Vývojová diagnostika

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupně vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody daných druhů metod

• Klinické
  

  Možná podoba psychodiagnostického vyšetření
  • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
  • výhody:
    • umožňují komplexnější poznání daného jedince
    • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
  • nevýhody:
    • nejsou standardizované
      • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
      • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
      • jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele
• Testové
  • jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
  • výhody:
    • jsou standardizované
      • jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
      • jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tou je nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u daného jedince s tím, jaké jsou "normální", resp. běžné či nejtypičtější výsledky v rámci dané širší populace jedinců
      • jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
  • nevýhody:
    • jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti opět pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)

Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky

• Vývojové škály
  • užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje (a to celkového psychického vývoje), konkrétně diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
  • funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...) ještě nejsou u dětí v uvedeném věku dostatečně diferencovány; také slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a též podobě jeho řečovém vývoji
  • oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
  • některá specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:
    • nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte; musí být optimální, jinak figuruje jako výrazně rušivá proměnná, která může naprosto znemožnit realizaci administrace
    • nutno se dítěti výrazněji přizpůsobovat - diagnostika poté probíhá zprav. za méně standardních podmínek (např. s dítětem v průběhu vyšetření ležíme na koberci)
    • na vyšetření je zprav. přítomen rodič či jiný pečovatel
    • u dítěte ve věku kolem 2 - 3 let, tj. v oddobí prvního vzdoru a počátků formování identity vlastního jáství, se může objevovat výrazný negativismus, a tedy tendence všechny úkoly zadávané v rámci diangostiky odmítat. Je poté zprav. vhodné na dítě nevyvíjet další nátlak, neboť by to vedlo pouze k nárůstu jeho odporu. Naopak je na místě zaujmout kooperativní přístup a diagnostiku představit a nabídnout dítěti jako určitou formu hry a podpořit tak jeho motivovanost k její realizaci. Hravá forma vyšetření je celkově doporučována u o psychodiagnostiky dětí.
  • A) Novorozenecké škály
    • hrají významnou roli při zachycovní potenciálních poruch ve vývoji v jejich co nejčasnějším stádiu; v případě pozitivního nálezu
    • Brazeltonova neonatální škála (NBAS = Brazelton Neonatal Behavioral Assessment Scale), 1973
      • autor - Thomas Berry Brazelton (*1918) = americký pediatr, dětský psychiatr
      • hodnocené oblasti:
        • 1. interakční chování (např. míra reaktivity na sociálního patnera, na zrakové a sluchové podněty)
        • 2. motorika (např. schopnost udržet přiměřený svalový tonus, do příslušné míry kontrolovat své motorické projevy)
        • 3. behaviorální stabilita (zejm. míra stability, resp. lability neurobehaviorálních stavů po rozrušení - do jaké míry je dítě dráždivé a následně uklidnitelné)
          • jednotlivé neurobehaviorální stavy rozlišované u novorozence dle Brazeltona:
            • 1 - klidný spánek bez očních pohybů
            • 2 - REM spánek
            • 3 - dřímota či klimbání či usínání
            • 4 - klidné bdění
            • 5 - neklidné bdění s otevřenýma očima a motorickou aktivitou
            • 6 - křik či pláč
        • 4. fyziologiká stabilita (intenzita fyziologických reakcí na stres - např. množství třesů, přítomnost a charakter změn barvy kůže)
    • Neurobehaviorální hodnocení nedonošeného dítěte dle Kornerové
      • použitelné od 32. týdne od početí
  • B) Škály pro děti kojeneckého a batolecího věku
    • Gesellovy vývojové škály, 20. léta 20. stol.
      • autor - Arnold Gesell (1880 -- 1961) = americký psycholog a pediatr; z jeho pohledu hlavním faktorem podporujícím proces vývoje biologické zrání organismu; formuloval několik základních zákonitostí či principů raného vývoje lidského jedince (pricip vývojového gradientu, princip střídavého proplétání antagonistických neuromotorických funkcí, princip funkční asymetrie, princip individualizace, princip autoregulace)
      • nejstarší a nejznámější vývojové škály
      • pro děti od 1 měsíce do 3 let
      • hodnoccené oblasti:
        • 1. adaptivní chování
          • v kojeneckém věku - mj. vývoj zrakového vnímání, schopnost koordinace oko-ruka
          • v batolecím věku - mj. obratnost při manipulaci s předměty)
          • ve vyšším věku koreluje s inteligence
        • 2. hrubá motorika (tj. motorika, resp. motorická koordinace větších svalových skupin)
          • v kojeneckém věku - mj. vhodnost zaujímání polohy, ovládání hlavičky, sezení, lezení, počátky chůze
          • v batolecím věku - mj. stabilita a obratnost chůze, chůze po schodech, běh, skákání
        • 3. jemná motorika (tj motorika ruky) - obratonost při maniulaci s mnoha různými předměty
        • 4. řeč
        • 5. sociální chování - mj. získávání sociálních návyků při krmení, oblékání, udržování hygieny (hygienických návyků); sociální reaktivita - přítomnost úsměvu v náležité situaci, dovednost hrát symbolickou hru
          

          Arnold Gesell
    • Kleinkindertest Bühlerové-Hertzerové, 1932
      • druhý nejstarší vývjová škála; někdy užívaná
      • pro děti od narození do cca 5,9 let
    • Škála Nancy Bayleyové, 1983
      • v současnosti nejrozšířenější, nejužívanější
      • pro děti od 1 měsíce do 3,6 let
      • části škály, a tedy hodnocené oblasti:
        • mentální stupnice - hodnoceno adaptivní (resp. adaptivita) chování, řeč, částečně podoba sociálního chování
        • motorická stupnice - hodnoceny hrubá a jemná motorika
        • záznam o chování dítěte - kvalitativní hodnocení s ohlede na míru aktivity, zájmu, energie, sociálního příklonu u dítěte,...
        • další oblasti nebere v úvahu, považuje je za dosud (totiž v daném věkovém rozmezí) málo diferencované

• Testy schopností či výkonové testy
  • A) Testy širších psychických schopností či funkcí - totiž inteligence
    • Stanford-Binetova zkouška, 1916 a její následné revize a modifikace
    • struně k dějinám vývoje stávající podoby tohoto inteligenčního testu:
      • na počátku 20. stol. ve Francii Alfréd Binet (1857 - 1911, francouzský psycholog) spolu se svým spolupracovníkem Théodorem Simonem (1872 - 1961, francouzský psycholog a psychiatr) zkoumali vývojové odchylky dětí, zejména mentální retardace a děti s těmito poruchami
      • jejich cílem v rámci tohoto zkoumání bylo najít způsob, jak odhalit a identifikovat málo nadané děti, kterým by nebylo běžné školní vzdělávání ku prospěchu a pro něž by naopak mohlo být vhodnější přeřazení do speciálních škol
      • vytvořili společně první použitelný test inteligence Binetův-Simonův inteligenční test (S-B test), 1905; ten se proti dosavadním psychologickým testům zájímal nikoliv pouze o dílčí psychické funkce, ale o všeobecnou intelektovou schopnost jedince (či mentální přizpůsobivost) neboli inteligeni; jeho úlohy totiž zkoumaly především schopnost logicky uvažovat, řešit problémy a vhodný

m a efektivním způsobem uplatňovat percepčně-motorické dovednosti

• • • • test byl přijat s velkým zájmem a rychle se rozšířil
      • v prvním desetiletí 20. stol. v USA tento test následně zrevidoval Lewis Madison Therman (1877 - 1956, americký psycholog působící na Stanfordově univerzitě) - tato I. revize Binetova-Simonova testu se nazývala stanfordská Binetova inteligenční škála či Stanford-Binetova zkouška (1916)
        • přepracoval a upravil položky původního testu
        • standardizoval původní test pro americké školáky - administroval jej tisícům amerických školáků a vypracoval tak pro něj vývojové normy a stanovil přesné pokyny k jeho administraci
        • pro vyjádření výsledku prvně použil IQ (inteligenční kvocient) = podíl mentálního věku (daného počtem správných odpovědí) a chrologického věku
      • L. M. Therman posléze ve 30. letech se svojí studentkou a následně kolegyní Maud Merrill vytvořil II. revizi tohoto testu - nazývanu test Therman-Merrill II či zkráceně Therman-Merrill II (1937)
      • tento test byl revidován ještě na začátku 60. let coby již III. revize - nazývaná Therman-Merrill III (1960); tato podoba testu je přitom dnes v různých dalších případných revizích a modifikacích užívána dodnes
    • ,
• Testy osobnosti
• Kresebné testy

Odkazy

Literatura

• Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
• Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
• Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.

Další užité zdroje

• některé informace z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc
• některé informace z přednášek PhDr. Lenky Morávkové Krejčové, Ph.D.

Zdroje obrázků

• work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html
• childcare-2-developmental-theorists.wikia.com/wiki/Arnold_Gesell

Klíčová slova

psychodiagnostika dětí, vývojové škály, Thomas Brazelton, Arnold Gesell, Alfréd Binet, Théodor Simon