Bibliometrie, scientometrie a jejich účel. Empirický zákona jeho role v bibliometrii a scientometrii. Uveďte nejdůležitější metriky scientometrie a vysvětlete jejich princip

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Bibliometrie

Bibliometrie zkoumá kavntitativními metodami různé typy dokumentů (články, časopisy, monografie, patenty). Bibliometrické metody jsou založeny na předpokladu, že dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání, myšlení a komunikace znalostí.

Dle definice TDKIV je bibliometrie vědní obor zabývající se kvantitativní analýzou dokumentů vznikajících v rámci vědecké komunikace, který vychází z předpokladu, že zkoumané dokumenty jsou odrazem stavu vědeckého poznání. Bibliometrické výzkumy směřují k formulaci kvantitativních zákonitostí souvisejících s formální a sémantickou strukturou dokumentů (např. Bradfordův zákon, Lotkův zákon, Zipfův zákon atd.). Bibliometrie se chápe jako součást informetrie anebo scientometrie, prakticky se však s těmito disciplínami výrazně překrývá.

Bibliometrické zákony

Zipfův zákon

Zipfův zákon (Zipf’s law) je dle definice TDKIV zákon, vyjadřující vztah mezi pořadím klíčových slov uspořádaných podle frekvence jejich výskytů. Jsou-li slova dlouhého textu seřazena podle pořadí klesající četnosti jejich výskytu v textu tak, že nejčastější slovo má pořadí (rank) r=1, druhé nejčastější má rank r=2 atd., potom součin pořadí (r) a četnosti (f) pro každé slovo textu bude přibližně táž konstanta C, která závisí na délce textu. Zipfův zákon vyjadřuje skutečnost, že základ lexiky vytváří relativně malý počet silně frekventovaných slov.

Bradfordův zákon

Samuel Clement Bradford, povoláním knihovník, formuloval v roce 1934 zákon rozptylu informací. kdy při analýze vědeckých časopisů zjistil, že jen jejich malý počet vydává velké množství kvalitních článků. Tuto skupinu pak označil jako jádro. Další časopisy (zdroje), rozdělené celkem na tři skupiny (včetně jádra) pak obsahují stejný počet kvalitních článků i když jsou obsaženy v násobně větším počtu zdrojů (časopisů) . Při svém výzkumu Bradford zjistil konkrétně, že 8 nejlepších časopisů vydalo 110 kvalitních článků, dalších 29 časopisů vydalo 133 článků a v poslední skupině 127 časopisů zveřejnilo 152 článků. Jak je možné pozorovat, počet kvalitních informací v různých skupinách se tedy od sebe příliš neliší. Avšak počet časopisů (zdrojů) je v poměru 8 : 29 : 152, což lze vyjádřit též poměrem 1 : 4 : 16. Z toho nám vyplývá, že poměr mezi zdroji může být obecně vyjádřen jako 1 : n : n2, kde n je nazýván Bradfordův multiplikátor

Bradfordův zákon (Bradford’s law) je dle definice TDKIV bibliometrický zákon popisující rozptyl dokumentů v určité vědní oblasti Stanovuje závislost mezi celkovým počtem dokumentů (nejčastěji časopisů) a rozložením dokumentů týkajících se konkrétní tematické oblasti; ze zákona vyplývá, že maximální počet relevantních článků je soustředěn v minimálním počtu časopisů tvořících tzv. jádro oboru.

Lotkův zákon

Zákon definovaný v roce 1935 americkým psychologem a lingvistou George Kingsley Zipfem, nazvaný jako zákon rozložení, rozptylu slov.

Lotkův zákon (Lotka’s law) je dle definice TDKIV zákon vyjadřující vztah mezi počtem autorů a jimi publikovaných článků. Zjišťuje, že na každých 100 autorů publikujících jeden článek připadá 25 autorů, kteří publikují dva články, 11 autorů, publikujících 3 články a 6 autorů, kteří publikují 4 články. Na základě Lotkova zákona lze předem určit, kolik autorů publikuje více článků, pokud známe počet autorů, kteří publikovali jeden článek. Uplatňování tohoto zákona je významným prostředkem k měření produktivity vědecké práce.

Impakt faktor

Impakt faktor (Journal Impact Factor; JIF; faktor dopadu časopisu, faktor vlivu časopisu) je statistický údaj získaný při vytváření citačních bibliografických databází společnosti Clarivate Analytics (dříve Thomson Reuters).

Impakt faktor byl definován v roce 1955 Eugenem Garfieldem v rámci vzniku a tvorby citačních rejstříků. Předpokládal, že tento nástroj pomůže zabránit nekritickému citování neúplných či zastaralých údajů.26 Impakt faktor vyjadřuje dopad individuálních časopisů podle jejich průměrné citovanosti v předchozích dvou letech. To znamená, že např. impakt faktor v roce 2019 vychází z citovanosti za léta 2017 a 2018.

Impakt faktor se mimo jiné stal vyhledávaným indikátorem pro hodnocení výsledků produktivity vědeckých pracovníků, jeho hodnota hraje roli např. při přidělování podpory vědeckým projektům. V této souvislosti sám Eugene Garfield upozorňuje na nebezpečí vztažení tohoto identifikátoru k hodnocení jednotlivých článků či dokonce vědců, neboť vysoký impakt faktor příslušného časopisu nezaručuje, že v něm zveřejněný článek bude hojně citován čili impakt faktor nenahradí skutečnou citační výkonnost.

H-index

H-index byl představen v roce 2005 americkým fyzikem Jorge Eduardo Hirschem v článku An index to quantify an individual´s scientific research output. Hirschův index (h-index) vyjadřuje, jaký je citační dopad publikací určitého autora. Kombinuje měření počtu publikací a jejich dosaženého citačního dopadu a vychází ze seznamu publikací autora, skupiny autorů, instituce. Tato metrika je užitečná, protože odstraňuje nevyrovnanost váhy vysoce citovaných publikací a publikací, které (ještě) nebyly citovány. Pokud je např. hodnota h-indexu 3, znamená to, že v seznamu analyzovaných publikací jsou 3 publikace, které mají 3 nebo více citačních ohlasů. Hodnota h-indexu se samozřejmě liší podle zvoleného časového rozpětí při vyhledávání publikací. Ani H-index ovšem nepostihuje mnohé citační zkreslení, dané např. častým publikováním prací s mnoha spoluautory, diametrálními citační rozdíly v jednotlivých oborech, atp.

Jeho význam je především pro hodnocení na mikroúrovni. Minimalizuje vliv vědců s jednou citovanou pulikací, která však nemá jiný přínos. Hlavní výhodou je též jednoduchost a odvoditelnost z jednoduchého záznamu. Nevýhody - Index nerozlišuje kvalitní vědce, kterých je v poupulárních disciplínách mnoho. H-index je také považován za index průměrnosti, protože zvýhodňuje vědce, kteří dlouhodobě působí v oboru.

H-index lze najít v databázích:

• Web of Science
• Scopus
• Google Scholar

Scientometrie

Dle definice TDKIV je scientometrie Vědní obor zabývající se metodami matematické a statistické analýzy vědeckého výzkumu, především v přírodních vědách. Z pohledu sociologického se jedná o studium kvantitativních aspektů vědecké komunikace (publikace, citace). Jejím cílem je vyvinout indikátory intelektuální a sociální organizace vědeckých disciplín za pomoci vzájemných vztahů mezi autory a texty. Pomocí scientometrie lze určit vzory a identifikovat charakteristiky jak autorů, tak dokumentů. Metodami scientometrie lze propojit informace o institucích na úrovni výzkumných skupin s vývojem na úrovni jednotlivých disciplín a oborů. Jeden z nejdůležitějších cílů scientometrie je zkoumat kvantitativní vztahy produkce, diseminace a impaktu/vlivu vědeckých informací. Scientometrie ke svému zkoumání využívá zejména bibliometrických metod (publikační analýzy), vlastních metod (citační analýzy) a jiných. Scientometrii můžeme rozdělit na několik dílčích disciplín, zejména podle toho, na jaké výstupy se orientuje, jaký je jejich cíl.

Jedná se o:

• strukturální scientometrie: orientuje se na zkoumání mapování epistemologické struktury vědy,
• dynamická scientometrie: vytváří sofistikované modely vývoje vědy, jejího nárůstu, zastarávání, citačních procesů aj.
• evaluativní scientometrie: zaměřuje se na vývoj indikátorů, které by charakterizovaly výkonnost vědy a výzkumu na různé úrovni agregace.

Scientometrie ke svému zkoumání využívá zejména bibliometrických metod (publikační analýzy), vlastních metod (citační analýzy) a jiných. Scientometrie je také disciplínou, která úzce souvisí s dalšími obory, vzhledem k její povaze „měření“ je nezbytné využití matematické statistiky, pro práci s odborným textem a potažmo jazykem je velmi blízká s kvantitativní lingvistikou a s textovou analýzou, interpretace výsledků zasahuje do sociologie, psychologie, teorie komunikace a dalších sociálních oborů.

Publikační analýza

Citační a publikační analýzy jsou základní bibliometrické metody, které umožňují měření a tím vzájemné srovnávání v oblasti vědy a výzkumu. Publikační analýza je matematicko-statistická bibliometrická metoda, která se zabývá kvantitativním měřením produkce publikací.

Publikační analýzou nejčastěji vyhodnocujeme:

• geografickou oblast
• vědní oblast
• časovou periodu
• typ vědecké literatury
• autora v oboru nebo zemi
• časopisy v oboru
• instituce

Publikační analýzou stanovujeme např. jaké typy publikací jsou typické pro danou oblast:

• přírodní vědy a medicína
  • recenzované články
  • článek typu review
  • dopisy a poznámky (typické zejména pro fyziku a obdobné oblasti)
• technické a počítačové vědy
  • recenzované články
  • příspěvky ve sborníku (recenzované)
  • patenty
• společenské a humanitní vědy
  • knihy (antologie a monografie; recenzované a vydané)
  • recenzované články

Citační analýza

Citační analýza je matematicko-statistická bibliometrická metoda, která kvantifikuje vztahy mezi autory, dokumenty a vědními obory na základě bibliografických citací a bibliografických referencí. Konkrétně citační analýzy zkoumají citovanost dokumentů, četnosti citací v dalších pracích apod.

Citační analýzy měří a indikují zejména:

• počet citací dokumentu
• vztahy dokumentů
• vzájemnou obsahovou souvislost
• nepřímou obsahová souvislost (více dokumentů citovaných jedním dokumentem, jeden dokument citovaný více dokumenty)
• jádro oboru
• kvantifikované profily oboru a prognostické odhady

Výsledky citačních analýz lze interpretovat v několika směrech, lze z nich usuzovat na:

• výkonnost vědy
• odbornou kvalitu
• vliv
• dopad

Webometrie

Webometrie se zabývá kvantitativními aspekty vytváření a užití informačních zdrojů, struktur a technologií celého internetu, přičemž využívá bibliometrického a informetrického přístupu. Web může být v jistých aspektech nahlížen stejně jako klasická „papírová“ komunikace, kde tradiční informační entity a citace jsou nahrazeny webovými stránkami a odkazy.

Altmetrie

Pojem altmetrie vznikl kombinací dvou slov „alternative metrics“ tedy alternativní metrika. Byl předložen Jasonem Priemem v tweetu roku 2010. Altmetrie se zaměřuje na studium a užití metrik určených pro měření dopadu vědeckých prací. Tyto metriky jsou založeny na aktivitě v on-line nástrojích a prostředích. Termín byl také použit k popisu samotných metrik – bylo by možné navrhnout plurál těchto metrik jako soubor nových altmetrik. Altmetrie je ve většině případů podmnožinou jak scientometrie, tak webometrie; je to podskupina těchto dvou pojmů v tom, že se zaměřuje na vědecký vliv měřený v on-line nástrojích a prostředích spíše než na webu obecně.

Odkazy

Doporučená literatura

• PRITCHARD, Alan a WITTIG, Glenn R. Bibliometrics: A bibliography and index. Vol. 1. Watford: ALLM Books, 1981. 1 sv.
• Bibliometrie - Praxis und Forschung [online]. Universitätsbibliothek Regensburg [cit. 2022-03-14]. Dostupné z: http://sfx.knihovny.cz/sfxlcl3??url_ver=Z39.88-2004&ctx_ver=Z39.88-2004&ctx_enc=info:ofi/enc:UTF-8&rfr_id=info:sid/sfxit.com:opac_856&url_ctx_fmt=info:ofi/fmt:kev:mtx:ctx&sfx.ignore_date_threshold=1&rft.object_id=3380000000000203&svc_val_fmt=info:ofi/fmt:kev:mtx:sch_svc&.
• VYMĚTAL, Jan. Informační zdroje v odborné literatuře. Vyd. 1. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2010. 433 s. ISBN 978-80-7357-520-5.
• BRAUN, Tibor, GLAENZEL, Wolfgang a SCHUBERT, András. Scientometric Indicators: A 32-Country Comparative Evaluation of Publishing Performance and Citation Impact. Singapore: World Scientific, 1985. 7, 424 s.
• PIÁČEK, Jiří. Elektronické informační zdroje: Open Access, bibliometrie, autorské právo, citace [CD-ROM]. 1. vydání. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014. Skripta. ISBN 978-80-244-4109-2.

Související články

• Zipfovy zákony
• Bradfordův zákon
• Lotkův zákon
• Bibliometrie
• Bibliometrie a scientometrie, publikační a citační analýzy
• Scientometrie
• Bibliometrie, scientometrie a metody hodnocení vědy
• Citační analýza
• Informetrie
• Eugene Garfield
• Citační rejstřík
• Problémy citačních indexů
• Webometrie
• Bibliometrické metody
• Citační indikátory, rejstříky, databáze: srovnání a využití
• Citační nástroje v digitálních knihovnách a repozitářích – příklady užití pro hodnocení vědy
• H-index

Klíčová slova

bibliometrie, scientometrie, empirický zákon, metriky