Popularizace vědy

Verze z 28. 1. 2018, 17:20, kterou vytvořil Ludvik.Steiner (diskuse | příspěvky) (odebrání znaku ">".)

Popularizace vědy je souhrný název aktivit, které se snaží rozšířit vědu mezi (nejenom) širokou veřejnost.

Historie

Ve starověku jsou šiřiteli vědy řecké veřejné knihovny, především Alexandrijská. Ve středověku se velká část vědecké literatury vyskytovala na územích ovládané Araby - jednak opisy antických autorů, tak vlastní díla. Z těch se poté dělali přepisy do latiny. Hlavním zdrojem byl Córdobský chalífát [Freid aj, 2013, s. 410, 412][1] [2]. V křesťanské Evropě byla vzdělanost výsadou duchovenstva a úzké vládnoucí vrstvy. Ta financuje vznik univerzit ([od 11. stol.], [neprovádějí výzkum, pouze učí)] a akademií ([od 15. stol.], [nadšenci, neprofesionálové provádějí výzkum]). S novou surovinou, papírem, a později s knihtiskem se v Evropě začíná šířit větší množství tiskovin a písmo se stává dostupnější pro šírší veřejnost. Během 17.-18. stol. se začíná postupně šířit povinná školní docházka a začínají se vydávat noviny. V osvícenství vznikla Diderotova Encyklopedie. Od poloviny 19. století vznikají první výzkumné ústavy (vědci provádí výzkum, stávají se profesionálové) a rozvíjí se ofset. Na počátku 20. stol. vzniká kinematografie, rádio a televize. Do doby před 2. světovou válkou se věda vyvíjela odděleně od okolního světa. Samostatná pracoviště prováděla vlastní výzkumy. Nespolupracovala s ostatními institucemi a širokou veřejností. Po válce se situace otáčí a o šíření a popularizaci vědy se už nezasluhují jen nadšenci a amatéři, ale i vědecká komunita. Na konci 20. stol. vzniká internet.

Vědecká komunikace a popularizace

Vědecká komunikace

Snaží se být objektivní. Dělí se na psanou a mluvenou.

psaná

se liší svojí složitou stavbou souvětí, spisovným jazykem a slovní zásobou (odborné termíny). Styl je věcný, odborný, nepoužívá květnatý jazyk.

mluvená

oproti psané je stavba jednodušší. Často obsahuje lidový jazyk. Informace se opakují a dává se více příkladů.

Popularizační pyramida [Čmejrková, 1996, s. 207]

Popularizace

je zaměřena na příjemce. Snaží se o zjednodušení výkladu. Složitost se dělí podle toho, pro koho je výklad určen (popularizační pyramida)[3].

Cílové skupiny:

  • Široká veřejnost
  • Základní a střední školy
  • Potencionální vědci
  • Vědci z jiných oborů
  • Zdroje financování: Dotace, granty, projekty a podnikatelské prostředí[4]

Vědecké instituce se podílejí na popularizaci řadou akcí (festivaly, přednášky, semináře, výstavy, dílny):

V ČR

Média a popularizace

postoj médií k vědě je rozporuplný. Na jedné straně je věda vítána, na straně druhé různým způsobem manipulována. Musí být zajímavá, zábavná a její role je spíše doplňková.

Rozhlas

záleží zcela na financování. Komerční rozhlas vědu přehlíží. Veřejnoprávní vysílání popularizační pořady zařazuje a jsou na dobré úrovni.

Televize

jako u rozhlasu závisí na způsobu financování. Veřejnoprávní televize zařazuje do svého vysílání vědecké pořady především z ČR. Není tak závislá na sledovanosti a je kladen důraz na kvalitu. Komerční vysílají popularizační pořady, ale hlavní kritérium je atraktivita. Proto jich není mnoho, a pokud ano, tak jsou ze zahraničí.

Tisk

pokud se nejedná o popularizační časopis, jedná se především o přílohu a zájem je okrajový. Velká část se přejímá ze zahraničí, okomentovaná českým vědcem. Jedná se o spolupráci novináře s vědcem. Spolupráce je zpravidla dlouhodobá. Text je srozumitelný, vědec vykazuje činnost.

Internet a popularizace

internet poskytuje nebývalý rozmach informací. Vědci nejsou zcela závislý na vydavatelích a médiích. Komunikace se zrychlila a umožnila okamžité publikování. Vznikl projekt Open Access, kde je možné ukládat, prohlížet a stahovat vědecké články bez omezení a poplatku. Na druhé straně jsou komerční databáze, které za zprostředkování článků požadují poplatek. Zpřístupnění abstraktů pomáhá určit, jestli má daný článek smysl použít nebo ne. Starší a méně užívané články nabízejí zdarma. Okamžité stažení odkukoli a kdykoli je velkým přínosem.

Knihovny a popularizace

knihovny jsou důležitým prvkem při popularizaci vědy. Zpřístupňují dokumenty, které jsou v knihovně nebo poskytují meziknihovní výpůjčky. Nabízejí rešeršní služby. Digitalizují starší dokumenty. Nakupují služby od komerčních firem, které potom mohou čtenáři využívat. Mezi ně patří přístup k placeným databázím. V tomto ohledu jsou lépe vybavené knihovny odborné. Knihovny poskytují informační vzdělání a pořádají různé akce (Noc a Andersenem, Muzejní noc, Autorské čtení, přednášky, besídky atd.).


Ostatní organizace a popularizace

mezi další organizace popularizující vědu patří vědecká centra, planetária, galerie, muzea, skanzeny, zoologické a botanické zahrady.

Popularizující pořady

u nás

  • Osel - internetový časopis[5]
  • 21. století - populárně-vědecký časopis[6]
  • Leonardo - rozhlasový program českého rozhlasu[7]
  • Hyde Park - televizní pořad ČT24[8]
  • Okna vesmíru dokořán - populárně naučný televizní seriál (1981-1998) - Jiří Grygar[9]
  • Záhady duše - populárně naučný televizní cyklus - (2011) - Cyril Höschel[10]
  • Emoce a my - populárně naučný televizní cyklus - (2013) - Cyril Höschel[11]
  • Bohové a mýty staré Evropy - populárně naučný televizní cyklus - (2014) - Václav Cílek[12]

v zahraničí

V produkci populárně naučných televizních dokumentů dominují USA a Velká Británie. Zde uvedeme pouze 2.

  • Kosmos (Cosmos) - populárně naučný televizní cyklus - (1980) - Carl Sagan[13]
  • Živá planeta (The Living Planet) - populárně naučný televizní cyklus (1984) - David Attenborough[14][15]

Popularizátoři

U nás

Václav Cílek [Adam, 2008, s. 92][16] [17]- geologie

Jiří Grygar [Adam, 2008, s. 190][16] [18]- astronomie

Cyril Höschl [Adam, 2008, s. 240][16] [19]- psychiatrie

Anna Strunecká[20] - chemie

Petr Vopěnka [Adam, 2008, s.780][16] [21]- matematika, filozofie

V zahraničí

David Attenborough[22] - biologie

Stephen Hawking[23] - teoretická fyzika

Michio Kaku[24] - teoretická fyzika

Linus Pauling[25] - chemie

Carl Edward Sagan[26] - astronomie

Odkazy

ŠUPOVÁ, Lucie. Role knihoven a informačních institucí ve vědecké komunikaci [online]. 2011 [cit. 2017-12-14]. Dostupné z: https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/93427. Vedoucí práce Petra Štogrová Jedličková.

Reference

  1. ↑ FRIED, Johannes a Ernst-Dieter HEHL. Dějiny světa: globální dějiny od počátků do 21. století. 3, Výklady světa a světová náboženství 600 až 1500. Přeložil Jan HLAVIČKA, přeložil Pavel KOLMAČKA, přeložil. Praha: Vyšehrad, 2013, 477 s. ISBN 9788074293436.
  2. ↑ Caliphate of Córdoba, Wikipedia [online]. 2018-01-20 [cit. 2018-01-28]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Caliphate_of_Córdoba
  3. ↑ ČMEJRKOVÁ, Světla, Jindra SVĚTLÁ a František DANEŠ. Jak napsat odborný text. Praha: Leda, 1999, 255 s. ISBN 8085927691.
  4. ↑ GREENBERG, Daniel S. Science for sale: the perils, rewards, and delusions of campus capitalism. Chicago: University of Chicago Press, 2007, 324 s. ISBN 9780226306254.
  5. ↑ :: OSEL.CZ ::: :: OSEL.CZ :: [online]. [cit. 2017-12-14]. Dostupné z: http://www.osel.cz/
  6. ↑ 21.století. Dostupné také z: https://21stoleti.cz/
  7. ↑ Leonardo - věda a technika jasně a přehledně [online]. [cit. 2017-12-14]. Dostupné z: http://www.rozhlas.cz/leonardo/portal/
  8. ↑ Hyde Park ČT24. Dostupné také z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10252839638-hyde-park-ct24/
  9. ↑ Okna vesmíru dokořán. Dostupné také z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Okna_vesmíru_dokořán
  10. ↑ Záhady duše. Dostupné také z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10214731958-zahady-duse/
  11. ↑ Emoce a my. Dostupné také z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10397272551-emoce-a-my/
  12. ↑ Bohové a mýty staré Evropy. Dostupné také z: http://www.ceskatelevize.cz/porady/10367432180-bohove-a-myty-stare-evropy/
  13. ↑ Cosmos: A Personal Voyage. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cosmos:_A_Personal_Voyage
  14. ↑ BBC Two - The Living Planet - Episode guide [online]. [cit. 2017-12-14]. Dostupné z: http://www.bbc.co.uk/programmes/b01qwhk1/episodes/guide
  15. ↑ The Living Planet. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/The_Living_Planet
  16. ↑ 16,0 16,1 16,2 16,3 ADAM, Jan. Osobnosti - Česko: Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008, 823 s. ISBN 9788073607968.
  17. ↑ Václav Cílek. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Václav_Cílek
  18. ↑ Jiří Grygar. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Jiří_Grygar
  19. ↑ Cyril Höschl. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Cyril_Höschl
  20. ↑ O Anně Strunecké - Prof. RNDr. Anna Strunecká, DrSc. [online]. [cit. 2017-12-5]. Dostupné z: http://www.strunecka.cz/anna-strunecka/
  21. ↑ Petr Vopěnka. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Petr_Vopěnka
  22. ↑ David Atenborough. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/David_Attenborough
  23. ↑ Stephen Hawking. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Stephen_Hawking
  24. ↑ Michio Kaku. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Michio_Kaku
  25. ↑ Linus Pauling. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Linus_Pauling
  26. ↑ Carl Sagan. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Carl_Sagan

Související články

Klíčová slova

věda, popularizace, komunikace, média, internet, knihovny

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Popularizace_vědy&oldid=52388“