Public relations: Porovnání verzí

Aktuální verze z 5. 4. 2017, 13:09

Public relations lze stručně shrnout jako vztahy s veřejností.

Nejlépe asi shrnul PR v obsáhlé definici Rex Harlow, a nejstručněji Gruning a Hunt: „PR představují řízení komunikace mezi organizací a jejími veřejnostmi.“^[1] PR je staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA.
Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista Walter Lippmann (1891-1974), Edward Bernays (1891-1995) a novinář Ivy Lee (1877-1934)^[2], ten byl přesvědčen, „že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem“^[3].

V Evropě je PR považováno za součást sociologie a politologie. PR lze rozdělit do těchto kategorií^[4]:

media press relations,
corporate publishing (identity),
politické lobby,
management řízení a eventy,
řízení značky.

Rozsah PR

PR je aktivitou zaměřenou vně instituce, a jeho součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti.

PR staví na:

PR vždy usiluje o pozitivní přijetí subjektu veřejností, a k tomu potřebuje právě dlouhodobější koncepci corporate identity.^[3]

PR lze zařadit mezi společenské vědy i umění. Má poměrně komplexní záběr od analýz sklonů specifických skupin veřejnosti, přes předpokládaný budoucí vývoj těchto trendů až ke konkrétnímu uskutečnění plánů prospívajících jak organizacím, tak veřejnosti, a ovlivňuje svými dopady politiku, ekonomiku i kulturu. Jde jednak o přísně vědeckou disciplínu, ale žádoucí je i volnější až kreativní pojetí, jenž je více uměním než vědou.

PR je dialog odesílatele – organizátora a adresáta – skupiny veřejnosti, během procesu se mění chování organizátora i cílové skupiny, účelem je nastolit vzájemně prospěšné vztahy mezi oběma činiteli procesu.

PR usiluje o ovlivnění mínění, a proto lze vztahy s médii – media relations označit za jednu z klíčových disciplín.^[2]

PR nelze pokládat jen za:

ačkoli tyto procesy jsou v PR buď do jisté míry zastoupené, nebo je PR jejich součástí.

PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře.

Historie PR

Poprvé opravdu PR použil prezident USA Thomas Jefferson 27.října 1807 ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.^[1]

Jako příklady využití PR v praxi lze uvést (Kopecký, 2013, s. 58-61):

Henryho Forda – koncept positioningu,
Tomáše Baťu – interní vnitropodniková komunikace a human relations,
F. D. Roosevelta – PR v programu New Deal.

Poválečný ekonomický rozvoj, technologický pokrok, transformace v masmédiích, globalizace a demografické změny vyvolaly zvýšenou potřebu řešení různých krizových situací a hledání shody, a PR se tak integrovalo do všech oblastí života.^[1]

Online PR

Technologický rozvoj znamenal kromě posílení globalizace také větší kvantum informací.

Díky internetu a sociálním sítím je online PR přesněji cílena na specifické skupiny internetové veřejnosti.^[5]

Je součástí:

řídících činností korporací,
politických institucí (public affairs),
vládních institucí (government relations),
mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy).

Součástí public affaires je i tolik kritizovaný lobbing.

S tímto souvisí i naprostá svoboda vyjadřování, a PR tak přestává být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex.

Odkazy

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.
↑ ^2,0 ^2,1 FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.
↑ ^3,0 ^3,1 SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.
↑ STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.
↑ PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.

Použitá literatura

FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.
KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.
PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.
STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.
SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.

Související články

Klíčová slova

veřejné mínění, vztahy s veřejností, image

[kopecky-1] 1,0 ^1,1 ^1,2 KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.

[ftorek-2] 2,0 ^2,1 FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.

[svoboda-3] 3,0 ^3,1 SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.

[4] STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.

[5] PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-Stručně lze PR shrnout jako '''vztah s veřejností''' (Osvaldová, 2002, s. 146), nejlépe asi shrnul PR v obsáhlé definici Rex Harlow, a nejstručněji Gruning a Hunt: „''PR představují řízení komunikace mezi organizací a jejími veřejnostmi.''“ (Kopecký, 2013, s. 22). PR je staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA. Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista [[Walter Lippmann]] (1891-1974), [[Edward Bernays]] (1891-1995) a novinář [[Ivy Lee]] (1877-1934) (Ftorek, 2009, s. 22-23), ten byl přesvědčen, „''že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem''“ (Svoboda, 2006, s. 218). V Evropě je PR považováno za součást [[Sociologie|sociologie]] a [[Politologie|politologie]]. PR lze rozdělit do těchto '''kategorií''' (Stuchlík a Čichovský, 2011, s. 92):
+'''Public relations''' lze stručně shrnout jako '''vztahy s veřejností'''.
-* media press relations
+*Nejlépe asi shrnul PR v obsáhlé definici Rex Harlow, a nejstručněji Gruning a Hunt: „''PR představují řízení komunikace mezi organizací a jejími veřejnostmi.''“<ref name="kopecky" /> PR je staré jako lidské dorozumívání, ale v novodobé historii je třeba za geografické území vzniku PR považovat USA.
-* corporate publishing (identity)
+*Za zakladatele PR jsou považováni progresivní publicista [[Walter Lippmann]] (1891-1974), [[Edward Bernays]] (1891-1995) a novinář [[Ivy Lee]] (1877-1934)<ref name="ftorek" />, ten byl přesvědčen, „''že veřejné mínění musí mít vedle své ničivé síly i schopnost utvářet pozitivní názory a měnit mínění veřejnosti správným směrem''“<ref name="svoboda">SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.</ref>.
-* politické lobby
-* management řízení a eventy
-* řízení značky
-=== <big>Rozsah PR</big> ===
+V Evropě je PR považováno za součást sociologie a politologie. PR lze rozdělit do těchto '''kategorií'''<ref>STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.</ref>:
+#media press relations,
+#corporate publishing (identity),
+#politické lobby,
+#management řízení a eventy,
+#řízení značky.
+=== Rozsah PR===
 PR je aktivitou zaměřenou vně instituce, a jeho součástí je komunikace orientovaná na různé skupiny či kategorie veřejnosti.
 PR staví na:
-* '''[[veřejné mínění|veřejném mínění]]''',
+* [[veřejné mínění|veřejném mínění]],
 * [[corporate identity]],
 * [[image]].
-PR vždy usiluje o pozitivní přijetí subjektu veřejností, a k tomu potřebuje právě dlouhodobější koncepci corporate identity (Svoboda, 2006, s. 14-16).
+PR vždy usiluje o pozitivní přijetí subjektu veřejností, a k tomu potřebuje právě dlouhodobější koncepci corporate identity.<ref name="svoboda"/>
-PR lze zařadit mezi [[společenské vědy]] i umění. Má poměrně komplexní záběr od analýz sklonů specifických skupin veřejnosti, přes předpokládaný budoucí vývoj těchto trendů až ke konkrétnímu uskutečnění plánů prospívajících jak organizacím, tak veřejnosti, a ovlivňuje svými dopady politiku, ekonomiku i kulturu. Jde jednak o přísně vědeckou disciplínu, ale žádoucí je i volnější až kreativní pojetí, jenž je více uměním než vědou.
+PR lze zařadit mezi společenské vědy i umění. Má poměrně komplexní záběr od analýz sklonů specifických skupin veřejnosti, přes předpokládaný budoucí vývoj těchto trendů až ke konkrétnímu uskutečnění plánů prospívajících jak organizacím, tak veřejnosti, a ovlivňuje svými dopady politiku, ekonomiku i kulturu. Jde jednak o přísně vědeckou disciplínu, ale žádoucí je i volnější až kreativní pojetí, jenž je více uměním než vědou.
-'''PR je dialog odesílatele''' – organizátora '''a adresáta''' – skupiny veřejnosti, během procesu se mění chování organizátora i cílové skupiny, účelem je nastolit vzájemně prospěšné vztahy mezi oběma činiteli procesu.
+'''PR je dialog odesílatele''' – organizátora '''a adresáta''' – skupiny veřejnosti, během procesu se mění chování organizátora i [[cílová skupina|cílové skupiny]], účelem je nastolit vzájemně prospěšné vztahy mezi oběma činiteli procesu.
-PR usiluje o '''ovlivnění mínění''', a proto lze vztahy s [[média|médii]] – [[media relations]] označit za jednu z klíčových disciplín (Ftorek, 2009, s. 118-120).
+PR usiluje o '''ovlivnění mínění''', a proto lze vztahy s [[média|médii]] – [[media relations]] označit za jednu z klíčových disciplín.<ref name="ftorek">FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.</ref>
 PR nelze pokládat jen za:
@@ Řádek 34: / Řádek 38: @@
 PR lze praktikovat jednak prostřednictvím profesionálních organizací tzv. PR agentur, ale i individuálně, jak v ziskové, tak neziskové sféře.
-===== <big>Historie PR</big> =====
+===== Historie PR =====
-Poprvé opravdu PR použil prezident USA [[Thomas Jefferson]] 27.října 1807 ve zprávě pro Kongres o stavu Unie (Kopecký, 2013, s. 43).
+Poprvé opravdu PR použil prezident USA [[Thomas Jefferson]] '''27.října 1807''' ve zprávě pro Kongres o stavu Unie.<ref name="kopecky">KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.</ref>
 Jako příklady využití PR v praxi lze uvést (Kopecký, 2013, s. 58-61):
 * [[Henry Ford|Henryho Forda]] – koncept [[positioning|positioningu]],
-* [[Tomáš Baťa|Tomáše Baťu]] – interní [[vnitropodniková komunikace]] a [[human relations]],
+* [[Tomáš Baťa|Tomáše Baťu]] – interní [[vnitropodniková komunikace]] a [[personální management|human relations]],
-* [[F. D. Roosevelt|F. D. Roosevelta]] – PR v programu [[New Deal]].
+* [[F. D. Roosevelt|F. D. Roosevelta]] – PR v programu New Deal.
-Poválečný ekonomický rozvoj, technologický pokrok, transformace v [[masmédia|masmédiích]], [[globalizace]] a demografické změny vyvolaly zvýšenou potřebu řešení různých krizových situací a hledání shody, a PR se tak integrovalo do všech oblastí života (Kopecký, 2013, s. 72-76).
+Poválečný ekonomický rozvoj, technologický pokrok, transformace v [[hromadné sdělovací prostředky|masmédiích]], globalizace a demografické změny vyvolaly zvýšenou potřebu řešení různých krizových situací a hledání shody, a PR se tak integrovalo do všech oblastí života.<ref name="kopecky" />
 === <big>Online PR</big> ===
-Technologický rozvoj znamenal kromě posílení [[globalizace]] také větší kvantum [[informace|informací]] (Svoboda, 2006, s. 194-196). Díky '''[[internet|internetu]]''' a '''[[sociální sítě|sociálním sítím]]''' je online PR přesněji cílena na '''specifické skupiny internetové veřejnosti''' (Phullips, c2003, s. 107-115 a 120-126). Je součástí řídících činností [[korporace|korporací]], politických (public affaires) i vládních institucí (government relations), [[mezinárodní vztahy|mezinárodních vztahů]] (public diplomacy či economic diplomacy). Součástí public affaires je i tolik kritizovaný [[lobbing]]. S tím souvisí i naprostá [[svoboda vyjadřování]], a PR tak přestává být čistě korporátním specifikem, mohou využívat Facebook, Twitter, LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v kyberprostoru působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický [[kodex]].
+Technologický rozvoj znamenal kromě posílení globalizace také větší kvantum [[informace|informací]].
+Díky '''[[internet|internetu]]''' a '''[[online sociální sítě|sociálním sítím]]''' je online PR přesněji cílena na '''specifické skupiny internetové veřejnosti'''.<ref>PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.</ref>
-{| class="wikitable"
+Je součástí:
-|-
+* řídících činností korporací,
-| '''Klíčová slova''' || komunikace, veřejné mínění, image
+* politických institucí (public affairs),
-|-
+* vládních institucí (government relations),
-| '''Synonyma''' || vztah s veřejností
+* mezinárodních vztahů (public diplomacy či economic diplomacy).
-|-
+Součástí public affaires je i tolik kritizovaný [[lobbing]].
-| '''Nadřazené pojmy''' || komunikace, řízení
-|-
-| '''Podřazené pojmy''' || press relations, media relations, online PR
-|}
+S tímto souvisí i naprostá [[svoboda vyjadřování]], a PR tak přestává být čistě korporátním specifikem, mohou využívat [[Facebook]], [[Twitter]], LinkedIn (využíváno zákaznickým servisem) nebo blogy (sdílení vizí, reklama či komentáře). Různé diskuzní skupiny v [[kyberprostor|kyberprostoru]] působí vlastně jako online PR, mají velký vliv, ale pro tuto oblast zatím neexistuje jasněji definovaný etický kodex.
-=== <big>Zdroje</big> ===
+== Odkazy ==
+=== Reference ===
+<references />
+=== Použitá literatura ===
 * FTOREK, Jozef. Public relations jako ovlivňování mínění. 2., rozš. vyd. Praha: Grada Publishing, 2009, 195 s. Manažer. ISBN 978-80-247-2678-6.
 * KOPECKÝ, Ladislav. Public relations: dějiny - teorie - praxe. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 238 s. Žurnalistika a komunikace. ISBN 978-80-247-4229-8.
-* KŘEČEK, Jan. Politická komunikace: od res publica po public relations. Vyd. 1. Praha: Grada, 2013, 169 s. Politologie (Grada). ISBN 978-80-247-3536-8.
-* L'ETANG, Jacquie. Public relations: základní teorie, praxe, kritické přístupy. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009, 338 s. ISBN 978-80-7367-596-7.
-* OSVALDOVÁ, Barbora. Praktická encyklopedie žurnalistika. 2. dopl.vyd. Praha: Libri, 2002, 240 s. ISBN 80-727-7108-6.
 * PHILLIPS, David. Online public relations. Praha: Grada, c2003, 215 s. ISBN 80-247-0368-8.
 * STUCHLÍK, Jaroslav a Ludvík ČICHOVSKÝ. Reklama a public relations. Vyd. 2. Praha: Vysoká škola ekonomie a managementu, 2011, 280 s. ISBN 978-80-86730-76-9.
 * SVOBODA, Václav. Public relations moderně a účinně: budování důvěry a pozitivních vztahů s veřejností, image, reputace a identita organizace, média a PR, efektivní formy a prostředky PR, úspěšné strategie a taktiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2006, 240 s. ISBN 80-247-0564-8.
+=== Související články ===
+* [[Hromadné sdělovací prostředky]]
+* [[Marketing]]
+=== Klíčová slova ===
+veřejné mínění, vztahy s veřejností, image
+[[Kategorie: Informační studia a knihovnictví]]
+[[Kategorie: Management]]
+[[Kategorie:Články k ověření učitelem Římanová]]