Předmět sociální psychologie a její vztahy k ostatním psychologickým společenským vědám: Porovnání verzí

 
(Není zobrazeno 9 mezilehlých verzí od stejného uživatele.)
Řádek 1: Řádek 1:
 
==Definice sociální psychologie==
 
==Definice sociální psychologie==
Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince.<ref>Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.</ref>
+
"Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince".<ref>Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.</ref>
  
 
„Předmětem sociální psychologie je studium psychologických aspektů lidských sociálních interakcí.“<ref name = nakonečný>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>   
 
„Předmětem sociální psychologie je studium psychologických aspektů lidských sociálních interakcí.“<ref name = nakonečný>NAKONEČNÝ, Milan. <i>Sociální psychologie</i>. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.</ref>   
  
Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim.(E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008) Výrost a Slaměník komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí<ref name = výrost>VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.</ref>:
+
"Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim."(E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008) Výrost a Slaměník komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí<ref name = vyrost>VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. <i>Sociální psychologie</i>. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.</ref>:
 
# '''Sociální psychologie je vědecké studium'''... = používá vědeckou metodu
 
# '''Sociální psychologie je vědecké studium'''... = používá vědeckou metodu
 
# ...'''efektu sociálních a kognitivních procesů.'''.. = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
 
# ...'''efektu sociálních a kognitivních procesů.'''.. = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
Řádek 14: Řádek 14:
 
'''Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:'''
 
'''Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:'''
  
V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika [[Hromadné chování, masové psychické jevy|zkoumání davu]] (Gustav Le Bon)<br />
+
V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika [[Hromadné chování, masové psychické jevy|zkoumání davu]] (Gustav Le Bon). Tomu učinil konec Floyd Allport 1924, když požadoval, aby se sociální psychologie stala studiem '''chování člověka v sociálních situacích v podmínkách laboratorního experimentu'''<ref name = vyrost/>. <br />
  
Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje<ref name = výrost/>:
+
Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje<ref name = vyrost/>:
 
* V prvním stadiu byl předmětem pojem '''[[Sociální postoje|postoj]]''' (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho ''Polský rolník v Evropě a Americe'', 1918)
 
* V prvním stadiu byl předmětem pojem '''[[Sociální postoje|postoj]]''' (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho ''Polský rolník v Evropě a Americe'', 1918)
 
* Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum '''malých sociálních skupin''' ([[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy|struktura]], vůdcovství, [[Dynamika malé skupiny|skupinové procesy]]), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
 
* Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum '''malých sociálních skupin''' ([[Struktura malé skupiny - vztahy, role, statusy, normy|struktura]], vůdcovství, [[Dynamika malé skupiny|skupinové procesy]]), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
 
* Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především '''hledáním nové metodologie''' a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.<br />
 
* Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především '''hledáním nové metodologie''' a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.<br />
  
V dnešním pojetí se sociální psychologie chápe jako '''psychologické aspekty sociálních interakcí'''. Jde o '''popis''', '''třídění''' a '''vysvětlování''' těchto interakcí.<ref name = nakonečný/>
+
V dnešním pojetí se sociální psychologie chápe jako '''psychologické aspekty sociálních interakcí'''. Jde o '''popis''', '''třídění''' a '''vysvětlování''' těchto interakcí<ref name = nakonečný/>.<br />
  
==Vztah s ostatními disciplínami==
+
Hlavními oblastmi aplikace sociální psychologie jsou dle Výrosta '''zdravotnictví''', '''školství''' a '''ekonomická praxe'''<ref name = vyrost/>.
 +
 
 +
==Vztah s ostatními psychologickými disciplínami a společenskými vědami ==
 
Sociální psychologie se do jisté míry překrývá se všemi ostatními základními psychologickými disciplínami.<ref name = nakonečný/> <br /><br />
 
Sociální psychologie se do jisté míry překrývá se všemi ostatními základními psychologickými disciplínami.<ref name = nakonečný/> <br /><br />
 
Stejně jako [[psychologie osobnosti]], s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. <ref>Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.</ref><br />
 
Stejně jako [[psychologie osobnosti]], s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. <ref>Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.</ref><br />
  
Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."(Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008)<ref name = výrost/>.<br />
+
Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."(Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008)<ref name = vyrost/>.<br />
  
Sociální psychologie vznikla jako '''typická hraniční disciplína''' - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o '''pojítko''' mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality<ref name = výrost/>.
+
Sociální psychologie vznikla jako '''typická hraniční disciplína''' - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o '''pojítko''' mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality<ref name = vyrost/>.
 
Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:  
 
Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:  
 
*'''psychologizující'''
 
*'''psychologizující'''
 
*'''sociologizující'''<br />
 
*'''sociologizující'''<br />
 
Zatímco sociologie se zajímá o skupinu, sociální psychologie se zajímá o jedince ve skupině.<ref name = nakonečný/><br />
 
Zatímco sociologie se zajímá o skupinu, sociální psychologie se zajímá o jedince ve skupině.<ref name = nakonečný/><br />
 
  
 
'''Vztah s kulturní antropologií''' – v sociální psychologii jde o chování jedinců v rámci sociálních skupin, ne celých skupin. <ref name = nakonečný/><br />
 
'''Vztah s kulturní antropologií''' – v sociální psychologii jde o chování jedinců v rámci sociálních skupin, ne celých skupin. <ref name = nakonečný/><br />
  
Úzké propojení sociální psychologie a sociologie a kulturní antropologie vychází z toho, že každá sociální interakce má sociální, psychologické i kulturní aspekty.<ref name = nakonečný/>
+
Úzké propojení sociální psychologie a sociologie a kulturní antropologie vychází z toho, že každá sociální interakce má '''sociální''', '''psychologické''' i '''kulturní''' aspekty.<ref name = nakonečný/>
  
=== Základní teze ===
+
== Základní teze ==
 
* Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
 
* Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
 
* Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci  
 
* Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci  
Řádek 63: Řádek 64:
 
* '''sugesce''' – nekritické přijímání (G. LeBon)
 
* '''sugesce''' – nekritické přijímání (G. LeBon)
  
== Současná vlivná paradigmata v SP: ==
+
== Současná vlivná paradigmata v sociální psychologii ==
 
Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.<br />
 
Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.<br />
  
Řádek 89: Řádek 90:
 
=== Teorie středního dosahu ===
 
=== Teorie středního dosahu ===
 
Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
 
Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.
 
 
  
 
==Odkazy==
 
==Odkazy==
 
<references/>
 
<references/>

Aktuální verze z 7. 12. 2017, 22:08

Definice sociální psychologie

"Sociální psychologie patří mezi hlavní psychologické obory. Zabývá se vlivem společenských činitelů na psychiku jedince".[1]

„Předmětem sociální psychologie je studium psychologických aspektů lidských sociálních interakcí.“[2]

"Sociální psychologie je vědecké studium efektu sociálních a kognitivních procesů na způsob, jakým jedince vnímají jiné lidi, způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si vztahy k nim."(E.R.Smith, D.M.Mackie, 2000 podle Výrost a Slaměník, 2008) Výrost a Slaměník komentují tuto definici podle jejích jednotlivých částí[3]:

  1. Sociální psychologie je vědecké studium... = používá vědeckou metodu
  2. ...efektu sociálních a kognitivních procesů... = sociální procesy představují působení lidí kolem nás, sociálních skupin, sociálních institucí a kultury na naše myšlení, kognitivní procesy představují souhrnné působení našeho vlastního vnímání, představ, vzpomínek, myšlenek, prožívání a motivace na náš vztah ke světu kolem nás a naše konání
  3. ...na způsob, jakým jedinci vnímají jiné lidi; způsob, jakým je ovlivňují a vytvářejí si k nim vztahy. = soustředí se na jedince v rámci situačním, kontextovém a interakčním

Předmět sociální psychologie

Sociální psychologie – od slova sociální, jenž znamená příslušnost k určitému druhu. Historicky se to tedy vztahovalo nejen k lidem, ale i k živočichům, kteří žijí ve společenstvích. Časem se tímto odvětvím začala zabývat etologie a sociální psychologie se dále utvářela jako antropocentrická věda.[2]

Předmět sociální psychologie se postupně vyvíjel:

V období stavění základů sociální psychologie byla předmětem problematika zkoumání davu (Gustav Le Bon). Tomu učinil konec Floyd Allport 1924, když požadoval, aby se sociální psychologie stala studiem chování člověka v sociálních situacích v podmínkách laboratorního experimentu[3].

Po tradičně uváděném vzniku se popisují tři stadia vývoje[3]:

  • V prvním stadiu byl předmětem pojem postoj (pětidílná publikace Thomase a Znanieckeho Polský rolník v Evropě a Americe, 1918)
  • Ve druhém stadiu je zájem rozšířen zejména o výzkum malých sociálních skupin (struktura, vůdcovství, skupinové procesy), dále sociální percepce a komunikace, agrese, atraktivita, láska, dyadické vztahy, přátelství atd.
  • Ve třetím stadiu se vývoj vyznačuje především hledáním nové metodologie a snahou přivést sociální psychologii více k řešení každodenních sociálních problémů člověka.

V dnešním pojetí se sociální psychologie chápe jako psychologické aspekty sociálních interakcí. Jde o popis, třídění a vysvětlování těchto interakcí[2].

Hlavními oblastmi aplikace sociální psychologie jsou dle Výrosta zdravotnictví, školství a ekonomická praxe[3].

Vztah s ostatními psychologickými disciplínami a společenskými vědami

Sociální psychologie se do jisté míry překrývá se všemi ostatními základními psychologickými disciplínami.[2]

Stejně jako psychologie osobnosti, s níž se překrývá, se zajímá o to, jak lidé vnímají a interpretují společnost a jak skutečná nebo domnělá přítomnost druhých lidí ovlivňuje jejich postoje, emoce a chování. Zabývá se také chováním skupin a společenskými vztahy mezi jednotlivci a skupinami. [4]

Philip Zimbardo k vývoji postavení sociální psychologie: "Byla v psychologické statusové hierarchii dlouho v podřízeném postavení, až v posledních dvou třech desetiletích se sociální psychologie zařadila mezi základní psychologické disciplíny."(Zimbardo, 1992 podle Výrost a Slaměník, 2008)[3].

Sociální psychologie vznikla jako typická hraniční disciplína - na pomezí psychologie a sociologie. Jedná se o pojítko mezi strukturou osobnosti a strukturou sociální reality[3]. Dosud lze zaznamenat přítomnost dvou linií:

  • psychologizující
  • sociologizující

Zatímco sociologie se zajímá o skupinu, sociální psychologie se zajímá o jedince ve skupině.[2]

Vztah s kulturní antropologií – v sociální psychologii jde o chování jedinců v rámci sociálních skupin, ne celých skupin. [2]

Úzké propojení sociální psychologie a sociologie a kulturní antropologie vychází z toho, že každá sociální interakce má sociální, psychologické i kulturní aspekty.[2]

Základní teze

  • Interpretujeme a hodnotíme sociální dění.
  • Interpretace a hodnocení se vždy odehrávají v koherentním vztahovém rámci
  • vše závisí na perspektivě pozorovatele a sociálním kontextu.
  • Interpretace je vždy subjektivní. Je determinována situačními faktory – distální (kultura), proximální (konkrétní působení) a časové (minulost, přítomnost, budoucnost).
  • Interpretace a hodnocení subjektu se v čase a vlivem okolností mění.

Determinace psychiky:

  • É.Durkheim: sociální fakta zahrnují a překračují jedince; základní kategorie myšlení jsou sociálními konstrukcemi; východisko pro
  • P.Berger a T.Luckman: sociální konstruktivismus – sociální reprezentace jsou především procesem konstrukce reality; jedinci tvoří sociální život a společnost (externalizace) a současně společnost (objektivace) utváří jedince (internalizace)
  • C.H.Cooley: podstata lidství je vázána na kulturu v takové míře, že společnost a jedinec neoznačují oddělitelné členy
  • J.M.Baldwin: čtyři stádia vývoje já – objektivní (jedinec, druzí lidé a předměty vyvolávají jen neosobní reakc, projektivní (dítě se promítá do reakcí druhých osob, které mu umožňují redukovat nejistotu nepředvídatelného), subjektivní (dítě si uvědomuje reakce ostatních vůči sobě samému a začíná napodobovat sám sebe, jako by byl někým jiným; vědomí sebe sama se konstruuje podle obrazu, který si utváříme o chování druhých vůči sobě samému) a ejektivní (dítě si utváří o druhých lidech obraz podle sebe sama)
  • G.H.Mead: analýza sociálního původu a podstaty osobnosti a vědomí sebe – já (Me) vzniká v chování jedince, když se stává sám sobě sociálním objektem; když jednáme, hrajeme role (jednáme tak, jak si myslíme, že se očekává, že budeme jednat); realizační/exekutivní já (I) využívá při jednání znalostí Me, ale zpětně ho Me může jen těžko zachytit a poznat; zachytit a poznat se můžeme jen díky paměti, tedy díky určitému vytržení z činnosti a zafixování v paměti – v témž okamžiku se však z I stává Me; integrací I a Me je Self
  • H.Wallon: dlouhá nepřipravenost na samostatný život a pomalé tempo vývoje jsou dány biologicky; to je rozhodující pro sociální esenciálnost člověka (individuum je ve své podstatě sociální, je takové v důsledku hluboké vnitřní nutnosti, je sociální geneticky); je to nutnost, která obrací novorozence k sociálnímu světu
  • sociální vztah jako raport a jako interakce: raport – být ve vztahu je pro člověka neobejitelná charakteristika lidství, která značí neustálou konfrontaci a opírání se o skutečnosti; interakce – klade důraz na integrující úlohu bezprostředních a konkrétních sociálních kontaktů lidí

vysvětlování sociálního chování:

  • hédonismus – člověk se sdružuje, pokud mu to přináší dobro a něco příjemného
  • egoismus – společenské vztahy jako výsledek regulování touhy pomoci či „vůle k moci“ (F.Nietzsche, T.Hobbes)
  • sympatie – vztah lásky, symbiózy a afiliace
  • imitace – sociální jednání je výsledkem nápodoby (G.Tarde)
  • sugesce – nekritické přijímání (G. LeBon)

Současná vlivná paradigmata v sociální psychologii

Pojem paradigma (T.S.Kuhn): obecný soubor pravidel, kategoriální aparát, obsažný model. Paradigma informuje o způsobu popisu, vysvětlování (v našem případě) sociálního života.

Motivační (psychoanalytické) paradigma - potřeba uspokojení (satisfakce) ´ racionální rozhodování, např. expectancy-value theory (Edwards) či teorie sociální směny (lidé vstupují do interakcí s očekáváním zisku); důraz na ztráty a zisky, situaci, minulost, nevědomí a emoce

Neobehaviorální (behaviorální) paradigma

  • teorie nápodoby (N.E.Miller, J.Dollard): specifický druh sociálního učení
  • teorie sociálního učení (J.B.Rotter): klíčovým aspektem učení je očekávané zpevnění a jeho hodnota, druhým je těžiště kontroly vlastního chování (locus of control)
  • teorie observačního učení (A.Bandura): učení na základě pozorování či modelu, kdy klíčovou roli hraje termín zástupné zpevnění; druzí lidé mohou vystupovat jako pozitivní a negativní modely apetenčního a averzivního chování, které subjekt může napodobovat; zástupné zpevnění je předobrazem zpevnění, jehož dosáhneme napodobením instrumentálního chování, které to umožňuje; termíny imitace a identifikace


Rolové (interakcionistické) paradigma

  • dramaturgický interakcionismus (E.Gofmann): pojmy role, scénář, struktura skupiny, skupinová dynamika, dynamika utváření rolí, prezentace a sebeprezentace, tradiční pojmy symbolického interakcionismu: interakce, symbol, význam

Kognitivní (gestalt) paradigma Gestalt pozadí (Koffka, K.Lewin, B.Köhler), důraz na vědomou zkušenost, přítomnost, subjektivitu a kognitivní procesy (poznávání), • teorie sociálního učení, teorie sociální percepce, teorie sociální atribuce

Postmodernizmus Vznik postindustriální společnosti, rozvoj informačních technologií, komunikačních sítí, elektronických masmédií; odmítání determinismu; důraz na pluralitu hledisek, zaměření na porozumění a pochopení, vidění reality jako neustále se utvářející a přetvářející v interakci, význam jazyka Sociální konstruktivismus, cílem není ověřování hypotéz, ale jejich objevování (konstruování). K.Gergen: jakými prostředky a jak si člověk vytváří oblast světa a sebe samého; vztahy člověka k přírodě a ke společnosti jsou vytvářené tím, jak jsou ztělesněné v řeči (řeč je prostředkem i prostředím existence a vytváření sociální reality člověka).

  • situacionizmus (D.Magnuson)
  • kontextualizmus (W.McGuire)


Teorie středního dosahu

Neschopnost velkých teorií vysvětlit konkrétní problémy; vznikají specifické modely konkrétní konstelace situace (osobnost ´ okolnosti ´ druzí); zvolen eklektický přístup (vše o něčem), např. teorie nepomáhajícího davu, teorie psychologického přesvědčování aj.

Odkazy

  1. Hartl, P. (2010). Velký psychologický slovník (4. ed.). Praha: Portál.
  2. 2,0 2,1 2,2 2,3 2,4 2,5 2,6 NAKONEČNÝ, Milan. Sociální psychologie. Vyd. 2., rozš. a přeprac. Praha: Academia, 2009.
  3. 3,0 3,1 3,2 3,3 3,4 3,5 VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008.
  4. Rita, L. A. (2009). Psychologie Atkinsonové a Hilgarda (15. ed.). Praha: Portál.