Behaviorismus
Verze z 5. 11. 2013, 15:57, kterou vytvořil Ondrej.Novak (diskuse | příspěvky)
- Behaviorismus přistupuje k psychice člověka (osobnosti) z hlediska teorie učení
- Osobnost je pojímána jako zkušenostmi akumulovaná sada naučených vzorců chování
- Behaviorismus je výrazný protiklad duchovědných a intuitivně či introspektivně založených přístupů k psychice individua
- Učení vysvětluje mnohé z našeho jednání, k poznání a pochopení osobnosti ale nestačí zaměřovat se pouze na vnější struktury (stejně jako nestačí zaměřovat se pouze na ty vnitřní)
- Vývojové fáze pojímání osobnosti v behaviorismu:
- Klasický behaviorismus
- Přístup k osobnosti vyplývá z reflexně orientované koncepce a metodologie usilující o odhalení „atomu chování“
- Atom chování = psychický reflex
- Hledání prvku, který by byl obecně platný pro jakékoli adaptivní chování
- Důsledky:
- Vytlačení pojmu osobnost z psychologie
- Redukce individuality na obecnost
- Redukování psychologické metodologie na experiment
- Atomismus
- Umělost
- Hlavním reprezentantem byl J. B. Watson
- Kvalitativní přestavba výchozí koncepce behaviorismu
- Přidání středního článku „osobnost“ do pojetí „podnět – reakce“
- Snaha o studium chování v ekologicky adekvátních souvislostech a determinacích
- Snaha respektovat rozdíl mezi zvířetem a lidskou bytostí
- Základní tendence:
- Synchronismus (koncentrace na způsoby existence toho kterého druhu)
- Strukturovanost (studium smysluplných bloků interakčních systémů, snaha proniknout do vnitřní logiky)
- Naturismus (systematické pozorování živočichů v jejich přirozeném prostředí se stává hlavní metodou)
- Základní tezí neobehavioristů je jednota člověka s okolní přírodou
- Psychika se ale stále pojímá jako nástroj a výsledek adaptace (přizpůsobení)