Digitální propast. Definice digitální propasti, základní dimenze digitální propasti, demografické skupiny nejvíce ohrožené digitální propastí ve vyspělém světě

Digitální propast (z angl. digital divide) je problém, který je způsoben rozdílným množstvím informací mezi lidmi, kteří mají přístup k internetu (konkrétně širokopásmovému připojení), a obecněji k informačním a komunikačním technologiím, a lidmi, kteří ho nemají. Tento pojem začal být populární v 90. letech 20. století. První odhady o problému nerovného přístupu k novým médiím se ale objevovaly už dříve. Na intenzitě nabraly až s masivním rozšířením počítačů a internetu.

Základní dimenze

Primární digitální propast

Primární digitální propast (z angl. basic digital divide, příp. first digital divide) odkazuje na klasické rozdělení na jedince s přístupem k informačním technologiím a na jedince bez tohoto přístupu. Tato propast má tendenci se postupem času uzavírat; technologie i internet se stávají více dostupné a díky tomu roste i jejich zastoupení ve společnosti.

Sekundární digitální propast

Sekundární digitální propast (z angl. second digital divide) se zakládá na sociálních rozdílech používání informačních technologií. Týká se toho, jak efektivně kdo využívá informační technologie, jestli a jaké má uživatelské znalosti a dovednosti. S tímto tématem tedy velmi úzce souvisí informační gramotnost.

Rozdělení podle Pippy Norris

Pippa Norris, teoretička a harvardská profesorka, rozděluje digitální propast následovně:

• Globální digitální propast se týká především rozdílů mezi přístupem k internetu ve vyspělých a v rozvojových zemích. Tato globální propast přetrvává kvůli nerovnoměrnému ekonomickému vývoji po celém světě. Podle P. Norris na přístupu k internetu záleží z toho důvodu, že možnost připojení v rozvojových částech světa napomáhá ekonomickému růstu a produktivitě vyspělého světa.
• Sociální digitální propast je mezinárodním měřítkem ukazujícím rozdíl v přístupu k informacím mezi lidmi s různým socioekonomickým statusem. Podle Norris sociální digitální propast nezmizí ani s všudypřítomností internetu, protože ten nesmaže přetrvávající sociální rozdíly. Na vzdělání, příjmu a pracovním statusu stále záleží, a to i v zemích s bohatší integrací nových technologií (jako např. ve Švédsku nebo v Holandsku).
• Demokratická digitální propast určuje, do jaké míry lidé využívají informační technologie k zapojování se do veřejného života, mobilizaci a deliberativní demokracii.

Úrovně přístupu podle Van Dijka

Van Dijk pracuje se čtyřmi po sobě jdoucími úrovněmi přístupu k novým médiím nebo ICT. Těmi jsou motivace, materiální nebo fyzický přístup, dovednosti a používání. Podle něj je přímou příčinou nerovného přístupu k digitálním technologiím distribuce velkého množství zdrojů s tím, že se nemusí jednat pouze o materiální zdroje, ale také o časové zdroje umožňující seznámení se s novou technologií. Dále jsou to mentální, kulturní a sociální zdroje. Způsob, jakým jsou tyto zdroje distribuovány mezi lidmi, již předurčuje jejich nerovnoměrnost, která pak způsobuje rozdíly ve společnosti.

• Motivace: na téhle úrovni koná jedinec rozhodnutí, zda si obstará počítač a internetové připojení, zda se naučí potřebné dovednosti a zda začne používat příslušné aplikace. Jsou lidé, kterým motivace k používání počítačů chybí. Důvodem může být jednoduše to, že nemají tyto technologie rádi, nebo se jich přímo bojí. Pak jsou zde naopak jedinci, kteří jej nepoužívají, protože ho neshledávají užitečným. Jejich subjektivně vnímaný přínos technologie pro život je tedy velmi nízký, a v důsledku toho nejsou ochotni internet vůbec používat. A nakonec jsou tu ti, kteří nemají šanci nebo možnosti k pořízení počítače nebo internetu z materiálních či mentálních důvodů.
• Fyzický a materiální přístup: v této fázi už má jedinec možnost fyzicky přistupovat k počítači a začít jej používat. Přístup může mít z domova, zaměstnání, školy, u své rodiny či přátel, nebo na dalších veřejných místech jako jsou knihovny.
• Dovednost: po překonání motivačních a fyzických bariér je na řadě nutnost naučit se ovládat hardware a software nutný k efektivnímu využití.
• Používání: i za předpokladu, že jedinec má přístup k PC a internetu a umí jej správně používat, tak není zajištěno, že jej skutečně používat bude. Překážkou může být například fakt, že subjekt nemá potřebu, příležitost, povinnost anebo čas a nevyvíjí dostatek úsilí, aby mohl ICT využívat. Přístupy k používání lze měřit několika způsoby jako kupříkladu pozorováním, že osoba počítač opravdu používá. Dále je možné měřit čas a frekvenci používání pomocí deníků nebo průzkumů.

Lokální a globální hlediska

• Lokální hledisko: s problémy v rozdílech užívání technologií a internetu se potýkají všechny země. Tato nerovnost je způsobena především ekonomickými a socio-demografickými problémy.
• Globální hledisko: rozdíl v užívání technologií (PC, internetu, mobilních telefonů apod.) mezi rozvinutými zeměmi a zeměmi rozvojovými. Ty se rozšiřují a zkvalitňují velmi rychle a některé země nejsou schopny držet s tímto trendem krok.

Ohrožené demografické skupiny

Přístup k počítačům a internetu je stěžejní pro přístup k informacím týkajících se politických, ekonomických a sociálních aspektů všedního života. Pojem digitální propast se týká především chudé, starší či hendikepované části obyvatelstva po celém světě.

• Digitální propast a socioekonomický status: socioekonomický status je tvořen výši příjmu a nejvyšším dosaženým vzděláním. Jelikož je nákup, případně i používání, informačních technologií zpravidla spojen s výdajem financí, ne každý je schopen si ho dovolit. Vzdělání jedince pak předurčuje jeho schopnosti tyto technologie správně využívat, orientovat se v informačních zdrojích, správně vyhledávat informace a následně tyto informace vyhodnocovat. Tyto faktory tedy značně ovlivňují distribuci informačních technologií, které se rychleji rozšiřují mezi lidmi s vysokým socioekonomickým statusem.

• Digitální propast a věk: digitální propast se s věkem prohlubuje. To je dáno především tím, že se informační gramotnost získává v rámci povinné školní docházky a pokud jedinec dál neprohlubuje své znalosti v této oblasti, její úroveň postupem času klesá. Kvůli rychlému vývoji technologií může být pro některé starší občany, kteří do kontaktu s technologiemi přišli nově, těžké naučit se je využívat, a to z důvodu nedostatečné znalosti práce s nimi. S přibývajícím věkem klesá šance k získávání informačních dovedností, protože příležitost k jejich používání mají především studenti a zaměstnanci.

• Digitální propast a geografické umístění: ve vyspělém světě se digitální propast rozšiřuje převážně v odlehlých oblastech na venkově a v zemědělských oblastech. Tato propast v rámci určitého regionu implikuje omezenou konkurenceschopnost (např. v ekonomice) a vylučuje některé subpopulace (kupříkladu zemědělce). V rámci přístupu ohledně geografických celků, jako jsou například jednotlivé státy, existují územní celky, které mají nedostatek zkušeností, zdrojů a nedostatečnou infrastrukturu na to, aby investovaly do rozvoje informační společnosti. Zde například Norrisová vidí příčinu zaostalosti některých zemí v nedostatečně úspěšném politickém systému

• Digitální propast a rasa: v americké celonárodní studii Falling Through the Net: Defining the Digital Divide se uvádí, že se digitální propast rozšiřuje v případě Afroameričanů a Hispánců. To je podle všeho dáno průměrně nižším socioekonomickým statusem, nedostatečným vzděláním a zaměstnáním hispánské populace v USA než bílých Američanů. Vzhledem k tomu, že oficiálním jazykem informačních technologií je anglický jazyk, digitální propast může být v tomto případě způsobená i jazykovou bariérou.

Způsoby měření digitální propasti

V rámci měření digitální propasti dominuje kvantitativní přístup. Mezi nejčastěji používané patří statistická měření, která sledují kvalitu a zastoupení ICT na úrovni domácností, a také regionů a států. Nejzákladnější a nejjednodušší způsob měření primární digitální propasti pracuje s poměrem připojených k internetu k velikosti dané populace. Jde tedy o proces, kdy se měří, kolik procent obyvatel populace je připojeno k internetu. Tento způsob může však úroveň digitální propasti zkreslovat, neboť nebere v potaz veřejná místa. I přesto se však jedná o často využívanou metodu.

Digital access index - DAI

Další metodou měření jsou statistické indexy, jako je např. Infostate. Pomocí tohoto indexu rozlišujeme primární digitální propast s ohledem na ekonomickou vyspělost státu. Tento index sestavil George Sciadas pod záštitou UNESCO v roce 2002. Infostate posloužil jako základna při tvorbě efektivnějšího indexu digitálního přístupu (digital access index - DAI). Index DAI byl vyvinut v roce 2003. Slouží jak k měření celkové možnosti přístupu k informačním technologiím (primární digitální propast), tak k měření efektivního užívání ICT dané země (sekundární digitální propast). Sleduje více determinant než pouhé připojení k internetu.

Těmito determinanty jsou:

• rozvoj infrastruktury,
• úroveň vzdělání a znalostí ICT,
• cenová dostupnost,
• kvalita, úroveň a využívání ICT (jak počet připojených domácností, tak návštěvnost internetových kaváren, knihovny a další veřejných míst, kde je přístup k internetu).

Překonávání digitální propasti

Existují programy a organizace, jejichž cílem je zajistit, aby jejich občané nezůstávali v oblasti informačních a komunikačních technologií pozadu a byli schopni se adaptovat v globální společnosti. Například Světové mezinárodní organizace jako UNESCO nebo Evropská unie na problém digitální propasti ve světovém měřítku neustále poukazují. Globální digitální propast je problémem celosvětovým a netýká se jen nejméně rozvinutých států.

Rozvoj systémové podpory digitální gramotnosti (zkráceně DigiStrategie 2020)

Projekt EU, který má za úkol implementovat Strategii digitální gramotnosti ČR na období 2015–2020. Výkonem implementace této strategie je pověřeno Ministerstvo práce a sociálních věcí. DigiStrategie 2020 má několik cílů. Jedním z nich je zvýšení digitální gramotnosti, a to zejména u zaměstnanců státní správy, digitálně negramotných nebo zaměstnavatelů a zaměstnanců. Dále se projekt snaží pomoci k aktivnímu využívání informačních technologií a usnadnit přístup ke vzdělání všem bez rozdílu. Na stránkách technologického PortálDigi chce projektový tým vytvořit prostředí pro seberealizaci, předávání a sdílení znalostí z oblasti digitální gramotnosti a vzdělávání a usnadnit tak uživatelům orientaci v nových technologiích s ohledem na jejich využitelnost v běžném životě. Zástupcům cílových skupin i běžným uživatelům usnadňuje orientaci v tématech digitálních technologií a výstupy projektu jsou tvořeny s ohledem na jejich využitelnost v běžném i profesním životě. Úzce spolupracují s projektem Rozvoj systému dalšího vzdělávání zaměstnavatelů a zaměstnanců v oblasti digitálních kompetencí (DigiKatalog). Další informace ohledně projektu DigiStrategie 2020 jsou dostupné zde.

Univerzity třetího věku (U3V)

V České republice existuje Asociace univerzit třetího věku, z. s. (AU3V), což je sdružení institucí, které se zabývají vzdělávacími aktivitami na úrovni vysokoškolského vzdělání pro občany České republiky, kteří jsou v důchodovém věku. Hlavními úkoly sdružení je zajištění institucionální podpory aktivit U3V v rámci rozpočtu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, rozvíjení mezinárodních kontaktů a podpora a iniciace aktivit českých vysokých škol v oblasti vzdělávání starších lidí formou U3V. Jednou z mnoha aktivit AU3V je i zapojení do projektu SEN-NET. Jedná se o projekt EU v rámci programu Socrates Grundtvig 1 — Evropské projekty spolupráce. Jeho hlavním cílem je podpora vzdělávání seniorů v oblasti informačních a komunikačních technologií a vytvoření sítě učitelů. V rámci projektu budou vytvořeny vhodné modely tohoto vzdělávání (distanční, kombinované i e-learning) a výukové materiály pro vzdělávání seniorů v oblasti ICT. Senioři by se díky nim měli stát členy e-společnosti. Z výzkumu by kromě výše zmiňovaného mělo být odvozeno i doporučení pro průmysl, jaké technické a programové prostředky ICT senioři skutečně potřebují. Další informace ohledně projektu Asociace univerzit třetího věku jsou dostupné zde.

Zdroje

Doporučená literatura

• NORRIS, Pippa. Digital Divide; Civic engagement, information poverty, and the Internet worldwide. Cambridge: Cambridge University Press, 2001. 303 s. ISBN 0521807514.
• PISKUROVÁ, Jana. Digitální propast-ne/výhody ne/užívání internetu u vybraných ne/připojených subpopulací. Plzeň, 2012. Diplomová práce. Západočeská univerzita v Plzni. Fakulta filozofická. Katedra sociologie. Dostupné z: Dostupné z: http://hdl.handle.net/11025/4912
• LUPAČ, Petr. Za hranice digitální propasti: nerovnost v informační společnosti. Vydání první. Praha: Sociologické nakladatelství (SLON), 2015. 260 stran. Studie; 119. svazek. ISBN 978-80-7419-231-9.
• ŠTOGROVÁ, Petra. Přístup k využívání ICT z hlediska dalšího vzdělávání: nerovnosti v zapojení do informační společnosti. Praha: Národní observatoř zaměstnanosti a vzdělávání NOZV-NVF, [2006]. 43 s. Working paper NOZV-NVF, č. 5/2006. ISBN 80-86728-36-6.
• World Bank Group. Digital dividends [online]. Washington, DC: World Bank Group, [2016], ©2016. World Bank Group flagship report. World development report, 2016 [cit. 2021-04-28]. ISBN 978-1-4648-0672-8. Dostupné z: http://ebookcentral.proquest.com/lib/natl-ebooks/detail.action?docID=4397385.

Související články

Digitální propast
Jaké jsou hlavní rysy informační společnosti? Vysvětlete pojmy kyberprostor, informační gramotnost, digitální propast.
Společenské dopady informačních technologií
Česká republika v procesu transformace: Globalizace, informační politiky v ČR, EU a USA a odraz transformace v oblasti knihovnictví a informační vědy
Digital divide - digitální propast
Kyberprostor
Proces informatizace společnosti
Vliv informačních technologií na distribuci moci
Informační gramotnost
Mediální gramotnost
Virtuální realita

Klíčová slova

digitální propast, digital divide, dimenze digitální propasti, informační společnost