Kognitivní procesy

Kognitivní (poznávací) procesy můžeme charakterizovat jako děje, jejichž prostřednictvím člověk poznává svět i sám sebe. Pojem kognitivní pochází z latinského cognoscere neboli poznávat. Kognitivními procesy organismus získává nové poznatky (vnímání), uchovává poznatky (paměť, představivost) a zpracovává poznatky (myšlení).[1]


Kognitivní systém zahrnuje vnímání, paměť, učení, tvořivost, myšlení a pozornost, ale i jazyk, usuzování, řešení problémů a další procesy.


Historie

V dnešní době se studiem kognitivních procesů zabývá především kognitivní psychologie, která se objevila v 50. – 60. letech 20. století. Ke vzniku kognitivní psychologie však přispěla řada filozofických i psychologických směrů. Ke vzniku kognitivní psychologie přispěli filozofové Platón (racionalismus) a Aristoteles (empirismus). Racionalismus považuje za cestu k vědomostem logickou analýzu a upřednostňuje introspekci, zatímco empirismus chápe jako cestu k vědomostem získávání empirických důkazů, k nimž dospíváme na základě zkušeností a pozorování. Tento spor pokračoval i v 17. století, kdy se k racionalismu přikláněl René Descartes a k empirismu John Locke. V 18. století pak tento spor dosáhl svého vrcholu, kdy Immanuel Kant přiznal důležitou roli empirismu i racionalismu a navrhl spolupráci obou směrů. Debata o významu jednotlivých směrů však neutichá ani dnes.


Dalším východiskem kognitivní psychologie je strukturalismus a funkcionalismus. Cílem stukturalismu bylo pochopit strukturu (uspořádání prvků) mysli a jejích vjemů až na jejich primární stavební součásti. Zástupci tohoto směru jsou Wilhelm Wundt a Edward Titchener. Hlavní metoda tohoto směru – introspekce – byla předmětem kritiky. Funkcionalismus upřednostňoval před obsahem myšlení procesy myšlení. Zajímal se tedy o to, jak a proč mysl pracuje právě tak, jak pracuje. Zástupci funkcionalismu jsou William James a John Dewey.

Ke vzniku kognitivní psychologie přispěl také asocianismus, který se zabýval způsoby spojování myšlenek v mysli a učením. Zástupci asocianismu jsou Herman Ebbinghaus a Edward L. Thorndike. Na asocianismus navázal behaviorismus, který můžeme považovat za extrémní verzi asocianismu, protože se zaměřuje výhradně na asociaci mezi prostředím a pozorovatelným chováním. Zástupci behaviorismu jsou John B. Watson, Burrhus F. Skinner, Edward Tolman a další.


Beehaviorismus měl však řadu kritiků, jedním z největších byla gestalt psychologie. Gestalt psychologie přišla s myšlenkou, že psychologické jev nejlépe pochopíme, když je budeme vnímat jako uspořádané, strukturované celky, nikoli když je budeme rozkládat na části.[2]

Na vznik kognitivismu měly vliv i další obory, např. psychofyzika, která se snažila vystihnout psychické děje fyzikálními zákony, psychobiologie, která se zabývá rolí fyziologických faktorů při konstituování psychických jevů, dále lingvistika, antropologie, ale i technologické obory.


Studium kognitivních procesů

Experimentální kognitivní psychologie studuje kognitivní procesy za pomoci reakčních časů, chyb a vzorců odpovědí. Kognitivní neurověda a neuropsychologie využívá funkční a strukturální zobrazovací metody (počítačová tomografie, magnetická rezonance, evokované potenciály, magnetoencefalografie, pozitronová emisní tomografie) a studium mozkových lézí. Dále se využívají také matematické modely a počítačové simulace.


Vybrané kognitivní procesy

Vnímání

Studium vnímání se zabývá integrací jednotlivých počitků do celistvých vjemů objektů okolního světa a využitím těchto vjemů při orientaci v okolí. Důležitými tématy jsou vnímání vzdálenosti a pohybu a rozpoznávání.[3]

Pozornost

Pozornost aktivuje a umožňuje selektivní zaměření na určitou oblast, které dokáže podle potřeby regulovat. Selektivní aspekt pozornosti má důležitou adaptivní funkci. Existuje řada teorií pozornosti, které můžeme dělit na modely filtru a kapacitní modely.[4]

Paměť

Základní stádia paměťového procesu tvoří ukládání, uchovávání a vybavování informací. Je možné rozlišit pracovní a dlouhodobou paměť. Případně implicitní paměť, do které řadíme procedurální paměť a priming a explicitní paměť, která zahrnuje sémantickou a epizodickou paměť. Důležitým tématem, které souvisí s pamětí, je zapomínání. Paměť je možné procvičovat.[3]

Učení

Učení je relativně trvalá změna chování, která vyplývá ze cvičení. Rozlišujeme různé druhy učení, mezi které patří např. habituace a senzibilizace, imprinting, klasické a operantní podmiňování, komplexní učení (vhled a kognitivní mapy) a sociální učení (observační učení).[3]

Tvořivost (kreativita)

Tvořivost lze široce definovat jako proces vytváření něčeho, co je jak originální, tak hodnotné. Tento proces má několik fází (preparace, inkubace, iluminace a verifikace.[2]

Myšlení

Myšlení můžeme chápat jako „jazyk mysli“. Myšlení pak můžeme dělit na propoziční (vyjadřuje výrok), imaginativní (odpovídá představám) a motorické (má vztah k představám pohybů v mysli). Studium myšlení pracuje s pojmy propozice (výrok), která je definována jako nejmenší jednotka znalostí, která může stát jako samostatné tvrzení a být smysluplně hodnocena jako pravdivá nebo nepravdivá, dále pojem (mentální reprezentace kategorie jevů) a kategorizace neboli proces přiřazování jevů do určité kategorie jevů. Kategorie je pak třída jevů sdílející určité charakteristiky, které je řadí do stejné množiny jevů. Rozlišujeme různé teorie myšlení.[3]

Odkazy

Reference

  1. Juklová, K. (2010). Základy obecné psychologie: studijní text (Vyd. 4). Hradec Králové: Gaudeamus.
  2. 2,0 2,1 Sternberg, R. J. (2009). Kognitivní psychologie (Vydání 2). Praha: Portál.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 Atkinson, R. L., Fredrickson, B. L., Loftus, G. R., Wagenaae, W. A., Hilgard, E. R., & Nolen-Hoeksema, S. (2012). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda(Vydání 3., přepracované). Praha: Portál.
  4. Vágnerová, M. (2016). Obecná psychologie: dílčí aspekty lidské psychiky a jejich orgánový základ. Praha: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum.

Literatura

Eysenck, M. W., & Keane, M. T. (2008). Kognitivní psychologie. Praha: Academia.

Sedláková, M. (2004). Vybrané kapitoly z kognitivní psychologie: mentální reprezentace a mentální modely. Praha: Grada.

Klíčová slova

kognitivní procesy, poznávací procesy, kognitivní psychologie