Moncu: Porovnání verzí

(Založena nová stránka s textem „== Jméno == == Ikonografie a sféry vlivu == Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především ve městě I…“)
 
Řádek 1: Řádek 1:
 
== Jméno ==
 
== Jméno ==
 
+
Význam jména boha Moncua není úplně jasný, může znamenat "Nomád".
  
 
== Ikonografie a sféry vlivu ==
 
== Ikonografie a sféry vlivu ==
Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především ve městě Iunej a thébské oblasti. Ačkoliv zmínky o něm pocházejí již ze Staré říše, jeho kult se stává významným od dob 11.dynastie, jejíž panovníci pocházeli z města Théb a nosili jméno Mentuhotep ("Moncu je spokojený"). V Nové říši význam tohoto boha klesá a je nahrazen jiným místním božstvem, Amonem.<ref>Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul, 71 - 72.</ref> Nadále byl ovšem uctíván jako válečné božstvo. Jako jeho partnerky se objevují bohyně Rattauej/Rat, který bývá obvykle spíše partnerkou boha Rea, od něhož je také odvozeno její jméno, Cenenet ("Pozvednutá"), bohyně s ochranitelskými aspekty, a Iunit ("Ta z Héliopole").
+
Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především ve městě Iunej a thébské oblasti. Ačkoliv zmínky o něm pocházejí již ze [[Stará říše|Staré říše]], jeho kult se stává významným od dob [[panovníci Střední říše|11.dynastie]], jejíž panovníci pocházeli z města [[Théby|Théb]] a nosili jméno Mentuhotep ("Moncu je spokojený"). V Nové říši význam tohoto boha klesá a je nahrazen jiným místním božstvem, [[Amon|Amonem]].<ref>Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul, 71 - 72.</ref> Nadále byl ovšem uctíván jako válečné božstvo. Jako jeho partnerky se objevují bohyně Rattauej/Rat, který bývá obvykle spíše partnerkou boha Rea, od něhož je také odvozeno její jméno, Cenenet ("Pozvednutá"), bohyně s ochranitelskými aspekty, a Iunit ("Ta z [[Héliopolis|Héliopole]]").
Zobrazován bývá většinou v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč se dvěma uraey a dvě pera. V rukou držívá meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny Ahhotep).  
+
Zobrazován bývá buď jako sokol nebo v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč s uraeem nebo dvmě, a od dalších slunečních bohů jej odlišují dvě vysoká pera. V rukou držívá zahnutý meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny [[Ahhotep]]). V případě tohoto zobrazení se ovšem zřejmě jedná o vliv předovýchodního umění a nikoliv o původní egyptský prvek. Může se objevovat i v podobě posvátného býka Buchida, v pozdějších dobách také jako muž s býčí hlavou.
Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.
+
Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.<ref>Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, 203 - 204.</ref>
  
  
 
== Mýty a funkce ==
 
== Mýty a funkce ==
 
Válečník
 
Válečník
 
+
Moncu byl uctíván především jako válečný bůh, jenž měl zahánět nepřátele, a také zajišťovat faraonům vítězné bitvy a bohatou kořist. Bývá spojován také s [[Hor|Horem]], zvláště v jeho přívlastku "Hor silé paže".  
bývá spojován také s Horem, zvláště v jeho přívlastku "Hor silé paže".  
 
  
 
Sluneční aspekty
 
Sluneční aspekty
Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, Reem a Atumem. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej, která byla později přejmenována na Iunumoncu ("Moncuova Hélipolis").
+
Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, [[Re|Reem]] a [[Atum|Atumem]]. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej(Herménthis, dnešní [[Armant]]), která byla později přejmenována na Iunumoncu ("Moncuova Hélipolis").
  
 
Býk Buchis
 
Býk Buchis
Posvátný býk Buchis byl pokládán za Moncuův obraz a také jeho posla.  
+
Posvátný býk Buchis, uuctívaný v Armantu, byl pokládán za Moncuův obraz a také jeho posla.  
  
 
Vasetské Devatero
 
Vasetské Devatero
Moncu byl také součástí lokálního thébského či vasetského Devatera, které zahrnovalo kromě bohů hélipolského Devatera právě Moncua a další bohy.<ref>Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri, 119 - 120.</ref>  
+
Moncu byl také součástí lokálního thébského či vasetského Devatera, které zahrnovalo kromě bohů [[héliopolská kosmogonie|hélipolského Devatera]] právě Moncua a další bohy.<ref>Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri, 119 - 120.</ref>  
  
 
== Kult ==
 
== Kult ==
Hlavním centrem Moncuova kultu bylo již zmíněné město Iunej či Iunumoncu (Herménthis, dnešní Armant) a thébská oblast. Jeho chrámy se ale objevují i na dalších lokalitách a jeho jméno je doloženo i v magických textech, kde je vzýván především pro zahnání nepřátel.  
+
Hlavním centrem Moncuova kultu byla oblast kolem Théb. Zde se nacházela čtyři důležitá kultovní centra -  a to již zmíněné město Iunej či Iunumoncu, [[Medamud|Medamúd]], [[Tod]] a [[Karnak]].<ref>Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.</ref> V každém z těchto měst byl Moncu uctíván v trochu odlištné podobě, proto se mluvívá o čtyřech Moncuech, a ti se také objevují např. na pozdnědobých amuletech.
 +
Armant byl Moncuovým původním kultovním centrem, a tedy i nejdůležitějším, ale místní svatyně se nechovala. Zde byl Moncu uctíván především jako sluneční božstvo, vysyktující se velmi často v synkrezi Moncu-Re nebo Moncu-Reharachtej.
 +
V Medamúdu byl Moncu uctíván především jako ochranitelské božstvo. Na této lokalitě se nacházela  Moncuova svatyně, již postavil [[Senusret III.]], a která byla dále upravována v době [[Nová říše|Nové říše]] a významnou zůstala i v [[Ptolemaiovský Egypt|Ptolemaiovské]] a [[Římská doba (Egypt)|Římské době]].
 +
V Karnaku měl Moncu vlastní chrám, umístěný severně od chrámu Amonova. Zde byl považován za Amonova nástupce, vládce a syna personifikovaných "Vítězných Théb".
 +
V Todu byl Moncu uctíván především jako bojovník a válečník, a také ten, který ničí nepřátele slunečního boha. Místní Moncuův chrám pochází též ze Střední říše, a je známý především pro nález tzv. pokladu z Todu.  
 +
Kromě oficiáulního kultu se objevují i různé amulety, např. právě v podobě čtyř Moncůů, a Moncuovo jméno je doloženo i v magických textech, kde je vzýván především pro zahnání nepřátel.  
 +
 
  
 
=== Reference ===
 
=== Reference ===
Řádek 36: Řádek 41:
 
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
 
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
  
Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)
+
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
  
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
+
Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.
  
 
[[Kategorie:Egyptští bohové]]
 
[[Kategorie:Egyptští bohové]]

Verze z 13. 2. 2015, 12:54

Jméno

Význam jména boha Moncua není úplně jasný, může znamenat "Nomád".

Ikonografie a sféry vlivu

Moncu byl bohem v sokolí podobě s válečnickými aspekty, který byl uctíván především ve městě Iunej a thébské oblasti. Ačkoliv zmínky o něm pocházejí již ze Staré říše, jeho kult se stává významným od dob 11.dynastie, jejíž panovníci pocházeli z města Théb a nosili jméno Mentuhotep ("Moncu je spokojený"). V Nové říši význam tohoto boha klesá a je nahrazen jiným místním božstvem, Amonem.[1] Nadále byl ovšem uctíván jako válečné božstvo. Jako jeho partnerky se objevují bohyně Rattauej/Rat, který bývá obvykle spíše partnerkou boha Rea, od něhož je také odvozeno její jméno, Cenenet ("Pozvednutá"), bohyně s ochranitelskými aspekty, a Iunit ("Ta z Héliopole"). Zobrazován bývá buď jako sokol nebo v lidské podobě se sokolí hlavou, na níž má sluneční kotouč s uraeem nebo dvmě, a od dalších slunečních bohů jej odlišují dvě vysoká pera. V rukou držívá zahnutý meč. Ojediněle je zobrazen též jako gryf, symbol síly (např. zdobené sekeře nalezené v hrobce královny Ahhotep). V případě tohoto zobrazení se ovšem zřejmě jedná o vliv předovýchodního umění a nikoliv o původní egyptský prvek. Může se objevovat i v podobě posvátného býka Buchida, v pozdějších dobách také jako muž s býčí hlavou. Řekové Moncua ztotožnili s bohem Apollónem.[2]


Mýty a funkce

Válečník Moncu byl uctíván především jako válečný bůh, jenž měl zahánět nepřátele, a také zajišťovat faraonům vítězné bitvy a bohatou kořist. Bývá spojován také s Horem, zvláště v jeho přívlastku "Hor silé paže".

Sluneční aspekty Moncu mohl být též personifikací silného slučního žáru, který svou silou odhání nepřátele. Objevuje se také v synkrezích či spojitostech s dalšími slunečními bohy, Reem a Atumem. Vazby na héliopolské sluneční náboženství můžeme najít i jinde - Moncuovým posvátným městem byla lokalita Iunej(Herménthis, dnešní Armant), která byla později přejmenována na Iunumoncu ("Moncuova Hélipolis").

Býk Buchis Posvátný býk Buchis, uuctívaný v Armantu, byl pokládán za Moncuův obraz a také jeho posla.

Vasetské Devatero Moncu byl také součástí lokálního thébského či vasetského Devatera, které zahrnovalo kromě bohů hélipolského Devatera právě Moncua a další bohy.[3]

Kult

Hlavním centrem Moncuova kultu byla oblast kolem Théb. Zde se nacházela čtyři důležitá kultovní centra - a to již zmíněné město Iunej či Iunumoncu, Medamúd, Tod a Karnak.[4] V každém z těchto měst byl Moncu uctíván v trochu odlištné podobě, proto se mluvívá o čtyřech Moncuech, a ti se také objevují např. na pozdnědobých amuletech. Armant byl Moncuovým původním kultovním centrem, a tedy i nejdůležitějším, ale místní svatyně se nechovala. Zde byl Moncu uctíván především jako sluneční božstvo, vysyktující se velmi často v synkrezi Moncu-Re nebo Moncu-Reharachtej. V Medamúdu byl Moncu uctíván především jako ochranitelské božstvo. Na této lokalitě se nacházela Moncuova svatyně, již postavil Senusret III., a která byla dále upravována v době Nové říše a významnou zůstala i v Ptolemaiovské a Římské době. V Karnaku měl Moncu vlastní chrám, umístěný severně od chrámu Amonova. Zde byl považován za Amonova nástupce, vládce a syna personifikovaných "Vítězných Théb". V Todu byl Moncu uctíván především jako bojovník a válečník, a také ten, který ničí nepřátele slunečního boha. Místní Moncuův chrám pochází též ze Střední říše, a je známý především pro nález tzv. pokladu z Todu. Kromě oficiáulního kultu se objevují i různé amulety, např. právě v podobě čtyř Moncůů, a Moncuovo jméno je doloženo i v magických textech, kde je vzýván především pro zahnání nepřátel.


Reference

  1. Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul, 71 - 72.
  2. Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson, 203 - 204.
  3. Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri, 119 - 120.
  4. Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.

Literatura

Hornung, E. 1983 : Conceptions of god in ancient Egypt: the one and the many. 1st ed. in GB. London: Routledge & Kegan Paul

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.

Werner, W. K. : 1985 : The god Montu : From the earliest attestations to the end of New Kingdom, Yale University.