Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým společenským vědám: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 17 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
'''Sociální psychologie''' patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince.<ref>Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.</ref>
+
==Definice sociální psychologie==
'''
+
"Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince".<ref>Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.</ref>
==='''Definice sociální psychologie'''''===
 
Stejně jako [[psychologie osobnosti]], s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. <ref>Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.</ref>
 
  
''Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim.'' (E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008)
+
„Předmětem sociální psychologie je studium psychologických aspektů lidských sociálních interakcí.“<ref name = nakonečný>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref> 
  
Výrost a Slaměník (2008) komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí:
+
"Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim."(E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008) Výrost a Slaměník komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí<ref name = vyrost>VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.</ref>:
# '''Sociální psychologie je vědecké studium...''' = používá vědeckou metodu
+
# '''Sociální psychologie je vědecké studium'''... = používá vědeckou metodu
# '''...efektu sociálních a kognitivních procesů...''' = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
+
# ...'''efektu sociálních a kognitivních procesů.'''.. = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
# '''...na způsob, jakým jedinci vnímají jiné lidi; způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si k nim vztahy.''' = soustředí se na jedince v rámci situačním, kontextovém a interakčním
+
# ..'''.na způsob, jakým jedinci vnímají jiné lidi; způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si k nim vztahy'''. = soustředí se na jedince v rámci situačním, kontextovém a interakčním
  
===Předmět sociální psychologie===
+
==Předmět sociální psychologie==
 +
Sociální psychologie – od slova '''sociální''', jenž znamená příslušnost k určitému druhu. Historicky se to tedy vztahovalo nejen k lidem, ale i k živočichům, kteří žijí ve společenstvích. Časem se tímto odvětvím začala zabývat etologie a sociální psychologie se dále utvářela jako antropocentrická věda.<ref name = nakonečný/>
  
Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:
+
'''Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:'''
* V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika [[Hromadné chování, masové psychické jevy|'''zkoumání davu''']] (Gustav Le Bon)
+
 
Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje<ref>Výrost, J. (2008). Sociální psychologie (1.st ed.). Praha: Grada.</ref>:
+
V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika [[Hromadné chování, masové psychické jevy|zkoumání davu]] (Gustav Le Bon). Tomu učinil konec Floyd Allport 1924, když požadoval, aby se sociální psychologie stala studiem '''chování člověka v sociálních situacích v podmínkách laboratorního experimentu'''<ref name = vyrost/>. <br />
 +
 
 +
Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje<ref name = vyrost/>:
 
* V prvním stadiu byl předmětem pojem '''[[Sociální postoje|postoj]]''' (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho ''Polský rolník v Evropě a Americe'', 1918)
 
* V prvním stadiu byl předmětem pojem '''[[Sociální postoje|postoj]]''' (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho ''Polský rolník v Evropě a Americe'', 1918)
 
* Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum '''malých sociálních skupin''' ([[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy|struktura]], vůdcovství, [[Dynamika malé skupiny|skupinové procesy]]), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
 
* Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum '''malých sociálních skupin''' ([[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy|struktura]], vůdcovství, [[Dynamika malé skupiny|skupinové procesy]]), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
* Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především '''hledáním nové metodologie''' a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.
+
* Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především '''hledáním nové metodologie''' a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.<br />
  
===Vztah s ostatními disciplínami===
+
V dnešním pojetí se sociální psychologie chápe jako '''psychologické aspekty sociálních interakcí'''. Jde o '''popis''', '''třídění''' a '''vysvětlování''' těchto interakcí<ref name = nakonečný/>.<br />
Sociální psychologie vznikla jako '''typická hraniční disciplína''' - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o '''pojítko''' mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality.
 
Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:
 
*'''psychologizující'''
 
*'''sociologizující'''
 
  
Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: ''"Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."'' (Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008).
+
Hlavními oblastmi aplikace sociální psychologie jsou dle Výrosta '''zdravotnictví''', '''školství''' a '''ekonomická praxe'''<ref name = vyrost/>.
  
Mezi další disciplíny, které jsou spjaty se vývojem sociální psychologie patří:
+
==Vztah s ostatními psychologickými disciplínami a společenskými vědami ==
# [[obecná psychologie]]: základní pojmy
+
Sociální psychologie se do jisté míry překrývá se všemi ostatními základními psychologickými disciplínami.<ref name = nakonečný/> <br /><br />
# [[vývojová psychologie]]: zejména téma [[Socializace jedince|socializace]]
+
Stejně jako [[psychologie osobnosti]], s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. <ref>Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.</ref><br />
# [[kognitivní psychologie]]
 
# [[psychologie osobnosti]]: odlišná tradice i metodologie, přesto můžeme shledat výraznou konvergenci v orientaci teorie a výzkumu v rámci obou těchto disciplín <ref>Výrost, J. (2008). Sociální psychologie osobnosti (1.st ed.). Praha: Grada.</ref>
 
# [[psychologická metodologie]] a psychometrika.
 
  
== Vymezení ==
+
Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."(Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008)<ref name = vyrost/>.<br />
  
Sociální psychologie je hraniční disciplína na pomezí psychologie a sociologie. Je to pojítko mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality. Thomas a Znaniecki ohraničili výzkum a vymezení předmětu pojmem „postoj“. Dodnes v sociální psychologii dvě základní linie – '''psychologizující''' a '''sociologizující'''. Psychologizující vychází z jedince a v jeho psychice hledá principy sociálního chování. Sociální se orientuje na sociální seskupení, které považuje za neredukovatelné na pohý součet jedinců. Reprezentuje ji zejména psychologie davu, masová psychologie (LeBon), koncepce skupinové mysli (McDougall) a psychologie národů (Wundt).
+
Sociální psychologie vznikla jako '''typická hraniční disciplína''' - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o '''pojítko''' mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality<ref name = vyrost/>.
Úzce souvisí s psychologickými disciplínami, zejména s vývojovou, kognitivní, osobnosti, metodologií a psychometrikou. Vznik sociální psychologie jako samostatné disciplíny se tradičně umisťuje do roku 1908 k vydání učebnic sociální psychologie Rosse a McDougalla.  
+
Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:
 +
*'''psychologizující'''
 +
*'''sociologizující'''<br />
 +
Zatímco sociologie se zajímá o skupinu, sociální psychologie se zajímá o jedince ve skupině.<ref name = nakonečný/><br />
  
=== Zaměření ===
+
'''Vztah s kulturní antropologií''' – v sociální psychologii jde o chování jedinců v rámci sociálních skupin, ne celých skupin. <ref name = nakonečný/><br />
  
* psychologicky zaměřená sociální psychologie zkoumá vliv sociálních faktorů na psychické procesy individua
+
Úzké propojení sociální psychologie a sociologie a kulturní antropologie vychází z toho, že každá sociální interakce má '''sociální''', '''psychologické''' i '''kulturní''' aspekty.<ref name = nakonečný/>
* sociologicky zaměřená sociální psychologie se zabývá skupinovými procesy jako takovými, do nichž individuum vstupuje jako element
 
* přístup nomotetický (přírodovědný, experimentální, kvantitativní) a idiografický (případově orientovaný, humanistický, kvalitativní)
 
  
===Předmět sociální psychologie===
+
== Základní teze ==
* psychologické aspekty mezilidských interakcí (jedinec-jedinec, jedinec-skupina)
 
* strukturální vymezení předmětu sociální psychologie:
 
:* struktura osobnosti (sociální podmíněnosti osobnosti)
 
:* oblast dyadických vztahů
 
:* malé sociální skupiny
 
:* velké sociální skupiny a sociální instituce
 
* procesuální vymezení předmětu sociální psychologie:
 
:* směr kauzality vztahu: převládající vliv prostředí na člověka (determinismus), převládající vliv jedince na sociální prostředí
 
 
 
=== Základní teze ===
 
 
* Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
 
* Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
* Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci Þ vše závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu.
+
* Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci  
 +
* vše závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu.
 
* Interpretace je vždy subjektivní. Je determinována situačními faktory – distální (kultura), proximální (konkrétní působení) a časové (minulost, přítomnost, budoucnost).
 
* Interpretace je vždy subjektivní. Je determinována situačními faktory – distální (kultura), proximální (konkrétní působení) a časové (minulost, přítomnost, budoucnost).
 
* Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.
 
* Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.
 
  
 
== Determinace psychiky: ==
 
== Determinace psychiky: ==
Řádek 79: Řádek 64:
 
* '''sugesce''' – nekritické přijímání (G. LeBon)
 
* '''sugesce''' – nekritické přijímání (G. LeBon)
  
== Současná vlivná paradigmata v SP: ==
+
== Současná vlivná paradigmata v sociální psychologii ==
 
Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.<br />
 
Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.<br />
  
Řádek 105: Řádek 90:
 
=== Teorie středního dosahu ===
 
=== Teorie středního dosahu ===
 
Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
 
Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
 
 
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==
 
<references/>
 
<references/>

Aktuální verze z 7. 12. 2017, 22:08

Definice sociální psychologie

"Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince".[1]

„Předmětem sociální psychologie je studium psychologických aspektů lidských sociálních interakcí.“[2]

"Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim."(E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008) Výrost a Slaměník komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí[3]:

  1. Sociální psychologie je vědecké studium... = používá vědeckou metodu
  2. ...efektu sociálních a kognitivních procesů... = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
  3. ...na způsob, jakým jedinci vnímají jiné lidi; způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si k nim vztahy. = soustředí se na jedince v rámci situačním, kontextovém a interakčním

Předmět sociální psychologie

Sociální psychologie – od slova sociální, jenž znamená příslušnost k určitému druhu. Historicky se to tedy vztahovalo nejen k lidem, ale i k živočichům, kteří žijí ve společenstvích. Časem se tímto odvětvím začala zabývat etologie a sociální psychologie se dále utvářela jako antropocentrická věda.[2]

Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:

V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika zkoumání davu (Gustav Le Bon). Tomu učinil konec Floyd Allport 1924, když požadoval, aby se sociální psychologie stala studiem chování člověka v sociálních situacích v podmínkách laboratorního experimentu[3].

Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje[3]:

  • V prvním stadiu byl předmětem pojem postoj (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho Polský rolník v Evropě a Americe, 1918)
  • Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum malých sociálních skupin (struktura, vůdcovství, skupinové procesy), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
  • Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především hledáním nové metodologie a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.

V dnešním pojetí se sociální psychologie chápe jako psychologické aspekty sociálních interakcí. Jde o popis, třídění a vysvětlování těchto interakcí[2].

Hlavními oblastmi aplikace sociální psychologie jsou dle Výrosta zdravotnictví, školství a ekonomická praxe[3].

Vztah s ostatními psychologickými disciplínami a společenskými vědami

Sociální psychologie se do jisté míry překrývá se všemi ostatními základními psychologickými disciplínami.[2]

Stejně jako psychologie osobnosti, s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. [4]

Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."(Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008)[3].

Sociální psychologie vznikla jako typická hraniční disciplína - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o pojítko mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality[3]. Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:

  • psychologizující
  • sociologizující

Zatímco sociologie se zajímá o skupinu, sociální psychologie se zajímá o jedince ve skupině.[2]

Vztah s kulturní antropologií – v sociální psychologii jde o chování jedinců v rámci sociálních skupin, ne celých skupin. [2]

Úzké propojení sociální psychologie a sociologie a kulturní antropologie vychází z toho, že každá sociální interakce má sociální, psychologické i kulturní aspekty.[2]

Základní teze

  • Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
  • Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci
  • vše závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu.
  • Interpretace je vždy subjektivní. Je determinována situačními faktory – distální (kultura), proximální (konkrétní působení) a časové (minulost, přítomnost, budoucnost).
  • Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.

Determinace psychiky:

  • É.Durkheim: sociální fakta zahrnují a překračují jedince; základní kategorie myšlení jsou sociálními konstrukcemi; východisko pro
  • P.Berger a T.Luckman: sociální konstruktivismus – sociální reprezentace jsou především procesem konstrukce reality; jedinci tvoří sociální život a společnost (externalizace) a současně společnost (objektivace) utváří jedince (internalizace)
  • C.H.Cooley: podstata lidství je vázána na kulturu v takové míře, že společnost a jedinec neoznačují oddělitelné členy
  • J.M.Baldwin: čtyři stádia vývoje já – objektivní (jedinec, druzí lidé a předměty vyvolávají jen neosobní reakc, projektivní (dítě se promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného), subjektivní (dítě si uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému a začíná napodobovat sám sebe, jako by byl někým jiným; vědomí sebe sama se konstruuje podle obrazu, který si utváříme o chování druhých vůči sobě samému) a ejektivní (dítě si utváří o druhých lidech obraz podle sebe sama)
  • G.H.Mead: analýza sociálního původu a podstaty osobnosti a vědomí sebe – já (Me) vzniká v chování jedince, když se stává sám sobě sociálním objektem; když jednáme, hrajeme role (jednáme tak, jak si myslíme, že se očekává, že budeme jednat); realizační/exekutivní já (I) využívá při jednání znalostí Me, ale zpětně ho Me může jen těžko zachytit a poznat; zachytit a poznat se můžeme jen díky paměti, tedy díky určitému vytržení z činnosti a zafixování v paměti – v témž okamžiku se však z I stává Me; integrací I a Me je Self
  • H.Wallon: dlouhá nepřipravenost na samostatný život a pomalé tempo vývoje jsou dány biologicky; to je rozhodující pro sociální esenciálnost člověka (individuum je ve své podstatě sociální, je takové v důsledku hluboké vnitřní nutnosti, je sociální geneticky); je to nutnost, která obrací novorozence k sociálnímu světu
  • sociální vztah jako raport a jako interakce: raport – být ve vztahu je pro člověka neobejitelná charakteristika lidství, která značí neustálou konfrontaci a opírání se o skutečnosti; interakce – klade důraz na integrující úlohu bezprostředních a konkrétních sociálních kontaktů lidí

vysvětlování sociálního chování:

  • hédonismus – člověk se sdružuje, pokud mu to přináší dobro a něco příjemného
  • egoismus – společenské vztahy jako výsledek regulování touhy pomoci či „vůle k moci“ (F.Nietzsche, T.Hobbes)
  • sympatie – vztah lásky, symbiózy a afiliace
  • imitace – sociální jednání je výsledkem nápodoby (G.Tarde)
  • sugesce – nekritické přijímání (G. LeBon)

Současná vlivná paradigmata v sociální psychologii

Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.

Motivační (psychoanalytické) paradigma - potřeba uspokojení (satisfakce) ´ racionální rozhodování, např. expectancy-value theory (Edwards) či teorie sociální směny (lidé vstupují do interakcí s očekáváním zisku); důraz na ztráty a zisky, situaci, minulost, nevědomí a emoce

Neobehaviorální (behaviorální) paradigma

  • teorie nápodoby (N.E.Miller, J.Dollard): specifický druh sociálního učení
  • teorie sociálního učení (J.B.Rotter): klíčovým aspektem učení je očekávané zpevnění a jeho hodnota, druhým je těžiště kontroly vlastního chování (locus of control)
  • teorie observačního učení (A.Bandura): učení na základě pozorování či modelu, kdy klíčovou roli hraje termín zástupné zpevnění; druzí lidé mohou vystupovat jako pozitivní a negativní modely apetenčního a averzivního chování, které subjekt může napodobovat; zástupné zpevnění je předobrazem zpevnění, jehož dosáhneme napodobením instrumentálního chování, které to umožňuje; termíny imitace a identifikace


Rolové (interakcionistické) paradigma

  • dramaturgický interakcionismus (E.Gofmann): pojmy role, scénář, struktura skupiny, skupinová dynamika, dynamika utváření rolí, prezentace a sebeprezentace, tradiční pojmy symbolického interakcionismu: interakce, symbol, význam

Kognitivní (gestalt) paradigma Gestalt pozadí (Koffka, K.Lewin, B.Köhler), důraz na vědomou zkušenost, přítomnost, subjektivitu a kognitivní procesy (poznávání), • teorie sociálního učení, teorie sociální percepce, teorie sociální atribuce

Postmodernizmus Vznik postindustriální společnosti, rozvoj informačních technologií, komunikačních sítí, elektronických masmédií; odmítání determinismu; důraz na pluralitu hledisek, zaměření na porozumění a pochopení, vidění reality jako neustále se utvářející a přetvářející v interakci, význam jazyka Sociální konstruktivismus, cílem není ověřování hypotéz, ale jejich objevování (konstruování). K.Gergen: jakými prostředky a jak si člověk vytváří oblast světa a sebe samého; vztahy člověka k přírodě a ke společnosti jsou vytvářené tím, jak jsou ztělesněné v řeči (řeč je prostředkem i prostředím existence a vytváření sociální reality člověka).

  • situacionizmus (D.Magnuson)
  • kontextualizmus (W.McGuire)


Teorie středního dosahu

Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.

Odkazy

  1. Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
  4. Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.