Kniha bran

Kniha bran je další z novoříšských podsvětních knih, pojednávající o putování slunečního božstva podsvětím během dvanácti hodin noci. V pozdějších dobách bylo 12 hodin noci v této knize nahrazeno pouze šesti úseky. Od ostatních podobných textů se liší především svým uspořádáním, a například také tím, že více než ostatní texty zdůrazňuje postavu zemřelého krále, doprovázejícho sluneční božstvo na jeho bárce. Celkově je koncepce tohoto textu velmi Amduatu, v jistých aspektech se od něj ale liši, a to například tím, že rozlišuje božské bytosti a blažené zesnulé achu, nebo že v Reově bárce se namísto početného doprovodu nachází pouze Heka (Magie),Sia (Vědění či Poznání) a had Mehen.

Původní název tohoto textu v egyptštině se nedochoval. Novodobé označení pochází od bran, chráněných oheň chrlícími hady, které slouží jako průchody a ohraničení jednotlivých hodin. Celá koncepce knihy je rozdělena do tří pásů, přičemž ve středním z nich se nachází Reova bárka, tažená na provaze čtyřmi bytostmi, a v krajních pásech se objevují různí bohové, démoni, a zemřelí.

V Haremhebově hrobce se tento text nachází na místě, kde je obvykle Amduat. Na stejném místě se tento text nachází i v hrobce Ramesse I., v hrobce Sethiho I. je na tomto místě opět Amduat a Kniha bran se nachází ve sloupových síních, a také na jeho sarkofágu, od Ramesse II. se tento text nachází v hrobkách panovníků i na dalších místech. Posledním panovníkem, který použil části Knihy bran na výzdobu své hrobky je Ramesse VII. Narozdíl od Amduatu a dalších podsvětních knih se Kniha bran nachází v hrobkách nekrálovských osob pouze výjimečně.

První hodina

V první hodině sluneční bůh vstupuje do podsvětí, a je zdravem všemi zemřelými (na rozdíl od Amduatu, kde jej pozdravují jednotlivá božstva). Nachází se zde první brána a sloupy s beraní či šakalí hlavou, symbolizující pravomoc boha, který vyměřuje odměny a tresty.

Druhá hodina

V této hodině jsou zemřelí rozdělováni na blažené a zatracené.

Třetí hodina

V této hodině se objevují hlavní motivy noční pouti podsvětím, jako ohnivé jezero, sluneční bárka, nebo vzkříšení. V dolním registru se poprvé setkáváme s nepřítelem slunečního boha, hadem Apopem.

Čtvrtá hodina

Zde se objevuje jezero života a také jezero uraeů, a také schránky s mumiemi, jimž Re přináší vzkříšení. Nachází se zde také stočený had časů a personifikace jednotlivých hodin.

Pátá hodina

V této hodině je zemřelým přidělován prostor a čas. Jsou zde zobrazeny čtyři lidské rasy podle egyptských představ, tedy Egypťané, Asijci, Núbijci a Libyjci, což značí dostupnost posmrtného života i pro jiné národy, než Egypťany, tedy koncept, který se v Egyptě objevuje až v Nové říši, a to po amarnské reformě. V této hodině je také přemožen Apop, a nachází i zobrazení Usirova soudu, odehrávající se mezi pátou a šestou hodinou, jde o jediné zachycení této scény v podsvětních knihách. Zajímavé je, že jsou zde zobrazené prádzné personifikované váhy (narozdíl od Knihy mrtvých, kde na váhách bývá zobrazováno vážení srdce zemřelého proti peru, symbolizujícímu maat).

Šestá hodina

Zde je před sluneční bárkou neseno mrtvé tělo slunce v podobě mumie, které se spojuje se svým ba a tak může dojít vzkříšení. Po straně sluneční bárky je zobrazen had času.

Sedmá hodina

V této hodině jsou ničeni nepřátelé slunečního boha, a jemu jsou přinášeny obětiny. V textu, doprovázejícím tento úsek, zdraví Usir své následovníky.

Osmá hodina

V této hodině nalezneme zobrazení času jako nekonečného provazu, který se po hodinách odvíjí, a slouží také jako vlečný provaz bárky, přinášející tajemství. Páni Západu se zde starjí o blažené zesnulé achu, a trestají nepřátele, začínají také ožívat mumie.

Devátá hodina

Zde se nachází zobrazení vodní nádrže s utopenými, kteří od Nuna získávají schopnost vzkříšení a regenerace. Narazíme zde na motiv rozdávání potravy a opět se setkáváme s ničením nepřátel.

Desátá hodina

Zde se odehrává boj s Apopem, který je zamotán do magické sítě, a následně začíná cesta stoupat k nebesům.

Jedenáctá hodina

V této hodině se Apop objevuje už rozsekaný a svázaný. Provaz, kterým je svázaný, drží ruka, která se vynořuje u hlubokých vod, a ve sluneční bárce se objevuje Reova tvář, kterou oslavují jásající bohové.

Dvanáctá hodina

V poslední hodině noci hvězdy ohlašují příchod slunečního boha, který připouvá na své bárce, před kterou je Apop, svázaný provazy. Čtyři paviáni Rea vítají, a u poslední brány stojí Eset a Nebthet v hadích podobách. Závěrečný obraz celého textu je bez registrů, a ukazuje Nuna, pozvedajícího sluneční bárku z pravodstva. Na bárce je vidět sluneční bůh v podobě skaraba Chepriho, kterého vítá Nut. Tato scéna ukazuje úspěšné završení pouti slunečního boha podsvětím, ale také poukazuje na neustálou obnovu a opakování stvoření.

Další literatura

Budge, E. A. W. 1905 : "The Egyptian Heaven and Hell", 1. ed. London: Kegan Paul, Trench, Trubner & Co.

Hornung, E. 1979 : "Das Buch von den Pforten des Jenseits: nach den Versionen des Neuen Reiches", Geneve: Editions de Belles-Lettres.

Ziedler, J. 1996 : "Pfortenbuchstudien", Wiesbaden.