Chnum: Porovnání verzí
Řádek 13: | Řádek 13: | ||
'''Chnum stvořitel''' | '''Chnum stvořitel''' | ||
− | Chnum jako stvořitel vystupuje jako božstvo, formující těla živých bytostí na svém hrnčířském kruhu ještě před jejich zrozením. Nevytvářel však pouze těla, ale také jejich [[ka]]. <ref>Pinch 2002:68</ref> | + | |
+ | Chnum jako stvořitel vystupuje jako božstvo, formující těla živých bytostí na svém hrnčířském kruhu ještě před jejich zrozením. Nevytvářel však pouze těla, ale také jejich [[ka]]. <ref>Pinch 2002:68</ref> V roli, spojité se zrozením a tvořením se můžeme s CHnumem setkat i v některých egyptských mýtech a literárních dílech, jako je např. příběh o zrození tří slunečních králů na [[papyrus Westcar|p. Westcar]] nebo v povídce [[O dvou bratrech]]. V některých náboženských textech, jako jsou např. [[Texty pyramid]] nebo [[Texty rakví]], však Chnum nevytváří jen živé bytosti, ale i různé předměty.<ref>Pinch 2002: 154</ref> | ||
'''Chnum a záplava''' | '''Chnum a záplava''' | ||
+ | |||
+ | Není náhodou, že Chnum byl uctíván především v oblasti prvního nilského kataraktu. Byl totiž považován za boha, který z této oblasti každoročně vypouštěl záplavu. Díky tomu, že měl moc nad životodárnou záplavou, byl také patronem regenerace, znovuzrození, úrody a prosperity.<ref>Janák 2005: 93</ref> | ||
'''Ba bohů''' | '''Ba bohů''' | ||
== Kult == | == Kult == | ||
− | + | Na [[Elefantina|Elefantině]] tvořil Chnum lokální triádu s bohyněmi '''Satet''' a '''Anuket'''<ref>Pinch 2004: 154</ref>. | |
− | Na [[Elefantina|Elefantině]] tvořil lokální triádu s bohyněmi Satet a Anuket<ref>Pinch 2004: 154</ref>. | + | |
V [[Esna|Esně]] jsou dochované zbytky Chnumova chrámu z 1. století př.n.l.. Na tomto místě byl Chnum uctíván spolu s bohyní [[Neit]], nachází se zde mj. zajímavý hymnus na boha Chnuma, psaný téměř výhradně pouze pomocí variant znaku, zobrazujícího berana, tedy Chnumovo posvátné zvíře. | V [[Esna|Esně]] jsou dochované zbytky Chnumova chrámu z 1. století př.n.l.. Na tomto místě byl Chnum uctíván spolu s bohyní [[Neit]], nachází se zde mj. zajímavý hymnus na boha Chnuma, psaný téměř výhradně pouze pomocí variant znaku, zobrazujícího berana, tedy Chnumovo posvátné zvíře. | ||
=== Reference === | === Reference === |
Verze z 13. 1. 2017, 13:02
Jméno
Jméno boha Chnuma znamená "Ten, který spojuje."
Ikonografie a sféry vlivu
Jedná se o božstvo s beraní hlavou, případně přímo v podobě berana. Narozdíl od Amonova berana má Chnumův beran většinou vodorovné rohy, nicméně někdy může být zobrazen s oběma páry rohů.[1] Na hlavě může mít tento bůh korunu atef, někdy také mívá Bílou korunu Horního Egypta. Kromě toho bývá zobrazován s hrnčířským kruhem, na němž vytváří lidskou bytost (viz níže).[2]
Mýty a funkce
Chnum stvořitel
Chnum jako stvořitel vystupuje jako božstvo, formující těla živých bytostí na svém hrnčířském kruhu ještě před jejich zrozením. Nevytvářel však pouze těla, ale také jejich ka. [3] V roli, spojité se zrozením a tvořením se můžeme s CHnumem setkat i v některých egyptských mýtech a literárních dílech, jako je např. příběh o zrození tří slunečních králů na p. Westcar nebo v povídce O dvou bratrech. V některých náboženských textech, jako jsou např. Texty pyramid nebo Texty rakví, však Chnum nevytváří jen živé bytosti, ale i různé předměty.[4]
Chnum a záplava
Není náhodou, že Chnum byl uctíván především v oblasti prvního nilského kataraktu. Byl totiž považován za boha, který z této oblasti každoročně vypouštěl záplavu. Díky tomu, že měl moc nad životodárnou záplavou, byl také patronem regenerace, znovuzrození, úrody a prosperity.[5]
Ba bohů
Kult
Na Elefantině tvořil Chnum lokální triádu s bohyněmi Satet a Anuket[6].
V Esně jsou dochované zbytky Chnumova chrámu z 1. století př.n.l.. Na tomto místě byl Chnum uctíván spolu s bohyní Neit, nachází se zde mj. zajímavý hymnus na boha Chnuma, psaný téměř výhradně pouze pomocí variant znaku, zobrazujícího berana, tedy Chnumovo posvátné zvíře.
Reference
Literatura
Armour, Robert A. 2001: Gods and Myths of ancient Egypt, rev. ed. Cairo; New York: American University in Cairo Press.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Kühn, Thomas 2003. Der Chnum-Tempel in Esna in römischer Zeit. Kemet 2003 (1), 25-29.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.