Tefnut: Porovnání verzí
Značky: editace z Vizuálního editoru, možná chyba ve Vizuálním editoru |
|||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Jméno == | == Jméno == | ||
| − | Význam jména bohyně '''Tefnut''' je nejasný. Obvykle bývá překládáno jako '''"Vyplivnutá"''', což odkazuje na etiologický mýtus o jejím stvoření, je ovšem možné, že se jedná o pozdější výklad, a původně její jména znamenalo '''"Deformující (se)"''', což by mělo odkazoval na její vztah k měsící a jeho dorůstání a ubývání.<ref name=":1">Janák | + | Význam jména bohyně '''Tefnut''' je nejasný. Obvykle bývá překládáno jako '''"Vyplivnutá"''', což odkazuje na etiologický mýtus o jejím stvoření, je ovšem možné, že se jedná o pozdější výklad, a původně její jména znamenalo '''"Deformující (se)"''', což by mělo odkazoval na její vztah k měsící a jeho dorůstání a ubývání.<ref name=":1">Janák 2005 : 174 - 175.</ref> |
== Ikonografie a sféry vlivu == | == Ikonografie a sféry vlivu == | ||
| Řádek 9: | Řádek 9: | ||
Nejznámější je Tefnut ovšem v rámci náboženských představ [[héliopolská kosmogonie|héliopolské kosmogonie]], kde figuruje spolu se svým partnerem a bratrem [[Šu|Šuem]] - tato dvě božstva tvoří první dvojici, stvořenou bohem [[Atum|Atumem]]. | Nejznámější je Tefnut ovšem v rámci náboženských představ [[héliopolská kosmogonie|héliopolské kosmogonie]], kde figuruje spolu se svým partnerem a bratrem [[Šu|Šuem]] - tato dvě božstva tvoří první dvojici, stvořenou bohem [[Atum|Atumem]]. | ||
| − | Tefnut bývá zobrazována buď v lidské podobě, se slunečním kotoučem nad hlavou a/nebo uraeem na hlavě, nebo jako lvice, případně žena se lví hlavou. Někdy bývá znázorňována i jako had - uraeus, nebo had se lví hlavou.<ref>Tobin | + | Tefnut bývá zobrazována buď v lidské podobě, se slunečním kotoučem nad hlavou a/nebo uraeem na hlavě, nebo jako lvice, případně žena se lví hlavou. Někdy bývá znázorňována i jako had - uraeus, nebo had se lví hlavou.<ref>Tobin 2001 : 362 - 363.</ref> Spolu s Šuem se většinou objevují jako dva lvi. |
Řekové Tefnut později ztotožnili s bohyní Afrodíté.<ref name=":1" /> | Řekové Tefnut později ztotožnili s bohyní Afrodíté.<ref name=":1" /> | ||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
'''Tefnut v hélipolské kosmogonii''' | '''Tefnut v hélipolské kosmogonii''' | ||
| − | Podle héliopolské kosmogonie měli být Tefnut spolu s Šuem prvními bohy, které stvořil Atum poté, co se vynořil z praoceánu [[Nun|Nu]]. Stvořeni měli být buď z Atumova semene, podle jiné verze je ovšem Atum vykašlal a vyplivl,<ref>Viz např. Texty Pyramid 527, 600 | + | Podle héliopolské kosmogonie měli být Tefnut spolu s Šuem prvními bohy, které stvořil Atum poté, co se vynořil z praoceánu [[Nun|Nu]]. Stvořeni měli být buď z Atumova semene, podle jiné verze je ovšem Atum vykašlal a vyplivl,<ref>Viz např. Texty Pyramid 527, 600. </ref> což odkazuje na zvukovou podobnost těchto sloves v egyptštině se jmény těchto bohů. V souvislosti s tímto mýtem bývá jméno Tefnut v pozdních textech někdy zapisováno znakem plivajících rtů.<ref name=":0" /> |
| − | Šu a Tefnut byli prvním stvořeným párem, někdy mohou tedy představovat samotnou dualitu, např. slunce a měsíc, východ a západ atd.<ref name=":2">Janák | + | Šu a Tefnut byli prvním stvořeným párem, někdy mohou tedy představovat samotnou dualitu, např. slunce a měsíc, východ a západ atd.<ref name=":2">Janák 2009 :91 - 92.</ref> |
Potomky Šua a Tefnut byli bohové Geb a Nut, předtavující zemi a nebesa. | Potomky Šua a Tefnut byli bohové Geb a Nut, předtavující zemi a nebesa. | ||
| Řádek 32: | Řádek 32: | ||
== Kult == | == Kult == | ||
| − | Tefnut měla vlastní svatyni v [[Hélipolis|Héliopoli]], kde byla uctívána v rámci héliopolského Devatera.<ref name=":0">Wilkinson | + | Tefnut měla vlastní svatyni v [[Hélipolis|Héliopoli]], kde byla uctívána v rámci héliopolského Devatera.<ref name=":0">Wilkinson 2003 : 183. </ref> Později byli Šu a Tefnut uctívání především v Leontopoli podobě dvou lvů. V římské době byli ztotožnění se souhvězdím Blíženců.<ref name=":2" /> |
== Reference == | == Reference == | ||
Aktuální verze z 23. 2. 2015, 13:24
Jméno
Význam jména bohyně Tefnut je nejasný. Obvykle bývá překládáno jako "Vyplivnutá", což odkazuje na etiologický mýtus o jejím stvoření, je ovšem možné, že se jedná o pozdější výklad, a původně její jména znamenalo "Deformující (se)", což by mělo odkazoval na její vztah k měsící a jeho dorůstání a ubývání.[1]
Ikonografie a sféry vlivu
Bohyně Tefnut bývá asociována s vlhkostí a temnotou jako protiklad k bohu Šuovi. V Textech pyramid se ovšem také můžeme dočíst, že jako Šuovy roce podpírají Nut, tedy nebeskou klenbu, tak Tefnut podpírá svýma rukama Geba, tedy personifikaci země, zřejmě měla tedy i vztah k podsvětí.[2]
Nejznámější je Tefnut ovšem v rámci náboženských představ héliopolské kosmogonie, kde figuruje spolu se svým partnerem a bratrem Šuem - tato dvě božstva tvoří první dvojici, stvořenou bohem Atumem.
Tefnut bývá zobrazována buď v lidské podobě, se slunečním kotoučem nad hlavou a/nebo uraeem na hlavě, nebo jako lvice, případně žena se lví hlavou. Někdy bývá znázorňována i jako had - uraeus, nebo had se lví hlavou.[3] Spolu s Šuem se většinou objevují jako dva lvi.
Řekové Tefnut později ztotožnili s bohyní Afrodíté.[1]
Mýty a funkce
Tefnut v hélipolské kosmogonii
Podle héliopolské kosmogonie měli být Tefnut spolu s Šuem prvními bohy, které stvořil Atum poté, co se vynořil z praoceánu Nu. Stvořeni měli být buď z Atumova semene, podle jiné verze je ovšem Atum vykašlal a vyplivl,[4] což odkazuje na zvukovou podobnost těchto sloves v egyptštině se jmény těchto bohů. V souvislosti s tímto mýtem bývá jméno Tefnut v pozdních textech někdy zapisováno znakem plivajících rtů.[2]
Šu a Tefnut byli prvním stvořeným párem, někdy mohou tedy představovat samotnou dualitu, např. slunce a měsíc, východ a západ atd.[5]
Potomky Šua a Tefnut byli bohové Geb a Nut, předtavující zemi a nebesa.
Lví bohyně a Reovo oko
Podle dalšího egyptského mýtu měli Šu a Tefnut také podobu dvou lvů (Ruti).
Tefnut se ve lví podobě objevuje i v příběhu, kde v podobě rozzuřené lvice, která zároveň představuje oko boha Rea, uteče do núbijské pouště.[2] Úkolem přivést tuto bohyni zpět jsou pověřeni Šu a Thovt, kteří rozzuřenou bohyni nakonec přesvědčí, aby se vrátila do Egypta. Jako Reovo oko má Tefnut aspekty sluneční bohyně, někdy mívá i epiteton Paní ohně. [1]
V tomto příběhu však mohou jako bohyně, která představuje Reovo oko, vystupovat i jiné bohyně se lvími aspekty.
Kult
Tefnut měla vlastní svatyni v Héliopoli, kde byla uctívána v rámci héliopolského Devatera.[2] Později byli Šu a Tefnut uctívání především v Leontopoli podobě dvou lvů. V římské době byli ztotožnění se souhvězdím Blíženců.[5]
Reference
Literatura
Allen, J. P., 1988 : Genesis in Egypt: the philosophy of ancient Egyptian creation accounts,New Haven(Conn.): Yale University.
Baines, J., Lesko, L.H., Silverman D.P., Shafer, B. E.2009 : Náboženství ve starověkém Egyptě: bohové, mýty a náboženská praxe. 1. vyd. Neratovice: Verbum.
Janák, J.: 2009 Staroegyptské náboženství I: Bohové na zemi a v nebesích", Praha : Oikoymenh.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Köthen-Welpot, Sabine 2003 : Theogonie und Genealogie im Pantheon der Pyramidentexte. Habelts Dissertationsdrucke, Reihe Ägyptologie 6. Bonn: Rudolf Habelt.
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung)
Texty rakví(Buck, Adriaan de 1935 – 61 : "The Egyptian Coffin text, I – VII", Chicago: University of Chicago Press).
Tobin, V. A. 2001 : "Tefnut", In : Redford, D. B. (ed.)The Oxford Encyclopaedia of Ancient Egypt II, Oxford and New York.
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
