Mennoferská teologie

Verze z 18. 12. 2014, 13:32, kterou vytvořil Diana.Mickova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Mennoferská teologie''' se nazývá podle města Mennoferu, dnešní Memfidy, jednoho z nejvýznamnějších center starověkého Egypta. …“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Mennoferská teologie se nazývá podle města Mennoferu, dnešní Memfidy, jednoho z nejvýznamnějších center starověkého Egypta.

Šabakova deska

Samotný text mennoferské teologie se nachází na tzv. Šabakově desce (British museum No.498), pocházející z období 25.dynastie. Na mnoha je ovšem poškozen, jelikož samotná deska v pozdějších obdobích sloužila jako kámen k mletí obilí. O samotném stáří textu odborníci stále vedou spory. Na počátku celého textu totiž faraon Šabaka prohlašuje, že se jedná o text, který byl nalezen na starých poničených svitcích, a on jej nechal přepsat a vytesat do kamene, přičemž text je napsán v archaickém či záměrně archaizujícím jazyce. Může se jednat o propagandu a záměrný odkaz na starší období egyptských dějin, což nebylo v období 25.dynastie nic neobvyklého, nicméně některé koncepty a představy, které mennoferská teologie obsahuje, jako například mýtus o sporu Hora se Sutechem nebo představy o vzniku světa pomocí magické moci slova, se objevují např. už v Textech pyramid nebo Textech rakví. Objevují se zde ovšem také synkretismy a náboženské představy, typické spíše pro pozdější období, někteří badatelé se tak kloní spíše k tomu, že text byl sepsán v časech Nové říše, a to konkrétně 19.dynastie. Je ovšem také možné, že se jedná o dílo mennoferských kněží, Šabakových současníků, kteří s využitím starších textů a představ text sami vytvořili a panovník jej následně použil jako politickou propagandu.

Obsah

Text mennoferské teologie lez rozdělit do několika tematických částí. V úvodní části, jak již bylo řečeno, promlouvá panovník Šabaka, který se zmiňuje o tom, jak byl původní text nalezen a opsán. Tyto informace se nacházejí ve dvou horizontálních řádcích na vrchu desky. Následně pokračuje 62 sloupců, popisujících místní náboženské představy. V první části samotného náboženského textu se pojednává o sporu Hora se Sutechem, jejich rozsouzení a rozdělení vlády nad Egyptem mezi ně, a následně ustanovení Hora vládcem nad celou zemí. Už zde je ovšem zdůrazňována role Memfidy a jejího hlavního boha, Ptaha, na kterého je v celém textu kladen důraz, a který zde vystupuje rovněž jako stvořitel. Podle první části textu se toto rozsouzení mělo odehrát právě v Ptahově chrámu v Mennoferu, a na mennoferské pohřebiště je zde umisťován i hrob boha Usira. Hor jako vládce Egypta je zde také spojován s Ptahem Tatenenem. V druhé části je popisováno stvoření světa bohem Ptahem. Svět je zde stvořen pomocí Ptahova srdce a jazyka, zastupujícími zde myšlení (Egypťané věřili, že myšlení, svědomí a paměť sídlí v srdci) a slovo. Celý svět tak vzniká pomocí myšlenky, přenesené do slov. Na magickou moc slov je zde kladen zvláštní důraz, a je spojována také se stvořením hieroglyfů, které byly považovány za mocné magické nástroje. Po samotném stvoření světa jej Ptah také organizuje a uspořádává. V samotném textu tedy čteme: „Vidění očí, slyšení uší a dýchání vzduchu nosem jsou přítomny v srdci. On(o) (tj. buď Ptah, nebo srdce, text je zřejmě záměrně dvojznačný) je to, co je zdrojem všeho vědění a jazyk opakuje to, co srdce vymyslí / o čem srdce přemýšlí. On stvořil všechny bohy, a to i Atuma a jeho Devatero. Všechna slova bohů /každý hieroglyf vznikl z toho, co vymyslelo / o čem přemýšlelo srdce a co přikázal jazyk. (…)Pohyb každého údu je podle jeho rozkazu, toho, co je vysloveno / podle rozkazu jeho slov, toho, co vymyslelo srdce a co vyšlo z jazyka.“ Bohové, známí jako stvořitelé z jiných kosmogonií, zde vystupují pouze jako Ptahovy nástroje nebo projevy , např. o hélipolském Devateru se zde můžeme dočíst : „Devatero jsou tedy jeho zuby a jeho rty v tom výroku, kterým vyhlásil všechny věci a ze kterého vzešli Šu a Tefnut, a který zrodil Devatero.“ Co se týče hermopolské kosmogonie, Ptah je zde identifikován s bohem Thovtem, který zde vystupuje ve spojistosti se svým patronátem nad (magickými) slovy a písmem : „On je Thovt, který je moudrý, jehož moc je větší než bohové / než (moc ostatních) bohů. Tak byl Ptah spokojen, poté, co vytvořil všechny věci a všechna božská slova / hieroglyfy.“ Tak je Ptah spojen s ostatními významnými kultovními centry a dalšími bohy stvořiteli, kteří ovšem vždy fungují jako jeho součást nebo projev, a mennoferští kněží tak vyjadřují nadřazní své představy o stvoření světa nad ostatními.