Soukromá knihovna

Soukromá knihovna je sbírka knih, časopisů či jiných dokumentů, kterou vybudovala fyzická osoba nebo korporace, a je využívána omezeným počtem osob či pouze jednotlivcem (vlastníkem). Soukromá knihovna může být otevřená veřejnosti či veřejnosti nepřístupná, na rozdíl od veřejných knihoven může tato sbírka obsahovat dopisy, poznámky, zápisky, fotografie a další dokumenty vlastníka. Knihovna, která je majetkem jednotlivce může být také označována jako „osobní knihovna“. Soukromé knihovny často odráží zájmy vlastníků, rozsah a podrobnost takových sbírek může často předčit kvantitativní a kvalitativní úroveň sbírky veřejných knihoven.

Vývoj

Čítárna Folger Shakespeare Library

Všechny nejstarší knihovny byly soukromé nebo polosoukromé, patřily králům, řádům a dalším jednotlivcům či institucím. Často byly určeny pouze pro šlechtu, učence či duchovenstvo. Mezi nejstarší soukromé knihovny patří knihovna v starověkém Ugaritu a Aššurbanipalova knihovna v Ninive. Velký rozkvět soukromých knihoven nastal v Mezopotámii, Egyptě a starověkém Římě.[1]

Mezi nejznámější osobní knihovny patří např. Folger Shakespeare Library (největší sbírka tištěných děl W. Shakespeara na světě)[2] či Královská knihovna ve Windsoru.

Vývoj v českých zemích

Soukromé knihovny se ve větším počtu v českých zemích začaly objevovat až ve 14. století, které je spojeno s rozvojem intelektuálního života. Knihy nesloužily pouze ke čtení, ale také k reprezentaci vlastníka knihovny. V období renesance převládala při budování knihoven snaha obsáhnout veškeré tehdejší vědění, vznikaly encyklopedické sbírky, v nichž byla zastoupena veškerá evropská literatura. Mezi nejznámější soukromé knihovny renesančního období v českých zemích patří knihovna Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic, Rožmberská knihovna, knihovna Karla Staršího ze Žerotína. Barokní soukromé knihovny již nesloužily pouze svým majitelům, ale byly dostupné také vzdělaným úředníkům či badatelům.[3]

Projekt Knihovny významných českých osobností

Cílem projektu je vytvoření digitální knihovny, která uchovává a zpřístupňuje informace získané výzkumem osobních knihoven pro odbornou i laickou veřejnost. Projekt byl realizován na Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK ve spolupráci s Památníkem národního písemnictví, Knihovnou Národního muzea, Českým muzeem hudby, Muzeem Vysočiny v Havlíčkové Brodě, Městskou knihovnou v Praze a Knihovnou Ústavu hudební vědy FF UK v Praze. Popis jednotlivých knihovních celků významných osobností české kultury zahrnuje popisné informace, např. historii a vývoj sbírky, velikost a současné umístění, charakteristiku celku a seznam všech zjištěných dokumentů osobní knihovny. Dále jsou také obrazově ilustrovány významné prvky v knihách, např. ex libris, poznámky, kresby, atp.[4]

V projektu byly zpracovány knihovní sbírky následujících osobností:

Knihovna Václava Havla

Knihovna Václava Havla je soukromá knihovna, která má v první řadě za úkol shromažďovat, zkoumat, zveřejňovat a šířit myšlenkový, literární a politický odkaz Václava Havla, zabývá se osobnostmi a událostmi, které s Václavem Havlem souvicí. U jejího zrodu stáli Dagmar Havlová, Karel Schwarzenberg a Miroslav Petrusek, výkonným ředitelem je Michael Žantovský. Knihovna Václava Havla nyní sídlí na adrese Ostrovní 13, Praha 1 a pořádá výstavy, semináře, debaty, autorská čtení, divadelní představení, koncerty a další kulturní akce.[5]

Libri prohibiti

Libri prohibiti je soukromá knihovna, jejímž zřizovatelem je občanské sdružení Společnost Libri prohibiti. Knihovna zpřístupňuje exilovou a samizdatovou literaturu nejen české a slovenské provenience, ale také literaturu polskou, ruskou a ukrajinskou, materiály vytvořené místní i zahraniční opozicí, jako jsou například plakáty, letáky apod., dokumenty VONS a Charty 77. Základem fondu je samizdatová edice Popelnice, kterou vydával Jiří Gruntorád (zástupce Společnosti Libri prohibiti) a další publikace získané během normalizace. Knihovna pořádá výstavy exilových a samizdatových autorů a literární večery.[6]

Galerie

  • Václav Havel

  • Deska z Aššurbanipalovy knihovny

Odkazy

Reference

  1. ↑ Private library [online]. 2015. Dostupné také z: https://en.wikipedia.org/wiki/Private_library
  2. ↑ Private library [online]. 2015 [cit. 2015-11-2]. Dostupné z: http://www.newworldencyclopedia.org/entry/private_library
  3. ↑ Soukromé knihovny: Šlechtické knihovny v českých zemích [online]. Dostupné také z: https://is.muni.cz/el/1421/podzim2014/VIKBB50/um/SOUKROME_KNIHOVNY-zamecke_knihovny.pdf
  4. ↑ Osobní knihovny [online]. [cit. 2015-11-2]. Dostupné z: http://www.osobniknihovny.cz/detail.do?articleid=1131
  5. ↑ Knihovna Václava Havla [online]. 2015 [cit. 2015-11-7]. Dostupné z: http://www.vaclavhavel-library.org/cs/o-nas
  6. ↑ Libri prohibiti [online]. 2015 [cit. 2015-11-7]. Dostupné z: http://www.libpro.cz/cs/lp/o-nas

Doporučená literatura

Externí odkazy

Související články

Klíčová slova

osobní knihovna, soukromá knihovní sbírka, šlechtická knihovna

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Soukromá_knihovna&oldid=46925“