Informační služby

Informační služby (Information services) jsou služby poskytované knihovnami, informačními institucemi nebo jinými organizacemi, jejichž účelem je zprostředkování informací ve všech formách a oborech lidské činnosti. [1]

V tomto případě je pojem informační služba zasazen do kontextu knihovnictví a informační vědy, kde je informační služba chápána jako poskytování odborných informací nebo jako služba veřejných knihoven.

Historický kontext

Toto pojetí odráží historický vývoj, kdy knihovny nebo v dnešním smyslu informační pracoviště měly organizované sbírky a v podstatě jako jedny z mála jednu ze svých hlavních činností poskytování informačních služeb. Tradičně založeny jsou také sbírky informací z „veřejné správy“ v tehdejším slova smyslu (tedy nikoliv veřejné, neboť byly vázány na soukromé vlastnictví daných území), ke kterým se také často datují nejstarší literární či spíše jazykové památky, nicméně tyto informace nebyly určeny k užívání veřejnosti. Dnes tyto sbírky lze také zařadit do informačních služeb, neboť je zákonem garantován přístup k těmto informacím. Dalším subjektem v historii, u něhož se dá hovořit o informačních službách v tomto pojetí, byly zpravodajské agentury. Jejich činnost taktéž byla založena na informační potřebě - získávat aktuální informace o dění. Postupem času se vyvinulo množství komerčních subjektů, činných v takzvaném informačním průmyslu, kam se zařadily i zpravodajské agentury, které se informačními službami zabývají na profesionální úrovni a jsou předmětem jejich podnikání.[2]

Hlavní poskytovatelé informačních služeb

Informační služby nemají žádné přesně určené dělení, v současné době je to velmi široký pojem a zahrnuje celou řadu služeb. Informační služby lze charakterizovat zejména podle předmětu služby a jejího poskytovatele. Informační služby mohou zahrnovat tradiční knihovní a informační služby jako je zpracování knih, časopisů, archivů, norem, patentů, výzkumných zpráv atd., ale také elektronických materiálů a služeb, jako je zpracování elektronických dokumentů, multimédií, online vyhledávání, signální informace, zprostředkování elektronických dokumentů atd.

Můžeme tedy vymezit tři hlavní poskytovatele informačních služeb a těmi jsou:

  • Knihovny
  • Veřejné instituce
  • Komerční poskytovatelé
  • Paměťové instituce

Rozvoj informačních služeb

O rozvoj informačních služeb se nejvíce zasloužil rozvoj informačních a komunikačních technologií, potažmo konkrétně internetu. Vznik globálních sítí typu internetu vytváří nový způsob soustřeďování zaznamenaného poznání uloženého v dokumentech. Oproti soustřeďování dokumentů do sbírek, jako jsou knihovny, archivy, filmotéky, videotéky apod., umožňuje soustřeďování zaznamenaného poznání v digitálních dokumentech ad hoc (k určitému účelu, na základě určitého požadavku) z globálně rozprostřené počítačové sítě.[3]

To umožňuje uživateli získat informace odkudkoli a kdykoli a hlavně okamžitě. Hovoříme zde o tzv. informační dálnici, jejímž účelem je poskytovat elektronické služby jednotlivcům bez ohledu na čas a místo.

Jelikož každou informační instituci chápeme jako ucelený systém, je nutné uvědomit si, že pojem informační služba zasahuje do všech procesů práce s informací – získání informací, zpracování informací, organizace informací a konečně zpřístupnění informací koncovému uživateli. Z toho vyplývá, že informační služby jsou nedílnou součástí všech prvků informačního procesu.

Zpětnou vazbou pro co největší efektivitu informačních služeb je výzkum informačních požadavků, potřeb a návyků uživatelů konkrétní informační instituce. K tomu slouží různé statistiky a bibliometrické metody.

Knihovny

Knihovny jsou tradičním poskytovatelem informačních služeb. Jejich cílem je shromažďovat, zpracovávat a uchovávat organizované sbírky dokumentů a poskytovat knihovnické a informační služby. V rámci prostředí knihovny chápeme informační služby jako zprostředkování informací s cílem uspokojit potřeby konkrétních uživatelů.

Služby knihoven by měly být občanům poskytovány bez ohledu na rasu, národnost, vyznání, kulturní a politické zaměření, věk, tělesné či duševní postižení, pohlaví nebo sexuální orientaci. Základní služby knihoven financované z veřejných zdrojů by měly být uživatelům poskytovány bezplatně a rovnoprávně.[4]

Termín informační služby lze chápat dvěma způsoby

1. Služby v širším pojetí – nebo-li celý proces knihovny (informační instituce) je služba, knihovna je formalizátorem komunikace v prostředí.

Toto širší pojetí zahrnuje všechny části informačního procesu:

  • Akvizice – doplňování fondů, rozvoj nebo budování sbírek
  • Zpracování – katalogizace, bibliografie
  • Uchovávání – správa a ochrana fondů/sbírek
  • Zpřístupňování informací

2. Služby v užším pojetí – jedná se pouze o vlastní výstup činnosti knihovny (informační instituce) - to co je náplní práce zaměstnanců ve službách.

Legislativa knihovnických a informačních služeb

Poskytování veřejných knihovnických a informačních služeb (VKIS) je právně ukotveno v knihovním zákoně č. 257/2001 Sb. a to zejména v §4 a §14. Zřizovatel knihovny je podle §4 Knihovního zákona povinen vydat Knihovní řád a specifikovat v něm pravidla pro poskytování služeb knihovny.

Typologie informačních služeb v užším pojetí

1) Primární (účelem primární služby je, aby uživatel dostal konečný produkt ): výpůjční služby, cirkulační, reprografické, faktografické, MVS vnitrostátní i mezinárodní, meziknihovní reprografické služby,...

2) Sekundární (poskytují informace o existenci dokumentu kde informaci najdeme): katalogové služby, rešeršní služby, služby typu ARI/SDI (opakovaná rešerše), bibliograficko-lokační služby, current contents,...

3) Terciální (ostatní služby, které knihovna poskytuje): vydavatelské služby, propagační služby, letáky, výstavy, lekce informačního vzdělávání,...

Typologie služeb dle Knihovního zákona

Služby poskytované bezplatně

  • zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny – výpůjční služby
  • poskytování ústních bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší
  • zprostředkování informací z vnějších informačních zdrojů, zejména informací ze státní správy a samosprávy
  • přístup k informacím na internetu, ke kterým má knihovna bezplatný přístup

Služby za úhradu skutečně vynaložených nákladů

  • zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovního fondu knihovny, které mají povahu rozmnoženin zvukového či zvukově obrazového záznamu
  • zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů jiných knihoven zprostředkováním jejich rozmnoženin v rámci meziknihovních reprografických služeb
  • zpřístupňování knihovních dokumentů z knihovních fondů knihoven v rámci mezinárodních meziknihovních služeb

Další placené služby

  • umožnění přístupu k placeným informacím na internetu
  • kulturní, výchovná a vzdělávací činnost
  • vydávání tematických publikací
  • poskytování reprografických služeb
  • poskytování písemných bibliografických, referenčních a faktografických informací a rešerší

Služby jsou dynamickým prvkem v knihovním systému. Knihovna, ačkoliv část jejich služeb vychází z legislativy nebo z role knihovny jako servisního pracoviště dané instituce, své služby zavádí a případně ruší na základě informačních potřeb, které jsou zjišťovány od jejích uživatelů. Dnes se hojně využívá technologických nástrojů ke sledování chování uživatelů, jedním ze základních jsou uživatelské statistiky. Knihovny zde mohou využít mj. bibliometrické a webometrické metody.[2]

Závěr

Zprostředkování informačních služeb pomoci informačních systémů zasahuje do všech oblastí lidského chování. Při zprostředkování informačních systémů hraje důležitou roli legislativa. Provozovatelé informačních systémů musí respektovat autorská práva, která jsou často rozdílná napříč státy. Důležité je také rozvíjení informační gramotnosti uživatelů, které by mělo být v zájmu především informačních institucí jakožto zprostředkovatelů informačních systémů.

Odkazy

Reference

  1. ↑ ŠVEJDA, Jan. Informační služby. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2014-12-23]. Dostupné z:http://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001807&local_base=KTD.
  2. ↑ 2,0 2,1 VAVŘÍKOVÁ, Lucie. UK UISK modul č. 7 – Světové informační služby, v rámci projetu Studium informační vědy a komunikačního managementu v evropském kontextu. Dostupné z: http://www.informacniveda.cz/article.do?articleId=1134
  3. ↑ CEJPEK, Jiří. Knihovnictví v širších souvislostech. In: Papík, R., Stöcklová A., Souček, M. [ed.]. Informační studia a knihovnictví v elektronických textech I., Interaktivní modulární výukový systém na podporu informačního a knihovnického vzdělávání [CD-ROM]. Praha : ÚISK FF UK, 2001. 14 s.
  4. ↑ STÖCKLOVÁ, Anna. Služby knihoven: Vybrané problémy [online]. Praha, 2008 [cit. 2014-12-23]. Dostupné z:http://is.muni.cz/el/1421/podzim2009/VIKBA04/stocklova_05.pdf

Použitá literatura

Klíčová slova

informační služby, služby knihoven, databázová centra, Knihovní zákon

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Informační_služby&oldid=48939“