Vyprávění příběhů (storytelling)

Terminologie

Vyprávění

Podle Encyklopedie CoJeCo je vyprávění „pojem, jímž se označuje zobrazování děje slovními (řečovými, jazykovými) prostředky; v širším smyslu se termínem vyprávění rozumí výstavba celé fabulované struktury, jejímž základním prostředkem je fabule (epos, román, novela); v užším pojetí se vyprávění chápe jako stylový útvar, který je součástí fabulačních prostředků. Z kompozičního hlediska je protikladem popisu.“[1]

Storytelling

Storytelling, v překladu z angličtiny vyprávění příběhu, lze podle Pavlovské (2011) definovat jako „interaktivní formu sdělení příběhu, jde o uměleckou formu, která je založená na jazykovém umění, použití hlasu, pohybu a gesta k zobrazení prvků, obrazů a představ vycházejících z konkrétního příběhu určitému publiku.“[2]

Historie

Mezi první formy lidské komunikace patřily obrazy na stěnách jeskyní, které tvořily základ umění vypravěčů příběhů. S vývojem jazyka a jeho rozšiřováním ve společnosti se vyprávění příběhů stalo více sluchovou aktivitou. V průběhu staletí vznikaly legendy sloužící jako morální a etické ukazatele v kultuře, ve které vznikaly a byly předávány ústně z generace na generaci. V průběhu času se myšlenky začaly uchovávat kódováním a přepisováním na různé druhy hmotných nosičů, jako hliněné destičky či papyrus.[3]

Historický důkaz o vyprávění příběhů pochází již ze starověké Mezopotámie, kde vznikly příběhy o sumerské králi Gilgamešovi, který údajně žil kolem roku 3000 př. n. l.. Předtím než byl příběh zaznamenaný na hliněné tabulky, bylo ústním podáním vyprávěných mnoho verzí. Jedním z nejstarších záznamů o vyprávění příběhů, zachycen na papyru, pochází ze starověkého Egypta. Je to příběh tří synů Cheopse, stavitele pyramid, kteří mají zabavit svého otce příběhy. Odehrává se to přibližně mezi lety 2000 až 1300 př. n. l. a je důkazem toho, že vyprávění příběhů v té době sloužilo nejen pro zábavu, ale i k náboženským účelům a na předávání poznatků a kultury z generace na generaci. Stejně tak v Indii a Číně se původní starověké příběhy dostávaly do písemné formy až po několika letech od jejich vzniku.[4]

Druhy storytellingu

Ústní storytelling

Stephanie M. Curenton (2006) definuje ústní storytelling jako „akt slovně vyjadřující naše reálné nebo fantastické zážitky jiné osobě. Příběhy nám pomáhají pochopit smysl našeho života, protože poskytují základ pro interpretaci životních událostí a sdílení představ a duchovní víry.“[5] Podle Pavlovské (2011) „ústní storytelling patří mezi improvizační druhy umění. Vypravěč líčí zážitky, zatímco publikum si obsah jeho sdělení představuje, každý individuálně, ve své fantazii. Příběhy mohou být sdíleny v rámci kultury v každé zemi jako prostředky k pobavení, výchově, k zachování kultury, k vštěpování znalostí a hodnotových postojů.“[2]

Digitální storytelling

Podle Leslie Rule (2010) je digitální storytelling „moderním vyjádřením starověkého umění vyprávění příběhů. Digitální příběhy odvozují svou sílu propojením obrázků, hudby, vyprávění a hlasu dohromady, čímž přidávají hluboké dimenze a živé barvy postavám, situacím, zážitkům a postřehům.“[6] Digitální příběhy vznikají spojením zvuku (přenos hlasu, zvukové efekty, hudba) a obrazu (video, statický obraz) jedinečným způsobem. Základním rozdílem mezi digitálním příběhem a filmem je, že digitální příběh je vyprávěný výhradně v první osobě. Osoba, která příběh vypráví je zároveň osobou, která příběh vytváří.[7] Digitální příběhy mohou mít různé formáty, například jím může být textová webová stránka, digitální píseň, digitální video, online hra nebo virtuální realita. Digitální storytelling se uskutečňuje pomocí digitální technologie jako média nebo způsobu vyjádření. Mezi jeho klíčové vlastnosti patří flexibilita, univerzálnost, interaktivita a formování komunity.[8]

Storytelling o.s.

Občanské sdružení Storytelling je neziskovou organizací, která byla založena v roce 2013. Storytelling je na jejich stránkách definován jako „specifická divadelní disciplína, která využívá mnoha druhů cvičení, her a především představivosti vypravěčů, kteří jsou zároveň autory a interprety příběhu.“ [9]

Cílem sdružení je odkrýt všechny možnosti, které nabízí storytelling a jeho zavedení do povědomí uměleckých kruhů, ale i školství a mezi širokou veřejnost. Vyprávění jako zábavně-vzdělávací metodu se snaží prosadit i prostřednictvím spolupráce s kulturními a vzdělávacími institucemi. Mezi jejich další činnosti patří vedení workshopů a tembuildingů pro veřejnost i firmy. Mimo jiné se zabývá i rozvíjením kvalit vypravěčů a budování storytellingové metodiky. Mezi členy patří nejen vypravěči a lektoři storytellingu, ale i pedagogové, divadelníci, vychovatelé a redaktoři.[9]

Odkazy

Reference

  1. Vyprávění. In: CoJeCo [online]. 2000, 2006 [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://www.cojeco.cz/index.php?detail=1&s_lang=2&id_desc=105582&title=vypr%E1v%ECn%ED
  2. 2,0 2,1 PAVLOVSKÁ, Marie, 2011. Storytelling, klíčová kompetence pedagoga. In: Wiki: Pedagogický lexikon [online] [cit. 2014-06-11]. Dostupné z: http://wiki.rvp.cz/Knihovna/1.Pedagogick%C3%BD_lexikon/S/Storytelling,_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A1_kompetence_pedagoga
  3. HURLBURT, George F. a Jeffrey VOAS, 2011. Storytelling: From Cave Art to Digital Media. IT Professional Magazine [online]. 2011, vol. 13, is. 5, p. 4-7 [cit. 2014-06-11]. DOI: http://dx.doi.org/10.1109/MITP.2011.87. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/893753306?accountid=15618
  4. LOCKETT, Michael, 2007. The Basics of Storytelling [online]. Taiwan: Caves Educational Technology Company [cit. 2014-06-12]. History of Storytelling. ISBN 978-986691522-2. Dostupné z: http://www.mikelockett.com/downloads/History%20of%20Storytelling.pdf
  5. CURENTON, Stephanie M. Oral Storytelling A Cultural Art That Promotes School Readiness. YC Young Children [online]. 2006, vol. 61, is. 5, p. 78-89 [cit. 2014-06-12]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/197615180?accountid=15618
  6. RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. Knowledge Quest [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618
  7. RULE, Leslie, 2010. Digital storytelling: Never Has Storytelling Been So Easy or So Powerful. Knowledge Quest [online]. 2010, vol. 38, is. 4, p. 56-57 [cit. 2014-06-13]. Dostupné po přihlášení z: http://search.proquest.com/docview/609381695?accountid=15618
  8. XU, Yan, Hyungsung PARK a Youngkyun BAEK, 2011. A New Approach Toward Digital Storytelling: An Activity Focused on Writing Self-efficacy in a Virtual Learning Environment. Journal of Educational Technology & Society [online]. Canada: International Forum of Educational Technology & Society, 2011, vol. 14, is. 4 [cit. 2014-06-12]. Dostupné z:http://search.proquest.com/docview/1287031520?accountid=15618
  9. 9,0 9,1 VÉVODA, Zdeněk a Adéla SOBOTKOVÁ, [2014]. O nás: O sdružení. Storytelling o.s. [online] [cit. 2014-06-12]. Dostupné z: http://www.story-telling.cz/index_onas.html

Použitá literatura

Klíčová slova

storytelling, vyprávění, příběh