Behaviorismus

• Behaviorismus přistupuje k psychice člověka (osobnosti) z hlediska teorie učení
• Osobnost je pojímána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování
• Behaviorismus je výrazný protiklad duchovědných a intuitivně či introspektivně založených přístupů k psychice individua
• Učení vysvětluje mnohé z našeho jednání, k poznání a pochopení osobnosti ale nestačí zaměřovat se pouze na vnější struktury (stejně jako nestačí zaměřovat se pouze na ty vnitřní)
• Vývojové fáze pojímání osobnosti v behaviorismu:

• Klasický behaviorismus

• Přístup k osobnosti vyplývá z reflexně orientované koncepce a metodologie usilující o odhalení „atomu chování“
• Atom chování = psychický reflex
• Hledání prvku, který by byl obecně platný pro jakékoli adaptivní chování
• Důsledky:

• Vytlačení pojmu osobnost z psychologie
• Redukce individuality na obecnost
• Redukování psychologické metodologie na experiment
• Atomismus
• Umělost

• Hlavním reprezentantem byl J. B. Watson

• Kvalitativní přestavba výchozí koncepce behaviorismu
• Přidání středního článku „osobnost“ do pojetí „podnět – reakce“
• Snaha o studium chování v ekologicky adekvátních souvislostech a determinacích
• Snaha respektovat rozdíl mezi zvířetem a lidskou bytostí
• Základní tendence:

• Synchronismus (koncentrace na způsoby existence toho kterého druhu)
• Strukturovanost (studium smysluplných bloků interakčních systémů, snaha proniknout do vnitřní logiky)
• Naturismus (systematické pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí se stává hlavní metodou)

• Základní tezí neobehavioristů je jednota člověka s okolní přírodou
• Psychika se ale stále pojímá jako nástroj a výsledek adaptace (přizpůsobení)

• Edward C. Tolman
• Clark L. Hull
• B. F. Skinner
• John Dollard a Neal Miller
• Albert Bandura
• Julian B. Rotter