Rozhovor

Psychologický rozhovor (interview) je jednou z nejobtížnějších klinických metod, jejímž prostřednictvím získáváme informace o vnitřním světě jedince (o jeho názorech, postojích, přáních, obavách). Dají se tak získat informace, které nejsou přístupné z pouhého pozorování. Kvalitní vedení rozhovoru vyžaduje spoustu tréninku a zkušeností, nejčastější chybou psychologa v rozhovoru je netrpělivost.

Rozhovor můžeme rozdělit z hlediska jeho cíle na diagnostický (jehož cílem je vyšetřit jedince a udělat si představu o jeho aktuálním stavu), terapeutický, anamnestický (cílem je získání anamnézy), výzkumný, poradenský a výběrový.

Z hlediska toho, na co se v rozhovoru zaměřujeme, jej můžeme dělit na přímý (kde nás zajímá obsah výpovědi) a nepřímý (kde sledujeme spíše neobsahové aspekty výpovědi jako je způsob vyjadřování). Z dalších typů rozhovoru uveďme larvovaný (kde si vyšetřovaná osoba není vědoma toho, že od ní záměrným způsobem získáváme informace) nebo stresový (využívaný ve forenzní psychologii).

Diagnostický rozhovor

Smyslem diagnostického rozhovoru je shromáždit co nejvíce faktických údajů o vyšetřované osobě. Jeho délka by neměla přesáhnout 45 minut (vstupní rozhovory do psychologického vyšetření bývají kratší, do 15 minut).

Diagnostický rozhovor můžeme z hlediska pružnosti a vázanosti rozdělit na neřízený (bez struktury, volný výběr témat i způsobu dotazování) a řízený (zaměřený a organizovaný způsob dotazování). Řízený rozhovor má několik variant lišící se mírou standardizace.

• standardizovaný rozhovor (strukturovaný) je veden podle předem vypracovaného schématu a používá se nejčastěji u témat, kde by se respondenti neradi vyjadřovali písemně (motivace suicidálního pokusu, sexuální úchylky, atd.).
• částečně standardizovaný rozhovor (polostrukturovaný) má jasný záměr a cíl, přesné pořadí a formulace otázek zůstává volné. Je však potřeba dotknout se všech vytyčených témat.
• volný rozhovor má jasný a konkrétní cíl, prostředky a způsoby, jak se k němu dostat, nejsou dány

Fáze rozhovoru

Úvodní fáze a navázání kontaktu - Cílem je naladit se na respondenta a vytvořit důvěrné prostředí.

Jádro rozhovoru - Cílem je získat co největší množství diagnostických informací, často se využívají následující postupy:

• od obecných problémů ke konkrétním
• od jednotlivostí k obecnějším výpovědím
• od neosobních k osobním a intimním otázkám
• diagnosticky relevantní otázky jsou střídány s méně emočně nabitými otázkami (maskovací technika)

Závěr rozhovoru - Uvolnění tenze, naladění respondenta na další spolupráci.

Techniky vedení rozhovoru

Během rozhovoru používá psycholog celou řadu technik, aby dovedně vedl směr rozhovoru, udržoval příjemné prostředí a vytěžil co nejvíce diagnostického materiálu.

Kladení otázek

Podle Kerlingera musí mít otázka jasný vztah k problému, musí být jasná, musí být emočně přijatelná, nesmí být dvojsmyslná a sugestivní a nemá navádět k desirabilní odpovědi. Obecně psychologa zajímají spíše odpovědi na otázky "jak" než "proč". Je vhodné formulovat otázky jako otevřené, a tak, aby provokovaly klienta k obsáhlejším odpovědím. Psycholog by neměl hovořit více než 30% času rozhovoru.

• Otevřené otázky podněcují respondenta, aby odpovídal v celých větách a aby se rozpovídal
• Uzavřené otázky se dají zodpovědět jedním až dvěma slovy, a slouží spíše k ujasnění
• Přímé otázky - "Unavuje vás vaše zaměstnání?"
• Nepřímé otázky - "Jak se cítíte na konci pracovní doby?"
• Projektivní - "Jak se asi většina lidí cítí na konci pracovní doby?"
• Trychtýřovité otázky postupují od obecného ke konkrétnímu
• Hřebenovité otázky se vyznačují střídáním témat

Technika jednoduché akceptace

Vyjadřování toho, že klienta posloucháme a bereme na vědomí. Známé také jako aktivní naslouchání.

Technika zachycení a objasnění

Zachycení podtextu a pocitů respondenta k tomu, co bylo právě řečeno.

Technika parafrázování

Slouží k udržování hovoru na živé a spontánní úrovni. Psycholog parafrázuje (řekne svými slovy) respondentovu výpověď.

Technika interpretace

Má svůj čas a místo, které je vhodné opatrně volit. Psycholog interpretuje výpovědi respondenta.

Technika ujištění

Pomáhá odstraňovat zábrany zvláště u nejistých respondentů a citlivých témat.

Technika používání pomlk

Využití ticha v rozhovoru jako čas pro přemýšlení, srovnání si toho, co bylo řečeno, nebo jako vytvoření prostoru pro respondentovu odpověď.

Odkazy

Použitá literatura

• Svoboda, M. (Ed.), Humpolíček, P., Šnorek, V. (2013). Psychodiagnostika dospělých. Praha: Portál.