Egyptské pohřby v římské době

Pohřby z římské doby kombinují tradiční egyptské pojetí pohřbívání s prvky řeckých a římských tradic. Dochovalo se mnoho vyobrazení a nápisů z náhorbních stél, většinou ale chybí kontext, a o celkové podobě hrobek máme tedy velmi málo informací. K pohřbům byly také často využívány starší stavby, nebo se pohřbívalo do hlubokých šachet ve skalách či útesech. Tyto hrobky měly zřejmě i nadzemní části, které se však nedochovaly. Mnoho pohřbů lze také velice špatně datovat, neboť kupříkladu ani jeden pohřeb z egyptské Západní pouště z tohoto období neobsahuje královské jméno, podle kterého by mohl být zařazen do období vlády konkrétního panovníka.

Mumifikace

Mumifikace se nadále praktikovala, nicméně mizí zvyk mumifikovat vnitřnosti a ukládat je do k tomu speciálně určených nádob, tzv.kanop. Mumifikovaná těla byla často obalena štukem nebo malbou, k čemuž je někdy přidávána i zlatá kartonáž, zakrývající buď celý trup, nebo jednotlivé části těla (většinou jde o hlavu, trup nebo chodidla). Takto upravené tělo bylo uloženo do několika do sebe vložených rakví s víky v podobě mumie, a následně pak, podle dávné egyptské tradice, do sarkofágu.

Fajjúmské portréry

Nejznámějším fenoménem římských pohřbů v Egyptě jsou však portréty. Dochované exempláře pocházejí především ze středního Egypta a celkově se díky suchému klimatu Egypta dochovalo více než tisíc těchto portrétů. Portrétovaní lidé jsou zobrazení v ideálním věku, tyto portréty byly zřejmě vyráběny ještě v době života jednotlivých osob, a možná že původně se nevyskytovaly v hrobovém kontextu, ale byly věšeny na zdi domů, kde mohly být uchovávány ještě nějakou dobu po smrti dotyčné osoby, neboť panoval zvyk nepohřbívat mrtvé hned. Tento zvyk se udržel i po nástupu křesťanství, až do doby, kdy v roce 392 císař Theodosius zakázal veškeré ,,pohanské“ praktiky, tudíž například obyvatelé Fajjúmu, kde se tento zvyk udržoval i v této době, byli přinuceni narychlo pohřbít své mrtvé do masových hrobů. Takové hroby můžeme najít např. v Hawáře, odkud byly následně v 19.století zloději mumiové portréty vyřezány. Mumie bývají zabaleny do obalů s kosočtverečnými vzory, připomínající kazetový strop. Hlava byla nechána volná a následně na ni byl položen portrét, který byl v některých případech ještě obložen zlatými lístky nebo girlandami. Jedná se vlastně o portrétní hlavy mumifikovaných osob z omítky nebo kartonáže, nebo o portréty malované na plátně, v případě zřejmě nejznámějších fajjúmských portrétů je pak materiálem dřevo. Už na vytváření samotných portrétů se nepochybně podepsal římský vliv. Zřejmě se jedná o vliv řeckého naturalismu v umění a také o jistou formu přejímání zvyku římské nobility uchovávat posmrtné masky předků, a také vliv římského potrtétního umění. Zatímco v Egyptě byli zemřelí zobrazovaní v tradičním ,,ideálním“ pojetí, včetně ,,archaického“ oděvu, zde se jedná o skutečné portréty skutečných lidí, nikoli o zobrazení jakýchsi ,,božských“ nebo ,,transformovaných bytostí“ , o čemž se můžeme přesvědčit například ve vzájemné podobě portrétovaných osob v rámci rodinných hrobek. Mnohé z nich lze také datovat podle stylu účesu, oděvu nebo šperků . Je zde jasně patrný vliv římské módy, obyvatelé, kteří udržovali administrativní nebo osobní kontakty s římskými autoritami, také přejímali římské kulturní a módní impulzy. Nejstarší dochované portréty jsou datovány do vlády císaře Tiberia a všechny jsou malovány na plátně, nicméně první portréty, na kterých lze jasně rozeznat vliv římské módy (především v účesech) patří do období císaře Claudia. Přestože na všech portrétech je patrný římský vliv, setkáváme se s různými lokálními variantami a vlivy místních tradic.

Významná pohřebiště z římské doby

Er-Rubayat S touto lokalitou, nacházející se v severovýchodním Fajjúmu jsou spojeny hlavně portréty malované temperou na tenkých plátech dubového dřeva, které se muselo do Egypta dovážet. Jsou mezi nimi i některé exempláře, které byly vytvořeny technikou enkaustiky, tedy medotou metodou, kdy dochází ke smíchání barevného pigmentu a s voskem. Existuje ovšem hypotéza, že tyto portréty mohou pocházet odjinud (zřejmě z Hawáry). Některé portréty pocházejí už z 1.stol. n.l. , nicméně většina zde nalezených artefaktů byla datována do 3. nebo 4.století n.l.

Hawára Jedná se o pohřebiště, objevené W.M.F. Petriem na konci 19.století. Z celkového počtu nalezených mumií se portréty nacházely pouze na 1-2 procentech a mnoho z portrétů bylo od mumií, kterým původně patřily, oddělených. Některé z nálezů se dnes nacházejí v Egyptském muzeu v Káhiře. Portréty pocházejí hlavně z pozdního prvního století našeho letopočtu a jde o techniku enkaustiky na velmi tenkém lipovém dřevě, opět importovaném. Portréty z Hawáry jsou mnohem kvalitnější než výše zmiňované portréty z er-Rubayatu. To může souviset s tím, že tato oblast zřejmě sloužila jako pohřebiště pro místní elitu z města Ptolemais Euergetis (Arsinoé), vzdáleného odsud asi 12km, stejně jako mnohem starší egyptská tradice tohoto místa, spojená s ,,Labyrintem“ Amenemheta III. – podle zmínek v papyrech bylo v římské době toto pohřebiště považováno za velmi prestižní. Na hawárském pohřebišti byly také nalezeny pozlacené masky. Tyto mumiové masky vycházejí z egyptských tradic mnohem více, než malované portréty, nicméně i zde se objevuje vliv římského portrétu. Tyto masky se víceméně neobjevují po 2.sto.n.l. Někdy jsou popsané jménem majitele, někdy i jeho tituly či funkcemi – z takového nápisu tak známe jediného římského občana mezi egyptskými mumiemu, Tita Flavia Demetria. Už vzhledem k materiálu je jasné, že tyto masky byly vyhrazeny pro společenskou elitu.

Meir Jedná se o lokalitu na západním břehu Nilu, pod dnešní vesnicí el-Qusiya, kde fungovalo pohřebiště už od časů egyptské Staré říše, přičemž některé části mérského pohřebiště byly využívány i v době římské. Při vykopávkách mezi lety 1884 – 1914 zde bylo objeveno mnoho mumií právě z této doby. Většina z nich byla zabalena ve vrstvách lněných obinadel a hlavy měly překryté maskami z kartonáže, vyráběných za pomocí dřevěných či kamenných forem. U těl byly také často nalézány figurky božstev, popsané buď hieroglyfy,démotštinou nebo řečtinou a zvlášť zabalené do pláten. Další mumie byly nalezeny při odkrývání pohřebiště ze Střední říše v jedné ze šachet. Šlo o sedm těl, z nichž u některých byly i identifikační nápisy v egyptštině nebo démotštině. Pokud jde o jména, jedná se většinou o pořečtělé tvary jmen egyptských. Těla byla opět zabalena do pláten, přičemž u některých se objevuje zvláštní aplikace na nohou, jakási zdobené kartonážové ,,stély“ , dosahující až do metrové výšky, s různými náboženskými motivy. Tyto mumie mají dva základní typy masek: masky položené navrch těl, zobrazujících hlavu a někdy ramena, a druhé, které jsou běžnější, masky se zadní částí, obklopující hlavu zemřelého, čímž se vytvářel prostor, na kterém mohly být zachyceny různé scény, většinou rozdělené do několika registrů. Motivem jsou zpravidla klasické egyptské náboženské představy – setkáváme např. se s pohřebními průvody, skaraby a bohem zemřelých Usirem/Osiridem. Z druhé skupiny můžeme jmenovat např. tzv. Artemidoru, podle účesu datovanou do doby Flaviovců, na které se zachovalo i pozlacení a náhrdelník, vykládaný skutečnými kameny. Kvůli nedostatků informací a nálezového kontextu nelze tyto mumie přesně klasifikovat či datovat. Podle stylu zřejmě všechny pochází ze stejné dílny, a podle shodných rysů a detailů lze usuzovat, že na výrobu mohly být používány mírně upravené formy a vzory.

Théby V Thébách římské doby se mnoho pohřbů nachází v sekundárně využitých starších hrobkách, především v tradiční oblasti kolem Údolí králů a Údolí královen. Jelikož zde se stále udržovala do jisté míry kontinuita s minulostí, mumie a masky nalezené zde vykazují nejmenší římský vliv ze všech egyptských pohřbů této doby. Nejrozsáhlejší skupina pohřbů z římské doby z Théb se nazývá ,,Sotergroup" podle nejzachovalejší a nejznámější mumie z této skupiny, Sotera. V jeho hrobce (TT32), původně postavené pro jistého úředníka z 19.dynastie, a objevené v roce 1820 Hennikerem, bylo nalezeno celkem 14 těl osob několika generací Soterovy rodiny. Jednalo se o těla v rubáších a plátnech, pok kterými byl někdy ještě vrstva sádry, uložená v dřevěných rakvích, zdobená korálky, předměty z kartonáže, pozlacenými lístky, amulety, někdy se v rakvích našly i papyry. Nejstarší datovaný pohřben pochází z roku 109 n.l., nejmladší zaznamenané datum je pak rok 146n.l. Rakve jsou vyrobeny z dřevěných prken, držících pohromadě pomocí dřevěných kolíků, a jsou buď ve tvaru zaklenuté ,,bedny“ (zřejmě tvar, mající připomínat nebeskou klenbu), nebo antropomorfní, přičemž není jisté, zda jeden typ je starší než druhý, nebo se jedná o současné varianty. Většinou mají dekorované dno, strany, a také víko z obou stran. Na těchto rakvích je většinou zemřelý zobrazen v nějaké tradiční egyptské scéně, např. jak uctívá slunce, v mumiformní podobě nebo v doprovodu egyptských bohů. Antropomorfní rakve, jak už název napovídá, mají tvar lidské figury, vztahující se k tradičnímu egyptskému pojetí zemřelých, a jsou většinou dekorovány jen zvenčí, případně na dnech bývá znázorněna bohyně Nut. Někdy bývá na těle ponecháno místo pro nápis. Detaily obličeje bývají někdy složeny ze zvláštních dalších kousků dřeva. Tělo někdy není zobrazeno celé, nebo je na rakvi pouze namalováno, nikoli vytvarováno. Plátna, do kterých byla těla zabalena, bývají velmi pestře pomalována, na plátnech ženských mumií jsou zobrazovány egyptské bohyně a na mužských zpravidla egyptský bůh zemřelých Usir (Osiris). Z uvedeného je jasné, že tyto pohřby navazují na egyptské tradice, které jsou ale značně pozměněné a nelze pominout jasný řecký a římský vliv – např. v zobrazení okřídlených Victorií nebo řeckých zodiaků.

Další z pohřbů v oblasti Théb je tzv. ,,Pebosgroup“, nazvaná podle hrobky v Dér el-Medíně, jejíž domy byly v římské době často používány pro sekundární pohřby. Zde bylo nalezeno několik rakví s lidskými pozůstatky, mumifikovanými a zabalenými do pláten, nicméně téměř bez vnější dekorace. Těla byla přilepena ke dnu rakví pryskyřicí a na rakvích byly jen inkoustem předkreslené nebo vyryté nápisy, a žádné další ozdoby, rakve tedy zřejmě nebyly dokončeny. Pohřby nejsou současné, ale mají mezi sebou časový odstup, přičemž rakev označovaná číslem 1 musí být nejstarší, protože tarasila vchod. Proč byli tito lidé pohřbeni právě zde, není jasné, o rodinnou hrobku se zřejmě nejedná, neboť se příbuznost lze podle nápisů na maskách předpokládat jen u 6 lidí. Většina mumií byla zabalena v červeném plátně se síťovitou strukturou, a jejich mumifikace byla velmi kvalitní, některé u sebe měly zlaté amulety. Jejich masky jsou opět z kartonáže a nemají žádné zadní části nebo postranní panely. Mají bílá pozadí, která byla dekorována malbou a někdy pozlacením. Zajímavé je, že jediná figurální dekorace těchto pohřbů se nachází právě na maskách, na všech šesti maskách jsou v oblasti hrudi zobrazeni 4 Horovi synové v mumiformní podobě, Eset (Isis) a Nebthet (Nephthys) a také bůh Anup/Anubis, sklánějící se nad mumií. Samotná zemřelá osoba na těchto scénách zobrazena není, jelikož ji zobrazovala maska. Kartonážové masky nebyly v oblasti Théb tak běžné, jako v ostatních lokalitách, nicméně lze zde najít paralely, některé mumie s maskami se našly dokonce i v Údolí královen. Ze 2. a 3.století n.l. pocházejí také thébské portréty, podobné těm z Fajjúmu, některé exempláře těchto portrétů pocházejí opět z Dér el-Medíny.