Výpůjční služby

Výpůjční služby spočívají ve zpřístupňování dokumentů uživatelům z knihovního či jiného specializovaného fondu knihovny nebo prostřednictvím meziknihovních výpůjčních služeb z fondu jiné knihovny.

Legislativa výpůjčních služeb

Podle zákona 257/2001 Sb. O knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb ( Knihovní zákon ), patří výpůjční služby mezi základní služby každé knihovny. Základní služby poskytuje podle § 4 Knihovního zákona knihovna bezplatně. Vyhláška 88/2002 k provedení zákona č. 257/2001 Sb. stanovuje náležitosti Meziknihovní výpůjční služby tzv. MVS a určuje, které knihovny poskytují Mezinárodní meziknihovní služby tzv. MMS (nebo metodickou pomoc při MMS ).

Právní aspekty půjčování dokumentů vymezuje kromě Knihovního zákona v první řadě Knihovní řád dané knihovny a ostatní obecně právní předpisy, zejména občanský a trestní zákoník.

Autorský zákon a výpůjční služby

Knihovna je při půjčování dokumentů povinna řídit se zákonem č. 121/2000 Sb. O právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů ( Autorský zákon ). Podle § 37 Autorského zákona je knihovna oprávněna poskytovat pouze to, k čemu má knihovní licenci, smluvní licenci nebo jedná-li se o díla určená k volnému užití. Knihovny evidované v souladu s knihovním zákonem v evidenci Ministerstva kultury ČR, hradí odměnu kolektivním správcům ( Dilia, OOA-S ) prostřednictvím Národní knihovny. Podkladem pro výši úhrady je roční statistika výpůjček dané knihovny.

Výpůjčka (výklad termínu)

Evidenční jednotka zachycující půjčení jedné knihovní jednotky jednomu čtenáři absenčně nebo prezenčně v souladu s výpůjčním řádem knihovny.

Výpůjčka (normativní výklad)

1. Výpůjční transakce s dokumentem provedená za účelem užívání ve stanoveném časovém období, směrovaná přímo k uživateli, nebo mezi institucemi.
2. Přímé zapůjčení dokumentu uživateli včetně registrovaných výpůjček v rámci knihovny.
3. Fyzický přesun dokumentů z jejich místa uložení na jiné místo po určené časové období.

Status uživatele – status výpůjčky

Údaj spojený s konkrétním uživatelem dané knihovny nebo informační instituce vyjadřující práva tohoto uživatele na její služby. Vyjadřuje zejména rozsah práv uživatele při dokumentových službách (např. dovolený počet výpůjček a rezervací, výpůjční lhůty, možnost používání některých studoven apod. ).

Výpůjčka absenční

Absenčním půjčováním se rozumí půjčování dokumentů mimo prostory knihovny. Při absenčním půjčování je čtenář i knihovník povinen řídit se výpůjčním řádem knihovny.

Předmětem absenční výpůjčky jsou

1. Textové dokumenty a dokumenty se statickým obrazem bez ohledu na jejich formu

• tištěné knihy a časopisy
• digitální záznam na „hmatatelném nosiči“
• dokumenty typu text – obraz, text – zvuk + počítačový program ( např. přílohy k časopisům )
• dokumenty typu zvuk + statické obrázky + počítačový program ( např. přílohy k časopisům )

2. Půjčování zvukových a audiovizuálních záznamů ( tato výpůjčka je vázána na smlouvu s nositeli práv )

• zvukové dokumenty
• audiovizuální dokumenty

3. Půjčování databází a počítačových programů, počítačových her ( je možné pouze v souladu se zakoupenou licencí )

Výpůjčka prezenční

Prezenčním půjčováním se rozumí půjčování dokumentů pouze v prostorách knihovny ( studovnách, čítárnách apod. ). Jedná se především o dokumenty vzácné, drahé nebo knihy, které má knihovna pouze v jednom výtisku. Ve specializovaných knihovnách se prezenčně půjčuje jedna knihovní jednotka z multiplikátů. Prezenční výpůjčky se nemusí sice evidovat, ale jejich evidence je výhodná pro správnou akvizici v knihovně.

Předmětem prezenční výpůjčky jsou

1. Všechny vydané dokumenty - „hmatatelné nosiče“ , kromě počítačových programů a databází ( knihovna je povinna zamezit možnosti zhotovit kopii zvukového nebo audiovizuálního dokumentu ) 2. Počítačové programy, databáze, počítačové hry, pouze v souladu se zakoupenou licencí 3. Diplomové, rigorózní, disertační a habilitační práce

• pro účely výzkumu a soukromého studia
• pokud to autor nezakázal

4. Mikrofilmy a jiná mikromédia pouze pro účely výzkumu a soukromého studia

Meziknihovní výpůjční služby ( dále jen MVS )

MVS jsou souborem výpůjčních, informačních a reprografických služeb, které mezi sebou uskutečňují knihovny s cílem zpřístupnit svým uživatelům knihovní dokumenty bez ohledu na místo jejich uložení. Jsou formou kooperace knihoven i jejich komunikace a důležitou součástí realizace mezinárodního programu IFLA – Univerzální dostupnost publikací.

Knihovna by měla mít zpracovanou koncepci meziknihovních výpůjčních služeb, ve které se zaměří především na:

• dokumenty půjčované jiným veřejným knihovnám
• typy dokumentů, které lze půjčit a které nikoliv
• délku výpůjční lhůty dokumentů
• případy, kdy požádá o dokumenty jiné knihovny
• metody zasílání
• způsob placení vynaložených nákladů na tuto službu
• opatření v případě ztráty nebo poškození dokumentů

MVS slouží k zprostředkování dokumentu, který není ve fondu knihovny. Požádaná knihovna je povinna žádající knihovně pro jejího uživatele dokument zapůjčit ze svého knihovního fondu a to buď fyzickou výpůjčkou dokumentu nebo jeho kopií. MVS patří mezi základní služby a je tedy službou bezplatnou. Knihovna může požadovat úhradu nákladů spojených s dopravou dokumentu. Za poskytnutí kopie knihovního dokumentu v rámci meziknihovních reprografických služeb může požádaná knihovna požadovat úhradu do výše vynaložených nákladů. Žádající knihovna ručí za zapůjčený dokument a jeho včasné vrácení.

Typy meziknihovních služeb ( dále jen MS )

1. Meziknihovní informační služby (MIS)
2. Meziknihovní výpůjční služby (MVS)
3. Mezinárodní meziknihovní výpůjční služby (MMVS)
4. Meziknihovní reprografické služby (MRS)

Meziknihovní výpůjční služba funguje mezi institucemi jak ve vnitrostátním tak v mezinárodním měřítku. MS a jejich organizace jsou výsledkem vzájemné kooperace a vztahů mezi jednotlivými knihovnami. Pravidla pro MS se řídí Knihovním zákonem 257/2001 Sb. a dále vyhláškou 88/2002 ke Knihovnímu zákonu, ve které jsou specifikovány náležitosti žádosti o meziknihovní výpůjčku a určení provozovatelů knihoven zajišťujících mezinárodní výpůjční služby. Podrobné metodické pokyny pro poskytování MVS a MMS lze získat na stránkách Národní knihovny.

Elektronické dodávání dokumentů ( dále jen EDD )

EDD je službou knihoven, kdy všechny transakce při dodávání dokumentů jsou vyřizovány elektronicky. Pokud knihovna poskytuje tyto služby jednotlivci nebo jiné knihovně, sjednává si předem smlouvu. V této smlouvě se žadatel zavazuje, že získaný elektronický dokument má pouze pro svoji potřebu. Jedná se o placenou službu. Služba funguje na základě uživatelského konta u dané knihovny či instituce a složení zálohy pro pozdější platby objednávek. Na základě těchto dvou kroků uživatel obdrží přihlašovací údaje přes které má přístup do knihovního fondu, kde stačí vyhledat dokument a provést objednávku kopie dokumentu. Tu obdrží nejpozději do 48 hodin na svojí e-mailovou adresu či konto ve formě PDF. Příkladem projektů EDD v České republice je Virtuální polytechnická knihovna ( zaštiťuje NTK ) nebo eDDO (projekt Národní knihovny ). V současné době knihovny ztratily výlučnost této služby, elektronické dodávání dokumentů je předmětem také komerční sféry.

Licencované databáze

Knihovny a instituce se ve snaze zajistit přístup k často drahým elektronickým dokumentům ( například odborným periodikům ) sdružují do různých konsorcií, aby umožnili svým uživatelům přístup k těmto elektronickým zdrojům. Jedná se zejména o předplatné odborných periodik či jiných placených dokumentů z celé škály vědních oborů. Nevýhodou licencovaných databází z hlediska uživatele je fakt, že knihovna často nezíská prostředky na prodloužení licence a uživatel tak ztratí k dokumentu přístup. Provoz licencovaných databází si mohou dovolit pouze velké instituce nebo univerzity, které na provoz a udržitelnost mají dostatek finančních prostředků. Příkladem licencované databáze je např. EZB – Elektronická knihovna časopisů Národní knihovny nebo PEZ – Portál elektronických zdrojů Univerzity Karlovy.

E-výpůjčky knih

V současné době je možné jako alternativu pro výpůjčku tištěné knihy využít i její elektronickou verzi. Možnost e-výpůjčky nabízí stále více veřejných knihoven. Tímto způsobem lze půjčovat:

1. Díla k volnému užití – nebo-li díla k jejichž zpřístupnění dal autor souhlas, nebo díla, kde od smrti autora či dalšího tvůrce uplynula zákonná lhůta pro možnost volného zveřejnění ( viz. Autorský zákon ). Taková díla lze stáhnout prostřednictvím webové stránky knihovny. Například Městská knihovna v Praze tímto způsobem nabízí volně dostupná díla určená pro povinnou četbu.

2. Díla, která na základě smlouvy o spolupráci s komerční firmou knihovna zprostředkuje svým uživatelům. Příkladem takové spolupráce mezi knihovnou a komerční firmou jsou elektronické výpůjčky prostřednictvím firmy E-reading. Registrovaný čtenář knihovny přes své konto v knihovně má možnost zdarma stahovat e-výpůjčky, a to prostřednictvím on-line katalogu své knihovny. Výpůjčky firmě hradí knihovna, menší knihovny mohou využít finančních prostředků z některého z dostupných grantů. Takto získané e-výpůjčky lze číst na čtečkách nebo na telefonech a tabletech s OS či iOS prostřednictvím bezplatné aplikace.

Závěr

Výpůjční služby patří mezi základní služby každé knihovny bez ohledu na její zaměření (veřejné či specializované). Každý člověk potřebuje praktické informace, které mu pomáhají řešit každodenní problémy - osobní nebo profesní povahy. Knihovna by při poskytování výpůjčních služeb měla vycházet především z dobré znalosti svého koncového uživatele. Pokud knihovna ví, kdo jsou její uživatelé a jaké mají informační požadavky, dokáže nastavením svých knihovnických procesů dobře uspokojit informační potřeby svých uživatelů.

Odkazy

Použitá literatura

1. Metodické pokyny pro meziknihovní služby v České republice. Národní knihovna České republiky [online]. Praha: NK ČR, 2002, 2012 [cit. 2015-11-30]. Dostupné z: https://www.nkp.cz/sluzby/mvs-metpokyny
2. KOONTZ, Christie a Barbara GUBBIN. Směrnice IFLA: služby veřejných knihoven. 2. Praha: Národní knihovna České republiky, 2012. ISBN 978-80-7050-612-7.
3. PLANKOVÁ, Jindra. Výpůjčka. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-11-22]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001919&local_base=KTD.
4. STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: Vybrané problémy [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z: http://is.muni.cz/el/1421/podzim2009/VIKBA04/stocklova_05.pdf
5. ŠVEJDA, Jan. Status uživatele. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2015-12-16]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001817&local_base=KTD.

Související články

Meziknihovní výpůjční služby
Informační služby
Knihovnické služby a duševní vlastnictví

Externí odkazy

https://cs.wikipedia.org/wiki/Knihovnick%C3%BD_institut_N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovny_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky https://cs.wikipedia.org/wiki/Knihovnick%C3%BD_institut_N%C3%A1rodn%C3%AD_knihovny_%C4%8Cesk%C3%A9_republiky

Klíčová slova

výpůjčky, meziknihovní výpůjčky, absenční výpůjčky, prezenční výpůjčky, status uživatele, status výpůjčky, informační služby,