Aspekty nových médií, jak je zkoumá informační věda a knihovnictví

Média jsou již prakticky nedílnou součástí našich životů. Tento článek pojednává o aspektech nových médií, jak je zkoumá informační věda a knihovnictví. Nejprve bude vysvětleno, co to vůbec jsou "nová média" a jaký je rozdíl mezi novými a starými. V další části se bude hovořit o informační vědě a knihovnictví s ohledem na to, jak se o nová média zajímají a jak je využívají.

Co jsou to nová média?

Už sám o sobě pojem "nová média" je ve své podstatě zavádějící - a to z toho důvodu, že první digitální počítače byly vyvíjeny už na počátku 20. století, počítačové sítě a počítačové hry pak od 60. let 20. století. To znamená, že o "nové" úplně nejsou. Nová média jsou proto takto označována díky své proměnlivosti oproti starším formám - zdroj komunikačních a technologických inovací.

Nová média - přestože je to termín hojně používaný na bázi textu., není nijak jednoduché definovat. Web Techopedia poukazuje, že termín "nová média" se používá pro veškeré druhy elektronických komunikací, které jsou jen možné v oblasti výpočetní techniky (volný překlad).

Pojem lze také chápat jako 1. vyvíjející se formu médií, především elektronického charakteru, která má experimentální ráz; dále jako internet a další postindustriální formy telekomunikace - interaktivní formu komunikace, užívající internet – podcasty, RSS feedy, sociální sítě, blogy, wiki servery, atd.

Stará a nová média

Patrně nejjednodušší způsob, jak definovat médium jako takové, jsou způsoby uvádějící zda-li jde o technologické médium, či médium založené na bázi textu:

• technocentrické definice - popisují média jako technologické artefakty, které umožňují komunikovat
• textocentrické definice - chápou média jako texty, které přenášejí konkrétní sdělení

Redaktor Literárních novin a odborník na nová média Palo Fabuš o rozdílu mezi novými a starými médii říká: "Protože se média vzájemně ovlivňují, není hranice mezi starými a novými jasná. Odlišit stará a nová média jenom na základě přítomnosti či nepřítomnosti digitální technologie nelze. Můžeme však ukázat na atributy nových médií, které ve starých nebyly, a identifikovat v nových médiích "to staré."

Platí, že v kontrastu s novými médii jsou staré prakticky "nevázané" na digitální interaktivní prostředí. Tudíž se jedná o noviny, magazíny, televizi, knihy a další - kdežto nová média zahrnují weby, videa, streamy, e-maily, sociální sítě, on-line komunikační kanály, diskuzní a jiné fóra, blogy, webové reklamy, e-learning a elektronické kurzy a spoustu dalších.

Nová média a informační věda

Předmětem informační vědy je informace ve všech svých podobách - také se ale zabývá samotným sdělováním informace, takže svým způsobem zkoumá i komunikaci. Hlavní potřebou společnosti, na niž odpovídá informační věda, je zprostředkování zaznamenaných znalostí, potenciálních informací či dokumentů. Uplatnění v informační vědě nachází lidé z celé řady oborů, humanitních, ale často i přírodovědných.

Pohledy na ni lze shrnout do několika pozic:

• předmětem zájmu informační vědy zkoumání fenoménu informace
• informační věda jako pomocníka při vykonávání informační práce, např. při katalogizaci či při navrhování informačních systémů
• informační věda součástí vědy o počítačích
• informační věda jako obor pomáhající profesi v oblasti praktické informační práce

Oblast informační vědy je tudíž široká a interdisciplinární. Její rozměry jsou technologické, ekonomické, psychosociální, vzdělávací, politické, kulturní i filozofické. Knihovny, přestože ne stejným způsobem, sdílejí tyto dimenze - knihovníci a odborníci v oblasti informačních věd zkoumají společné hodnoty týkající se zpřístupnění a využití informací a uspokojování informačních potřeb jednotlivců.

Zejména se jedná potřebu pochopit, jak rozlišovat potřeby informací, jak porozumět chování jednotlivců při hledání informací a jak lze nejlépe navrhnout a využít informační systémy, včetně internetu a dalších médií, aby uspokojily potřeby. Knihovníci jsou do značné míry závislí na informačních vědcích. Informační věda je důležitým partnerem knihoven a odborníků v oblasti informačních a komunikačních technologií a velká část výzkumu a znalostí získaných v oblasti informačních technologií může zlepšit příspěvky knihoven a odborníků z oblasti informačních technologií pro své uživatele.

Informační věda a média

Kanadský spisovatel, filozof a mediální teoretik McLuhan o médiích tvrdil, že jsou poselstvím. Z toho lze usuzovat, že médium nemusí být jen kanál - je to prakticky jakýkoliv přenos informace, nejenom technický komunikační prostředek. Teoreticky je médium i samotnou informací. Je naší extenzí, mění naše postoje, názory, přenáší nám určitá sdělení, které potřebujeme, stejně jako přináší nové formy vědomí. Nová média a kyberprostor vytvořily nové komunikační prostředí, v němž se mění i naše modely komunikace.

Nová média a knihovnictví

Česká republika má nejhustší síť veřejných knihoven na světě. Ročně ji navštíví téměř 24 milionů čtenářů. Mít v obci knihovnu je tradice, která je spojena se vznikem samostatného Československa v roce 1918. Zákon z roku 1919 o veřejných knihovnách obecních tehdy uváděl, že každá obec je povinna zřídit a provozovat knihovnu s cílem prohlubování vzdělanosti obyvatelstva.

Od roku 2001 (Zákon o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb) přestalo být provozování knihovny pro obce povinností, což vyvolalo obavy, zda-li nedojde k hromadnému rušení veřejných knihoven. Počet knihoven od té doby poklesl a mírně se snižuje i nadále, ale jedná se spíše o jev, který souvisí se slučováním obcí, proměnou knihoven na pobočky apod.

Informační instituce, zvlášť pak knihovny, musí jít s dobou. Do činnosti knihoven již desítky let zasahuje využívání výpočetní techniky, vznik a rozšíření internetu, digitalizace knihovních fondů, vznik sociálních sítí, nových médií a dalších informačních technologií. Pro každého z nás se zásadním způsobem mění způsob vyhledávání a získávání informací a to samozřejmě proměňuje i knihovny a jejich úlohu ve společnosti.

Knihovny v digitální době

Informační technologie představují pro knihovny nové výzvy v oblasti přístupu k informacím, autorských práv i dostupnosti informačních zdrojů pro vzdělávání i volný čas. Veřejné knihovny už řadu let sledují trend proměny od pouhé půjčovny tištěných knih a časopisů k instituci, která se mnohem intenzivněji věnuje aktivní práci s literaturou a proměňuje se na kulturní, vzdělávací a komunitní centrum obce. Knihovny usilují o to, aby i v digitálním věku byly chápany jako volně dostupný, důvěryhodný zdroj informací a současně jako příjemné a bezpečné místo pro učení, kreativitu a inovace ve své obci.

Nejnovější trendy by totiž značně mohly ohrozit existenci knihoven. Například podle průzkumu z roku 2018 knihovny v Jihomoravském kraji zaznamenaly jen 5,4 milionů výpůjček - což je nejméně za posledních 10 let. Knihovníci to přisuzují obecně rychlé době, množství kulturních možností a nabídce e-knih. Dalším důvodem může být třeba nedostatečný výběr knih.

Knihovny a média

Média jsou novým celosvětovým trendem, se kterým knihovny musí držet krok. Správná knihovna by se měla utvářet podle potřeb obyvatelstva, být místem, které lidi i v dnešní době vidí jako nikdy nekončící gejzír informací a informačních zdrojů. Dříve byl velkým trendem internet - knihovny proto zavedly přístup k internetu. Dnes žijeme ve informační společnosti, v digitální době - a knihovny se podle toho mají dál utvářet.

Moderní knihovna je obývákem města - poskytuje kulturní prostředí pro celodenní četbu, je místem setkávání se, kořenem informační společnosti jako takové. Kromě přístupu k dokumentům, informacím a literatuře, odborného poradenství, možnosti pořizování kopií, rešerší, připojení k internetu a digitalizace knihovny aktivně pořádají i různé vzdělávací programy pro veřejnost i pro odborníky, akce pro děti, veřejná čtení a další kulturní události. Což samozřejmě stále není alfou a omegou všeho.

Digitální knihovny

Knihovny se podílejí na projektech digitálních knihoven jako je Národní eKnihovna. Projekt je spolufinancován z Evropských strukturálních a investičních fondů a jeho záměrem je vytvořit nový podpůrný informační systém, který posune Národní knihovnu ČR do 21. století, a to především efektivním řízením vztahů s uživateli, nabídkou moderních služeb poskytovaných široké odborné i laické veřejnosti, ale i aktuálních technologických platforem a nasazováním nových ICT technologií, především pak mobilních zařízení, čteček čárového kódu nebo RFID čteček, bezkontaktních čipových karet atp.

Národní knihovna dále provozuje i Kramerius verze 3 a 5. Najdete tam více než 8 milionů naskenovaných stran plných textů periodik a monografií. Vedle dokumentů v češtině obsahuje Kramerius také řadu dokumentů v německém a ruském jazyce. V neposlední řadě spravuje digitální knihovnu Manuscriptorium, kde vytváří virtuální badatelské prostředí, které poskytuje přístup k existujícím digitálním dokumentům v oblasti historických fondů (rukopisy, prvotisky, raně novověké tisky, mapy a ostatní druhy dokumentů), nebo Webarchiv, zaměřující se na archivaci národního webu jako na součást českého kulturního dědictví.

Sociální sítě

Drtivá většina knihoven v dnešní době těží ze sociálních sítí - primárně z toho důvodu, aby byly čtenářům víc "na blízku". Jednotlivé knihovny můžeme nalézt na sociálních sítích jako je Facebook, Instagram nebo Twitter, kam přidávají fotky nových kousků ve fondu, informují o novinkách a o tom, co se zrovna děje, přidávají pozvánky na akce, atd. Prakticky nová média fungují jako určitá propagační činnost.

Nejen že jde rezervovat knihy v knihovních katalozích jako je Clavius nebo Carmen, ale i přes e-mail. Komunikace mezi čtenářem a knihovníkem je díky tomu osobnější a efektivnější. Na stránkách knihoven lze diskutovat na diskuzních fórech. Jeden z příkladů, jak informační instituce "jdou s dobou", je i web s názvem Ptejte se knihovny, což je virtuální referenční služba, do níž je zapojeno více než 90 českých knihoven. Princip je samozřejmě jednoduchý - vy se ptáte, knihovníci odpovídají.

E-learning a elektronické informační zdroje

Národní knihovna pak zastřešuje e-learningové kurzy katalogizace, které jsou přístupné veřejnosti - a používají je i jako vstupní test, pokud chcete nastoupit k NK ČR jako katalogizátor. Knihovny navíc využívají nespočet elektronických informačních zdrojů - tudíž mají přístup k e-časopisům, e-knihám, databázím, katalogům nebo bibliografiím. Elektronické informační zdroje v dnešní době nahrazují ty v tištěné podobě, jelikož je lze mnohem snadněji a levněji množit a šířit a celková distribuce informací se tím zrychluje. Dělí se na placené (licencované) a volně dostupné. Informace z volně dostupných informačních zdrojů jsou v prostředí internetu dostupné bezplatně, nejsou však vždy tvořené profesionály, proto je důležitě je ověřovat i ve zdrojích profesionálních. Informace z licencovaných EIZ jsou placené, často velmi drahé, jsou však tvořeny profesionály, ověřené a aktualizované.

Odkazy

Související články

Informační věda

Informační věda a knihovnictví

Média

Nová média a instituce

Klíčová slova

informační věda, knihovnictví, nová média, média, komunikace