Konzervování a restaurování knihovního fondu

Restaurování a konzervace vzácných písemných památek je nesmírně složitá a náročná činnost. Velký důraz je při tom kladen na zodpovědný přístup při řešení problémů s tímto procesem spojených. Nevhodné či dokonce špatné rozhodnutí může mít negativní následky, a naopak dobře zvolená strategie restaurátorského či konzervátorského postupu může zachránit ohrožený tisk či rukopis před úplným zničením, nebo alespoň stabilizovat jeho stav a eliminovat probíhající degradaci (degradace = úbytek hodnoty památky a to, jak duchovní, tak hmotné). Jedná se tedy o soubor zásad a opatření, jehož cílem je předcházet poškození fondů, které může být způsobeno biologickými, fyzikálními, mechanickými nebo chemickými činiteli. Cílem těchto metod je prodloužit životnost dokumentů. V rámci preventivní péče o knihovní fond je potřeba zajistit vhodný systém a klimatické podmínky uložení, ochranu proti škodám způsobeným člověkem nebo živelní pohromou, převod na sekundární formy, upravit podmínky manipulace a zpřístupnění fondů (včetně badatelského využívání a vystavování). Pokud musí dojít k restaurátorským a konzervátorským zásahům, měly by být vnímány jako poslední možná volba před neodvratným zánikem knihy.

Možnosti ošetření dokumentů při poničení

Ošetření dokumentů napadených plísněmi:

• Zmrazení: zahrnuje umístění knih napadených plísní do mrazivé atmosféry. Je to fungistatické opatření (= potlačující růst hub), tj. spory nebudou zabity. Užívá se pro zamezení rozšíření spor ještě před konečným čištěním dokumentů.
• Přirozené vysoušení: přirozené vysoušení vlhkých plísní napadených dokumentů inaktivuje plísně. Musí se provádět v prostoru, který se odvětrává ven nebo je dobře izolovaný.
• Mechanické čištění knih a papíru se provádí až když jsou spory neutralizovány. Dobrou metodou je vysávání vysavačem, který má HEPA filtr (High Efficiency Particulate Arrestance - vysoce účinné zachytávání mikročástic), aby se spory nedostaly zpět do vzduchu.
• Vystavení prostředí s minimem kyslíku se často používá proti hmyzu. Dokument se vloží do plastového pytle nebo komory a vysaje se vzduch.
• Vystavení UV světlu zabraňuje plísním v růstu a může je i zabít.

Ošetření dokumentů napadených hmyzem:

• Chemické metody: nejobvyklejší chemické prostředky na potírání hmyzu jsou spreje, návnady lákající hmyz do pasti, usmrcující potravní návnady či kontaktní spreje aplikované do štěrbin.
  • Vykuřovadla: vykuřovadla zůstanou ve vzduchu v celém prostoru. Plynné vykuřovadlo etylenoxid (ETO, C2H4O) bylo nejvíce využíváno do konce 80. let. Problém však byl v tom, že etylenoxid je karcinogenní. Tato skutečnost způsobila, že se dnes upřednostňují nechemické metody boje s hmyzem.
• Nechemické metody: nejslibnějšími novými metodami jsou řízené zmrazení a využití modifikované atmosféry.
  • Kontrolované zmrazení: nepoužívá žádné chemikálie a může být použito na všechny druhy materiálu, kromě křehkých, mokrých a drobivých objektů. Není dobré hluboce zmrazovat dokumenty složené z více materiálů, může v nich vzniknout pnutí a tím i poškození materiálu.
  • Teplo: i teplo může efektivně vyhubit hmyz. Teplota okolo 60 °C zabije většinu hmyzu za jednu hodinu.
  • Mikrovlny neproniknou celým dokumentem, působí jen na povrchu, proto je tato metoda a její účinky omezené a většinou nepoužitelné. Navíc se dokument může ožehnout.

Náprava škod způsobených vodou:

• Vysoušení vzduchem: metoda vhodná pro malé množství knih, jsou-li knihy jen lehce navlhlé, nebo pokud není možné použít jinou techniku. Optimální teplota je 21 °C.
• Vysoušení za mrazu: pokud vlastní zmrazení dokumenty nepoškodí, je vhodná tato metoda zejména pro méně zasažené knihy, tj. mírně vlhké. U fotografií se projevuje ztráta lesku. Teplota musí být udržována ne vyšší než –23 °C
• Vysoušení pomocí odvlhčovače: výhodou metody je, že sbírky mohou být ponechány na místě a na policích, což odbourá nákladný proces stěhování do mrazících nebo vzduchotěsných komor.

Restaurování knihovního fondu

Restaurování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy prováděné s cílem zlepšit fyzický stav restaurovaného předmětu, tj. přiblížit se jeho původnímu vzhledu a zajistit jeho funkčnost. Jeho záměrem je odhalovat, chránit a zachovávat památkové hodnoty degradované památky. Restaurování musí vždy respektovat autenticitu památky (autenticita = původnost, hodnověrnost památky). Podmínkou restaurování je provedení adekvátních průzkumů, stanovení cílů zásahu a vypracování restaurátorské dokumentace, proto tato činnost vyžaduje vysokou odbornost historickou a technologickou.

Restaurování je tedy i přes nejlepší snahu určitý kompromis, které má své klady i zápory. Na jedné straně je obvykle zlepšení fyzikálních, chemických, ale i estetických vlastností knihy, na druhé straně však dochází k porušení historické identity knihy a posunu či změně charakteru materiálů i celé knižní vazby. Stále více se proto upouští od razantních restaurátorských zásahů jako je bělení papíru či převazby a jsou uplatňovány takové restaurátorské metody, které minimalizují intervenci do původní struktury knihy a její vazby.

Restaurátorské zásahy lze rozdělit do těchto kategorií:

• Složitý komplexní restaurátorský zásah: nemusí vždy znamenat celkové rozebrání knihy. Spíše lze říct, že se jedná o vysoce specializovaný a časově náročný zásah, který vyžaduje důkladné vstupní analýzy, případně ověření či vývoj nových specializovaných restaurátorských metod, či použitých materiálů.
• Komplexní restaurátorský zásah: při tomto zásahu je věnována pozornost všem součástem knihy a formám jejich degradace. Může například obsahovat nejprve chemickou konzervaci jako odkyselení či stabilizaci barev a inkoustů, dále doplnění chybějících částí papíru i vazby knihy. Mnohdy znamená i celkové rozebrání knihy.
• Restaurátorský zásah metodou in situ: je vždy prováděn se snahou konzervovat či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy či opravu vazby. Důvodem takového postupu je mimo jiné snaha zamezit ztrátě informací souvisejících s historií vazby a zachování původní vazebné konstrukce.
  • Dolévání papírovinou: doplňování chybějících míst papíru na principu nanesení vodné suspenze papírových vláken na místa ztrát a následného odvodnění. Dolévání papírovinou se provádí ručně na vakuovém stole nebo strojově.
  • Spravování japonským papírem: používá se tenký transparentní japonský papír pro lokální spravování trhlin a přehybů nebo pro celoplošné zpevňování. Chybějící místa se doplňují záplatami ze silnějšího japonského papíru nebo z dolitého tónovaného papíru.
• Částečný restaurátorský zásah: je vždy prováděn se snahou konzervovat, či restaurovat nejpoškozenější část knihy, aniž by byla kniha rozebrána. Jedná se obvykle o restaurování několika složek knihy nebo opravu vazby. Většinou se jedná o chemickou stabilizaci poničeného papíru a může se například jednat o redukci zvýšené kyselosti papíru, která má za následek zkřehnutí papíru nebo způsobuje větší lámavost papíru.
• Ambulantní zásahy: jedná se o rychlou první pomoc, která neřeší definitivní restauraci či konzervaci poškozené knihy, ale měla by pomoci dočasně, než přijde čas na komplexnější zásah (je-li nutný). V první fázi jsou zajištěny uvolněné listy a složky knižního bloku, provizorně připevněny upadlé desky knihy či uvolněné kování z její vazby. Kromě případů urgentního ohrožení se jedná obvykle o přípravu knih na výstavy, reformátování či náhodná zjištění při expedici knih pro badatelské účely. Neodmyslitelnou součástí je výroba dočasného ochranného obalu tzv. Phase boxu.

Konzervování knihovního fondu

Konzervování dle definice TDKIV zahrnuje techniky a postupy, prováděné s cílem zajistit co nejdelší životnost všech částí konzervovaného předmětu beze změny jejich fyzické podstaty. Aktivní konzervace zahrnuje např. desinfekci, čištění, odkyselení a vyrovnání. Pasivní konzervace se týká mimo jiné zajištění vhodného systému a klimatických podmínek uložení. Konzervování je chápáno jako zpomalení či zastavení degradace či poškozování předmětů kulturního dědictví kontrolou prostředí a ošetřením jejich materiálové struktury tak, aby setrvaly pokud možno v nezměněném stavu. Právě zásahem do podstaty dokumentu se liší restaurování od konzervace, i když v praxi se tyto činnosti prolínají a doplňují. Konzervátorský zásah řeší pouze stabilizaci stávajícího stavu knihy. Obvykle se jedná o stabilizaci chemického poškození papíru jako je třeba jeho zvýšená kyselost, která vede k zkřehnutí a zvýšené lámavosti papíru. Provedení konzervátorských zásahů jako je neutralizace papíru a zvýšení jeho alkalické rezervy však spíše bývá spojeno i s dalšími restaurátorskými zásahy jako je třeba celoplošné zpevnění papíru.

Preventivní péče představuje snahy zabránit již samotnému vzniku poškozování knih, nebo alespoň jejich částečné eliminaci:

• trvalým uložením knižních fondů ve vhodných klimatických podmínkách a jejich kontrolou;
• stanovení a kontrola podmínek k vystavování knih;
• vytváření bariér proti jejich poškozování, například ukládáním ve vhodných ochranných obalech,

Mezi běžnější konzervační zákroky, které se provádějí na jednotlivých knižních svazcích včetně novodobého fondu, patří:

• mechanická očista knihovních fondů;
• rovnání a oprava deformovaných stránek;
• opravy knižních vazeb;
• odstraňování škod způsobených předchozími neodbornými zásahy.

Záměrem konzervování knihovního fondu je prodloužit životnost památek, bránit jejich degradaci či ji zpomalovat. Oproti restaurování je pro konzervování charakteristická snaha minimalizovat míru změny vzhledu památky. Je třeba zdůrazňovat, že i když se konzervace snaží minimalizovat míru změny památky, vždy k ní nezbytně dochází.

Odkazy

Doporučená literatura

• VÁVROVÁ, Petra, ed. a SOUČKOVÁ, Magda, ed. Konzervace a restaurování novodobých knihovních fondů. 1. vydání. Praha: Národní knihovna České republiky, 2017. 283 stran. ISBN 978-80-7050-696-7.
• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2000
• HOWELL, David a SNIJDERS, Ludo. Conservation research in libraries. Berlin: De Gruyter Saur, [2020], ©2020. viii, 248 stran. Current topics in library and information practice. ISBN 978-3-11-037525-1.
• HOFMANN, Rainer a WIESNER, Hans-Jörg. Bestandserhaltung in Archiven und Bibliotheken. 3., erweiterte und aktualisierte Auflage. Berlin: Beuth, 2011. 460 s. Praxis Dokumentation. ISBN 978-3-410-21069-6.
• SOJKOVÁ, Karina. Kovové prvky v knižní vazbě: terminologie, vývoj, výroba, restaurování a konzervace. Vyd. 1. Pardubice: Univerzita Pardubice, 2011. 158 s. ISBN 978-80-7395-429-1.

Související články

• Definujte pojmy sbírka a historický knihovní fond
• Problematika klimatických podmínek v depozitáři historického knihovního fondu
• Legislativa týkající se historického knihovního fondu a sbírkového fondu
• Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)
• Knihovní fond
• Ochrana fondů - restaurování a konzervování
• Ochrana fondů skladování dokumentů
• Ochrana fyzických fondů knihoven, typologie, preventivní opatření, krizová opatření.
• Pojednejte o zásadách ochrany knihovních fondů (preventivní a následné)

Klíčová slova

knihovní fond, historický knihovní fond, konzervování, restaurování