Preventivní programy práce se školní třídou

Prevence (z lat. praeventus = zákrok předem) znamená předcházení škodlivým vlivům. V tomto případě jde o prevenci šikany, záškoláctví a jiných typů chování. Předcházení negativním důsledkům některých nežádoucích jevů je výhodnější než zákroky proti již vzniklým defektům.

DĚLENÍ PREVENCE

PRIMÁRNÍ PREVENCE

Je zaměřená na posilování žádoucího chování s očekáváním, že se tak sníží potenciální výskyt rizikového chování.

Nespecifická - veškeré činnosti a aktivity, které podporují zdravý životní styl a pomáhají osvojovat pozitivní sociální chování. To probíhá prostřednictvím smysluplného využívání volného času jako jsou například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity (a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských norem, k odpovědnosti za sebe a své jednání apod.).

Specifická – aktivity a programy, které mají za cíl předcházet nebo minimálně omezovat výskyt jednotlivých forem rizikového chování žáků. Specifická prevence se dále dělí na všeobecnou (zaměřena na všechny lidi bez rozdílu, u kterých se nežádoucí chování ještě neobjevilo), selektivní (zaměřena na ty žáky, kteří jsou ohroženi rizikovým chováním) a indikovanou (zaměřena na konkrétní skupinu či jedince, u nichž již byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů).

SEKUNDÁRNÍ PREVENCE

Orientovaná na včasné vyhledávání osob, které se již rizikově chovají a snaží se zamezit dalšímu prohlubování tohoto chování.

TERCIÁRNÍ PREVENCE

Zaměřená na osoby, u nichž se již rizikové chování objevilo a směřuje k zamezení opětovnému objevení tohoto chování.

FORMY RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ

KOUŘENÍ (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

U dětí a dospívajících se vyskytuje převážně jako experimentování, které však může vést k příležitostnému, pravidelnému či až dennímu užívání. U dítěte může vzniknout závislost občasným kouřením po dobu 4 týdnů nebo denním kouřením cigaret v množství menším než pět.

Příznaky a projevy

Závislost na tabáku se projevuje buď fyzickou závislostí (při vysazení silná touha po cigaretě, poruchy spánku, podrážděnost, nervozita, pokleslá nálada, neschopnost se soustředit apod.), nebo psychosociální závislostí (kuřácké rituály - pohrávání si s cigaretou v ruce, potahování kouře, zapalování cigarety, odklepávání a dále v situacích - cigareta během pracovní pauzy, při kávě, po jídle, atd.). Tyto rituály vyvolávají chuť na cigaretu a bývají spouštěcím podnětem kouření při odvykání.

Primární prevence

Žáci 1. stupně ZŠ – žáci by si měli upevnit nekuřácký postoj, měli by pochopit rizika aktivního i pasivního kouření, posilovat dovednosti odmítnout cigaretu. Srozumitelnou, interaktivní a hravou formou, úměrnou kognitivnímu vývoji dětí by určitě měla být zohledněna zejména tato témata: zdravotní následky kouření, zápach spojený s kouřením, útrata peněz za cigarety, škodlivost pasivního kouření, obavy o zdraví rodinných příslušníků, kteří kouří apod.

Žáci 2. stupně ZŠ – posilovat dovednosti k odmítání cigaret, schopnost odolávat tlaku vrstevníků, upevňovat nekuřácké postoje a vysvětlit mýty, které o kouření tabáku často převládají. Vhodné je směřovat preventivní aktivity např. na vliv kouření na vzhled (žluté zuby, nezdravé vlasy, nečistá a rychle stárnoucí pleť) a na vztahové aspekty (nepříjemné líbání s kuřákem, nebezpečí kouření a užívání hormonální antikoncepce).

Žáci na SŠ – směřovat k posílení motivace k odvykání, k uvědomování si rizik kouření a negativních důsledků z něj bezprostředně vyplývajících, zejména pak v oblasti vzhledu, fyzické kondice, partnerských vztahů a negativního vlivu na sexuální život. Motivací pro denní kuřáky tabáku mohou být uspořené peníze za nekoupené cigarety.

Doporučený postup

V případě žáků se závislostí na tabáku je vhodné informovat žáka o konkrétních rizicích kouření, posílit jeho motivaci k odvykání a předat kontakt na odbornou pomoc. Vhodnou intervencí je "krátká intervence 5P - jde o krátký, strukturovaný, partnersky vedený rozhovor, rozdělený do 5 částí. Má za cíl nasměrovat žáka k odvykání a předat ho do péče odborníků.

1. Ptát se – zmapovat kouření u daného žáka v oblastech počtu, zkušeností, jestli to skrývá apod.
2. Pojmenovat rizika – jednoduše a jasně popsat rizika vyplývajících z užívání tabáku u daného žáka/žákyně.
3. Podpořit motivaci – rychle zmapovat a podpořit motivaci k odvykání. Ptát se na jeho postoje - co má na kouření rád/a, co ne, jestli už zkoušel přestat apod.
4. Předat kontakt – pokud má žák zájem, je vhodné mu předat kontakty na podrobnější informace nebo odborné služby
5. Plánovat další setkání – ocenit žákovu otevřenost a nechat žáka stručné shrnout hlavní výstupy intervence a zodpovědět doplňující dotazy. Po cca 14 dnech až měsíci opět s žákem prodiskutovat, zda došlo k nějaké změně.

ALKOHOL (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Alkohol je návyková látka, jež působí na centrální nervový systém a její požití způsobuje opilost.

Příznaky a projevy

Lehká opilost - uvolnění, dobrá nálada, snížená úzkost, zvýšená hovornost, nárůst sebevědomí. U dětí je většinou tohle stadium kratší než u dospělých. Snížení úzkosti hraje významnou roli v posílení dalšího požití alkoholu, které pak může vést k závislosti.

Střední opilost – zhoršený úsudek, snížená sebekritičnost, snížené zábrany, zvýšená agresivita. Objevuje se únava, zpomalení psychomotorických reakcí až kolísavá chůze, setřelá řeč či obtíže při stání. Mohou se objevovat tzv. okénka neboli částečná či úplná amnézie na epizodu užívání alkoholu.

Těžká opilost - zmatenost, únava, spavost, apatie, zvracení. Při velkých dávkách alkoholu dochází k bezvědomí, necitlivosti, dokonce i mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, dýchání je pomalé, zornice nereagují na světlo. Někdy je člověk zmatený a blouzní. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci se objevuje riziko smrti jakožto následek utlumení dýchacího centra v prodloužené míše.

Primární prevence

1. stupeň ZŠ - žáci by měli pochopit rizika spojená s užíváním alkoholu, upevnit si zdravé postoje, osvojit si dovednosti odmítání alkoholu a oddálení prvních experimentů do co nejpozdějšího věku.

2. stupeň ZŠ - důležité je posílit dovednosti k odmítání alkoholu a umět čelit tlaku vrstevníků. Poskytované informace o alkoholu, jeho účincích a rizicích užívání by měly být pravdivé a vyvážené (zmínit tedy i pozitivních účinky a přínosy), protože žáci již mohou mít s alkoholem zkušenosti a kvůli zkreslené informaci by mohli odmítnout celé sdělení jako nedůvěryhodné.

SŠ - rozpoznat vlastní motivaci k požívání alkoholu, pochopit osobních hodnoty, které se vztahující k rizikovému chování a dále pochopit rizika spojená s užíváním alkoholu včetně rozvoje závislosti.

NELEGÁLNÍ DROGY (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Nelegální drogou je přírodní nebo syntetická návyková látka, která mění lidské vědomí, chování nebo jednání se všemi zdravotními i sociálními důsledky a zákon nepovoluje její držení ani užívání.

Příznaky a projevy

Mezi příznaky patří náhlá změna osobnosti, změny nálady, změny ve fyzickém vzhledu, změny nálad, změna výkonu ve škole, zvýšená utajená komunikace s ostatními, zvýšená potřeba peněz. Je však nutno mít na paměti, že i přes existenci některého z příznaků nemusí vždy jít o užívání drog (ale například o projevy puberty, či jiné důvody, například krizová životní období).

Primární prevence

• předcházet užívání návykových látek ve škole, na školních akcích i při mimoškolních činnostech vytvořením vhodných podmínek a zajistit ochranu zdraví žáků před škodlivými účinky návykových látek
• ve školním řádu vymezit zákaz užívání návykových látek ve škole a jejich vnášení do školy
• poskytovat důležité informace jak žákům (i zákonným zástupcům), a to věcně a pravdivě a také s přihlédnutím na jejich věk, rozumový a osobnostní vývoj
• informovat o rizicích užívání návykových látek a zákazu jejich užívání při všech činnostech souvisejících se školními aktivitami.
• žákům i zákonným zástupcům nezletilých žáků, kteří již mají s užíváním problémy, poskytovat informace o možnostech řešení situace a institucích, kam se mohou obrátit
• v případě vyskytujících se problémů spolupracovat s dalšími institucemi a orgány, které realizují primárně preventivní programy (OSPOD, Policie ČR, ŠPZ,...)
• vybírat jen takové preventivní programy, které byly odborně ověřeny z hlediska efektivity
• dle zákonných předpisů, plnit ohlašovací povinnost

NETOLISMUS (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Netolismus označuje závislost na tzv. virtuálních drogách, kam patří zejména PC hry, sociální sítě, internetové služby, virální videa, mobily, TV atd.

Příznaky a projevy

Mezi příznaky patří méně vykonané práce související se ztrátou kontroly nad časem stráveným u počítače, pocit prázdnoty, když není člověk u PC, brzké vstávání k počítači a ponocování u počítače, rostoucí nervozita a neklid, když člověk delší dobu nehraje, přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá, krádeže peněz na nákup her, stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry, zkreslování, zatajování pravdy o své závislosti, hraní jakožto únik od osobních problémů, narušené vztahy (nejčastěji s rodinou), zanedbávání studia, opouštění zájmů a kamarádů a zhoršující se výsledky ve škole.

Primární prevence

• Sledovat, jaké hry dítě hraje.
• Uvědomit si, že hry mají i kladné stránky (rozvíjejí logiku, postřeh, schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou atd.). Důležité je, jaký typ her dítě hraje a kolik času jim věnuje.
• Hrát hry spolu s dítětem a pak si o nich povídat – pomáhá to rozlišovat fikci od reality.
• Stanovit časové limity.
• Dávat pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů.
• Zjistit, zda hraní PC her není pro dítě únik od nějakých problémů.
• V průběhu hraní vést dítě k tomu, aby si dělalo přestávky, během ní je dobré o hře mluvit.
• Podporovat dítě v jiných zájmech (nespecifická prevence) a tím také předcházet tomu, aby se dítě nudilo. Posilovat zdravé sebevědomí dítěte.

HRÁČSTVÍ (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Hraní hazardních her (hráčství) znamená riskovat peníze nebo něco o věcné hodnotě pro něco, co má nejistý výsledek v naději, že lze vyhrát další peníze nebo něco o věcné hodnotě. Ve škole jde nejčastěji o karetní hry, kostkové hry nebo dovednostní hry. Žáci se také sází, zda nastane/nenastane nějaká událost.

Příznaky a projevy

Gambler se chlubí hrou a výhrami, používá hráčský slang, lže, utrácí peníze, chodí za školu, má změny nálad, je výbušný, popudlivý, straní se kolektivu, je samotářský, uzavřený, málo si věří, stále myslí na hru, ztrácí zájem o koníčky, má problémy doma, ve vztazích i v kolektivu, zhoršuje se mu prospěch. Objevují se psychosomatické projevy, deprese, úzkosti, myšlenky na sebevraždu, jiné závislosti, potíže s adaptací a pravidly, finanční problémy (dluhy), trestná činnost (krádeže) atp.

Primární prevence

• zvýšit informovanost žáků o rizicích hazardního hraní, včetně vysvětlení mylných představ o hazardní hře. Odhalování matematické a statistické principy sázek (díky kterým vždy vyhrává herna/casino)
• vytvořit k hazardu negativní postoj
• zlepšovat finanční gramotnosti žáků
• podpořit schopností řešení problémů bez impulzivity, podpořit plánování a efektivní rozhodování
• propojit téma hazardního hraní i s tématy jiných závislostí, zejména pak s internetovou závislostí a užíváním návykových látek
• informovat, na koho se v případě problémů s hazardní hrou mohou žáci obrátit o pomoc (na pedagogy, specializované poradny, linky důvěry, pracovníky nízkoprahových klubů pro děti mládež).

RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ V DOPRAVĚ

Takové chování v dopravním prostředku, které vede k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.

Znaky

Chování, které je v rozporu s pravidly, agresivní nebo neočekávané (či nezvyklé) chování.

Primární prevence

• dopravní výchova a dopravní besedy ve škole
• používání pomůcek (např. audiozáznamy, PC hry, scénky, ilustrované materiály pro učení dopravních značek)
• praktický nácviky na dopravním hřišti
• exkurze na pracoviště dopravní policie nebo dopravního podniku
• práce s rodinou
• poskytovat informace na rodičovských schůzkách (nebo na individuálních konzultacích s rodiči) nejlépe s přihlédnutím na způsob dopravy jejich dítěte do školy
• pracovat s osobností dítěte

NEGATIVNÍ PŮSOBENÍ SEKT

Sekta je určitá ohraničená sociální skupina, jejíž členové vyznávají určitou ideologii, skrz kterou se vymezují vůči svému okolí.

Znaky

Znaky příslušnosti k některé sektě: fyzické znaky jako symboly oblečení, účes; psychické změny - změny chování, nevyrovnanost, přílišná introverze, noví přátelé, o nichž žák odmítá mluvit, změna koníčků, komunikace atd.

Primární prevence

• seznámení žáků s riziky a praktikami sekt (manipulují, pronásledují, vyvolávají pocity viny a méněcennosti, zmocňují se majetku členů, využívají profesního či mocenského postavení členů apod.)
• znát základní charakteristiku konkrétních sekt v České republice
• naučit žáky rozlišovat mezi sektou a tradičním náboženstvím
• vymezit pojem sekta, jeho významové roviny
• znát předpoklady, proč lidé tíhnou k těmto skupinám (často osobní krize – potřeba bezpečí, potřeba spirituálního rozměru, sociálního kontaktu, emoční a intelektová vyzrálost)

SEXUÁLNÍ RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ

Dětí a dospívající ohrožené sexuálním rizikovým chováním se vyznačují předčasným začátkem pohlavního života (včetně konzumaci pornografie před 15. rokem života), častý pohlavní styk, náhodnými známostmi promiskuitou a prostitucí, sdílením vlastních erotických materiálů na internetu s jinými lidmi, krvavými sexuálními praktikami, nepoužíváním kondomu mimo dlouhodobé partnerství. Mohou se objevit i další faktory, jako asociální chování, agresivita, abúzus alkoholu a jiných návykových látek.

Projevy

Nevhodné sexuální projevy - nutkavá masturbace, atypický sexuální vývoj (je potřeba je odlišit od projevů normální sexuální zvídavosti a experimentování), jednak projevy nesexuální, které se následně mohou rozvinout až do sexuální deviace. U chlapců může docházet k fyzické agresi, u dívek k sebepoškozování. Na riziko sexuálního rizikového chování může upozornit tzv. „triáda symptomů“: noční pomočování i po 12. roce života, krutost ke zvířatům a žhářství.

Primární prevence

• mít dobrý vztah s dítětem a pracovat s ním jednotlivě
• podporovat sebevědomí dítěte a dopřát mu prostor pro zažití úspěchu
• seznámit dítě se základními sexuálními pojmy
• dítě by mělo znát svá práva a umět je chránit a rozeznat nebezpečí
• poučit dítě o tom, koho může požádat o pomoc

SPEKTRUM PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Mentální anorexie a bulimie je život ohrožující omezování příjmu potravy nebo přejídání spojené se zvracením nebo jinou nevhodnou kompenzací energetického příjmu. Pro obě poruchy je typický přílišný strach z tloušťky, nespokojenost s vlastním tělem a s tím spojená nadměrná snaha o dosažení štíhlosti a její udržení.

Příznaky a projevy

Mentální anorexie - nízká tělesná hmotnost, aktivní snaha hubnout/nepřibrat (nemocní někdy zakrývají hubnutí mluvou o zdravé výživě a zdravém životním stylu). Postupně si zvykají na nízký příjem energie, nadměrně se kontrolují v jídle, mají zvýšený energetický výdej a snadno se cítí přejedeni.

Mentální bulimie - opakující se subjektivně nekontrolovatelné záchvaty přejídání, spojené s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Jsou dva typy bulimie: a) vyskytuje se zvracení, užívání laxativ nebo diuretik, b) ke kontrole hmotnosti jsou využívány přísné diety, hladovky nebo intenzivní cvičení.

Primární prevence

Dobrá školní jídelna, málo slazených nápojů a automatů na sladkosti ve škole.

OKRUH PORUCH A PROBLÉMŮ SPOJENÝCH SE SYNDROMEM TÝRANÉHO, ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN - Child Abuse and Neglect) je jakákoliv forma týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, která je pro naši společnost nepřijatelná. Dítě nejčastěji poškozují rodiče a jiní členové rodiny, a to necitlivostí a bezohledností anebo podřizováním dítěte či využíváním ho k uspokojení vlastních potřeb.

Projevy

Zhoršení prospěchu žáka, problémy ve vztazích se spolužáky, poruchy v pravidelných návycích – spaní nebo stravování. Dítě může mít různé modřiny, odřeniny či je nezvykle unavené či apatické.

Primární prevence

Dělat širokou osvětu veřejnosti a obecná opatření ve prospěch rodin s dětmi, vzdělávat rodiče, pedagogy a vychovatele dítěte. Dát pedagogům a lékařům možnost pregraduální výchovy. Samozřejmostí je výchova dětí a mládeže

Doporučený postup (v případě sexuálního zneužívání)

Dítě se nám svěří osobně

Nejprve si musíme uvědomit, že jde o citlivé téma a podle toho vést celou záležitost. S problémem seznámíme co nejužší okruh dalších osob. Zneužívá-li dítě rodič, tak ho o tom, že se dítě svěřilo, neinformujeme. S dítětem komunikujeme a sdělíme mu, že skutečnost musíme nahlásit na policii. Pokud dítě nesouhlasí, tak situaci konzultujeme s odborníkem. Po vyřešení souhlasu problém oznámíme řediteli a kontaktujeme Policii a OSPOD. Dítě oceníme, že za námi přišlo a ujistíme ho, že děláme vše, co je v našich silách.

Zjistíme to ze školní ankety (dotazníku apod.)

Dítě se může vyjadřovat nejasně, musíme se snažit mu porozumět. Řídíme se pravidly nevyslýchat, nepodsouvat mu naše názory, nechat ho volně vyprávět. Rozhovor s ním navážeme tak, abychom nevzbudili nežádoucí pozornost. Až se nám dítě otevře a svěří, postupujeme dle předchozího odstavce (Dítě se nám svěří osobně).

Dozvíme se to od spolužáků nebo z jiných zdrojů

Pokud tomu nasvědčuje i naše pozorování, tak se s dítětem pokusíme navázat rozhovor, ale do ničeho ho nenutíme. Nevyšetřujte a nijak nepátrejte. Jestliže si nejste jistí, oznamte věc orgánu sociálně-právní ochrany, který ji prošetří.

Dítě je obětí sexuálního napadení

Napadla-li dítě neznámá osoba cestou do školy, ihned vše oznamte policii, rodičům a OSPODu. Dítě neopouštějte až do příchodu rodičů.

ZÁŠKOLÁCTVÍ

Žák úmyslně zanedbává školní docházku.

Projevy

Neomluvená absence žáka ZŠ či SŠ při vyučování.

Primární prevence

• bezpečné pozitivní sociální klima školy
• každý žák by se měl cítit ve škole komfortně a bezpečně a nebýt ohrožován ani ze strany spolužáků, ani ze strany pedagogů

Doporučený postup

Nejprve se snažíme zjistit důvod nepřítomnosti žáka. Poté prostřednictvím neformálního rozhovoru se zákonným zástupcem učitel zjistí důvod nepřítomnosti dítěte, případně proč to žák dělal (co ho k tomu vedlo). O tomhle všem třídní učitel informuje ředitele školy, školního metodika prevence a výchovného poradce. Poté se obě strany domluví na dalším postupu a opatřeních. Na případu konkrétního žáka spolupracují třídní učitel a školní metodik prevence. Pokud by opatření nebyl plněna, je nutné zorganizovat schůzku zákonných zástupců žáka s třídním učitelem, školním metodikem prevence, výchovným poradcem a nejlépe i se samotným žákem. Na této schůzce se všichni zúčastnění domlouvají na postupu vedoucímu k lepšímu stavu, který se zapisuje. Jestliže se stále nedaří situaci zlepšit, následuje sepsání a podepsání Individuálního výchovného programu. Pokud ani poté nedojde k odstranění rizikového chování žáka, rodina by měla začít spolupracovat s další stranou, která má k řešení dané situace potřebné, odborné či právně vymahatelné, nástroje (OSPOD, Policie ČR apod.).

Šikana

Šikanování je agresivní chování dítěte, žáka/žákyně, studenta/studentky vůči jinému žákovi, případně skupině žáků. Jedná se o opakované (nikoliv nutně) chování, které je založeno na záměrné, vědomé, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně a/nebo sociálně. Šikana je charakteristická bezmocností oběti, nepoměrem sil, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.

Projevy

Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní žáci se s ním nebaví - nemá kamarády, takže vyhledává spíše blízkost učitelů. Při týmových sportech bývá jedinec volen do týmu jako jeden z posledních. Působí uzavřeně, smutně, nejistě, nešťastně, ustrašeně, stísněně, mívá blízko k pláči, zvlášť, když má promluvit před třídou. Jeho školní prospěch se někdy nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci (včetně oblečení) jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené a stále nějaké své věci postrádá. Poškození a ztráty věcí neumí (nechce) vysvětlit, stejně jako odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole.

Primární prevence

Hodnotový rámec školy - Škola odmítá násilí a zneužití moci v jakékoli podobě a podporuje solidaritu a toleranci, vědomí sounáležitosti, podporuje spolupráci, rozvíjí vzájemný respekt. Objeví-li se šikana, přistupuje škola k řešení včasně, otevřeně a zajišťuje bezpečí pro všechny zúčastněné. Na vytváření bezpečí se podílejí všichni zúčastnění. Škola zajišťuje základní materiální a organizační podmínky, má nastavena pravidla v chování a důsledky za jejich nedodržení, má nastavený systém včasné identifikace varovných signálů, spolupracuje s dalšími organizacemi, zajišťuje podporu pro pedagogy, zajišťuje podporu pro žáky, zajišťuje informovanost, dbá na vhodné sestavení třídy, má zpracovány základní dokumenty

Doporučený postup:

Krizový scénář při objevení šikany na škole je popsán v knize Nová cesta k léčbě šikany (Kolář, 2011) nebo v metodice vytvořenou MŠMT https://www.msmt.cz/vzdelavani/socialni-programy/metodicke-dokumenty-doporuceni-a-pokyny (Příloha_6_Skolni_sikana_2020., strana 33).

Kyberšikana

Kyberšikana je druh šikany, který se uplatňuje s použitím informačních a komunikačních technologií (počítačů, tabletů, mobilů a dalších moderních komunikačních nástrojů), a dochází k ní opakovaně. Kyberšikana může plynout od původního agresora, ale i dalších osob - tzv. sekundárních útočníků (např. opakované sdílení nahrávky, opakované komentování apod.).  Kyberšikana může vzniknout i nezáměrně – např. jako nevhodný vtip, který se v on-line prostředí vymkne kontrole.

Znaky

Dehonestování (ponižování, nadávání, urážení), vyhrožování a zastrašování, vydírání, pomlouvání v on-line prostředí. Dále také publikování ponižujících video a audio záznamů nebo fotografií, ponižování, krádež identity a její zneužití, ztrapňování pomocí falešných profilů, provokování a napadání uživatelů v online komunikaci, zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť, vyloučení z virtuální komunity, obtěžování.

Primární prevence

• ve školním řádu jasně uvést pravidla používání ICT, intranetu a mobilních telefonů ve škole a podporovat pozitivní stránky technologií
• informovat žáky i rodiče o netiketě a „listině práv na internetu“
• instalovat a využívat software, který v učebnách vyučujícímu umožňuje vidět, co právě žák na svém počítači dělá - ale informovat o tom žáky a systém nezneužívat!
• být vzorem vhodného užívání moderních technologií
• informovat žáky o rizikovém chování na internetu, třeba i v rámci výuky
• vzdělávat pedagogy

Doporučený postup

• je třeba zklidnit oběť a nabídnout podporu
• mít důkazy jako např. screeny ze sociálních sítí, internetových stránek, kde jde jasně vidět, že jde o kyberšikanu
• mít seznam těch žáků, kteří byli svědky kyberšikany (nejlépe mít odkazy na jejich profily)
• až po zajištění důkazů odstranit závadný obsah z internetu. O pomoc můžeme požádat odbornou instituci (E-Bezpečí, Seznam se bezpečně!, Policie ČR), Stále však myslet na bezpečí svědků – z důkazního materiálu by nemělo být vidět, jak byl získán
• incident vždy vyšetřit - je vhodné postup řešení a zejména zvolené tresty konzultovat se zřizovatelem školy, Českou školní inspekcí apod.
• informovat rodiče - poučit je o postupu řešení na úrovni školy. V případně, že daný případ nespadá do kompetence školy, tak jim připomenout, že je možné využít právních služeb.
• případ nějak zakončit - mít konečný verdikt
• zvolit odpovídající opatření - škola při trestání agresorů musí postupovat v souladu se školním řádem (a dále krizovým plánem, minimálním preventivním programem školy apod.)
• v každém případě realizovat preventivní opatření

ROLE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA V PREVENCI

Již v 50. letech byl psycholog součástí místních školských úřadů a jeho úkolem byla mimo jiné prevence.Díky každodennímu a dlouhodobému sledování žáků školní psycholog vytváří systém včasné identifikace žáků s příznaky rizikového chování, což v důsledku přináší úsporu financí a zlepšení sociálního klimatu škol. Společně s metodikem prevence se podílí na vytváření a realizaci preventivních programů.

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Preventivní program (dříve minimální preventivní program) je povinnost každé školy. Jsou v něm sepsána základní pravidla pro zajištění prevence různých forem rizikového chování. Tento dokument určuje roli pedagogů i dalších odborných pracovníků školy, kteří se podílejí na naplňování úkolů vytyčených programem. Je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, v průběhu roku je průběžně vyhodnocován a na konci roku je zhodnocena jeho efektivita (což je součást výroční zprávy o činnosti školy). Kontroluje ho Česká školní inspekce. Důležitou a povinnou součástí tohoto programu školy je školní program proti šikanování. Tam jsou popsány konkrétní preventivní mechanismy, které mají z úkol šikaně účinně a konkrétně předcházet, nebo ji alespoň minimalizovat a mít pod kontrolou.  Krizový plán školy se však nemusí týkat jen a pouze šikany, ale i všech základních typů akutních/krizových situací, jako je ublížení na zdraví, agrese, rvačka, vážný úraz, intoxikace žáka atd. Obsahuje doporučené postupy, které jsou závazné pro každého pracovníka školy a zároveň určují konkrétní odpovědnost jednotlivých zaměstnanců.

ÚČINNOST PREVENCE

Účinnost (efektivita) je jednou z nejdůležitějších a taky nejtěžších cílů prevence. Měření efektivity je náročné a často jde o složité smíšené výzkumné plány, které mají za cíl zjistit, jaký vliv mají různé preventivní programy a o jaké konkrétní účinné faktory jde.

Účinná primární prevence

Dle MŠMT je základem efektivní primární prevence následující: komplexní a dlouhodobé programy, interaktivní činnosti v menší skupině lidí, dobré třídní a skupinové klima, zlepšování dovedností v oblasti odolávání tlaku vrstevníků a v oblasti komunikace, zvládání konfliktů a zátěžových situací, dále v oblasti sebekontroly (ovládání emocí). Souhrnně efektivní primární prevence stojí na soustavnosti, dlouhodobosti, aktivnosti, názornosti, přiměřenosti a uvědomělosti. Účinnost primární prevence lze zvyšovat nasloucháním žáků a zjišťováním toho, jaké jsou mezi nimi aktuální informace. Vždy je třeba se snažit o posilování důvěry. Pomáhá trpělivé a empatické vysvětlování, poskytování objektivních informací s využitím všech dostupných uvedených zdrojů a nesnažit se vnucovat správný pohled na věc, ale také dát prostor na jiné názory.

Neúčinná primární prevence

Neúčinné je zastrašování a přístup stylem: „prostě řekni ne“, dále citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, stigmatizování a znevažování osobních postojů žáka/studenta, přednášky, pouhé sledování filmu, besedy s bývalými uživateli na základních školách, nezapojení žáků/studentů do aktivit a nerespektování jejich názorů, politiku nulové tolerance na škole a testování žáků jako náhražku za kontinuální primární prevenci. Dále nefungují ani hromadné kulturní či sportovní aktivity nebo návštěva historických a kulturních památek s pasivní účastí auditoria by měly být pouze doplňkem, na který by měla vždy navazovat diskuse v malých skupinkách.

Odkazy

Literatura

MŠMT (2016): Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. Praha. MŠMT.

Janošová, P., Kollerová, L., Zábrodská, K., Kressa, J., Dědová, M. (2016): Psychologie školní šikany. Praha. Grada.

Černá, A., Dědková, L., Macháčková, H., Ševčíková, A., & Šmahel, D. (2013). Kyberšikana: Průvodce novým fenoménem. Praha: Grada.

Rogers, V. (2011). Kyberšikana. Praha: Portál.

Bendl, S. Hanušová, J., & Linková, J. (2016). Žák s problémovým chováním - Cesta institucionální pomoci. Praha: Triton.

Weiss, P. a kol. (2005). Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada.

Dunovský, J., Dytrych, Z., & Matějček, Z. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada.

Kriegelová, M. (2008).  Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada.

NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Alkohol, drogy a vaše děti: Jak problémům předcházet, jak je rozpoznávat, jak je zvládat. 5. revidované vydání. Praha: Sportpropag, 2003. 103 s. Dostupné také z: hhttp://www.drnespor.eu/adde03.doci.

Externí odkazy

Web Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz

Společenství proti šikaně, www.sikana.org

E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz)

Projekt Saferinternet.cz (www.saferinternet.cz)

NEŠPOR, Karel. Co mohou udělat rodiče v prevenci u dětí [online]. [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: hhttp://www.drnespor.eu/CoDeti.doci

Klíčová slova

prevence, primární prevence, rizikové chování, školní psychologie, pedagogická psychologie