Amon

Amon přijímající dary

Jméno

Jméno boha Amona znamená Skrytý či Nespatřitelný. Od doby Nové říše se jedná o jednoho z nejvýznamnějších egyptských bohů.

Ikonografie a sféry vlivu

Amon bývá zobrazován v lidské podobě jako muž s božským vousem, na hlavě mívá korunu se dvěma pery, z nichž každé je rozděleno ještě do sedmi částí. Dle některých názorů mohou tato pera odkazovat na skutečnost, že původně se jednalo o božstvo, spojované s větrem a jeho neviditelnou silou. Objevuje se s červenou kůží, po amarnské době pak i s modrou, což mělo zřejmě opět odkazovat na spojitost s větrem a původním praoceánem. Může být zobrazen stojící nebo sedící na trůnu. Amonovým zvířetem byl beran, který měl zřejmě odkazovat na jeho ochrannou moc, někdy tedy bývá Amon zobrazen jako muž s beraní hlavou. Je-li zobrazenv rámci hermopolského Osmera, může mít též hlavu žabí. Dalšími zvířaty, se kterými může být spojen, jsou nilská husa a had.[1]

První zmínky o Amonovi nalezneme v Textech pyramid [2], kde je zmiňován spolu se svou partnerkou Amaunet jako jeden z bohů hermopolského Osmera, které představovalo aspekty praoceánu Nu. Už v Textech pyramid se objevují i Amonovy ochranné aspekty.

Další zmínky o Amonovi pak pocházejí až z časů 11.dynastie, kdy se objevuje jako lokální božstvo thébského regionu, a díky tomu, že Egypt byl po Prvním přechodném období znovu sjednocen právě z Théb, Amon v této době nabývá na významu a nahrazuje další místní božstvo, Moncua. Panovníci následující 12.dynastie často nosili jméno Amenemhet ("Amon je na čele"). Postupně Amon získává sluneční aspekty a objevuje se v synkretické podobě jako Amon-Re. Stává se čím dál významnějším, a během Nové říše je už nejpřednějším z bohů a bývá nazýván jejich králem. V Thébách tvořil trojici s bohyní Mut a Chonsuem, případně Nefertemem. [1]

Na konci Nové říše byli Amonovi kněží tak mocní, že na sebe strhli vládu a Amon byl prohlášen hlavou státu. Během Třetího přechodného období tak v Horním Egyptě fungoval teokratický stát, v jehož čele formálně stály tzv. "božské manželky Amonovy". [3]

Mýty a funkce

Charakter a funkce Amona se během egyptských dějin velmi měnily, a z relativně nepříliš významného božstva se postupně stal vládce egyptského pantheonu.

Král bohů

Už v Textech pyramid se objevuje zmínka o "Amonově trůnu". Epiteton "král bohů", které se později stane typickým Amonovým přívlastkem, je prvně doloženo v Bílé kapli Senusreta I. v Karnaku. Jako skutečný vládce bohů se Amon objevuje zvláště od Nové říše, bývá nazýván Pán světa, Nejpřednější z bohů, Pán trůnů Obou zemí atp. Na základě tohoto aspektu jej Řekové později ztotožnili s Diem, a v ptolemaiovské době se objevuje jako Amon-Zeus.

Stvořitelské božstvo

V pozdní thébské kosmogonii byl Amon ztotožněn se stvořitelským bohem, což se zřejmě odvíjelo od jeho původní role v rámci Osmera. Objevuje se pak jako Amon Kematef ("Ten, jenž dokončil svůj čas"), božstvo v hadí podobě, které se vynořilo z praoceánu a stvořilo další bohy, kteří pak vytvořili svět. V této své podobě byl symbolem nekonečné obnovy a regenerace.

Dle novoříšských hymnů měl Amon stvořit svět pomocí myšlenek a slov, podobně jako tvoří svět Ptah v mennoferské teologii.[1]

Božstvo plodnosti

Od 12. dynastie se objevuje také Amon Kamutef ("Býk své matky"), ityfalická podoba Amona v aspektu boha plodnosti. Toto epiteton odkazuje jak na plodivou sílu, tak na mýtus, podle nějž se Amon měl zrodit v podobě býka ze své matky, nebeské bohyně ve formě krávy. V této podobě bývá též spojován s bohem Minem,a lze se setkat i se synkrezí Amon-Min.[4]

Sluneční božstvo

Jak již bylo řečeno výše, jako Amon-Re je Amon také božstvem slunečním. Ačkoliv byl tedy skrytý a nepoznatelný, ve světě se projevoval skrze sluneční svit.

Válečné božstvo

Zvláště v thébské oblasti má Amon také válečné aspekty, a to zejméne ve spojení s bohem Moncuem. Na počátku Nové říše bylo vítězství vládců Théb nad Hyksósy připisováno právě Amonovi. Běhěm celé Nové říše byl Amon považován za boha, který chrání panovníka v bitvách a toho, kdo zajišťuje jeho vítězství. Z válečných tažení byla do jeho chrámů přinášena bohatá kořist. [4]

Otec panovníka

Amon měl také funkci panovníkova božského otce, což můžeme vidět například na zobrazeních legendy o božském zrození panovníka.

Kult

O Amonově kultu před Novou říší je známo velmi málo. Od Nové říše se však objevuje mnoho Amonových chrámů po celém Egyptě, přičemž nejvýznamnějším centrem Amonova kultu byl Vaset (Théby). Zde byly také Amonovi zasvěceny dva obrovské chrámy (v dneším Karnaku a Luxoru).V oblasti Západních Théb byl uctíván hlavně v zádušních chrámech panovníků.

Běhěm vlády 26. dynastie byl vybudován Amonův chrám v oáze Síwa, který se stal proslulou věštírnou, kterou měl později navštívit i Alexandr Veliký.

Každodenní rituály na počest Amona měly zajišťovat správný chod světa a fungování řádu maat. [5]

Nejvýznamnějším Amonovým svátkem byl svátek opet, kdy byla Amonova socha nesena z Karnaku do Luxoru, kde se měl spojit se svou božskou partnerkou, bohyní Mut. Dalšími významnými procesími, oslavujícími Amona, byly poutě do Medínet Habu na Západním břehu Nilu, spojované se vzkříšením mrtvých a obnovou sil bohů, panovníka i celého Egypta.

Amon byl samozřejmě i předmětem lidové zbožnosti a různých magických praktik.


Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 Janák 2005 : 23 - 25.
  2. Např. PT 301.
  3. Shaw 2010.
  4. 4,0 4,1 Wilkinson 2003 :92 - 97.
  5. Tobin 2001.

Literatura

Assmann, J. 2009 : Egyptian solar religion in the New Kingdom: Re, Amun and the crisis of polytheism, London: Routledge,.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Shaw, I. 2010: Dějiny starověkého Egypta. Praha.

Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)

Tobin, V.A. 2001 : "Amun and Amun-Re", In : Redford, D. B. (ed.)The Oxford Encyclopaedia of Ancient Egypt I, Oxford and New York.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.