Informační a citační etika

Etika představuje oblast filozofie, která zahrnuje systematizaci a doporučování koncepcí správného a nesprávného jednání, přičemž může popisovat morální chování a analyzovat a teoretizovat povahu morálky a etiky. Je vystavěna na čtyřech principech – principu svobody, rovnosti, benevolence a minimálního porušení svobody. Mezi obory etiky patří například informační a citační etika.

Informační etika

Informační etika se týká morální stránky související s informacemi ve světě informační společnosti. Týká se skutečností, jak je přistupováno k informacím ze strany lidí a jak jsou informace užívány. Stejně tak se týká okolnosti, nakolik jsou informace přístupné, a v neposlední řadě je řešena situace ve spojitosti s důsledky existence informačních technologií. Informační etika lze definovat jako „oblast morálky uplatňované při vzniku, šíření, transformací, ukládání, vyhledávání, využívání a organizaci informací.“ Informační etika zahrnuje etiku všech účastníků procesu přenosu informace, tedy etiku tvůrce informace (autorská etika), etiku zprostředkovatelů informací (knihovníci, informační pracovníci, žurnalisté, ale i vydavatele a nakladatelé, tlumočníci a překladatelé, redaktoři apod.) a etiku uživatele informací.

Informační etika disponuje i hodnotící rovinou. Hodnotí např.:

• vývoj morálních hodnot v informační oblasti,
• vytváření nových mocenských struktur v informační oblasti,
• informační mýty,
• skryté rozpory a záměry v informačních teoriích a praxi,
• vývoj etických konfliktů v informační oblasti.

Základní aspekty informační etiky

Pojem informační etika není přesně vymezen, nicméně se jedná zejména o problematiku manipulace s informacemi. Taktéž lze najít přesah k tématům, která se týkají svobody slova či práva na informace, ochrany soukromí či duševního vlastnictví. Informační etika je tvořena dvěma úrovněmi - mikroetickou a makroetickou.

Mikroetické problémy

Jednou, z již zmíněné je tedy úroveň mikroetická, která představuje míru korektnosti ve spojitosti s prací s informacemi individuálně u každého jedince, který se nějakým způsobem zapojuje do informačního procesu.

Mezi konkrétní příklady patří:

• dodržování autorských práv
• porušování citačních zásad
• obchodování s osobními údaji
• ochrana obchodního tajemství
• nelegální stahování

Makroetická problémy

Druhou úrovní je makroetická, jež se dotýká celé informační společnosti, ale nikoliv pouze jedince. Zabývá se problematikou toho, jak moderní informační technologie ovlivňují společnost a s tím spojené další okolnosti jako je problém nerovného přístupu k informacím či zranitelnost informační společnosti.

Mezi konkrétní příklady patří:

• spojení informační technologie a moci - např.: autonomní zbraně
• kyberprostor a zájem o dění v reálném světě
• digitální rozdělení společnosti - nerovný přístup k informacím
• informační technologie ve výuce
• informační technologie a životní prostředí

Cíle informační etiky

Cílem informační etiky je zvýšit kvalitu komunikace, snížit entropii v informačním světě. Dle Martina Černého je například potřeba zkvalitnit poskytování informačních služeb a informací a dle Karla Janoše zvýšit úroveň informační práce či předejít tomu, aby se s informacemi zacházelo nesprávně. Problematika informační etiky se týká všech jedinců, kteří přijdou jakýmkoliv způsobem do styku s informacemi, nikoliv pouze informačních pracovníků, knihovníků, žurnalistů atd.

Luciano Floridi a informační etika

Luciano Floridi, italský filozof, logik, a především zakladatel filozofie informace, buduje informační etiku jako obecnou etiku nazíranou z hlediska informace. Jeho principy informační etiky jsou de facto modifikované obecné zásady přirozeného zákona, podle kterého máme konat dobro a vyhýbat se zlu. Dobrem je informace, chápaná v ontologickém smyslu jako uspořádanost, zlem je entropie.

Floridi stanovuje několik zásad takto chápané etiky:

• V infosféře nesmí být způsobována entropie.
• Infosféra by měla být chráněna před entropií.
• Entropie by měla být odstraněna z infosféry.
• Informační bohatství by mělo v infosféře být podporováno jeho šířením (kvantita informací), zdokonalováním (kvalita informací) a obohacováním (informační různost).

Floridiho kodex, ač jinak pozoruhodný, ovšem zdůrazňuje především hodnotu šíření pravdivých informací, což je sice důležité hledisko, ale pro etické posuzování jen jedno z možných.

Citační etika

Citační etika reprezentuje pravidla týkající se citací ve vědecké komunikaci. Autor práce je povinen ve své práci odlišit myšlenky jiných autorů a svůj vlastní text. Jedná se o „morální povinnost autora publikované vědecké práce uvést v této práci ty výsledky svých myšlenkových předchůdců, na které ve své práci bezprostředně a vědomě navázal, a odlišit zřetelně své vlastní výsledky od výsledků jiných autorů.“ Smyslem citování je také poskytnout dostatek údajů k tomu, aby byl kdokoliv schopen nalézt dokument, z něhož jsme čerpali. Citováním dokazujeme vlastní znalost zpracovávaného tématu a jednáme v souladu s Autorským zákonem (č. 121/2000 Sb.).

Základní aspekty citační etiky

Pojem citační etika úzce souvisí s etikou informační, a to zejména v oblasti vědecké komunikace, kdy je nutné přiznat, jaké myšlenky a názory, tedy informace, nejsou původem individuálního tvůrce konkrétní práce, ale vycházejí z jiného zdroje. Přínosem je skutečnost, že díky tomuto zvyku čtenáři získají o popisovaném tématu širší přehled a zároveň autor práce tímto dokazuje ve své práci zmiňovaná fakta.

Mezi základní důvody, proč citovat tedy patří:

• Ověření uvedených tezí: pro odborné práce je důležitá návaznost na předchozí poznání, nelze psát práci bez základních pramenů a prostudování již provedených výzkumů. Citováním umožňujeme nalézt teze, na nichž jsme v práci stavěli, dáváme najevo návaznost na předchozí poznání a zabraňujeme tak práci na již objeveném.
• Získání širšího kontextu ohledně dané tématiky: při vědecké komunikaci je nezbytné uvést čtenáře do souvislostí, ve kterých svou práci provádíme. V dnešní době úzké specializace odborníků je důležité poukázat na význam a účel práce tak, aby mu mohli porozumět nejen specialisté v daném oboru, ale někdy i širší veřejnost.
• Informační etika: ochrana intelektuálního vlastnictví a autorských práv.

Autorský zákon umožňuje použít výňatky z cizích děl v následujících případech:

• v odůvodněné míře citace výňatků ze zveřejněných děl jiných autorů ve svém díle;
• zařazení celých drobných zveřejněných děl do svého samostatného díla určeného k vyučovacím účelům pro objasnění jeho obsahu;
• užití zveřejněného díla v přednášce výlučně k účelům vědeckým nebo vyučovacím.

Hlavní problémy spojené s citováním:

• autor práce cituje dílo, které nepoužil;
• autor práce necituje dílo, které použil;
• autor práce cituje vlastní dílo, která nemá souvislost s novým dílem (tzv. autocitace);
• autor práce cituje nepřesně, což znemožňuje identifikaci daného díla.

Cíle citační etiky

Cílem citační etiky je vytvořit pravidla, jejichž dodržením nedojde k porušení norem či zákonů (autorského atp.). Plněním záměru citační etiky nedochází k plagiátorství, tedy k „vydávání cizího literárního nebo jiného uměleckého nebo vědeckého díla za vlastní, popř. převzetí části cizí práce, bez uvedení použitých zdrojů“.

Pravidla a kodexy

V rámci informační a citační etiky průběžně vznikají pravidla a kodexy, v nichž jsou tyto zvyklosti definovány. Postupem času a kvůli přesunům důrazu na jiné okolnosti mohou být aktualizovány. Největší váhu má pravděpodobně legislativa, tedy zákony, vyhlášky či nařízení. Taktéž existují např. řády upravující pravidla konkrétního pracoviště.

Mezi konkrétní příklady patří:

• Zákony související s dotčenou problematiky: Autorský zákon č. 121/2000 Sb., Trestní zákon č. 40/2009 Sb, Zákon č. 110/2019 Sb., o Zákon o zpracování osobních údajů.
• Citační norma ČSN ISO 690:2011: obsahuje návody k citování literárních pramenů dle možných způsobů.
• Kodexy pracovníků v určité zaměstnanecké sféře: např. knihovnický, novinářský.

Mezi další etické kodexy patří:

• Desatero počítačové etiky: patří sem?

1. nepoužívat počítač ke škodě jiného,
2. nezasahovat ničivě do práce druhých lidí,
3. neslídit v souborech jiných lidí,
4. nepoužívat počítač ke škodě jiného či ke krádeži,
5. nepoužívat počítač pro křivé svědectví,
6. nepoužívat nebo pořizovat kopii softwaru, za který jsme nezaplatili,
7. nepoužívat neoprávněně počítačového zdroje jiných lidí,
8. nepřivlastňovat si intelektuální dílo jiných,
9. přemýšlet o společenských následcích programu, který jsme vytvořili,
10. používat počítač ohleduplně a s úctou.

• Kodex ACM: celým názvem Kodex Associatiaon for Computing Machinery. Klade důraz na ochranu vlastnických práv, na poctivost, slušnost a spravedlivost a nabádá k nediskriminaci a oceňování duševního vlastnictví.
• Netiquette: soubor pravidel a zásad slušného chování v prostředí počítačových sítí a elektronických komunikací.
• Kodex ALA: sepsala jej Americká knihovnická asociace a popisuje zásady knihovníků, jako je poskytování správných informací, nediskriminovat ostatní atd.
• Novinářský kodex: v rámci tohoto kodexu je důraz kladen zejména na pravidla objektivity a zásadu nestrannosti, či na svobodu tisku.
• Etický kodex tlumočníka a překladatele: jde například o zásady jako je nezneužívání důvěrných informací, nést plnou morální odpovědnost, být solidární ke svým kolegům atd.

Obecně sdílené principy, které by měly být zachovávány:

1. Informace by měly být volně šířeny.
2. Šíření informací by nemělo znamenat pro nikoho újmu.
3. Nepravdivé informace by neměly být šířeny.
4. Generovat nové informace je žádoucí.
5. Každý je odpovědný za důsledky svého jednání v informační oblasti

Některé principy či zásady, které mohou být společné pro více kodexů, nelze zpravidla aplikovat univerzálně. Z informační praxe vyplývá, že dodržování jedné zásady může narážet na zásadu jinou. Příkladem toho jsou problémové kauzy informační etiky, které vznikají z důvodu sporů mezi jednotlivými zásadami správného jednání v informační praxi.

Do sporu se zpravidla dostávají např. tyto zásady:

1. Právo na informace x ochrana soukromí.
2. Ochrana soukromí x zajištění bezpečnosti občanů.
3. Ochrana soukromí x kontrola zaměstnanců.
4. Obchodní tajemství x veřejný zájem.
5. Ochrana autorských práv x společenský zájem.

Odkazy

Použitá literatura

1. ČERNÝ, Michal. 2014. Kurz práce s informacemi: Informační etika. In: Slideshare [online]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z:http://www.slideshare.net/CEINVE/informan-etika-22378470
2. JANOŠ, Karel, 1993. Informační etika. Praha: Univerzita Karlova v Praze. 134 s.
3. HAVLOVÁ, Jaroslava. Plagiátorství. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha: Národní knihovna ČR. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000014609&local_base=KTD
4. SOUČEK, Martin, 2006. Informační věda. Praha: Univerzita Karlova v Praze, str. 86. Dostupné z:http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1130
5. ŠLERKA, Josef, 2011. Informační etika [online prezentace]. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://www.slideshare.net/josefslerka/informan-etika
6. ŠVEJDA, Jan. Citační etika. In KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV)[online]. Praha: Národní knihovna ČR. [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000000364&local_base=KTD
7. WIKIPEDIA CONTRIBUTORS, 2018. Ethics. Wikipedia, The Free Encyclopedia [online] [cit. 29.4.2018]. Dostupné z: https://en.wikipedia.org/wiki/Ethics

Doporučená literatura

• ČINČERA, Jan. Informační etika: sylabus k bakalářskému studiu informační vědy. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, 2002. 81 s. ISBN 80-210-2981-1.
• JANOŠ, Karel. Informační etika. 1. vyd. Praha: Česká informační společnost, 1993. 134 s.
• VANĚK, Jiří. Obecná, ekonomická a informační etika. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 252 s. ISBN 978-80-7357-504-5.
• HORNYŠOVÁ, Hana, ed. Sborník studijních materiálů ke kurzu Odborné publikování, citační etika a autorské právo s podporou ICT. Vyd. 1. Hradec Králové: Gaudeamus, 2013. 73 s. ISBN 978-80-7435-273-7.
• ŠIROKÝ, Jan a kol. Tvoříme a publikujeme odborné texty. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2011. 208 s. ISBN 978-80-251-3510-5.

Související články

• Citační etika
• Etika informačního specialisty
• Duševní vlastnictví: autorská práva, vlastnictví, copyright, copyleft
• Informace
• Informační etika
• Informační etika a společenské dopady moderních informačních technologií
• Informační společnost
• Informační technologie
• Kodexy v oblasti informační a citační etiky
• Kodexy informační etiky
• Základní principy spravedlnosti (Norbert Wiener)

Klíčová slova

informační etika, citační etika, etika, informace, kodexy, norma, plagiátorství, komunikace, informační společnost