných duševních vlastností, které jsou pro jedince příznačné a činí každého jednotlivce jedinečným.

Rozlišil dvě základní složky osobnosti:

  • Temperament - je zděděný, konstituční a trvalý, představuje hlavní nástroj osobnosti
  • Charakter - míra, v níž jedinec uspěl v umění žít (vlastní problém etiky), utváří se hodnotovými volbami

Základní vzorce charakterových zaměření:

  • Produktivní charakter - obdarování druhých prostřednictvím lásky a práce
  • Neproduktivní charakter - předpoklad, že jedinec není schopen produkovat, takže vše, co potřebuje, musí dostat od druhých. Může toho docílit pasivním chováním nebo vykořisťováním.

Tyto vzorce jsou založeny na dvou procesech:

  • Socializace - vytváření si vztahu k druhým a k sobě, ochota poskytovat péči, souvisí s produktivním charakterem
  • Asimilace - člověk získává nebo si přisvojuje žádoucí předměty, souvisí s neproduktivním charakterem

U vyvážené osobnosti jsou oba procesy vhodně smíšeny a projevují se trvalým vzorcem.

Neproduktivní orientace (pod vlivem produktivního charakteru ztrácejí negativní význam a podporují růst):

  • Receptivní orientace - člověk očekává veškeré zajištění z vnějších zdrojů
  • Kořistnická orientace - člověk je odhodlán získat to, co potřebuje tím, že si to vezme nebo uloupí, kanibalistické chování
  • Hromadivá orientace - snaha uchovávat si nashromážděný majetek, obrany proti zásahům vnějšího světa do jeho věcí
  • Tržní orientace - člověk se řídí zásadou, že vše, co potřebuje, se získává procesem výměny (lidské osobnosti jsou tedy na prodej stejně jako jiné druhy zboží)

Lidské potřeby a láska

Pět hlavních potřeb:

  • Potřeba vztaženosti
  • Potřeba transcendence
  • Potřeba zakořeněnosti
  • Potřeba identity
  • Potřeba orientačního rámce

Zralá osoba je schopná tyto potřeby integrovat. Je schopná důvěrného vztahu k druhému člověku. Zralá láska vyplývá z produktivní charakterové orientace a je sjednocením za současného uchování vlastní integrity. Láska je aktivní silou v člověku a v terapii má uzdravující moc.

Bibliografie

  • Fromm, E. 1922. Das jüdische Gesetz: Ein Beitrag zur Soziologie des Diaspora-Judentums. Dissertation.
  • Fromm, E. 1941. Escape from Freedom. New York: Farrar and Rinehart (deu. Die Furcht vor der Freiheit. Steinberg. 1945, čes. Strach ze svobody. Praha. 1993, 2014).
  • Fromm, E. 1947. Man for Himself: An Inquiry into the Psychology of Ethics. New York: Rinehart and Co. (deu. Psychoanalyse & Ethik. Zurich. 1954, čes. Člověk a psychoanalýza. Praha. 1967, 1997).
  • Fromm, E. 1950. Psychoanalysis and religion. New Haven: Yale University Press. 1950. (deu. Psychoanalyse & Religion. Zurich. 1966, čes. Psychoanalýza a náboženství. Praha. 2003).
  • Fromm, E. 1951. The Forgotten Language: an Introduction to the Understanding of Dreams, Fairy tales, and Myths. (deu. Märchen, Mythen, Träume: Eine Einführung in das Verständnis einer vergessenen Sprache. Rowohlt-Taschenbuch. 2004, čes. Mýtus, sen a rituál. Praha. 1999).
  • Fromm, E. 1955. The Sane Society. New York: Reinhart and Winston, Inc. (deu. Wege aus einer kranken Gesellschaft: Eine sozialpsychologiscke Untersuchung, původní název: Der moderne Mensch und seine Zukunft: Eine sozialpsychologische Untersuchung. Munchen. 1960, čes. Cesty z nemocné společnosti: sociálně psychologická studie. Praha. 2009).
  • Fromm, E. 1956. The Art of Loving: An Inquiry into the Nature of Love. New York: Harper and Row. (deu. Die Kunst des Liebens. Frankfurt, Berlin, Wien. 1959, čes. Umění milovat. Praha. 1966, 1967, 1996, 2006, 2008, 2010).
  • Fromm, E. 1959. Sigmund Freud’s Mission: An Analysis of His Personality and Influence. New York: Harper and Row. (deu. Sigmund Freuds Sendung. Frankfurt/M. Berlin, Wien. 1967),
  • Fromm, E. 1960. Psychoanalysis and Zen Buddhism. In: Suzuki, D.T., Fromm, E.: Zen Buddhism and Psychoanalysis. New York: Harper and Row. s. 77-141. (deu. Zen-Buddhismus und Psychoanalyse. München. 1963).
  • Fromm, E. 1960. Let Man Prevail – A Socialist Manifesto and Program. New York: The Call Association. (deu. Den Vorrang hat der Mensch. Ein sozialistisches Manifest und Programm. In: GA V. 2000. S. 19-41).
  • Fromm, E. 1961. Marx’s Concept of Man. (with a Translation of Marx’s Economic and Philosophical Manuscripts by T.B. Bottomore). New York: F. Ungar Publisher Co. (deu. Das Menschenbild bei Marx: Mit den wichtigsten Teilen der Frühschriften von Karl Marx. Frankfurt am Main. 1963, čes. Obraz člověka u Marxe. Brno. 2004).
  • Fromm, E. 1961. May Man Prevail?: An Inquiry into the Facts and Fictions of Foreign Policy. New York: Doubleday. (deu. Es geht um den Menschen: Eine Untersuchung der Tatsachen und Illusionen in der Außenpolitik. Stuttgart 1981).
  • Fromm, E. 1962. Beyond Chains of Illusions: My encounters with Marx and Freud. New York: Simon and Schuster. (deu. Jenseits der Illusionen: Die Bedeutung von Marx und Freud. Zurich. 1967).
  • Fromm, E. 1964. The Heart of Man: Its Genius for Good and Evil. New York: Harper and Row. (deu. Das Menschliche in uns: Die Wahl zwischen Gut und Böse. Zürich. 1968, čes. Lidské srdce: jeho nadání k dobru a zlu. Praha. 1969, 1996).
  • Fromm, E. (ed.). 1965. Socialist Humanism: An International Symposium. New York: Doubleday.
  • Fromm, E. 1966. You Shall Be as Gods: A Radical Interpretation of the Old Testament and Its Tradition. New York: Holt, Rinehart and Winston. (deu. Ihr werdet sein wie Gott: Eine radikale Interpretation des Alten Testaments und seiner Tradition. Stuttgart. 1982, čes. Budete jako bohové: radikální interpretace Starého zákona a jeho tradice. Praha. 1993).
  • Fromm, E. 1968. The Revolution of Hope: Toward a Humanized Technology. New York: Harper and Row. (deu. Die Revolution der Hoffnung: Für eine Humanisierung der Technik. München. 1987).
  • Fromm, E. 1970. The Crisis of Psychoanalysis: Essays on Freud, Marx and Social Psychology. New York: Holt, Rinehart and Winston. (deu. Analytische Sozialpsychologie und Gesellschaftstheorie. Frankfurt. 1970).
  • Fromm, E.; Maccoby, M. 1970. Social Character in a Mexican Village: A Sociopsychoanalytic Study. Englewood Cliffs: Prentice Hall. (deu. Psychoanalytische Charakterologie in Theorie und Praxis: Der Gesellschafts-Charakter eines mexikanischen Dorfes. in: GA III. 2000. S. 231-540).
  • Fromm, E. 1973. The Anatomy of Human Destructiveness. New York: Holt, Rinehart and Winston. (deu. Anatomie der menschlichen Destruktivität. Stuttgart. 1974, čes. Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její povahu a následky?. Praha. 2007).
  • Fromm, E. 1976. To Have Or to Be?. New York: Harper and Row. (deu. Haben oder Sein: Die seelischen Grundlagen einer neuen Gesellschaft. Stuttgart. 1976, čes. Mít nebo být?. Praha.1992, 1994, 2002, 2014).
  • Fromm, E. 1979. Greatness and Limitations of Freud’s Thought. New York: Harper and Row. (deu. Sigmund Freuds Psychoanalyse – Größe und Grenzen. Stuttgart. 1979).
  • Fromm, E.; Bonß, W.(hrsg.). 1980. Arbeiter und Angestellte am Vorabend des Dritten Reiches: Eine Sozialpsychologische Untersuchung. Stuttgart. (Eng. The Working Class in Weimar Germany: A Psychological and Sociological Study. London. 1984).
  • Fromm, E. 1981. On Disobedience and Other Essays. New York: The Seabury Press. (deu. Über den Ungehorsam und andere Essays. Stuttgart. 1982).
  • Fromm, E.; Schultz, H. J. (hrsg.) Über die Liebe zum Leben: Rundfunksendungen. Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt. (Eng. For the Love of Life. New York. 1986).
  • Fromm, E. Funk, R. (hrsg.). 1985. Erich-Fromm-Lesebuch. Stuttgart: Deutsche Verlags-Anstalt. (Eng. The Erich Fromm Reader. New Jersey.1994) .
  • Fromm, E.; Funk, R. (hrsg.) 1990. Ethik und Politik. Antworten auf aktuelle politische Fragen. Weinheim/Basel: Beltz Verlag.
  • Fromm, E.; Funk, R. (ed.). 1993. The Art of Being. New York: Continuum. (deu. Vom Haben zum Sein: Wege und Irrwege der Selbsterfahrung. Weinheim/Basel. 1989, čes. Umění být. Praha. 1994).
  • Fromm, E.; Funk, R. (hrsg.). 1994. Liebe, Sexualität und Matriarchat – Beiträge zur Geschlechterfrage. München: Deutscher Taschenbuch Verlag. (Eng. Love, Sexuality, and Matrarchy. About Gender. New York. 1997).
  • Fromm, E.; Funk, R. (hrsg.) 2000. Authentisch leben. Freiburg: Herder.
  • Fromm, E.; Funk, R. (ed.). 1994. The Art of Listening. New York: The Continuum Publishing Corporation). (deu. Von der Kunst des Zuhörens: Therapeutische Aspekte der Psychoanalyse, Weinheim/Basel. 1991, čes. Umění naslouchat. Praha. 2000).
  • Fromm, E. 2000. Gesamtausgabe in 12 Bänden. DVA.

Odkazy

Doporučená literatura

  • Fromm, E. 1966. Umenie milovať. Bratislava: Obzor.
  • Fromm, E. 1966, 1967, 1996, 2006, 2008, 2010. Umění milovat. Praha: Orbis, Orbis, Nakladatelství Josefa Šimona, Český klub, Český klub, Český klub.
  • Fromm, E. 1967, 1997. Člověk a psychoanalýza. Praha: Svoboda, Aurora.
  • Fromm, E. 1969, 1996. Lidské srdce: jeho nadání k dobru a zlu. Praha: Mladá fronta, Nakladatelství Josefa Šimona.
  • Fromm, E. 1970. Sny a mýty: symbolika snov, rozprávok a mýtov. Bratislava: Obzor.
  • Fromm, E. 1992, 1994, 2002, 2014. Mít nebo být? Praha: Naše vojsko, Naše Vojsko, Aurora, Aurora.
  • Fromm, E. 1993. Budete jako bohové: radikální interpretace Starého zákona a jeho tradice. Praha: nakladatelství Lidové noviny.
  • Fromm, E. 1993, 2014. Strach ze svobody. Praha: Naše vojsko, Portál.
  • Fromm, E. 1994. Umění být. Praha: Naše vojsko.
  • Fromm, E. 1999. Mýtus, sen a rituál. Praha: Aurora.
  • Fromm, E. 2000. Umění naslouchat. Praha: Aurora.
  • Fromm, E., Frýba, M. 2001. Opravdové přátelství podle nauky Buddhovy: suvenýr ke 100. narozeninám ctihodného Maháthery Nyánaponiky. Olomouc: Votobia.
  • Fromm, E. 2003. Psychoanalýza a náboženství. Praha: Aurora.
  • Fromm, E. 2004. Obraz člověka u Marxe. Brno: L. Marek.
  • Fromm, E. 2007. Anatomie lidské destruktivity: můžeme ovlivnit její povahu a následky?. Praha: Aurora.
  • Fromm, E. 2009. Cesty z nemocné společnosti: sociálně psychologická studie. Praha: Earth Save.
  • Funk, R. 1994. Erich Fromm. Praha: Nakladatelství Lidové noviny.

Související články

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Erich_Fromm&oldid=12106“