Vývoj informační politiky USA a EU

Obě informační politiky vznikly podobně a zpočátku měly i stejné vize a cíle. Vznik informační politiky v USA můžeme doložit v 90. letech, kdy tehdejší více-prezident Billa Clintona Albert Gorea podporoval šíření informačních technologií. Dále podporoval zvyšování počítačové gramotnosti, souhlasil s propojováním škol a institucí pomocí internetu. Především se zasazoval o vytvoření Globální počítačové infrastruktury. Koncept této infrastruktury představil na konferenci v Buenos Aires v roce 1994. Tento rok byl tento návrh podpořen a Albert Gore vyzval všechny, aby se zapojili do globální informační struktury (Global information infrastructure - GII). Cíly se staly podpora demokracie a vzájemná spolupráce různých zemí v oblasti obchodu a ekonomie. Tato iniciativa podnítila vznik a rozvoj informační politiky. Clintonova vláda šla příkladem, prezident začal používat e-mail a Bílý dům založil své vlastní webové stránky. Oproti tomu vznik informační politiky EU je zatěžkán administrativou a byrokracií, což je pro tuto instituci podobné. Vznikly iniciativy, které jsou složitě popsány. (iniciativa eEurope:eEurope 2002,eEurope 2005,eEurope+ a i2010. Tyto iniciativy se nezaměřují na jednotlivého občana EU. Dáno je to rozdílnými národními legislativami, dle kterých aplikuje informační politiku.

Informační politika USA

Informační politika USA se skládá ze 3 klíčových oblastí.

1. Vytváření a rozšiřování vládních informací. Oblast zahrnuje vládní dotace, ekonomické statistiky a šíření administrativních a legislativních předpisů.

2. Rozvoj, regulace a užívání informační infrastruktury. Oblast zahrnuje regulace v oblasti telekomunikací, infrastruktura pro knihovny a školy.

3. Právní infrastruktura. Tato oblast zahrnuje účast Spojených států v různých mezinárodních smlouvách a organizacích, nastavení standardů a norem, ochrana osobních údajů, duševní vlastnictví.

Důležité historické milníky

8. červen 1993: Bill Clinton podepsal Zákon o rozšíření elektronického přístupu k informacím Vládního tiskového úřadu (Government Printing Office Electronic Information Enhancement Act of 1993), též nazývaný jako GPO Access. Tato služba se týká Vládního tiskového úřadu, který poskytuje volný elektronický přístup k informacím a materiálům, které vytvořila federální vláda.

GPO je centralizovaný zdroj americké federální vlády. Cílem je sdílení a ochrana publikovaných informací. Rozhraní služby je dostupné z http://www.gpoaccess.gov/

Leden 2004:Pojem informační superdálnice se dostal do povědomí díky Gorovu proslovu na Kalifornské univerzitě v rámci summitu The Superhighway summit.

Listopad 1992:V deníku The New York Times byl uveřejněný článek "Clinton to Promote High technology, With Gore in Charge." V tomto článku je popsána informační strategie prezidenta Clintona. Dále je zde popsána podpora technologického výzkumu, který by přinesl inovace v rámci ekonomiky.

The National Information Infrastructure (NII)

Jednalo se o infrastrukturu, která se skládala z interaktivních služeb, soukromých komunikačních sítí, databáze, spotřebitelské elektroniky a schopného Hardwaru a Softwaru.

Do infrastruktury spadaly interaktivní funkce, služby vytvořené uživateli na míru. Principem byla neutralita, nefavorizovala žádnou konkrétní provozní společnost apod.

1993: Prezidentem USA byl zvolen Bill Clinton a více-prezidentem se stal Al Gore a NII představovala hlavní prioritu vlády USA.Oba pánové program zpopularizovali různými způsoby. Bílý dům začal fungovat online, prezident začal používat e-mail, byly vytvořeny webové stánky Bílého domu, dokumenty byly uchovávány v elektronické podobě.

15.9.1993:Vydání oficiálního vládního dokumentu National Information Infrastructure: Agenda for Action(https://eric.ed.gov/?id=ED364215), který oficiálně zahájil program NII.

=== Cíle NII ===

1. Propojení knihoven, nemocnic a škol do jedné sítě

2. Elektronická agenda federální vlády USA

Základní cíle:

1. Ochrana duševního vlastnictví

2. Podpora soukromých investic

3. Podpora inovací a nových aplikací

4. Veřejnosti přístupné informace za přijatelnou cenu

5. Uživatelsky přívětivá interaktivní řešení

6. Spolehlivost a bezpečnost sítě

7. Vylepšení rozsahu rádiových frekvencí

8. Zlepšení komunikaci v rámci samosprávy a státní správy

9. Zkvalitnění služeb státu občanům Utopické vize v rámci NII:

- Drobní podnikatelé a výrobci by mohli dostávat zakázky elektronickou formou a z celého světa

- Sociální a zdravotnické služby by měly být přístupné online, bez čekání ve frontě

- Vzdělání by bylo přístupné pro všechny

- Bankovní služby, sledování nových filmů, hraní videoher by mohl dělat vše z domova

- Snadnější zkontaktování vládních úředníků, elektronické žádání o vládní podporu či získávat vládní informace pomocí knihovny nebo místních organizací

- Podniky a jiné vládní agentury by si mohly předávat informace mezi sebou elektronicky a tím by zlepšili své služby a šetřili životní prostředí (menší spotřeba papíru)

GII

Březen 1994: Projev Al-Goreho na konferenci v Buenos Aires, kde vyzval všechny k zapojení do Global Information Infrastructure

GII měla za hlavní cíl podporu demokracie. Dále měla dopomoci ke vzájemné kooperaci národů, a být klíčová pro ekonomický růst. GII vedla k rozvoji informační společnosti na celém světě.

Události 11. září 2001Atentát na spojené státy otřásl celým světem. V USA do té doby fungovala ochrana dat v naprostém pořádku. Po útoku došlo ve vládních agenturách k restruktualizaci systémů a na povrch vyplavala otázka v problematice ochrany a zabezpečení dat. (https://wikisofia.cz/wiki/Informa%C4%8Dn%C3%AD_bezpe%C4%8Dnost_-_jej%C3%AD_kl%C3%AD%C4%8Dov%C3%A9_aspekty,_hrozby_a_minimalizace_rizika)

Informační politika USA v současnosti

V dnešní době se USA dostávají pod velmi silný tlak ostatních národů. Informace daleko častěji unikají na veřejnost a to způsobuje neklid obyvatelstva. Současný prezident Donald Trump postupně odkrývá vládní dokumenty. Jeho snahou je zklidnit rozbouřené emoce a přiblížit vládní organizace obyvatelstvu.

Informační politika Evropské unie

Informační politika Evropské unie je definovaná samotnou EU. Jedná se o Procesy ovlivňování způsobů nakládání s informacemi ve společnosti.K rozvoji informační společnosti dochází v jednotlivých členských zemí Evropské unie.

Informační politika EU staví základy a třech pilířích:

1. Vývoj, výzkum a podpora pro využívání a vytváření informačních technologií

2. Šíření podvědomí mezi občany EU o výhodách a možnostech, které Evropská unie nabízí

3. Rozvoj informační společnosti

Zodpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena mezi komisaře Evropské komise. Komisaři jsou voleni ze všech 28 členských zemí. Předseda Jean-Claude Juncker přiděluje oblasti pro období 2014-2019 každému komisaři.

eEurope

eEurope byla oznámena v roce 1990 Evropskou komisí a schválena v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie. eEurope nesla podtitul Informační společnost pro všechnya prohlašuje přístup k internetu jako právo každého občana. Úkolem je rozšiřovat digitální gramotnost Evropanů. Chce posílit důvěru v elektronické služby. Definuje 10 oblastí, kterými se chce zabývat:

1. e-security - karetní transakce a bezpečné platby
2. e-research - rychlý a kvalitní internet
3. e-education - připojení škol k internetu (v rámcie-learning)
4. e-transport - zkvalitnění dopravy v Evropské unii
5. e-government - elektronická státní správa
6. e-content - digitalizace evropského kulturního dědictví
7. e-health - podpora ověřených zdravotnických informací
8. e-commerce - rozvoj elektronického obchodu
9. e-accessibility - odbourávání byrokracie, usnadnění zveřejňování informací
10. e-working - zvyšování počítačové gramotnosti

Tento projekt položil základní kámen budoucí elektronické Evropě. Od rozvoje se očekávalo zlepšení kvality života, vytvoření nových pracovních míst nebo hospodářský růst.

eEurope 2002 - Bring Europe online!

Projekt eEurope se zpočátku potýkal s nespolehlivým a hlavně drahým připojením k internetu a nízkou gramotností občanů. Tyto překážky se projekt snažil vyřešit, aby mohlo dojít k rozvoji. V druhé etapě eEurope 2002byly zaznamenané výsledky. Počet připojených domácností k internetu se zdvojnásobil. V roce 2000 bylo připojeno 18% domácností a v roce 2002 bylo připojeno 43% domácností. Ceny internetu se snížily a s technologickým vývojem se zlepšovala i kvalita připojení. Tato etapa měla stále za cíl zajistit levnější, rychlejší a bezpečnější internetové připojení pro všechny. Podporovat používání internetu.

eEurope+

Tento akční plán byl vytvořen pro kandidátské země. Cíle vycházely z projektu eEurope a důraz byl kladen na zmenšení digital divide. Další podmínkou bylo přijetí legislativy ve spojení s informační společností. Česká republika tento program přijala v roce 2001.

eEurope 2005

Tento plán byl představen na summitu Evropské rady v Seville v roce 2002, který navazuje na plán eEurope 2002. Cílem bylo rozšíření veřejných online služeb např. e-health, e-learning nebo e-government. Plán také vyžaduje bezpečnost a ochranu informační struktury. eEurope 2005 byl řízen Řídícím výborem. Členy jsou představitelé členských a kandidátských zemí a zástupci Evropské komise.

i2010 - An European Information Society

(https://wikisofia.cz/wiki/Iniciativa_i2010)

Tato nová strategie si kladla za cíl tyto tři priority:

1. Pomocí ICT zkvalitňovat veřejné služby a tím i kvalitu života jednotlivých občanů členských zemí

2. Jednotný Evropský informační prostor

3. Inovace a investice do informačních a komunikačních technologií

Digitální agenda 2020

Tento akční plán byl představen 19. května 2010 jako jedna ze sedmi iniciativ širší strategie rozvoje EU s názvem Evropa 2020 pro udržitelný růst podporující začlenění. Součástí je sedm cílů, které jsou ošetřeny 100 následných opatření, z nichž 31 je legislativa. Tisková zpráva: Digitální agenda: Komise předkládá akční plán na podporu prosperity a blahobytu Evropy

Cíle Digitální agendy

1. Zvýšení důvěry a bezpečnosti

2. Podpora výzkumu a inovací v IKT

3. Počítačová gramotnost a služby dostupné online

4. Nový jednotný trh

5. Zvýšení přístupu Evropanů k rychlému a superrychlému internetu

Odkazy

Reference

GAY, Martin. The new information revolution: a reference handbook. Santa Barbara: ABC-CLIO, 1996. xv, 247 s. ISBN 0-87436-847-2.

FLETCHER, Patricia; WESTERBACK, Lisa K. Catching a ride on the NII: The federal policy vehicles paving the information highway. Journal of the American society for information scinece and technology. 1999, roč. 50, číslo 4, s. 299-304.

Použitá literatura

- webové stránky EU iniciativy i2010, včetně dokumentů, Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/

- strategický dokument i2010 Strategy for an innovative and inclusive European Information Society. In: European Commission [online]. 2008 [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://ec.europa.eu/information_society/doc/factsheets/035-i2010-en.pdf

- neziskové stránky k NII

The National Information Infrastructure: Agenda for Action. The National Information Infrastructure: Agenda for Action [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: http://www.ibiblio.org/nii/

-Evropský informační portál o informační společnosti
Digital Single Market. Digital Single Market [online]. [cit. 2019-01-20]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/digital-single-market/

Externí odkazy

• https://ec.europa.eu/commission/commissioners/2014-2019_en#bootstrap-fieldgroup-nav-item--project-team--2

Související články

• E-government
• Open Access
• Informační průmysl
• Informační legislativa

Klíčová slova

Informační politika, Evropská unie, E-government

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.