Informační politika Evropské unie

Informační politika Evropské unie je typ informační politiky, která je definována Evropskou unií. Jedná se obecně o „Procesy ovlivňování způsobů nakládání s informacemi ve společnosti“ a v současné době je nepostradatelnou součástí rozvoje informační společnosti v jednotlivých členských zemích EU. [1]

V pojetí informační politiky Evropskou unií lze charakterizovat tyto tři hlavní pilíře:

  • Rozvoj informační společnosti.
  • Výzkum, vývoj a podpora pro vytváření a využívání informačních technologií.
  • Šíření podvědomí mezi občany členských zemí o možnostech a výhodách, které EU nabízí.

Zodpovědnost za jednotlivé oblasti je rozdělena mezi komisaře Evropské komise. Komisaři jsou voleni ze všech 28 členských států. Oblasti přiděluje předseda, Jean-Claude Juncker pro období 2014-2019, každému komisaři. [2]

Projekty a jejich vývoj

eEurope

Logo Evropské komise

Iniciativa eEurope byla vyhlášena v roce 1999 Evropskou komisí a schválena následně v roce 2000 v rámci Lisabonské strategie. Nese podtitul Informační společnost pro všechny a deklaruje přístup k internetu jako základní právo každého občana. Dává si za úkol rozšířit digitální gramotnost Evropanů. Chce posílit důvěru v elektronické služby a chce, aby tyto služby byly dostupné všem. Definuje 10 oblastí, kterými se chce zabývat:

  • e-research - kvalitní a rychlý internet pro vědce a studenty
  • e-security - bezpečné platby, karetní transakce
  • e-education - soustřeďuje se na připojení škol k internetu a uplatnění e-learning
  • e-working - zvyšování počítačové gramotnosti např. formou celoživotního vzdělávání
  • e-accessibility - usnadnění zveřejňování informací, odbourává technické a administrativní problémy
  • e-commerce - zlepšení podmínek pro rozvoj elektronického obchodu
  • e-health - podpora jen ověřených zdravotnických informací na webu
  • e-content - tvorba zajímavého obsahu, digitalizace evropského kulturního dědictví
  • e-transport - zefektivnění dopravy v Evropské unii
  • e-government - přibližování elektronické státní správy občanům i podnikatelům [3]

Projekt eEurope definoval internet a přístup k němu jako základní kámen budoucí elektronické Evropy. Od rozvoje jednotlivých oblastí byl očekáván hospodářský růst, vytvoření nových pracovních míst a zlepšení kvality života.

eEurope 2002 - Bring Europe online!

Projekt eEurope se na svém počátku v roce 2000 potýkal především s omezením v podobě drahého a často i nespolehlivého připojení k internetu a nízkou digitální gramotností občanů. Tyto dvě hlavní překážky se snažil projekt primárně vyřešit, aby mohlo dojít k rozvoji dalších oblastí. Již v druhé etapě eEurope 2002 byly zaznamenány výsledky projektu. Počet připojených domácností k internetu se v členských zemích EU více než zdvojnásobil. V březnu roku 2000 bylo připojeno 18% domácností, o dva roky později jich bylo v polovině roku 2002 připojeno 43%. Ceny internetu se snížily a technologickým rozvojem se zlepšovala i kvalita připojení. Etapa eEurope 2002 si dává stále za cíl zajistit levnější, rychlejší a bezpečnější internetové připojení pro všechny. Zvýšit investice do lidí a jejich dovedností. Všestranně podporovat používání internetu a legislativně ukotvit e-commerce v členských státech. [4]

eEurope+

Akční plán eEurope+ byl vytvořen pro kandidátské země na základě politického závazku kandidátských zemí a s přispěním Evropské komise. Cíle vycházely z iniciativy eEurope s důrazem na zmenšení digital divide vůči členským zemím Evropské unie a s důrazem na zrychlení přijímání reforem k modernizaci ekonomik kandidátských zemí. Další podmínkou bylo přijetí a implementace legislativy ve spojení s informační společností. Česká republika program eEurope+ přijala v roce 2001. [5]

eEurope 2005

Na summitu Evropské rady v Seville ve dnech 21. a 22. června 2002 byl představen akční plán eEurope 2005, který navazuje na akční plán eEurope 2002. Hlavní oblastí zájmu eEurope 2005 bylo rozšíření veřejných online služeb, jako jsou e-government, e-learning a e-health. Vyžaduje ochranu a bezpečnost informační infrastruktury. Podmínkou pro naplnění těchto cílů je dostupnost šírokopásmového přístupu k internetu (broadband). eEurope 2005 byl koordinován Řídícím výborem, jehož členy jsou představitelé členských a kandidátských zemí a zástupci Evropské komise. [6]

i2010 - An European Information Society

Nová strategie Evropské unie i2010 si dala za cíl tyto tři hlavní priority:

  • 1. Jednotný Evropský informační prostor, který bude podporovat digitální ekonomiku a nabízené služby.
  • 2. Posílit inovace a investice týkajících se informačních a komunikačních technologií.
  • 3. Pomocí ICT zkvalitňovat veřejné služby a tím i kvalitu života.

Strategický rámec i2010 bude jakožto klíčový prvek obnoveného lisabonského partnerství pro růst a zaměstnanost sloužit k vytváření integrovaného přístupu k informační společnosti a politikám audiovizuálníchmédií v EU.[7]

Portál veřejně přístupných dat EU

Iniciativa eEurope má mezi 10 hlavními definovanými oblastmi také oblast e-accessibility, která se zaměřuje na odbourávání technických a administrativní problémů při zveřejňování dat. Jednou z překážek při zveřejňování veřejně přístupných dat byla absence vhodného úložiště. Proto byly v roce 2011, na základě rozhodnutí Evropské komise 2011/833/EU, zahájeny práce na vytvoření Portálu veřejně přístupných dat EU. Portál byl spuštěn v beta verzi v prosinci roku 2012 a začal být využíván pro zveřejňování dat, které poskytují instituce a orgány Evropské unie. Přístup k datům je zdarma a data lze využívat pro komerční i nekomerční účely.[8]

Odkazy

Reference

  1. VLASÁK, Rudolf. Informační politika: minulost a současnost v Čechách a vyspělých demokraciích. Praha: Ústav informačních studií a knihovnictví, 2011.
  2. The European Commission's political leadership. [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné z: https://ec.europa.eu/commission/commissioners/2014-2019_en
  3. ČADILOVÁ, Kateřina. Elektronická Evropa aneb Jak naučit starý kontinent novým kouskům. Ikaros [online]. 2002, roč. 6, č. 1 [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: https://ikaros.cz/elektronicka-evropa-aneb-jak-naucit-stary-kontinent-novym-kouskum. ISSN 1212-5075.
  4. eEurope 2002 final report. Communication from the Commission. AEI [online]. [cit. 2018-06-08]. Dostupné z: http://aei.pitt.edu/45677/
  5. Historie naší liberalizace, díl XXI: Akční plán eEurope+. Earchiv.cz [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://www.earchiv.cz/b03/b0203001.php3
  6. eEurope 2005: An information society for all. ETSI [online]. [cit. 2018-05-27]. Dostupné z: http://www.etsi.org/WebSite/document/aboutETSI/EC_Communications/eEurope2005_actionPlan.pdf
  7. Sdělení Komise Evropskému parlamentu, Radě, Evropskému hospodářskému a sociálnímu výboru a Výboru regionů. i2010: Evropská informační společnost pro růst a zaměstnanost [online]. [cit. 2018-05-09]. Dostupné z: http://www.europarl.europa.eu/meetdocs/2004_2009/documents/com/com_com(2005)0229_/com_com(2005)0229_cs.pdf
  8. O portálu: Portál veřejně přístupných dat [online]. [cit. 2018-06-09]. Dostupné z: https://data.europa.eu/euodp/cs/about

Související články

Externí odkazy

Klíčová slova

informační politika, jednotný digitální trh, e-government, Evropská unie