Knihovní zákony v Československu a České republice, jejich srovnání.

Knihovní zákon je základní legislativní dokument upravující podmínky fungování knihoven a poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb. Je zajímavým dokladem vývoje oboru, nároků na něj i na osobu knihovníka v různých časových obdobích české společnosti. Dokazuje, že knihovny jsou nedílnou součástí naší historie, ale i současnosti.

Dalšími legislativními dokumenty, které se týkají knihoven, jejich fungování a organizace jsou například: autorský zákon, zákon o povinném výtisku, zákon o svobodném přístupu k informacím nebo archivní legislativa.

Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb.

Národní shromáždění schválilo tento zákon 22.7.1919. Zásadním bodem zákonu byla povinnost zřídit knihovnu v každé obci a oddělenou menšinovou knihovnu tam, kde žilo menšinové obyvatelstvo v počtu alespoň 400 osob. Pro budování knihoven byl ručen termín jednoho roku až dvou let, zřízení knihoven přitom hradil stát, přičemž obec následně platila státu poplatek za zřízení knihovny.

• Položka odrážkového seznamu
• Obec s počtem obyvatel do 5000 : 50 haléřů
• Obec s počtem obyvatel od 5000 do 10 000 : 60 haléřů
• Obec s počtem obyvatel od 10 000 do 100 000 : 70 haléřů
• Obec s počtem obyvatel přesahujícím 100 000 : 80 haléřů

Zákon určil podobu knihovny i organizační strukturu knihovny. Dle zákona se měla knihovna skládat z půjčovny knih, čítárny časopisů a příruční knihovny a měla být řízena 4-8člennou knihovní radou.

Knihovní rada

Knihovní rada byla dle zákona řídícím orgánem knihovny. Počet členů rady se odvíjel od velikosti obce

• Méně než 2000 obyvatel: 4členná
• 2000 - 10 000 obyvatel: 6tičlenná
• Nad 10 000 obyvatel: 8členná

Menšinové knihovny měly vlastní knihovní radu složenou z příslušníků národních menšin

Členové knihovní rady nepobírali žádný plat a byli voleni na dva roky. V rámci rady se volí předseda, pokladník a jednatel. Mezi povinnosti knihovní rady patřilo jmenování knihovníka (v menšinových knihovnách musel být příslušníkem menšiny) a vedení finanční správy knihovny. Společně s knihovníkem rada rozhodovala o knihovním řádu a správě fondu (akvizici a vyřazování jednotlivých svazků). Zároveň musela ročně obecnímu zastupitelstvu poskytovat písemnou zprávu o chodu knihovny.

Knihovní rada spadala přímo pod Ministerstvo školství a národní osvěty, které zajišťovalo metodiku organizaci všech knihoven.

Knihovník

Osoba pověřená agendou veřejné knihovny, která pobírá za svou práci plat. V obci do 2000 obyvatelů byl knihovník schválen okresním sborem, ve větších obcích pak knihovním instruktorem.

V obci přesahujícím počtem obyvatel 10 000 mohl být knihovník zaměstnán na plný úvazek, taková osoba však musela absolvovat minimálně střední školu nebo složit knihovnickou zkoušku. Pro menší knihovny postačilo knihovníkům složit státní zkoušku z knihovnictví.

Knihovník nebo zástupce knihovního sboru (3 a více knihovníků jedné knihovny) zasedal v knihovní radě a mohl tak prosazovat administrativní i organizační změny.

Ústřední knihovna

V každém kraji měla být zřízena ústřední knihovna, jejímž úkolem bylo poskytování fondu (kolekcí četby) obecním knihovnám, a to minimálně na dobu dvou měsíců. Knihovník této knihovny měl na starost metodickou pomoc obecním knihovnám.

Ústřední knihovnu řídí osmičlenná knihovní rada.

Vnitřní dokumenty knihovny

Každá veřejná i soukromá knihovna je dle zákona 430/1919 Sb. vést tyto dokumenty:

• Přírůstkový seznam
• Místní seznam
• Jmenný seznam
• Příruční seznam
• Pokladní knihu
• Výpůjční řád

Fond

Posláním knihovny bylo vzdělání proto minimálně 20 % fondu tvořila naučná literatura naopak vyloučeny byly braky (pornografie a protistátní literatura.

Důsledky zavedení zákonu

Díky zavedení tohoto zákona byla na území ČR zbudována strukturovaná síť knihoven spravovaná státem (Ministerstvem školství a národní osvěty). Knihovny dále poskytovaly pomoc dalším organizacím při zřizování soukromých knihoven. Posláním knihoven bylo především vzdělání obyvatelstva a zajištění rovného přístupu k informacím všem bez rozdílu národnosti. V rámci zákona byla definován i post knihovníka, jakožto správce knihovny a vnitřní organizační dokumenty knihoven.

Zákon o jednotné soustavě knihoven č. 53/1959 Sb.

Národní shromáždění Republiky československé se 9.7.1959 usneslo na znění 2. knihovního zákona. Knihovny stejně jako ostatní instituce v té době začaly podléhat politické kontrole, a proto se jejich posláním stalo pomáhat při zvyšování politické, kulturní a odborné úrovně obyvatelstva.

Jedním ze stěženích bodů, z pohledu knihovnictví, se stal dohled nad fondem knihovny, který zajišťovalo mimo jiné přednostní právo knihoven při získávání literatury (včetně časopisů a jiných sbírkových materiálů), povinný výtisk a koordinované politické vzdělávání pracovníků knihoven.

Dalším důležitým prvkem tohoto zákona byla definice meziknihovních výpůjček, které byly koordinovány přímo knihovnami dle potřeb čtenářů.

Pro potřeby vytvoření jednotné soustavy knihoven byly knihovní instituce povinny přihlásit se do evidence příslušného národního výboru. Státní knihovna Československé republiky

Ústřední knihovna v Praze se přejmenovala na Státní knihovnu Československé republiky a byla pověřena dohledem nad bibliografickém zpracování současné i minulé literární produkce a koordinací bibliografické práce na území Československa.

Fond knihovny se stával z domácí i nejdůležitější (politicky nezávadné) světové literatury, přičemž ji bylo uloženo trvale uchovávat veškerou domácí literaturu.

V neposlední řadě se státní knihovna stala centrem vědecké práce v oboru knihovnictví a poskytovala metodickou pomoc knihovnám jednotné soustavy.

Jednotná síť lidových knihoven

Obecní knihovny se staly knihovnami lidovými a podléhaly řízení výkonného orgánu národního výboru. Jednotlivé lidové knihovny tvořili jednotnou knihovní síť, kam patřily i knihovny technické, vědecké, školní, zdravotnické, ozbrojených sil a knihovny jiných institucí (vč. Akademie věd).

Prvním krokem řízení a koordinace knihoven byla povinná evidenci knihoven u národních výborů. Knihovny byly následně kontrolovány a řízeny jednotlivými národními výbory a celá síť knihoven podléhala dohledu ministerstva školství a kultury.

Pro řešení zásadních otázek knihoven (především koordinace) byla ustanovena ústřední knihovnická rada, jejíž členy jmenoval ministr školství a kultury. Nižším stupněm ústřední knihovní rady byly krajské a okresní knihovnické komise, které řešily problematiku knihoven na úrovni krajských a okresních národních výborů.

Knihovník

Pracovník knihovny musel dosáhnout jak odborné, tak i politické kvalifikace. Posláním knihovníků bylo získávání nových čtenářů, individuální péče o čtenáře a uspokojování jejich informačních potřeb (odborných i všeobecných).

Fond

Fond knihoven podléhal kontrole ze strany úřadů. Ty dohlížely především na to, aby vyhovoval stranickým ideím, zakázány byly tedy především protistátní dokumenty a dokumenty náboženské. Posláním knihovny bylo politicky vzdělávat čtenáře, proto převládaly dokumenty politické.

Povinný výtisk

1.6.1963 vešla v platnost vyhláška č. 45/1963 Sb., která udávala povinnost odevzdat výtisky vydané nebo vytištěné v ČSSR nebo v cizině, měl-li nakladatel sídlo v ČSSR. Neperiodické publikace se bezplatně odevzdávaly následujícím institucím:

Po dvou výtiscích:

• Československé ústředí knižní kultury v Praze
• Státní knihovna v Praze
• Matice slovenská v Martině

Po jednom výtisku

• Krajská knihovna v Českých Budějovicích
• Státní vědecké knihovny v Plzni, Liberci, Hradci Králové, Brně, Olomouci, Ostravě a Košicích
• Universitní knihovna v Bratislavě
• Krajská knihovna v Bánské Bystrici
• Základní knihovna Československé akademie věd v Praze
• Knihovna Slovenské akademie věd v Bratislavě

Povinný výtisk periodických publikací byl odevzdáván do Knihovny Národního muzea v Praze

Meziknihovní výpůjčky

Sjednocení knihoven a vytvoření sítě vedlo k otevření možnosti prohloubení kooperace knihoven. Knihovníci měli navíc za úkol získávat nové čtenáře a zaujali individuální přístup. Výsledkem těchto dvou skutečností bylo zavedení meziknihovních výpůjček – čtenář mohl požádat nebo mu mohl být nabídnut dokument z jakékoliv knihovny.

Důsledky zavedení zákona

Zákon č. 53/1959 Sb. zavedl do knihovnictví cenzuru i tlak politické ideologie a s tím spojenou změnu organizace knihoven. Narozdíl od 1. Knihovního zákonu se jednalo o změny především ideologické, ale dotýkal se všech knihoven.

Zavedením jednotné sítě knihoven zapříčinil prohloubení kooperace knihoven, zavedení povinného výtisku a meziknihovních výpůjček.

Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb č. 257/2001 Sb.

Parlament ČR se 29.6.2001 usnesl na zavedení zákona č. 257/2001 Sb., který zrušil zákon č. 53/1959 Sb.. Knihovny jsou nyní odkazovány jako veřejné a tím je udán i obecný směr, kterým se knihovny a obor knihovnictví ubírá.

Knihovny poskytují následující služby:

• Zpřístupňování dokumentů z knihovního fondu knihovny nebo prostřednictvím MVS
• Poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší
• Zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy
• Umožnění přístupu k informacím na internetu, ke kterým má knihovna bezplatný přístup

Všechny uvedené knihovnické a informační služby jsou poskytovány bezplatně s výjimkou:

• Zpřístupňování rozmnoženin zvukových či obrazových záznamů
• Meziknihovní reprografické služby
• Zpřístupnění dokumentů z knihoven v rámci mezinárodních meziknihovních služeb

Navíc může provozovatel knihovny poskytovat i další služby:

• Umožnění přístupu k placeným informacím na internetu
• Kulturní, výchovné a vzdělávací činnost
• Vydávání tematických publikací
• Poskytování reprografických služeb
• Poskytování písemných bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší

Poslání knihovny

Všechny služby knihovny se nesou v duchu rovného přístupu k informacím. Poskytování informací se stalo posláním knihoven.

Systém knihoven

Systém knihoven tvoří:

• Národní knihovna České republiky (dále jen "Národní knihovna"), Knihovna a tiskárna pro nevidomé K. E. Macana, Moravská zemská knihovna v Brně, zřízené Ministerstvem kultury (dále jen "ministerstvo"),
• krajské knihovny, zřízené příslušným orgánem kraje,
• základní knihovny, zřízené příslušným orgánem obce,
• specializované knihovny.

Národní knihovna je centrem systému knihoven. Vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, standardizační, metodické a poradenské činnosti.

Především do její kompetence spadá:

• Zpracovává evidenci knihovních dokumentů v knihovních fondech knihoven na území České republiky, kterou zpřístupňuje knihovnám formou souborného katalogu
• Zpracovává národní bibliografii a zabezpečuje koordinaci národního bibliografického systému
• Plní funkci národní agentury pro mezinárodní standardní číslování knih a hudebnin
• Plní funkci národního centra meziknihovních služeb České republiky
• Plní funkci národního centra mezinárodní výměny oficiálních publikací
• Zastupuje knihovny systému knihoven při jednání s kolektivními správci autorských práv ve věci úhrady odměn za užití předmětů ochrany podle zvláštního právního předpisu7) a provádí úhradu odměn za jejich půjčování
• Zabezpečuje celostátní koordinaci regionálních funkcí a vyhodnocuje jejich plnění

Krajská knihovna je krajským centrem meziknihovních služeb, plní regionální funkci vybraných základních knihoven v kraji, vykonává koordinační, odborné, informační, vzdělávací, analytické, výzkumné, metodické a poradenské činnosti

Specializovaná knihovna je knihovnou se specializovaným knihovním fondem, která zpracovává a zpřístupňuje svůj fond, spolupracuje s NK a plní funkci meziknihovních služeb v oblasti své specializace.

Evidence knihoven

Provozovatel knihovny je povinen podat návrh na zápis do evidence knihoven, který obsahuje: Název (právnická osoba) nebo jméno (fyzická osoba) provozovatele, adresu a formu knihovny (popřípadě její specializaci). K návrh připojí knihovní řád knihovny

Je-li návrh úplný zapíše ministerstvo do 15 dnů od jeho doručení knihovnu do evidence knihoven.

Fond

Fond knihoven je univerzální, nevylučuje žádný typ nebo téma dokumentů.

Zákonem byl definován historický fond, za který je považován fond, který vznikl do roku 1860 nebo má v daném oboru svou jedinečnou historickou nebo kulturní hodnotu

Evidence a revize knihovního fondu

Provozovatel knihovny je povinen vést evidenci knihovního fondu a podle velikosti fondu provádět jeho revizi, přičemž pravidelnost revize je dána velikostí fondu.

Provozovatel knihovny je povinen vést přírůstkový a úbytkový seznam

Ochrana fondu

Provozovatel knihovny je povinen zajistit vhodné podmínky pro umístění knihovního fondu, ochranu fondu před odcizením a poškozením (včetně nepříznivých vlivů prostředí) a restaurovat knihovních dokumentů, je-li to potřeba.

Vyřazení knihovních dokumentů

Vyřazení je možné pouze knihovní dokumenty neodpovídající zaměření knihovního fondu knihovny, multiplikáty knihovního fondu nebo opotřebované, poškozené, či neúplné dokumenty. Vyřazení dokumenty jsou nabídnuty ke koupi – prioritně knihovnám.

Knihovní dokumenty historického fondu lze vyřadit jen se souhlasem ministerstva. Vyřazené dokumenty jsou nabídnuty ke koupi Národní knihovně.

Nedodržení postupu při vyřazování je považováno za přestupek, a to až do výše 500 000,- Kč.

Knihovník

Pracovníci knihovny mají ukončené středoškolské vzdělání v oboru knihovnictví. Předpokladem pro vedoucí pozice knihovny je dokončené vysokoškolské studium v oboru.

Podpora knihoven

Knihovnám mohou být poskytovány účelově určené finanční dotace z peněžních prostředků státu. Dotace se týkají například: projektů vědy a výzkumu, zavádění nových technologií v oblasti knihovnictví, zapojení knihoven v síti, doplnění knihovního fondu, zajištění regionálních funkcí atd. (viz VISK, Knihovny 21. století)

Důsledky zavedení zákonu

Díky zákonu č. 257/2001 Sb. byl definován historický fond společně s povinností chránit fond knihoven, prohloubena aktivita v oblasti meziknihovních služeb a regionálních funkcí knihovny a byly ustanoveny možnosti finanční podpory knihoven ze strany státu.

Porovnání důsledků knihovních zákonů

První knihovní zákon se soustředil na osvětu, vzdělávání a rovný přístup k informacím, za tím účelem byly v každé obci zřízeny knihovny (včetně separátních menšinových). V tomto zákonu byly určeny i vnitřní povinnosti a náležitosti knihovny včetně knihovního fondu, který se zaměřoval na naučnou literaturu.

Druhý zákon stavěl na již vzniklé síti knihoven a sjednotil je do jednotné sítě knihoven, které podléhaly politické agendě a kontrole. Právě potřeba kontroly měla za důsledek zavedení legislativy povinného výtisku, meziknihovních výpůjček a regionálních funkcí knihovny. Na rozdíl od prvního knihovního zákona se soustředil na sjednocení pravidel sítě knihoven, kromě fondu knihovny, který měl sloužit především k politickému vzdělávání občanů, však nezasahoval do náležitostí knihovny.

Třetí knihovní zákon prohloubil meziknihovní kooperaci, otevřel svým uživatelům nové služby včetně možnosti využití internetu, čímž knihovny otevřel jakožto komunitní a kulturní centra pro širokou veřejnost. Otevřenost se odrazila i v knihovním fondu, který se stal univerzálním a přizpůsobivým dle potřeb uživatelů. Knihovny mají nově možnost žádat o dotace od státu. Zákon klade velký důraz na zachování fondu knihoven a vyřazování jednotek knihovního fondu podléhá přísným pravidlům.

Odkazy

Použitá literatura

1. CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2.doplněné. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
2. NÁRODNÍ KNIHOVNA ČR. Knihovní legislativa. In: IPK: informace pro knihovny [online]. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod
3. NÁRODNÍ SHROMÁŽDĚNÍ.Zákon o veřejných knihovnách obecních č. 430/1919 Sb. a navazující předpisy[online]. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/docs/legislativa/KnihovniZakon_1919.doc
4. Vyhláška č. 51/1963 Sb.Vyhláška ministerstva školství a kultury o evidenci knihoven jednotné soustavy, o meziknihovní výpůjční službě a o přednostním právu knihoven při získávání literatury, časopisů a jiných sbírkových materiálů [online]. In: Zákony pro lidi. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-51.
5. Vyhláška č. 45/1963 Sb.Vyhláška ministerstva školství a kultury o povinných a pracovních výtiscích [online]. In: Zákony pro lidi. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1963-45
6. Zákon č. 53/1959 Sb.: Zákon o jednotné soustavě knihoven (knihovnický zákon). In: Zákony pro lidi. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://www.zakonyprolidi.cz/cs/1959-53
7. ZÁKON ze dne 29. června 2001 o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon) [online]. In: IPK: informace pro knihovny [online]. [cit. 28.12.2019]. Dostupné z: https://ipk.nkp.cz/legislativa/01_LegPod/knihovni-zakon-257-2001-sb.-a-navazne-provadeci-prepisy/Zakon257.htm

Doporučená literatura

CALÁBEK, Leopold. Administrativní příručka pro lidovýchovné pracovníky a knihovníky. Praha: Masarykův lidovýchovný ústav, 1928.2. doplněné a přepracované vydání.

Klíčová slova

knihovní zákon, knihovnický zákon,jednotná soustava knihoven