Chnum

Jméno

Jméno boha Chnuma znamená "Ten, který spojuje."

Zobrazení boha Chnuma u jeho hrnčířského kruhu

Ikonografie a sféry vlivu

Jedná se o božstvo s beraní hlavou, případně přímo v podobě berana. Narozdíl od Amonova berana má Chnumův beran většinou vodorovné rohy, nicméně někdy může být zobrazen s oběma páry rohů. Na hlavě může mít tento bůh korunu atef, někdy také mívá Bílou korunu Horního Egypta. Kromě toho bývá zobrazován s hrnčířským kruhem, na němž vytváří lidskou bytost (viz níže).

Mýty a funkce

Chnum stvořitel

Chnum jako stvořitel vystupuje jako božstvo, formující těla živých bytostí na svém hrnčířském kruhu ještě před jejich zrozením. Nevytvářel však pouze těla, ale také jejich ka. V roli, spojité se zrozením a tvořením se můžeme s CHnumem setkat i v některých egyptských mýtech a literárních dílech, jako je např. příběh o zrození tří slunečních králů na p. Westcar nebo v povídce O dvou bratrech. V některých náboženských textech, jako jsou např. Texty pyramid nebo Texty rakví, však Chnum nevytváří jen živé bytosti, ale i různé předměty.

Chnum a záplava

Není náhodou, že Chnum byl uctíván především v oblasti prvního nilského kataraktu. Byl totiž považován za boha, který z této oblasti každoročně vypouštěl záplavu. Díky tomu, že měl moc nad životodárnou záplavou, byl také patronem regenerace, znovuzrození, úrody a prosperity.

Ba bohů

Jelikož staroegyptské slovo pro berana je ba, objevuje se Chnum právě jako ba různých božstev, a to např. Rea, Geba nebo Usira.

Hladová stéla

Bůh Chnum se také objevuje na tzv. Hladové stéle či Stéle hladu z ostrova Sáhel. Jedná se o text, pocházející z doby Ptolemaiovců, na němž je však uvedeno, že pochází z dob panovníka Džosera. Chnum je zde jakožto patron úrody a záplavy žádán, aby poskytl prosperitu Egyptu, jenž měla podle textu sužovat sedmiletá neúroda a hlad.

Kult

Na Elefantině tvořil Chnum lokální triádu s bohyněmi Satet a Anuket.

V Esně jsou dochované zbytky Chnumova chrámu z 1. století př.n.l.. Na tomto místě byl Chnum uctíván spolu s bohyní Neit, za jeho partnerku zde pak je označována bohyně Menhit. Nachází se zde mj. zajímavý hymnus na boha Chnuma, psaný téměř výhradně pouze pomocí variant znaku, zobrazujícího berana, tedy Chnumovo posvátné zvíře.

Literatura

Armour, Robert A. 2001: Gods and Myths of ancient Egypt, rev. ed. Cairo; New York: American University in Cairo Press.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Kühn, Thomas 2003. Der Chnum-Tempel in Esna in römischer Zeit. Kemet 2003 (1), 25-29.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Pinch, G. 2002 : Handbook of Egyptian mythology. Handbooks of World Mythology. Santa Barbara, CA: ABC-CLIO.

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.