Poznávání osobnosti

Základní metodologické problémy poznávání osobnosti

Hlavní problémové oblasti psychologie osobnosti

  • Hlavní úkoly poznávání osobnosti
    • popis
    • výklad
    • předpovídání
    • ovlivňování
  • Formální vztahy
    • struktura osobnosti – stálost a uspořádanost, prvky a vztahy
    • dynamika osobnosti – podněty, příležitosti, průběh dějů a stavů, členění, vzorce skladby duševního dění
    • vývoj osobnosti – neopakovatelné a nevratné vývojové změny, vlivy
    • patologie osobnosti – poruchy, možnosti ovlivňování
  • Obsahová kvalita
  • Popis osobnosti
    • vnitřních prvků, struktur a funkčních závislostí
    • výklad zachycených jevů vnějšími podmínkami
    • předpovídání osobnostních jevů - ovlivňování dalšího vývoje
  • Existují některé základní problémové oblasti studia osobnosti
    • Oblast popisu a výkladu osobnosti po stránce formálních vztahů
      • struktura, dynamika, vývoj a patologie osobnosti
    • Oblast objaspování obsahové kvality duševního dění
      • Temperament
      • poznání - příjem a zpracování informací
      • motivace a integrace - celkové sjednocení duševních dějů vzhledem ke třem výše uvedeným podmínkám
    • oblast metod poznávání a ovlivňování osobnosti
    • ovlivňování osobnosti - co a jak lze cíleně ovlivpovat
    • poznávání osobnosti
  • Poznávání osobnosti je metodologicky náročné, hlavně kvůli nedostupnosti zkoumaných jevů
  • Metodologie měření a rekonstrukce proměnných se rozděluje na
    • vhodné přiřazení vnějších znaků hypotetickým osobnostním proměnným
    • stanovení způsobu ověřování předpokladů
    • tvorbu vhodných měřicích nástrojů
  • Zdrojem dat je vždy pozorování
    • Jednak pozorování vlastního duševního života (introspekce)
    • Jednak pozorování vnějších znaků (extrospekce)
  • Výsledkem jsou vždycky nutně subjektivní hodnoty, proto musíme u každé takto získané proměnné
    • vymezit a rozpoznat příslušnou psychologickou kvalitu
    • zjistit kvantitu, v níž se vyskytuje
  • Nástrojem měření jsou měrné stupnice dvojího druhu
    • objektivní - určují kvantitativní vlastnosti přímo v jednotkách množství - body za splněné úkoly
    • posuzovací - kvantitativní vlastnost je vyjádřena v jednotkách množství zprostředkovaně na základě subjektivního hodnocení
  • Vyvozování závěrů z takových dat může mít intuitivní podobu
    • to znamená, že je založeno na úvaze zkoumajícího o výsledcích v souvislosti s dalšími podmínkami (zkreslující vlivy, osobní preference)
    • příkladem hodnocení mohou být výsledky projektivních testů
    • Druhým způsobem zpracování dat je výpočet
      • Je založen na explicitním výpočtu závěru z daných dat, například faktorovou analýzou
  • Samo pozorování můžeme rozdělit do tří rozdílných skupin
    • prosté pozorování, bez zásahu pozorovatele
    • záměrné, se zásahem pozorovatele, experimentální pozorování
    • záměrné se zásahem do průběhu událostí - psychologická zkouška

Možnosti pronikání do osobnosti

  • vlastnosti osobnosti se vždy projevují v interakci a i každé psychologické vyšetření je pro ni reálnou životní situací
  • tentýž nástroj může mít kvalitativně rozdílnou informační hodnotu
  • musíme postihovat klíčové komponenty vstupující do celostního fungování ani sumace komponentů, ani pouze celostní přístup
  • nutná důkladná interpretace
  • aplikace různých nástrojů a jejich porovnání

Poznávání osobnosti

Podmínky a předpoklady poznávání osobnosti

  • v psychologii osobnosti vždy vytváříme interakční model reálné entity
  • adekvátnost jeho pojetí je závislá na teoretických přístupech a jeho poznávací hodnota na přístupech metodologie
  • adekvátnost vypracovaného modelu je z hlediska metodologie podmíněna hledáním a koncipováním odpovědí na tři metodologické otázky
    • Co studovat?
    • Jak a kde studovat?
    • Čím studovat?

Tři metodologické otázky

  • Co studovat?
    • smysluplné celky makrosystémové povahy – projevy, činnosti, aktivity - to podstatné
    • nezbytnost studovat smysluplné celky makrosystémové povahy
      • projevy, činnosti a aktivity v přesně definovaných situačních kontextech
    • vědecký přístup se vyznačuje racionálností, zakládá na jednotě principů úspornosti a postačitelnosti
      • zkoumá vše, co je pro účel nezbytné, ale současně jen to, co je nezbytné
    • je nezbytné studovat smysluplné interakční celky, zakládat systém pronikání do osobnosti na principu komplexnosti (ne jen skládat jednotlivé projevy)
      • nezbytnost studovat osobnost v makrosystémových projevech, vztazích, interakcích a determinacích
  • Kde studovat?
    • Jak vlastnosti osobnosti studujeme
    • Přímo
      • rozborem jedince v náročných situacích aktualizujících psychickou zátěž
        • aktualizovaná úrovep zátěže je vždy subjektivní záležitostí
      • to co jedinec pociťuje jako zátěž a jaká má schémata interakcí k odhalení kauzality
        • je nezbytné studovat psychiku tam, kde se stanou interakční souvislosti evidentními toho lze dosáhnout
      • vyhrocováním sporu mezi subjektem a podmínkami existence se stále více vyjevují i obvykle skryté osobnostní komponenty
      • poznání, které kontexty představují optimální zátěž, je cestou k odhalování klíčových vlastností osobnosti
        • interakční přístup k psychickým zátěžím otevírá cestu komplexnímu pronikání do psychiky osobnosti
        • jakou osobností jedinec skutečně je a čím má předpoklad se stát
    • Nepřímo
  • analýzou důsledků závažných okolností do psychiky ve smyslu jejich subjektivního zpracování
  • jak se člověk ve své historii za těch kterých podmínek zachoval či zachová
  • jde o specifické promítnutí biograficko-historické metody do oblasti poznávání osobnosti
  • je možné postupovat jednou z cest
  • vycházet ze znalosti současné psychické charakteristiky osobnosti a usilovat o pochopení jejích zdrojů
  • jaké faktory formovaly motivaci, schopnosti jedince apod. – pátrání v minulosti, postup „ex post facto“ (velmi složitý)
  • je třeba pátrat po takových událostech v životě jedince, které by mohly vést k vysvětlení jeho rysů a projevů
  • zjišťovat, které události považuje jedinec za podstatné a jak je subjektivně Interpretuje
  • systematicky sledovat aktivity subjektu v reálných životních kontextech longitudinálními výzkumnými projekty
  • k postihování změn se využívají i projekty průřezové a periodicky opakované – méně náročné, ale málo vhodné pro pochopení kauzálních souvislostí a zdrojů vývoje
  • průřezové techniky porovnávají soubory rozdílného věku ve stejném čase (nevidíme kauzalitu a vývoj)
  • periodicky opakované techniky sledují jedince stejného věku v různé době - změny ve vztahu ke změnám podmínek
  • informace o osobním vývoji a rozvoji jen do určitého momentu
  • optimální by bylo spojení těchto tří technik
  • Čím studovat?
  • Metody
  • musí odpovídat interakční koncepci a adekvátně operacionalizovat
  • je třeba vypracovat metody a nástroje, které odpovídají interakční koncepci a adekvátně operacionalizované podstatě studijních vlastností osobnosti v závislosti na situaci
  • v psychologii bylo vypracováno mnoho metod
  • jejich poznávací hodnota závisí na metodologických východiscích operacionalizace studovaných osobnostních proměnných, na tom jak respektují
  • nezbytnost systémového přístupu ke studiu osobnosti (je nutno brát v úvahu kontexty)
  • skutečnost, že osobnost se v životních kontextech projevuje jako komplexní individualita
  • dynamickou povahu aktualizovaných projevů osobnosti
  • osobnost postihujeme a hodnotíme buď
  • nomotetickými postupy - v relacích k určité normě
  • idiografickými postupy - kazuistika

Rozdělení metod

  • Pozorování
  • problémem je jak zabezpečit objektivitu pozorování
  • systém klasifikace a postihování klíčových vztahů
  • aktualizace kontextů, ve kterých by vyvstaly vlastnosti jedince
  • exaktní interpretaci nálezů
  • možnost systémové verifikace závěrů
  • Experimentální postupy
  • nejexaktnější metoda
  • do vlastností osobnosti pronikáme nepřímo
  • s osobnostními proměnnými nelze manipulovat - nelze s nimi zacházet jako s nezávislými proměnnými (těmi jsou zde proměnné situační)
  • klíčovým problémem je „vnést život do laboratoře“ a „vnést laboratoř do života“
  • Biograficko-historické postupy
  • orientace na odhalování zdrojů individuálních rozdílů
  • jsou závislé na subjektivním zpracování
  • Explorativní metody
  • testy, rozhovory a dotazníky
  • měly by tvořit organickou část každého vyšetření
  • často jsou jedinou metodou získávání dat, pokud jsou ostatní nedostupné
  • projektivní techniky
  • celostní postižení osobnosti
  • problémem je objektivizace interpretací

Metody poznávání osobnosti

  • Pozorování a měření v psychologii osobnosti
  • Cokoli existuje, existuje v nějaké míře a může (v zásadě) být měřeno (E. L. Thorndike)
  • Výpovědi
  • Chování
  • Tělesné znaky
  • Vnější a vnitřní psychologická skutečnost
  • Metody poznávání osobnosti
  • Projevy duševních vlastností, stavů a dějů navozovány a postihovány (rozpoznávány a měřeny)
  • Samovolně
  • Záměrně – experimentální (zasahující) pozorování
  • Záměrně – psychologická zkouška
  • Rozdílné výzkumné strategie
  • Pozorování spontánního chování
  • prováděné osobně badatelem
  • přímé pozorování spontánně probíhajícího chování – úmyslné jednání / bezděčný výraz
  • pozorování stop – úmyslných / bezděčných výtvorů
  • zprostředkované zprávou o spontánním chování jedince od jiné osoby, často v podobě posouzení
  • Výpověď o sobě
  • Rozhovor
  • Dotazník
  • Nepřímé zkoušky
  • objektivní či výkonové – maximálního výkonu / typického výkonu (osobního stylu)
  • projektivní
  • asociační - Rorschachův test, Jungův asociační experiment
  • konstrukční - Murrayho tematicko apercepční zkouška
  • doplňovací - Rosezweigova obrázková frustrační zkouška – doplňování scházejících výroků osob
  • řadicí - Seřazení barev v Lüscherově zkoušce příjemnosti
  • expresivní techniky - kresba osoby, stromu, rodiny
  • Měření tělesných znaků (na základě představy izomorfie mezi vlastnostmi a ději tělesnými a duševními)
  • tělesných tvarů
  • tělesných dějů
  • K úspěšnému poznávání osobnosti je důležité znát zvláštní předpoklady a meze, které jsou vlastní jednotlivým metodám
  • každá metoda svou povahou již v nějakém směru předurčuje obsah a formu výsledků
  • metody jsou rozdílné co do přesnosti, spolehlivosti a závažnosti získaných výsledků

Psychodiagnostické metody

  • Druhy metod
  • Pozorování konkrétního chování
  • buď prováděné přímo, nebo sledování stop a výsledků činnosti
  • možné je sbírat data i skrze výpověď třetí osoby
  • Výpověď o sobě - lze provést dotazníkem nebo rozhovorem
  • Nepřímé zkoušky
  • objektivní či výkonové zkoušky jako zdroj jednoznačných dat
  • získáváme data buď o maximálním, nebo typickém výkonu
  • zkoušky projektivní, které zkoumají odpověď jedince na významově nejednotný materiál
  • asociační techniky - Rorschach
  • konstrukční techniky - Murray
  • doplpovací techniky - obrázková frustrační zkouška
  • expresivní techniky - kresba rodiny, stromu)
  • Měření tělesných znaků
  • vychází ze souvislosti mezi fyziologií a psychikou
  • Měří se
  • tělesné parametry
  • fyziologie tělesných jevů - tep, tlak, vodivost kůže
  • V současnosti existuje několik rozdělení psychologie osobnosti podle používaných metod a zaměření výzkumu
  • Například podle Cronbacha se dělí na přístupy
  • Korelační - ty které zkoumají rozdíly mezi organismy
  • Experimentální - vycházející z přírodovědného zkoumání
  • Sociální - vychází z klinických pozorování o společenské podmíněnosti lidského chování
  • Psychometrické - zjišťování a měření osobnostních vlastností a stavů

Jednotlivé metody

  • dotazník PASKO
  • zjišťování interakčních tendencí a sebepojetí
  • zpracoval M. Jarolímek
  • PSYCHOLAB
  • soubor testů zaměřených na postihování kvantitativních i kvalitativních ukazatelů ve struktuře a dynamice klíčových psychických funkcí
  • zahrnuje testy rytmicity, senzomotorické koordinace, koncentrace a rozdělení pozornosti, představivosti, anticipace aj.
  • DIAROS – diagnostická baterie
  • umožňuje odhalovat předpoklady, souvislosti a zdroje, spolehlivost a desintegrace psychické práceschopnosti jedince v exponovaných profesích, životních, pracovních či sociálních kontextech
  • zároveň i projevů problémových jedinců ve smyslu jejich sklonu k rozvoji maladaptivního či asociálního chování
  • sestává z následujících metod
  • SPARO (dříve IHAVEZ)
  • zjišťování subjektivně příznačné úrovně, struktury a dynamiky bazální psychické autoregulace a integrovanosti osobnosti
  • BAROM – bazální autoregulace osobnosti mladistvých (13-17 let)
  • IHATRANS - k modifikaci dat z dotazníku IHAVEZ tak, aby byla využitelná DIAROSEM
  • SUPSO – subjektivní posuzovací škála, která umožpuje hodnotit strukturu a dynamiku psychických stavů, predikovat vznik tzv. kritického psychického stavu (má za následek destrukci interakčních aktivit individua)
  • DUSIN – dotazník spokojenosti a frustrace, orientovaný na postižení hierarchické struktury hodnotové orientace, životní spokojenosti a frustrujích podmínek a okolností života a činnosti
  • SIPO – dotazník interpersonálních hodnot
  • LOGUS – test logického usuzování – zjišťování schopnosti logického úsudku
  • Základní počítačové prostředí je přitom shodné a umožpuje fungování řídícího systému
  • Obsahuje moduly
  • Nastavení
  • Změny
  • Kazuistika
  • Statistika

Současné možnosti a trendy ve studiu vlastností osobnosti

Východiska psychologie osobnosti

  • Vlivy
  • biologické vývojové teorie
  • klinické lékařství
  • akademická psychologie a reakce na ni v psychoanalýze
  • reflexologii a behaviorismu
  • v útvarové psychologii
  • empirické sociální psychologie
  • Současné přístupy ke studiu osobnosti
  • Cronbach rozlišuje přístupy
  • korelační - rozdíly mezi organismy
  • experimentální - rozdíly mezi různými zásahy a naději na jejich integraci
  • Wiggins rozlišuje
  • psychometrický - Cronbachovy korelační a experimentální
  • zjišťování osobnostních vlastností a stavů, situační proměnné, vyvozování z vnějších projevů
  • experimentální
  • projevy duševních funkcí v chování, vnímání, učení, vyšší poznávací funkce (paměť, myšlení, rozhodování)
  • biologický
  • lidský jedinec především organismus (vývojové přizpůsobování, dědičné vlohy, raná zkušenost)
  • sociální
  • osobnost v pojmech sociálních interakcí, společenských vzorů a rolí

Interakční přístupy k odhalování kritických vlastností osobnosti, jejich podstaty, povahy a vývojových tendencí

Struktura schopnostních vlastností osobnosti

  • vymezování schopností jako vlastností osobnosti z hlediska struktury inteligence zakládá na dispozičním přístupu
  • interakční přístup předpokládá uvažovat tuto strukturu jako nástroj i produkt vzájemné interakce osobnosti s podmínkami její životní existuje
  • východiskem postihování schopností jako vlastností osobnosti v jejich struktuře i celostních projevech je analýza předpokladů a tendencí vyrovnávání se základními typy životních situací
  • životní situace, které kladou na její činnost (psychiku) specifické nároky a požadavky
  • struktura schopností rozhoduje o tom, pro koho a jaké požadavky na činnost jsou řešitelné a které stojí mimo hranice jeho schopností
  • Obsahově vystupují nároky životních situací na schopnosti jedince jako osobnosti v kategoriích
  • požadavků na výkonnost
  • jakou úroveň a kvalitu výkonu vykazuje
  • jak dlouho a intenzivně je subjekt schopen se s nároky vyrovnávat
  • problémových situací aktualizujích nároky na schopnost orientovat se v dosud nepoznaných a psychicky neosvojených okolnostech života
  • jejich řešení je funkcí schopností subjektu orientovat se v situacích a přijmout adekvátní rozhodnutí povahy
  • adjustační - schopnost účinně se vpravovat do nových situací tím, že se sám přizpůsobí či že si je přizpůsobí
  • kreativní - schopnost řešit nově vzniklou situaci proniknutím do její podstaty, přijetím a realizací adekvátního, situaci odpovídajícího rozhodnutí a systému cílového jednání
  • to se spojuje s adaptabilitou a adjustabilitou a s takzvanou obecnou inteligencí
  • schopnost řešit tento typ situačních nároků je funkcí cílesměrné regulace chování, pružnosti, hybnosti, tendence k alternativním variantám vyrovnávání se s nároky
  • vyjevuje se tu i frustrační tolerance
  • konfliktních situací
  • souvisí s procesem rozhodování se
  • v jakém směru jednat v ambivalentních situacích
  • kdy je člověk motivován k navzájem neslučitelným variantám jednání
  • hraje zde svou roli schopnost přijímat určitou míru rizika volby či zamítnutí toho či onoho rozhodnutí
  • stresových situací
  • jejich ukazatelem je odolnost vůči působení rušivých okolností na psychiku v období realizace cílové činnosti
  • na základě interakčního přístupu lze vymezit jako klíčové komponenty ty schopnostní vlastnosti, které vcházejí v podobě základních vlastností do subjektivně příznačné struktury obecných schopností člověka
  • kvalita podávaného výkonu je funkcí
  • vloh
  • stupně trénovanosti
  • současně je determinovaná aktualizovanou kvalitou vztahu mezi
  • vnějšími podmínkami
  • vnitřními předpoklady a psychickými stavy
  • podávání kvalitní, špičkové výkonnosti v jakékoli profesionální či jiné činnosti tam, kde je toho nejvíce zapotřebí, kde skutečně o něco jde
  • je determinováno schopností vykázat optimální kvalitu výkonu za podmínek a situací, které nejsou optimální, ale přitom v nárocích na realizaci dané činnosti obsažených
  • Při posuzování předpokladů a schopností vykonávat úspěšně tu kterou profesi, realizovat určitou činnost, zastávat specificky náročnou pracovní či jinou funkci, je nezbytné brát v úvahu
  • komplex vrozených předpokladů = vloh determinujících úroveň nadání
  • systém těch obecnějších schopností jako vlastností osobnosti
  • odolnost
  • schopnost se vyrovnávat s nároky na interakčních pohotovost
  • schopnost týmové spolupráce
  • všechny jiné osobnostní vlastnosti
  • motivační
  • postojové
  • stavové
  • vztahové
  • k vypracování psychologické charakteristiky té které činnosti z hlediska nároků, které jsou kladeny na její výkon, slouží profesiografická metoda
  • popis činnosti a stanovení požadavků na úspěšný výkon daného povolání podle jasně stanovených hledisek a kritérií
  • všeobecná charakteristika činnosti
  • popis situačních, sociálních a jiných kontextů a faktorů, ve kterých a pod jejichž vlivem je činnost prováděna
  • odvození požadavků na potenciální zdravotní, senzomotorické, neuropsychické předpoklady
  • na osvojené struktury a obsahy znalostí, dovedností, zkušeností, schopností a motivačních či postojových struktur

Klíčové schopnosti jako vlastnosti osobnosti

  • Schopnost orientovat se v situaci
    • jako ukazatel účinné kapacity rozumu, vhledu a kreativity v kontextu emociogenně exponovaných situačních proměnných
  • Psychická odolnost
    • resistence vůči desintegrujícím vlivům situačních komponent na psychickou činnost
  • Schopnost přizpůsobovat se, aktivně a tvořivě se vpravovat
    • Ve smyslu tendence přijímat alternativní varianty řešení situací, psychické hybnosti, pružnosti, flexibility
  • Schopnost rozhodovat se v situacích mnohoznačnější povahy
    • Spojené s nejasným vývojem
  • Schopnost regulovat svoji vnitřní a vnější aktivitu (činnost)
    • a to vzhledem k aktuálním situačním kontextům

Reference