Poslání, pracovní metody a výsledky obsahové analýzy

Obsahová analýza je metoda, která umožňuje objektivně zachytit obsah dokumentu pomocí přirozeného či umělého jazyka ve formě redukovaného textu či věcných selekčních údajů. Analýza dokumentu může probíhat automaticky pomocí strojového zpracování nebo v procesu intelektuálního zpracování lidmi, případně kombinací obou uvedených přístupů v hybridních systémech. Obsahová analýza je využívána nejen v procesu pořádání informací, ale také jako metoda kvalitativního a kvantitativního výzkumu.

Poslání a pracovní metody obsahové analýzy

Posláním obsahové analýzy je objektivní a relevantní vyjádření obsahu dokumentu (případně dalších hledisek jako jsou forma či uživatelské určení), které usnadní vyhledávání a další práci s dokumentem. Mezi techniky, které jsou k obsahové analýze využívány patří automatická nebo intelektuální indexace a konceptuální nebo relační analýza. Pracovní metody obsahové analýzy jsou popsány v ČSN ISO 5963 (01 0174) Dokumentace. Metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru lexikálních jednotek selekčního jazyka.

Výsledky obsahové analýzy

Výsledkem obsahové analýzy je množina slov přirozeného jazyka, které formulují obsah (předmět/téma) dokumentu, jeho části nebo jednotlivé informace. Výsledkem obsahové analýzy může být abstrakt (referát), anotace, předmětové heslo, deskriptor nebo znak (symbol) pořádacího systému.[1]

Abstrakt (referát)

Norma ISO 214 definuje abstrakt jako „stručnou a přesnou reprezentaci obsahu dokumentu bez vlastní interpretace nebo hodnocení a bez rozlišování autorství abstraktu“. Abstrakty lze rozdělit na informativní a indikativní. Informativní abstrakt zobecňuje podstatné kvantitativní/kvalitativní informace z dokumentu. Indikativní abstrakt se používá jako shrnutí rozsáhlých textů, vystihuje hlavní probíraná témata, způsob prezentace těchto témat a druh dokumentu.[2]

Anotace

Anotace je „kratší sdělení, které charakterizuje dokument, pokud jde o obsah, hodnotu, účel, vnější formu a původ“. Funkcí anotace je prohloubení informací získaných z bibliografických údajů. B. Kovář dělí anotaci na informativní, doporučující, všeobecnou a specializovanou. Informativní anotace je krátká zpráva o tematice dokumentu. Doporučující anotace udává vhodnost dokumentu pro určité kategorie uživatelů. Všeobecná anotace popisuje dokument jako celek pro široký okruh uživatelů. Specializovaná anotace charakterizuje dokument podle určitých aspektů, je určena pro odborníky z užšího, vymezeného vědního oboru.[1]

Předmětové heslo

Předmětové heslo je prekoordinovaný pořádací prostředek, slovní (verbální) vyjádření předmětu dokumentu, tj. jeho tématu, případně vedlejších témat.[1]

Deskriptor

Deskriptor je normalizované a předepsané pořádací a selekční heslo, které vylučuje další ekvivalentní slova z užívání v daném selekčním jazyku. Složená témata jsou pomocí deskriptorů vyjadřována postkoordinovaně, tj. spojováním a kombinací hesel. Termíny lze vyhledávat v řízených slovnících deskriptorů, které obsahují synonyma (tzv. nedeskriptory) a jinak spjatá slova (např. nadřazené, podřazené, asociované termíny).[1]

Znak (symbol) pořádacího systému

V procesu systematického pořádání je verbálně vyjádřený obsah dokumentu vřazován do systému lidského poznání, přičemž výrazy přirozeného jazyka jsou převedeny na výrazové prostředky jazyka umělého, tj. znaky, symboly (notace). Příklady takových systémů jsou Mezinárodní desetinné třídění (MDT) nebo Deweyho desetinné třídění (DDT).[1]

Odkazy

Reference

  1. ↑ 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: ÚVTEI, 1974.
  2. ↑ ČSN ISO 214 (01 0148): Dokumentace - abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Český normalizační institut, 2001.

Odkazy

Doporučená literatura

  • ČSN ISO 214. Dokumentace - abstrakty pro publikace a dokumentaci. Praha: Český normalizační institut, 2001. 16 s. Třídící znak 01 0148.
  • ČSN ISO 5963. Dokumentace. Metody analýzy dokumentů, určování jejich obsahu a výběru lexikálních jednotek selekčního jazyka. 1. vyd. Praha: Český normalizační institut, 1995. 10 s. Třídící znak 01 0174.
  • HÁJEK, Martin. Čtenář a stroj: vybrané metody sociálněvědní analýzy textů. Vyd. 1. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2014. 226 s. ISBN 978-80-7419-161-9.
  • HYHLÍKOVÁ, Věra. Informační analýza dokumentu. Praha: UVTEI-Institut pro mimoškolní vzdělávání, 1984. 80 s. Učební texty / UVTEI; 19.
  • KOVÁŘ, Blahoslav. Obsahová analýza dokumentu. Praha: ÚVTEI, 1974. 44 s. Metodický leták; sv. 105.
  • KUČEROVÁ, Helena. Co analyzujeme při obsahové analýze dokumentů? K pojmu aboutness v organizaci znalostí. Knihovna: knihovnická revue, 2014, 25(1), s. 36-54. ISSN 1801-3252. Dostupné také z: http://knihovna.nkp.cz/knihovna141/141036.htm.

Související články

Klíčová slova

indexace, obsahová analýza, věcné pořádání informací, výzkumné metody

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Poslání,_pracovní_metody_a_výsledky_obsahové_analýzy&oldid=34936“