Vývoj a rozvoj osobnosti

Teorie vývoje a rozvoje osobnosti

Vývoj sebepojetí

Vývoj JÁ

  • vynořující se já - pravidelnosti interakčních aktivit,fyzivká jednota v čase, tělesné schema
  • subjektivní já - druzí vnímají
  • verbální já - poznávání se v zrcadle
  • sebehodnocení

Vývoj identity

Identita = prožívání toho, čím jedinec je

  • procesy utváření
  • teorie ego-identity (Erikson)
  • teorie ego-identity (Marciu) - stavy identity
  • difuzní – před vyvíjením identity
  • předčasné uzavření – převzetí hodnot od autorit
  • moratorium – zkoumání alternativ
  • dosažení identity
  • teorie identity v symbolickém interakcionismu (Styker)
  • self je hierarchická soustava internalizovaných rolí
  • teorie sociální identity (Tajfel)
  • osobní identita
  • sociální identita – skupinová identita (model minimálních skupin)
  • sociálně konstruktivistický přístup
  • Haré – systém přesvědčení nebo metod, kterými dávají lidé význam svému jednání
  • Garfinkel – etnometodologie
  • Goffman – dramaturgický přístup

Úloha vnitřních a vnějších faktorů v rozvíjení osobnosti

  • vrozené dispozice
  • zrání
  • situační podmínky, prostředí
  • učení
  • se utváří v sociálním prostředí a zárovep ho ovlivpuje
  • propojení kultury a osobnosti
  • modální osobnost - všemi sdílené osobnostní jádro, které zrcadlí typické vlastnosti a podstatné hodnoty dané kultury
  • Sullivan – interakční původ osobnosti
  • interakce mezi nimi, aktivita jedince
  • kritické periody vývoje – např. pro jazyk a sociální dovednosti
  • zrání je limitem učení

Činitele utváření a vývoje osobnosti

Vnitřní výbava organismu (R. Cattel)

  • dědičná výbava
  • genová výbava
  • vrozená výbava
  • konstituční výbava

Vlivy prostředí ve vztahu k vnitřním činitelům

  • fyzické
  • psychologické – interakce na úrovni významové, učení, přizpůsobení

Procesy utváření a vývoje osobnosti

Zrání

  • se projevuje zákonitou posloupností evolučních a involučních změn ve stavbě a funkci organismu
  • má povahu pevného sledu kroků či programu, který je u všech lidí prakticky shodný, rychlost v nějaké míře rozdílná
  • Hlavní úlohu v utváření osobnosti má dozrávání nervové a hormonální soustavy
  • kritická období
  • Bowlby – během 1. 2 let si dítě musí vytvořit citový vztah k jednomu dospělému. Jde o citlivé období, během kterého vznikne silná citová vazba (attachment)
  • schopnost normálního citového vztahu do budoucnosti apod. (příkladem nevytvořené citové vazby viz vlčí děti)
  • závisí na přiměřenosti podněcování činností
  • ne deprivace, ale ani zahlcení podněty příliš brzo

Učení

  • má a utváření osobnosti člověka největší význam
  • psychologický účinek zkušenosti
  • procesy zpevpování, nápodoby, vhledu
  • Konkretizace podoby lidských vlastností a činností z obecných předpokladů
  • Na rozdíl od zrání jsou účinky samotného učení v nějaké míře zvratné vyhasínáním ustavených spojů a přetvářením jejich vzorců
  • účelné z hlediska přizpůsobování jedince měnícím se okolnostem
  • Obsah učení je integrován do soudržné soustavy osobnostní struktury
  • Podmínkou pro účinné učení je odpovídající stupep zralosti a výkonnosti nervové soustavy
  • Učení
  • Individuální
  • Sociální
  • Nahodilé
  • Soustavné
  • Socializace
  • Výchova

Podstata a povaha procesu socializace a individualizace osobnosti

  • imitace
  • identifikace
  • interiorizace norem, hodnot a postojů
  • od heterorefulace k autoregulaci

Socializační činitele

  • celokulturní vlivy – základní osobnost, převládající hodnotové orientace – kulturní tlaky, před. osobním stykem nebo institucemi
  • širší vztažná skupina – vztah: rod, vzdělání, zaměstnání, majetkové poměry, místo bydliště, věk, světonázorové nebo zájmové zaměření, typická zaměření a způsoby
  • malé společenské skupiny – původní rodina – reálné a modelové prostředí, často přenos vztahů, nápodoba
  • proces, jímž se individuum stává členem nějaké skupiny.
  • Socializace a vývoj osobnosti jsou dvě stránky téhož.
  • Socializace zdůrazpuje pochody učení při přizpůsobování na sociální požadavky, zatímco osobnost se vztahuje na konečné výsledky tohoto procesu.
  • interakční proces, jímž je chování osoby modifikováno, aby se stalo konformní s očekáváními, které mají členové skupiny, k nímž osoba náleží. Trvá celý život.
  • vrůstání do sociálního systému, který není obecný a abstraktní, ale existuje ve zvláštních formách společenských vztahových systémů – v sociálních skupinách.
  • Kruh: lidé, kteří vyrostou v určitém socializačním okruhu, dávají tutéž socializaci dál (výchovou)

Dva axiomy (základní předpoklad přijatý bez důkazů x zásadní poučka, platná bez dokazování):

  • různí lidé zastávají různé sociální pozice v celospolečenské struktuře a to určuje, které složky kultury k nim proniknou a které se přenesou do osobnosti při jejím vývoji
  • socializace je vždy orientována na budoucnost – socializační činitelé (především rodiče) anticipují svět, ve kterém bude jejich dítě žít – záleží na tom, co předpokládají, podle toho zaměřují působení.

Socializací získává dítě:

  • fakt o fyzickém a sociálním okolí
  • množství různých vědomostí a dovedností
  • postoje a hodnoty, vztahující se k morálním standardům a druhým lidem

Obsah a činitele socializace

  • Socializační program – sled vývojových úkolů (pro jedince vodítka, sdělující, co se od něj právě očekává a co se od něj bude očekávat v budoucnu, a motivaci dělat to, co od něj společnost požaduje) – obvykle odpovídající zrání, problém u mentálně zaostalých a v menší míře i rychleji se rozv. dětí.
  • Socializace se vždy v nějaké míře dostává do rozporu s bezprostředními biologickými a psychologickými tendencemi > konflikty:
  • závislost – obecně je v našem společenském prostředí kladně hodnocena nezávislost
  • agrese – tlumení, může být zdrojem poruch interpersonální n. psychosomatické povahy
  • výkonnost – v našem prostředí neobyčejně vysoce hodnocená stránka osobnosti, nižší výkonnost = nižší hodnota jednice, diskriminace... & opomíjení nevýkonnostních kvalit osobnosti
  • sexualita – motiv k pohlavnímu styku bývá často v rozporu s motivací vztaženou k početí dítěte; pohlavní zrání, duševní vývoj a společenské osamostatpování lidského jedince se rozpojily, rozpor – cit. vztah × sex × spol. norma...

Rodina jako základní socializační činitel

  • Rodina je primární skupina s intimní interakcí jednotlivých členů, kteří se navzájem úzce identifikují a cítí bezprostřední zájem o skupinu jako celek. Každý člen rodiny nejen participuje na životě celé skupiny, ale podřizuje se i sociální kontrole, vypracovaným pravidlům, regulujícím chování členů.

Členové rodiny:

  • Slouží dítěti jako modely sociálního chování. Na dítě působí – výchovné procedury (od prvopočátku –viz hygienické praktiky, láska, krmení, reakce na pláč a smích)
  • Dvě základní dimenze: matka může být velmi láskyplná, ale silně omezující (kontrolující dítě).

Sourozenci: každé dítě má odlišné prostředí – důvody:

  • jedinečná konstituce dítěte, na níž závisí, co dítě stimuluje
  • rozdíly v pohlaví dětí – rozdíly v reagování (tradice role chlapce a dívky)
  • rozdíly v pořadí narození – změny v sociálních pozicích
  • změny v rodičovské péči, závislé na věku, zkušenosti, fyzických a psychických změnách rodičů
  • změny v socioekonomickém statusu rodiny
  • symbolický význam, který má každé dítě pro rodiče (prvorozený, dcery, syn, dědic)

Sebeznehodnocující pojetí:

  • Teorie atribucí - dítě si navyká přijímat vlastnosti, které mu druzí připisují za své
  • Atribuce se mění v autoatribuci (kauzální atribuce – vše musí mít pro nás příčinu).
  • Pokud jde o vlastnosti, které dítě hodnotí jako méněcenné – dochází k demolizaci
  • Teorie balance – navozené mínění o sobě má tendenci ke konzistenci – dítě, které sebe sama vnímá jako inteligentní (bylo tak opakovaně hodnoceno) usiluje o vyšší výkon
  • Teorie sebepotvrzující předpovědi – člověk, který počítá se selháním, spíše selže než ten, kdo počítá s úspěchem.
  • Vztah sebepojetí a výkonu je výraznější než vztah výkonu a inteligence.

Hodnocení dětí ve vztahu k rozvoji osobnosti:

  • sociální srovnávání: ve srovnání s ostatními jsi horší/lepší – sebekoncepce se více tvoří srovnáváním s ostatními, než se svým předchozím výkonem
  • subjektivní vzorek: víš jak na to, ale dnes to nebylo ono
  • intraindividuální srovnávání: bere v úvahu předchozí žákovy úspěchy: ve srovnání s minulým ses začal učit