Aton

Jméno

Jméno tohoto boha znamená prostě "sluneční kotouč". Původně se jednalo právě pouze o označení slunečního disku, později byl personifikován jako podoba slunečního božstva.

Achnaton a jeho manželka obětující Atonovi

Ikonografie a sféry vlivu

Aton jako označení slunečního kotouče se objevuje už během Střední říše (např. Texty rakví nebo Povídka o Sinuhetovi), a to jak v náboženských, tak i v dalších textech. Významnějším božstvem se stává za vlády Thutmose IV. a Amenhotepa III. Během amarnské reformy faraona Achnatona byl Aton prosazován jako hlavní a jediné státem uznávané božstvo. [1]

Před amarnským obdobím a na počátku Achnatonovy vlády bývá Aton zobrazován buď jako sluneční kotouč, nebo podobně jako ostatní sluneční božstva v podobě muže se sokolí hlavou. Na počátku amarnské reformy se objevuje zobrazní Atona jako slunečního disku s nataženýma rukama, v nichž drží znak anch, znamenající život. Uprostřed disku bývá někdy zobrazena ještě kobra jako symbol moci.

Jelikož byl Aton představitelem nejvyšší královské autority, jeho jméno bylo během amarnské doby zapisováno do kartuší.[2] Jinak ale jeho zobrazení, narozdíl od ostatních bohů, nedoprovázejí žádné přípisky.

Mýty a funkce

Před Amarnou bývá Aton zmiňován pouze jako sluneční disk, případně v podobném kontextu jako ostatní sluneční božstva, někdy se objevuje i v synkrezích jako např. Aton-Reharachtej. Achnaton však Atona povýšil na hlavního státního boha, a snažil se také potlačit kulty ostatních božstev. Zpočátku nešlo o všechny bohy, neboť například bohové, kteří měli s Atonem shodné aspekty, a šli s ním tedy nějakým způsobem ztotožnit, byli tolerováni (napříkla Šu nebo Re).[3]

Dochované hymny, mezi nimiž je nejvýznamnější tzv. Velký hymnus na Atona, oslavují tohoto boha jako univerzální božstvo a stvořitele a vládce světa, který dává život celému světu a díky němuž vše existuje.[4]

Kult

V Héliopoli je doložen Atonův kult z doby Amenhotepa III. Achnaton dal vystavět několik svatyní pro Atona poblíž Amonova chrámu v Karnaku, nicméně hlavním střediskem Atonova kultu se stalo nové Achnatonovo hlavní město Achetaton. Byl zde postaven Velký a Malý Atonův chrám, přičemž zvláštní je architektura těchto chrámů, která klade důraz na otevřené prostory a dostatek světla, narozdíl od klasické chrámové architektury, kde byly chrámové prostory naopak v šeru. Další Atonovy chrámy byly například v Mennoferu nebo v Sesebi v Núbii. [5]

Atonův kult byl velmi těsně propojen s kultem královským. Achnaton fungoval jako jediný prostředník mezi Atonem a ostatními lidmi, Atonův syn, který jediný rozumí skryté a tajemné povaze tohoto boha. Díky tomu máme jen velmi málo dokladů o osobní zbožnosti ohledně Atona, lidé se v amarnské době obvykle obrací pouze a jen na panovníka.

Amarnská reforma změnila i pohled na posmrtný život. Jelikož nebyla uctívána božstva spojovaná s posmrtným životem a smrtí, vymizel tradiční koncept zásvětí a smrt byla spojována s nepřítomností Atona. Tím, kdo poskytoval posmrtný život a mohl zemřelé ospravedlnit, byl opět sám Achnaton. [4]

Reference

  1. Hornung 1999.
  2. Janák 2005 : 32 -35.
  3. Pinch 2004 : 109.
  4. 4,0 4,1 Janák 2009 : 32 - 35.
  5. Wilkinson 2003 :236 - 241.

Literatura

Hornung, E. 1999 : Akhenaten and the religion of the light, Ithaca and London.

Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Redford, D. B. 1997 : Akhenaten: the heretic king. 1. publ. in Egypt in 1989, 3. print. Princeton: Princeton University Press.

Stevens, A. 2006 : Private religion at Amarna: the material evidence. Oxford, England: Archaeopress.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.