Vývojová diagnostika

Vývojová diagnostika představuje oblast psychodiagnostiky zabývající se poznáváním a zjišťováním jednak celkové úrovně vývoje daného jedince a jednak také stupně vývoje jeho jednotlivých psychických funkcí, schopností a podoby osobnostních charakteristik s ohledem na příslušnou vývojovou fázi, ve které se jedinec nachází.[1]

Metody vývojové diagnostiky

Základní dělení, základní výhody a nevýhody daných druhů metod

  • Klinické
    Možná podoba psychodiagnostického vyšetření
    • pozorování, rozhovor, anamnéza, analýza stop činnosti
    • výhody:
      • umožňují komplexnější poznání daného jedince
      • slouží jako vhodná - doplňující a rozšiřující podpora testových metod
    • nevýhody:
      • nejsou standardizované
        • zprav. nejsou stanoveny jednotné postupy a přesná pravidla pro jejich administraci a vyhodnocování
        • neexistují pro jejich výsledky normy, na základě nichž by bylo možné výsledek jedince srovnat s výsledky určité širší populace jedinců
        • jsou více závislé na subjektivním zkreslení diagnostikujícího pozorovatele[2]
  • Testové
    • jednotlivé psychologické testy - viz níže seznam zásadních testů v rámci vývojové diagnostiky
    • výhody:
      • jsou standardizované
        • jejich administrace a vyhodnocování (kvantitativní analýza a její interpretace) probíhá uniformě, tj. za užití jednotných postupů a sledování přesných pravidel; to umožňuje vyšší spolehlivost při srovnávání výsledků z daného testu u téhož jedince při víceré administraci
        • jsou pro ně vytvořené normy, tzn. jsou známy průměrné výsledky v daném testu či jeho příslušných částech pro určitou širší populaci jedinců (tou je nejčastěji skupina lidí určitého věku, pohlaví, sociálního statusu,...); to umožňuje srovnání výsledků z příslušného testu u daného jedince s tím, jaké jsou "normální", resp. běžné či nejtypičtější výsledky v rámci dané širší populace jedinců
        • jsou méně závislé na zkreslení diagnostikujícího zadavatele testu
    • nevýhody:
      • jsou úžeji zaměřené pouze na určitou oblast či určitý omezený počet oblastí psychického života jedince (např. pouze na myšlení) a v rámci této oblasti opět pouze na určité její aspekty (např. pouze na verbální a abstraktní myšlení)[2]

Jednotlivé testové metody užívané v rámci vývojové diagnostiky

  • 1) Vývojové škály[1]
    • užití - používá se pro ranou diagnostiku psychického vývoje (a to celkového psychického vývoje), konkrétně diagnostiku dětí do 3 let (novorozenců, kojenců a batolat)
    • funkce - slouží pro stanovení celkové funkční zralosti a integrity CNS, zejm. neuromotorické zralosti dítěte; nikoliv pro určení intelektových schopností jako takových, neboť jejich jednotlivé složky (jako např. verbální myšlení, abstraktní myšlení, vizuální myšlení, kvantitativní myšlení,...) ještě nejsou u dětí v uvedeném věku dostatečně diferencovány; také slouží pro získání informací o emocionální stabilitě dítěte (zejm. jeho dráždivosti a frustrační toleranci), podobě jeho sociálního chování a též podobě jeho řečovém vývoji[3]
    • oblast aplikace - ve výchovném poradenství, při podezření na vývojové poruchy, při posuzování dětí pro jejich svěření do adopce, pro průběžné hodnocení vývoje dětí v konejeckých ústavech a dětských domovech
    • některá specifika vyšetření dítěte ve velmi útlém věku:[1]
      • nutno brát v úvahu aktuální fyzický stav dítěte; musí být optimální, jinak figuruje jako výrazně rušivá proměnná, která může naprosto znemožnit realizaci administrace
      • nutno se dítěti výrazněji přizpůsobovat - diagnostika poté probíhá zprav. za méně standardních podmínek (např. s dítětem v průběhu vyšetření ležíme na koberci)
      • na vyšetření je zprav. přítomen rodič či jiný pečovatel
      • u dítěte ve věku kolem 2 - 3 let, tj. v oddobí prvního vzdoru a počátků formování identity vlastního jáství, se může objevovat výrazný negativismus, a tedy tendence všechny úkoly zadávané v rámci diangostiky odmítat. Je poté zprav. vhodné na dítě nevyvíjet další nátlak, neboť by to vedlo pouze k nárůstu jeho odporu. Naopak je na místě zaujmout kooperativní přístup a diagnostiku představit a nabídnout dítěti jako určitou formu hry a podpořit tak jeho motivovanost k její realizaci. Hravá forma vyšetření je celkově doporučována u o psychodiagnostiky dětí.[1]
    • A) Novorozenecké škály
      • hrají významnou roli při zachycovní potenciálních poruch ve vývoji v jejich co nejčasnějším stádiu; v případě pozitivního nálezu
      • Brazeltonova neonatální škála (NBAS = Brazelton Neonatal Behavioral Assessment Scale), 1973
        • autor - Thomas Berry Brazelton (*1918) = americký pediatr, dětský psychiatr
        • hodnocené oblasti:
          • 1. interakční chování (např. míra reaktivity na sociálního patnera, na zrakové a sluchové podněty)
          • 2. motorika (např. schopnost udržet přiměřený svalový tonus, do příslušné míry kontrolovat své motorické projevy)
          • 3. behaviorální stabilita (zejm. míra stability, resp. lability neurobehaviorálních stavů po rozrušení - do jaké míry je dítě dráždivé a následně uklidnitelné)
            • jednotlivé neurobehaviorální stavy rozlišované u novorozence dle Brazeltona:
              • 1 - klidný spánek bez očních pohybů
              • 2 - REM spánek
              • 3 - dřímota či klimbání či usínání
              • 4 - klidné bdění
              • 5 - neklidné bdění s otevřenýma očima a motorickou aktivitou
              • 6 - křik či pláč
          • 4. fyziologiká stabilita (intenzita fyziologických reakcí na stres - např. množství třesů, přítomnost a charakter změn barvy kůže)
      • Neurobehaviorální hodnocení nedonošeného dítěte dle Kornerové
        • použitelné od 32. týdne od početí
    • B) Škály pro děti kojeneckého a batolecího věku
      • Gesellovy vývojové škály, 20. léta 20. stol.
        • autor - Arnold Gesell (1880 -- 1961) = americký psycholog a pediatr; z jeho pohledu hlavním faktorem podporujícím proces vývoje biologické zrání organismu; formuloval několik základních zákonitostí či principů raného vývoje lidského jedince (pricip vývojového gradientu, princip střídavého proplétání antagonistických neuromotorických funkcí, princip funkční asymetrie, princip individualizace, princip autoregulace)[4]
        • nejstarší a nejznámější vývojové škály
        • pro děti od 1 měsíce do 3 let[1]
        • hodnoccené oblasti:
          • 1. adaptivní chování
            • v kojeneckém věku - mj. vývoj zrakového vnímání, schopnost koordinace oko-ruka
            • v batolecím věku - mj. obratnost při manipulaci s předměty)
            • ve vyšším věku koreluje s inteligence
          • 2. hrubá motorika (tj. motorika, resp. motorická koordinace větších svalových skupin, a tedy větších tělesných partií)
            • v kojeneckém věku - mj. vhodnost zaujímání polohy, ovládání hlavičky, sezení, lezení, počátky chůze
            • v batolecím věku - mj. stabilita a obratnost chůze, chůze po schodech, běh, skákání
          • 3. jemná motorika (tj motorika ruky) - obratonost při maniulaci s mnoha různými předměty
          • 4. řeč
          • 5. sociální chování - mj. získávání sociálních návyků při krmení, oblékání, udržování hygieny (hygienických návyků); sociální reaktivita - přítomnost úsměvu v náležité situaci, dovednost hrát symbolickou hru[1]
            Arnold Gesell
      • Kleinkindertest Bühlerové-Hertzerové, 1932
        • druhý nejstarší vývjová škála; někdy užívaná
        • pro děti od narození do cca 5,9 let[1]
      • Škála Nancy Bayleyové, 1983
        • v současnosti nejrozšířenější, nejužívanější
        • pro děti od 1 měsíce do 3,6 let[1]
        • části škály, a tedy hodnocené oblasti:
          • mentální stupnice - hodnoceno adaptivní (resp. adaptivita) chování, řeč, částečně podoba sociálního chování
          • motorická stupnice - hodnoceny hrubá a jemná motorika
          • záznam o chování dítěte - kvalitativní hodnocení s ohlede na míru aktivity, zájmu, energie, sociálního příklonu u dítěte,...
          • další oblasti nebere v úvahu, považuje je za dosud (totiž v daném věkovém rozmezí) málo diferencované
  • 2) Testy schopností či výkonové testy[1]
    • A) Testy širších psychických schopností či funkcí - totiž inteligence
      • Stanford-Binetova zkouška, 1916 a její následné revize a modifikace
        • struně k dějinám vývoje stávající podoby tohoto inteligenčního testu:
          • na počátku 20. stol. ve Francii Alfréd Binet (1857 - 1911, francouzský psycholog) spolu se svým spolupracovníkem Théodorem Simonem (1872 - 1961, francouzský psycholog a psychiatr) zkoumali vývojové odchylky dětí, zejména mentální retardace a děti s těmito poruchami
          • jejich cílem v rámci tohoto zkoumání bylo najít způsob, jak odhalit a identifikovat málo nadané děti, kterým by nebylo běžné školní vzdělávání ku prospěchu a pro něž by naopak mohlo být vhodnější přeřazení do speciálních škol
          • vytvořili společně první použitelný test inteligence Binetův-Simonův inteligenční test (S-B test), 1905[5]; ten se proti dosavadním psychologickým testům zájímal nikoliv pouze o dílčí psychické funkce, ale o všeobecnou intelektovou schopnost jedince (či mentální přizpůsobivost) neboli inteligeni; jeho úlohy totiž zkoumaly především schopnost logicky uvažovat, řešit problémy a vhodným a efektivním způsobem uplatňovat percepčně-motorické dovednosti
          • test byl přijat s velkým zájmem a rychle se rozšířil
          • v prvním desetiletí 20. stol. v USA tento test následně zrevidoval Lewis Madison Therman (1877 - 1956, americký psycholog působící na Stanfordově univerzitě) - tato I. revize Binetova-Simonova testu se nazývala stanfordská Binetova inteligenční škála či Stanford-Binetova zkouška (1916)
            • přepracoval a upravil položky původního testu
            • standardizoval původní test pro americké školáky - administroval jej tisícům amerických školáků a vypracoval tak pro něj vývojové normy a stanovil přesné pokyny k jeho administraci
            • pro vyjádření výsledku prvně použil IQ (inteligenční kvocient) = podíl mentálního věku (daného počtem správných odpovědí) a chrologického věku
          • L. M. Therman posléze ve 30. letech se svojí studentkou a následně kolegyní Maud Merrill vytvořil II. revizi tohoto testu - nazývanu test Therman-Merrill II či zkráceně Therman-Merrill II (1937)
          • tento test byl revidován ještě na začátku 60. let coby již III. revize - nazývaná Therman-Merrill III (1960); tato podoba testu je přitom dnes v různých dalších případných revizích a modifikacích užívána dodnes
        • hodnocené oblasti:
          • pro každou z nich jsou v testu přítomny subtesty, které se liší dle dané věkové kategorie (tyto věkové kategorie jsou vyčleněny v rozmezí 5 až 15/16 let)
          • 1. verbální myšlení - úkolem je např. definovat slova; pojmenovávat obrázky; identifikovat absudní obrázek (např. obrázek jídla, které si vyobrazená osooba hází na hlavu místo do pusy) či je úkolem (u vyšší věkové kategorie) určit, co mají dve věci společného,...
          • 2. abstraktně-vizuální myšlení - úkolem je např. vkládat geometrické tvary do desky či (u vyšší věkové kategorie) obkreslovat tvary
          • 3. kvantitativn myšlení- úkolem je např. řešit určité základní počty či (u vyšší věkové kategorie) doplňovat číselné řady či (u ještě vyšší věkové kategorie) řešit rovnice
          • 4. krátkodobá paměť - úkolem je např. si zapamtovat korálky (různých tvarů a barev) či (u vyšší věkové kategorie) si zapamtovat věty či (u ještě vyšší věkové kategorie) si zapamtovat čísla
      • Škála McCartyhové, 1972
        • pro děti od 2,5 do 8 let => zejména tedy pro děti předškolního věku
        • hodnocené oblasti:
          • 1. verbální dovednosti
          • 2. percepčně-performativní dovednosti - úkolem je např. stavět kostky, tvořit skládanky
          • 3. početní dovednosti
          • 4. paměťové dovednosti
          • 5. motorické dovednosti - hrubá i jemná motorika
      • Wechslerovy testy inteligence
        • inteligence je zde pojímána šířeji - nezahrnuje pouze intelektové faktory (totiž schopnost uvažovat logicky a v abstraktních pojmech, schonost zůdovdňovat, schopnost se přizpůsobovat vnějšímu prostředí za užití myšlení, schopnost účinnně řeišt (nové/obtížné) problémy, schopnost učit se ze zkušenosti,...) + navíc také zahrnuje některé osobnostní rysy jako např. vytrvalost, pečlivost[1]
        • první verze testu - Wechsler-Bellevu (1939, tj. o více než 30 let později než Stanford-Binetova zkouška)
          • pro děti od 10 let a dospělé[1]
          • tato původní verze testu byla posléze v 50. letech revidována coby WAIS (Wechsler Adult Intelligence Scale), 1955
            • v Čechách byla posléze vytvořena modifikace tohoto testu coby WAIS-R - částečně standardizován na českou, a to dospělou populaci
          • k této původní verzi testu byla také vytvořena její modifikace pro děti coby WISC (Wechsler Intelligence Scale for Children), 1949
            • v Čechách byla posléze vytvořena modifikace tohoto testu coby PDW (Pražšký dětský Wechsler), 1973
      • Ravenovy testy inteligence
        • ve verzi pro děti coby Barevné progresivní matice, 1949
          • pro děti od 5 do 11 let[1]
      • Kaufmannův ABC test, 1983
        • pro děti od 2,5 do 12,5 let[1]
    • B) Testy dílčích psychickýc schopností či funkcí
      • 1) testy percepce
        • a) zrakové
          • Edfeldtův reverzní test[1]
            • funkce - pro zmapování zrakové percepční zralosti - totiž zjištění toho, nakolik je dítě připraveno se začit učit číst (např. a mj. nakolik je schopno rozlišovat zrcadlové tvary)
        • b) sluchové
          • Zkouška sluchové diferenciace Wepmana a Zdeňka Matějčka[1]
            • mezi jejími úlohami např. rozlišování reálných a nesmyslných slov
      • 2) testy pozornosti
        • Test cesty (TMT, Trail making test)[1]
          • úkolem diagnostikovaného jedince je kreslit čáru (jakoby "cestu") a tou spojovat v první fázi jednotlivá čísla od nejmenšího po největší, přičemž tato čísla jsou různě rozmístěna po podnětovém materiálu; ve druhé fázi je úkolem takto spojovat střídavě čísla a písmena, přičemž s čísly je třeba stále postupovat od nejmenšího po největší a s písmeny dle abecedního pořadí (jedinec tedy kreslí čáru od 1 k A, od A ke 2, od 2 k B,...)
      • 3) testy paměti
        • Rey-Osterriethova komplexní figura[1]
          • úkolem diagnostikovaného jedince je nejprve podle předlohy obkreslit složitý obrazec a následně si po několika minutách znovu na obrazec rozpomenout a nakreslit jej již bez předlohy
          • testována je neverbální, zejména vizuální paměť
      • 4) testy motorických schopností a laterality
        • zkouška laterality Zdeňka Matějčka a Zdeňka Žlaba[1]
          • funkce - pro zjištění laterality končetin a očí
          • úkolem diagnostikovaného jedince je
      • 5) testy řečových schopností
        • zkouška mluvnických dovedností Zdeňka Žlaba[1]
    • C) Testy vědomostí a dovedností
      • testy školských vědomostí a dovedností (schopnosti rozvinuté v rámci nějaké konkrétní činnosti - např. dovednost číst, psát, počítat; mj. také dovednost řídit auto,...)
        • zkouška vědomostí předškolních dětí Zdeňka Matějčka a Marie Vágnerové[1]
  • 3) Testy osobnosti[1]
    • zjišťují podobu osobnostních charakteristik jedince s ohledem na to, jak běžně (v průměru či normě) vypadají příslušné osobnostní charakteristiky jedinců v příslušné vývojové fázi, resp. v příslušném věku
    • tento údaj může být následně srovnáván s aktuálními sociálními normami a může být případně identifikována určitá osobnostní odchylka, patologie
    • A) Osobnostní dotazníky
      • a) jednodimenzionální
        • zjišťující specifika jedné dimenze, aspektu či složek osobnosti (např. úzkostnosti, depresivity); také se mohou týkat oblastí sociálního života (např. míry sociální akceptace)
          • Škála manifestní úzkosti
          • Children´s Depression Inventory (CDI)
          • Bernský dotazník subjektivní pohody
          • Dotazník sebepojetí a školní úspěšnosti dětí
          • Dotazník sociální akceptace
          • Bellův dotazník přizpůsobivosti
      • b) vícedimenzionální
        • zjišťují specifika více dimenzí, aspektů či složek osobnosti
          • Cattelův osobnostní dotazník pro mládež (HSPQ, High School Personality Questionnaire)
    • B) Projektivní testy[1]
      • počítají s předpokladem, že každý jedinec má jistou tendenci do předkládaného podnětového materiálu či do materiálu, který sám produkuje, promítat (projikovat) své určité vnitřní obsahy - zejm. své pocity a postoje (např. do kreslených postav u grafických testů může jedinec promítat sám sebe či jiné subjektivně důležité osoby a svůj vztah k sobě samému či vztah s těmito osobami, a tedy i emoce a postoje s těmito vztahy spojené)
      • slouží proto zejm. pro zjištění charakteristik emočního prožívání či emoční reaktivity jedince (způsobů emočního reagování, znaků temperamentu) a také postojů jedince (k sobě samému a jiným osobám)
      • a) verbální
        • testovaný jedinec se v rámci testuje vyjadřuje prostřednictvím mluvení
          • Rorschachův test, 1921
            • autor - Hermann Rorschach (1884 - 1922)
            • primárně užíván pro dospělé, může být také užit pro děti
            • podoba administrace: jedinci jsou předkládány tabule (celkem 10) s víceméně symterickými inkoustovými skrvnami, administrátor se přitom ptá "Co by to mohlo být?"
            • funkce - u dětí se užívá pro diagnostiku:
              • percepční úrovně dítěte (zralost a kvalita percepce) a úrovně některých jiných kognitivních funkcí (pozoronosti)
              • afektivní složky osobnosti (míra introverze vs. extroverze, míra impulzivity, schopnost kontroly emocí,...)
              • dynamiky osobnosti (typické obranné mechanimy, přítomné konflikty, schopnost zvládání úzkosti,...)
              • deviací ve vývoji osobnosti (potenciální prepsychotické příznaky, výrazy maladjustace,...)
          • Hand test (Test ruky), 1961
            • použitelný od 6 let
            • podoba administrace: jedinci jsou předkládány obrázky s různými gesty jedné ruky, administrátor se přitom ptá "Co asi může dělat tato ruka?"
            • funkce - u dětí se užívá zejm. pro diagnostiku agresivity
          • Tematicko-apercepční test (TAT), 1935
      • b) grafické
        • testovaný jedinec se v rámci testu vyjadřuje prostřednictvím kreslení či malování
      • c) manipulační či metody volby
        • testovaný jedinec se v rámci testu vyjadřuje prostřednictvím manipulace s předměty
  • 4) Kresebné testy[1]

Odkazy

Reference

  1. 1,00 1,01 1,02 1,03 1,04 1,05 1,06 1,07 1,08 1,09 1,10 1,11 1,12 1,13 1,14 1,15 1,16 1,17 1,18 1,19 1,20 1,21 1,22 Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
  2. 2,0 2,1 Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
  3. Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.
  4. Thorová, K. (2015). Vývojová psychologie: Proměny lidské psychiky od početí po smrt. Praha: Portál.
  5. Nolen-Hoeksema, S. et al. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda. Praha: Portál.

Literatura

  • Ferjenčík, J. (2010). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál.
  • Svoboda, M. (ed.), Krejčířová, D. & Vágnerová, M. (2015). Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha: Potál.
  • Švancara, J. (1980). Diagnostika psychického vývoje. Praha: Avicenum.

Další užité zdroje

  • některé informace z přednášek prof. PhDr. Lenky Šulové, CSc
  • některé informace z přednášek PhDr. Lenky Morávkové Krejčové, Ph.D.

Zdroje obrázků

  • work.chron.com/requirements-child-therapist-16941.html
  • childcare-2-developmental-theorists.wikia.com/wiki/Arnold_Gesell

Klíčová slova

klinické metody, testové metody, psychodiagnostika dětí, vývojové škály, Thomas Brazelton, Arnold Gesell, Alfréd Binet, Théodor Simon, výkonové testy, testy osobnosti, osobnostní dotazníky, projektivní testy