Definice pojmu digitální ochrana. Referenční rámec OAIS a ochranná metadata PREMIS

Verze z 2. 1. 2022, 19:25, kterou vytvořil Veronika.Krivankova (diskuse | příspěvky) (→‎Obsah datového modelu PREMIS)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Definice pojmu digitální ochrana

Dle definice TDKIV pojem digitální ochrana (angl. Digital preservation) znamená systematické opatření pro zajištění uchování, ochrany, integrity, autenticity a dostupnosti digitálních dokumentů v dlouhodobém horizontu. [1] Digitální ochrana kombinuje strategie, plány a procesy k zajištění přístupnosti reformátovanému i born-digital obsahu bez ohledu na problémy s poruchami médií a technologickými změnami. [2] Jedná se tedy o veškeré aktivity, které mají zajistit použitelnost digitálních objektů po mnoho let. Zásadní je, že tyto digitální objekty nebudou nikdy ztraceny nebo poškozeny, že jsou důvěrné a je možné je kdykoliv najít a porozumět jim bez ohledu na problémy spojené se zastaráváním technologií.

Referenční rámec OAIS

Referenční model OAIS (Open Archival Information System)

Referenční model OAIS (celým názvem - Open Archival Information System) je konceptuální model dlouhodobého archivu, který popisuje základní komponenty dlouhodobého archivu, související funkce, vazby a informační model. OAIS předepisuje, jaká metadata mají být spolu s ochraňovanými informacemi ukládána. [3] Tímto modelem se řídí paměťové instituce, archivy a úřady, které potřebují dlouhodobé zabezpečení ukládaných dat a zajištění jejich čitelnosti a dostupnosti. OAIS je základem dlouhodobé ochrany digitálních dat.

Základní specifika cílů OAIS archivů:

  • vyjednávat a získávat vhodné informace od producentů;
  • získat nad poskytnutými informacemi dostatečnou kontrolu tak, aby bylo možné zajistit jejich dlouhodobou ochranu;
  • rozhodnout (samostatně anebo ve spolupráci s dalšími stranami), které komunity by se měly stát uživateli (designated community) neboli, které komunity by měly být schopny porozumět archivované informaci;
  • zajistit, aby byli uživatelé schopni porozumět informaci bez potřeby pomoci expertů, kteří informaci vytvořili;
  • následovat dokumentované politiky a procedury, které zajistí, že ukládaná informace bude ochráněna proti všem předpokládaným rizikům, a že informace určená k distribuci z archivu bude šířena v autentických kopiích originálu, nebo s jasným vztahem k originálu;
  • zpřístupňovat ochraňované informace uživatelům. [3]

OAIS archiv pracuje v prostředí formovaném vztahy mezi čtyřmi entitami: tvůrci dat, koncovými uživateli, správci a archivem samotným. V archivu jsou digitální objekty v podobě tzv. informačních balíčků. Producenti dat poskytují informace (data a metadata), která jsou v archivu uložena. Uživatelé uložené informace (data a/nebo metadata) využívají. Mezi uživateli hraje významnou roli určená skupina (designated community), pro kterou jsou především archivované informace určeny a měla by je v budoucnu umět bez problémů najít, zobrazit a porozumět jim i jejich kontextu. Informační model OAIS pak podrobně popisuje strukturu a obsah archivního informačního balíčku (AIP), tj. říká, jaká metadata mají být spolu s uchovávaným obsahem ukládána. [4]

Informační balíčky

Repozitář odpovídající OAIS pracuje s několika typy tzv. informačních balíčků, které model OAIS definuje. Ty mohou obsahovat informace o svém obsahu a k nim informace podpůrné. Jsou to SIP, AIP a DIP. [5]

SIP balíček

Dodavatelský informační balíček (angl. Submission Information Package - SIP) poskytuje tvůrce repozitáři. Dodání a podoba balíčku SIP je dojednána mezi tvůrcem a repozitářem. Dodání balíčků může být různé, např. ukládání souborů v určitém formátu. Po převzetí balíčku si systém vyhrazuje právo nakládat s balíčkem SIP tak, aby mohl zajistit jeho dlouhodobou archivaci a aby informace obsažené v balíčku SIP byly srozumitelné uživatelům. OAIS systém se řídí podle daných strategií a plánů s tím, že musí zajistit, aby obsah dokumentů byl dlouhodobě ochráněn. Koncept tohoto balíčku zdůrazňuje, že informace nemůžou být zachovány v přesně té podobě, v které jsou předkládány tvůrcem, např. objekt může být zachován sloučením obsahu několika balíčků SIP. [6]

AIP balíček

Archivační informační balíček (angl. Archival Information Package) slouží k dlouhodobému uložení archiválií a zajišťuje přenos archivačních objektů do digitálního archivu. Zahrnuje data popisující obsah a strukturu archivovaného objektu. Skládá se z informací, které jsou určeny k uchovávání, doprovázené kompletní sadou metadat a přístupem ke službám OAIS. [6]

DIP balíček

Uživatelský informační balíček (angl. Dissemination Information Package) je balíček, který je odeslán uživateli. Je tvořen z jednotlivých balíčků AIP. Těchto balíčků může být více nebo jen jejich části. Měl by obsahovat veškerý archivovaný informační obsah (tedy digitální dokumenty), avšak nemusí obsahovat všechny archivační informace. Podobu balíčku specifikuje dohoda mezi archivem a klientem. [6]

Moduly OAIS

Klíčové funkce dlouhodobého archivu budovaného v souladu s koncepty OAIS, jsou popsány v šesti funkčních celcích:

  • Příjem (Ingest): funkční celek příjem je rozhraním mezi systémem OAIS a tvůrci. Řídí celý proces přejímání vkládaných informací do správy a přípravu na jejich archivní uložení. Jedná se např. o přijetí informací předaných OAIS tvůrcem; ověření, zda jsou přijímané informace kompletní a nepoškozené; transformaci dodaných informací do podoby vhodné pro uložení a správu; extrakci a/nebo vytvoření popisných metadat a přesun vkládaných informací a souvisejících metadat do archivního skladu. [7]
  • Archivní uložení (Archival Storage): fyzická ochrana bitů tvořící data. Poskytuje služby pro ukládání, uchovávání a poskytování archivních balíčků. Provádí zálohování dat a kontroluje chyby. Řídí obnovu uložených médií, s cílem zajistit uchovávání archivovaných zdrojů.
  • Správa dat (Data Management): zajišťuje správu všech dat a jim přidružených metadat. Nese zodpovědnost za udržování integrity databáze. Poskytuje funkce pro vkládání, uchovávání a zpřístupňování jak popisných informací, které znázorňují a identifikují archivní jednotky, tak administrativních dat využívaných při správě archivu. Odpovídá na dotazy uživatelů a nese zodpovědnost za vytváření schémat nebo tabulek potřebných pro podporu funkce správy dat.
  • Plánování uchovávání (Preservation Planning): monitoruje cílové skupiny a sleduje změny jejich požadavků na služby a technologie. Sleduje vyvíjení digitálních technologií a informační standardy pro dlouhodobou ochranu. Zaznamenává změny nebo rizika ovlivňující schopnost OAIS plnit své povinnosti. Navrhuje strategie pro jejich řešení a také pomáhá k jejich realizaci.
  • Zpřístupnění (Access): dokáže sestavit požadavek na dodání balíčku DIP, poskytnout údaje o dostupnosti dat, jejich popis a lokaci. Přístupové funkce zahrnují komunikaci s uživateli pro příjem žádostí, provádění kontroly s cílem omezit přístup k chráněným informacím.
  • Administrace (Administration): funkce vyjednávání smluv pro odevzdávání dat, domlouvá smluvní podmínky a stanovuje harmonogram odevzdávání dat. Přijímá žádosti o změny. Zákaznický servis - vytváří, spravuje a maže uživatelské účty. Přijímá fakturační údaje. Zajišťuje celkový provoz systému. Spolupracuje s tvůrcem, koncovým uživatelem a vedením.

Ochranná metadata PREMIS

PREMIS je zkratka pro PREservation Metadata: Implementation Strategies, což je název mezinárodní pracovní skupiny, která vytvořila zprávu nazvanou Datový slovník PREMIS, která zahrnuje datový slovník a podrobnosti o archivačních metadatech. Kongresová knihovna následně publikovala sadu schémat PREMIS pro reprezentaci elementů metadat v Datovém slovníku v XML. V březnu 2008 bylo zveřejněno druhé, aktualizované vydání Datového slovníku a nové podpůrné schéma, následováno menšími revizemi, verzemi 2.1 a 2.2. V červnu 2015 byla zveřejněna zásadní revize, verze 3.0.

Datový slovník PREMIS definuje základní sadu elementů metadat (obvykle „sémantické jednotky“), které by repozitáře měly obsahovat, aby byly schopny plnit archivační funkci. Archivační funkce se mezi repozitáři mohou lišit, ale obecně zahrnují akce k zajištění toho, že digitální objekty zůstanou čitelné (tzn. že mohou být z daného média přečteny) a interpretovatelné (tzn., že mohou být zobrazeny, přehrány nebo jinak interpretovány aplikačním softwarem). Stejně tak by měly zajistit, aby digitální objekty v repozitáři nebyly neúmyslně modifikovány a legitimní změny zdokumentovány. Soustředí se na systém a správu repozitáře. [8]

Ochranná metadata poskytují informace o:

  • původu
  • struktuře
  • formátech souborů
  • technickém prostředí
  • právech

Základní principy PREMIS

  1. Metadata pro dlouhodobou ochranu.
  2. Uchování možnosti zobrazení, porozumění, autenticity a identity objektu.
  3. Možnost implementace – jasně definováno, podporováno návody a doporučeními.
  4. Technická neutralita.
  5. Nepředpokládá specifický systém, technologii, systémovou a databázovou architekturu nebo ochrannou strategii. [2]

Obsah datového modelu PREMIS

Datový model PREMIS, verze 3 (autor - Priscilla Caplan - PREMIS – JAK MU POROZUMĚT)
  • entity relevantní pro digitální uchovávání, které formát popisuje (intelektuální entita, objekty, události, práva, agenti)
    • intelektuální entita: je definována jako sada obsahu, který je považován za samostatnou intelektuální jednotku určenou ke správě a popisu. Například určitá kniha, mapa, fotografie, nebo databáze.
    • objekty: jedná se o to, co je uloženo a spravováno v archivním repozitáři. Mezi informace, které mohou být zaznamenány, patří např. formát objektu, originální název objektu, informace o jeho vzniku, prostředí atd.
    • události: sdružuje informace o akcích, které ovlivňují objekty v repozitáři. Přesný a důvěryhodný záznam události je zásadní pro zachování digitálního původu objektu, který je důležitý pro demonstraci autenticity objektu. Patří sem například informace o typu události, detailním popisu, unikátní identifikátor události atd.
    • práva: sdružuje informace o právech a oprávněních, které náleží k objektům v repozitáři, aby bylo možné udělat vše pro zachování objektů. Každý údaj PREMIS práv určuje akce, které mohou být v repozitáři provedeny, a zdůvodnění nároku na tato práva. Informace, které mohou být o právech zaznamenány, zahrnují např. unikátní identifikátor údaje práv, omezení akce nebo akcí, objekt nebo objekty, ke kterým se údaj vztahuje atd.
    • agenti: mohou to být lidé, organizace, softwarové aplikace nebo hardware. Datový slovník zahrnuje např. název agenta, unikátní identifikátor agenta, verzi agenta, obecné poznámky o agentovi atd.
  • vlastnosti entit (vyjádřeny pomocí sémantických jednotek - sémantická jednotka je vlastností intelektuální entity. Jedná se o něco, co blíže charakterizuje objekt, událost, agenta či práva)
  • vztahy mezi entitami [2] [8]

Odkazy

Reference

  1. CUBR, Ladislav. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-12-13]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014623&local_base=KTD.
  2. 2,0 2,1 2,2 MAREK, Jindřich. Referenční rámec OAIS, ochranná metadata PREMIS - Dlouhodobá ochrana digitálních sbírek. Moodle UK [online]. [cit. 2021-12-13] Dostupný z: https://dl1.cuni.cz/course/view.php?id=3553
  3. 3,0 3,1 HUTAŘ, Jan. OAIS: možnosti a limity aplikácie. ITlib - Informačné technológie a knižnice [online].[cit. 2021-12-06] Dostupný z: https://itlib.cvtisr.sk/clanky/clanek492/
  4. HUTAŘ, Jan a Marek MELICHAR. Dlouhodobá digitální archivace. B1. Přehled a úvod do problematiky [online]. 2015 [cit. 2021-12-06] Dostupný z: https://is.muni.cz/el/phil/jaro2019/ISKB49/88673760/B1_LTP_Uvod_do_problematiky.pdf
  5. HUTAŘ, Jan. Úvod do ochrany digitálních dat. Ústav informačních studií a knihovnictví [online] Praha, 2008 [cit. 2021-12-09] Dostupný z: https://sites.ff.cuni.cz/uisk/wp-content/uploads/sites/62/2016/01/%C3%9Avod-do-ochrany-digit%C3%A1ln%C3%ADch-dat_Huta%C5%99.pdf
  6. 6,0 6,1 6,2 LAMBERTOVÁ, Jana. Analýza funkčního modelu Otevřeného archivního informačního systému (OAIS). 2018. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Katedra PVH a archivního studia. Vedoucí práce Dvořák, Tomáš. [cit. 2021-12-06] Dostupný z: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/95174/130223948.pdf?sequence=1&isAllowed=y
  7. HUTAŘ, Jan. Metodika logické ochrany digitálních dat. Národní úložiště šedé literatury [online]. 2018 [cit. 2021-12-06] Dostupný z: https://invenio.nusl.cz/record/371612/files/content.csg.pdf
  8. 8,0 8,1 CAPLAN, Priscilla. Premis - jak mu porozumět [online]. 2017 [cit. 2021-12-09] Dostupný z: https://www.loc.gov/standards/premis/UnderstandingPREMIS_czech.pdf

Doporučená literatura

  • CUBR, Ladislav. Dlouhodobá ochrana digitálních dokumentů. 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2010. 154 s. ISBN 978-80-7050-588-5.
  • LTP-portál.cz: web o digitální archivaci [online]. Brno: Moravská zemská knihovna, [2016?]- [cit. 2021-12-06]. Dostupné z: https://ltp-portal.mzk.cz.
  • BORGHOFF, Uwe M. et al. Long-term preservation of digital documents: principles and practices. Berlin: Springer, ©2005. xv, 274 s. ISBN 3-540-33639-7.
  • CORRADO, Edward M. a MOULAISON, Heather Lea. Digital preservation for libraries, archives, and museums. Lanham: Rowman & Littlefield, [2014], ©2014. xxiii, 270 stran. ISBN 978-0-8108-8712-1.
  • ROSENTHAL, Colin a kol. Průvodce plánem důvěryhodného digitálního repozitáře (PLATTER). 1. vyd. Praha: Národní knihovna České republiky, 2009. 51 s. ISBN 978-80-7050-569-4.

Související články

Klíčová slova

digitální ochrana, referenční rámec OAIS, OAIS, dlouhodobá ochrana, metadata