Historie a současné aktivity v oblasti digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě, jejich hlavní cíle a výstupy

Proces digitalizace a online zpřístupňování kulturního dědictví je v Evropě zajišťován mnoha paměťovými institucemi členských států EU. Jejich společným cílem je zajištění fyzické ochrany a především zpřístupnění obsahu kulturního dědictví jak vědecké komunitě, tak široké veřejnosti.

Digitalizace

Digitalizací se rozumí převod dokumentu do digitální (elektronické) podoby. Jedná se o technologii reformátování, kdy jsou zdroje převedeny z jednoho typu nosiče na jiný.

V širším pojetí se jedná o soubor činností spojených s reformátováním, uchováváním a zpřístupňováním digitálních objektů.

Dnešní společnost žije v "online světě". Lidé „jsou zvyklí na pohodlí rychlého vyhledávání (např. přes Google) a na nové služby. Platí pro ně pravidlo: co není na webu, neexistuje." Z toho plyne nutnost digitalizace kulturních zdrojů, protože jinak by tyto vzácné objekty, paměti našich předků brzy upadly v zapomnění. Je nezbytné, aby kulturní instituce digitalizovaly své sbírky v co největší možné míře.

Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě

„Digitalizace není jen otázkou technických možností, je to morální povinnost. V době, kdy je stále více kulturních objektů spotřebováváno online, kdy jsou digitální přístroje všudypřítomné, je velmi důležité, aby i kulturní odkaz byl online. Nebudeme-li pokračovat v tomto úkolu, riskujeme, že se postupně ztratí to, co bylo základem evropských zemí a civilizace v posledních stoletích."

Počátky digitalizace kulturního dědictví v Evropě lze datovat od první poloviny 90. let 20. století.

„Od konce 90. let jsou v rámci informační politiky vyspělých států vkládány poměrně rozsáhlé investice do výzkumu a vývoje nástrojů zajišťujících tvorbu a propojení výstupů [...]" digitalizačních aktivit.

Rozvoj informačně-komunikačních technologií ve webovém prostředí má přímý vliv na světové kulturní a vědecké dědictví zpracované v digitální podobě a zpřístupněné v online prostředí. “Přínosy online zpřístupnění kulturního dědictví jsou nesporné jak pro vzdělávací a vědecké účely, tak pro obnovu hmotných památek, služby pro znevýhodněné osoby a demokratizaci kulturního dědictví. Online přístup ke kopiím kulturního dědictví se stal v kontextu vývoje informačně-komunikačních technologií a jejich využívání součástí moderní informační politiky rozvinutých států celého světa. “

UNESCO: Program Paměť světa (Memory of the World Programme)

Byl vyhlášen roku 1992 a týká se ochrany a přístupu k světovému kulturnímu dědictví pohyblivému. Vnímá digitalizaci jako jednu z možností způsobu, jak naplnit tyto idee. Program je úzce spjat s NK ČR. Od roku 2012 drží patronaci nad šesti českými projekty.

Konference G7

Prvním stěžejním bodem v oblasti evropské digitalizace byla Konference G7, která se uskutečnila v roce 1995. Tato konference se věnovala informační společnosti a informačním technologiím. Projednávala se zde podpora 11 pilotních projektů mezinárodní spolupráce, které byly zaměřeny na rozvoj informačních technologií v různých oblastech lidské činnosti. Za počátky digitalizačních tendencí se dají považovat 2 projekty, které vzešly z této konference. Prvním z nich je projekt Elektronické knihovny a jeho výstup Bibliotheca Universalis, na jehož základě měla probíhat mezinárodní spolupráce, výměna zkušeností a komunikace mezi zapojenými státy. Hlavní zodpovědnost za tento projekt nesly Japonsko a Francie, která zastupovala Evropu, a společně vytvořili Univerzální knihovnu. Ta se měla stát velkou virtuální sbírkou poznatků, kulturního dědictví a stěžejních děl světové literatury a měla být přístupná skrze rozsáhlé multimediální technologie. Účelem tohoto projektu mělo být přispění k mezinárodní dostupnosti digitálních zdrojů, obsahujících nejen bibliografické záznamy, ale i obsahové informace. Druhým projektem vycházejícím z Konference G7 byl projekt Elektronická muzea a galerie. Tento projekt měly na starosti Itálie a Francie.

Projekt GABRIEL

Projekt GABRIEL byl informační platformou pro projekt Bibliotheca Universalis a mimo to vytvořil základy, na kterých se později realizovala vize jednotného přístupu k evropskému kulturnímu dědictví. Projekt byl spuštěn v roce 1995 a zpočátku fungoval jako platforma pro sdílení informací z prostředí digitalizačních projektů členských knihoven CENL. Projekt byl ukončen v roce 2005 při uvedení Evropské knihovny do provozu a jeho obsah byl začleněn do obsahu projektu TEL.

Info2000

Program Info2000 vznikal v letech 1996-2000 a soustředil se na právě vznikající digitální průmysl. Hlavním bodem projektu byl rozvoj evropského digitálního obsahu, který měl uspokojit informační potřeby Evropanů a evropských podniků a přispět tak „k hospodářskému růstu, konkurenceschopnosti a vzniku nových pracovních míst. […] V rámci programu Info2000 bylo vytvořeno mnoho významných projektů zaměřujících se na digitalizaci kulturního dědictví.“ Jedná se například o projekty:

• 1968 - multimediální archiv obsahující dokumenty spjaté s revolučním rokem 1968,
• Artlinks – interaktivní zobrazení umění od pravěku až po moderní umělecké směry
• DeafHist – obsahoval informace o historii a kultuře neslyšících, přičemž tyto informace byly zobrazovány interaktivní formou

Lisabonská strategie

Lisabonská strategie byla výsledkem lisabonského summitu, na kterém se v roce 2000 setkali zástupci vlád zemí EU. Byla vyhlášena na období 2000 – 2010 a jejím cílem byla podpora rozvoje konkurenceschopnosti a ekonomického růstu Evropské unie. Jedním z bodů Lisabonské strategie byla Informační společnost, které mělo být dosaženo a která měla vést k ekonomice založené na znalostech a rozvoji využívání Internetu. V rámci Lisabonské strategie byla schválena Iniciativa eEurope, která byla součástí ekonomického pilíře strategie a zaměřovala se na rozvoj informační společnosti. Pět let od vyhlášení Lisabonské strategie vznikla nová iniciativa i2010, která měla i nadále naplňovat cíle Lisabonské strategie.

Současné aktivity v zpřístupňování online zpřístupňování kulturního dědictví v Evropě

eGovernment

"Myšlenkou tzv. eGovernmentu je správa věcí veřejných za využití moderních elektronických nástrojů, díky kterým bude veřejná správa k občanům přátelštější, dostupnější, efektivnější, rychlejší a levnější. Budování jednotlivých pilířů eGovernmentu probíhalo v programovém období 2007–2013 s využitím prostředků ze strukturálních fondů EU v souladu se strategií Efektivní veřejná správa a přátelské veřejné služby (Smart Administration)."

Projekty masové digitalizace

Definice masové digitalizace není jednoznačná. "Jedna z nejpropracovanějších definic vymezuje masovou digitalizaci jako konverzi materiálu v průmyslovém měřítku. Tím se myslí převod celého fondu knihovny bez jakéhokoli výběru dokumentů do digitální podoby pomocí procesu skenování."

Řada projektů masové digitalizace je řešena ve spolupráci se soukromými subjekty tzv. public-private partnership. Digitalizaci formou spolupráce se soukromými firmami využívají Národní knihovny mnoha evropských zemí.

“Britská knihovna – Cengage Gale (technické a finanční partnerství se získáváním příjmů z kulturních institucí) El Prado – Google (obsah zpřístupněný přes Google Books) Francouzská národní knihovna (BnF) – Francouzští nakladatelé (SNE) (společné vyhledávání a přesměrování odkazů na možnost zakoupení textů) 33 Norská národní knihovna – asociace držitelů práv Kopinor (zpřístupňují obsah chráněný autorskými právy; je zde mnoho sporných otázek spojených s teritorialitou) Dánská královská knihovna – ProQuest (staré tisky jsou volně dostupné pro výzkum a vzdělání v Dánsku) Google Book Library partnership (cca. 20 knihoven po celém světě) - zlomek obsahu chráněného autorskými právy; 10 milionů knih v Google Book Search”

Národní knihovna České republiky spolupracuje s firmou Google od roku 2011. Jedním z projektů je Hromadná digitalizace historických a vzácných dokumentů ve spolupráci se společností Google.

“Celkem bylo do konce listopadu 2017 předáno společnosti Google k digitalizaci 33 120 dokumentů. Na server NK ČR bylo v prosinci staženo 29 239 dokumentů (z toho asi 15 % jsou dokumenty SK). Od počátku projektu tak bylo digitalizováno 149 559 dokumentů.”

Odkazy

Reference

===Použité zdroje===

• KUBÁTOVÁ, Alena. Digitalizace evropského kulturního dědictví. Knihovna [online]. 2011, roč. 22, č. 1, s. 50-52 [cit. 2016-05-20]. Dostupný z WWW: <http://knihovna.nkp.cz/knihovna111/11150kubat.htm>. ISSN 1801-3252.
• VRBENSKÁ, Františka. Digitalizace dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001728&local_base=KTD.
• KVAŠOVÁ, Jana. Téma digitalizace v programech EU. Praha, 2009-08-11. 54 s., 3 s. příl. Bakalářská práce. Univerzita Karlova v Praze, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jitka Hradilová.
• Lisabonská strategie : konkurenceschopnější Evropa s více kvalitními pracovními příležitostmi. In: Evropský parlament [online]. Evropská Unie: European Parliament, 2004 [cit. 2016-05-20]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/highlights/cs/1001.html
• VORLÍČKOVÁ, Blanka. Online zpřístupnění kulturního dědictví v kontextu vybraných témat informační politiky. Praha, 2013. Disertační práce. Univerzita Karlova v Praze. Vedoucí práce Doc. PhDr. Richard Papík, Ph.D.
• VORLÍČKOVÁ, Blanka. Systémy kulturního dědictví jako nástroje zpřístupnění tohoto dědictví v elektronickém prostředí. Ikaros [online]. 2012, ročník 16, číslo 12 [cit. 2016-05-22]. ISSN 1212-5075. Dostupné z: http://ikaros.cz/node/14005

Související články

• Digitalizace
• Historie a současná situace v oblasti digitalizace kulturního dědictví a zpřístupňování jejích výstupů v ČR
• Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů
• Digitalizace a knihovnictví
• Kulturní dědictví
• Vývoj informační politiky USA a EU

Klíčová slova

digitalizace, kulturní dědictví, informační společnost, informační politika