Vizuální studia a nová média

Vizuální studia

Vizuální studia je interdisciplinární obor, který je některými odborníky označován také termínem "vizuální kultura". V anglosaském světě je tento termín (případně termín "Studia vizuální kultury") používaný častěji než pojem "vizuální studia".

Význam vizuálních studií

Vizuální studia jsou velmi důležitým oborem, neboť lidský mozek čerpá z vizuálního podnětu velké množství informací. Obrazové podněty jsou pro člověka přirozené, náš svět je odjakživa velmi vizuální.

Vizuální kultura je všudypřítomná, odkazuje k objektům a místům různých historických období i geografických míst.

S vizuálními podněty se v mnoha různých formách a prostřednictvím rozličných médií setkáváme každodenně. Jsou nedílnou součástí naší kultury a společnosti: „Každodenní život a veřejný prostor vymezený hranicemi, ulicemi, virtuálním prostorem internetu a areálů hypermarketů se stává místem, kam můžeme nejen vkládat znaky, ale kde můžeme také využívat vizuální kulturu k tomu, abychom se vyjadřovali, stavěli a napomáhali sociálním změnám.“

Význam vizuální kultury jak v umění, tak i v lidském životě, stále stoupá. S tím souvisí stále rostoucí obliba fotografií, nejrůznějších obrazů a videí, vizuálně zpracovaných dat, infografik atp.

Cíle zkoumání

Pole zkoumání vizuálních studií je rozmanité - objektem mohou být nejen obrazy, sochy, instalace, fotografie, filmy, videa nebo televize, ale i internet a displejové přístroje, lékařské a vědecké snímky, noviny, časopisy, reklama, architektura a prostory muzeí, galerií a dalších veřejných i soukromých míst.

Často dochází k nepřesné představě, že se vizuální studia zabývají především nebo pouze uměním. Ve skutečnosti se však neomezují pouze na umění, zabývají se i každodenní praxí. Zároveň zkoumají jak to, co je vidět, tak i to, co vidět není.

Studovat vizuální studia znamená studovat vidění světa a věcí kolem nás. Vidění ale nemůžeme vidět (je neviditelné), a proto se nám špatně rozklíčovává. Vidění je předáváno kulturně, vždy je subjektivní a ovlivněno biologickými faktory.

Významnou součástí vizuálních studií je také zkoumání vlivu technologií na způsoby zobrazování: např. jak lidé používají technologie k vytváření umění nebo jak vývoj technologií mění způsoby zobrazení, kterými se snažíme zachytit realitu.

Vzhledem k obsáhlosti pojmu vizuální studia je obtížné jej přesně definovat. Proto je důležité si při používání tohoto pojmu vždy položit otázku "Co jsou vizuální studia?"

Klasifikace oboru vizuální studia

Vizuální studia patří mezi tzv. interdisciplinární obory, neboť stojí na pomezí několika oborů.

Vizuální studia (či Vizuální kultura) je obor, který má blízko k mnoha jiným oborům - např. ke kulturním studiím, komunikaci, rétorice, sémiotice, sociologii, mediálním studiím, ale i politickým studiím, historii umění, literární historii a estetice. Vztah politických a vizuálních studií spočívá ve zkoumání, jak nás politika ovlivňuje skrz obrazy. Vizuální studia dále čerpají také z fyziologie a kognitivní analýzy.

Všeobecná klasifikace oborů

Pro přehled je níže uvedena všeobecná klasifikace oborů (tuto klasifikaci je možné využít i u jiných státnicových témat):

Interdisciplinární obory - stojí na pomezí několika oborů

Multidisciplinární obory - spojují několik oborů (např. andragogika)

Transdisciplinární obory - stojí na pomezí, ale vlastní poznatky staví na vyšší úroveň (např. kognitivní vědy)

Interdisciplinární obory lze dále rozdělit na 3 typy:

Top-down - model snažící se generalizovat naše vnímání

Bottom-up - vychází ze specifických problémů (např. sender, etnicita)

Inside-out - sem lze zařadit vizuální studia

Vizuální studia a nová média

Ve spojitosti s novými médii se vizuální studia zabývají především následujícími oblastmi: vizuálním uměním, počítačovým rozhraním, softwarovým designem, grafickým designem, videohrami, digitálními videi, reklamou a také nově vznikajícími vizuálními a multimediálními formami. Tyto vizuální formy jsou zkoumány v různých kontextech: jako součást sociálních institucí, jako elementy v procesu kultury a jako vliv v procesu formování identity.

Vizuální studia si uvědomují převahu vizuální formy v médiích, v komunikaci a při přenosu informací v postmoderním světě. Vizuální studia spojují takové kulturní formy, jako je např. umění, design a architektura, s médii a komunikací obecně. Žijeme ve světě, kde se s kulturně významným vizuálním obsahem setkáváme v různých formách. Tyto vizuální obsahy a kódy mohou migrovat z jedné formy do jiné (např. tištěné obrázky vs. grafický design, televize vs. kabelová televize, film vs. video v různých rozhraních, tištěná reklama vs. digitální reklama, internet nebo web jako vizuální platforma).

Každodenní přítomnost

V každodenním životě přepínáme mezi kódy, abychom pochopili význam (viz William Gibson: Pattern Recognition). Vizuální a textovou formu nelze stavět do opozice, neboť význam obvykle nekonstruujeme pouze z jedné formy, ale z kombinace obrazů, textu a zvuků. Vizuální studia se proto neomezují pouze na obrazovou formu, obsahem jejich zkoumání je celý systém a kontext.

Svět byl vždy utvářen technologiemi a médii. Vznik nových technologií a médií s sebou často přinesl velkou změnu ovlivňující kulturu a společnost. Nová média přinesla mimo jiné možnost neomezeného kopírování dat. V případě digitálního obrazu je díky novým médiím možné zhotovit libovolné množství kopií. Význam digitálních obrazů už proto nespočívá v jejich jedinečnosti jako originálu, ale v jejich estetické, kulturní a společenské hodnotě.

Vizuálními vjemy je naplněn reálný i virtuální svět. Zatímco ve virtuálním světě můžeme rušivé vjemy regulovat (např. zakázat některé druhy reklam pomocí AdBlock), v reálném světě nad nimi takovou kontrolu nemáme. Jak ukázaly výzkumy, v důsledku přehlcení vizuálními vjemy může docházet k netečnosti.

Osobnosti a pojmy

W. J. T. Mitchell

• jeden z nejvýznamnějších teoretiků vizuální kultury
• pojem "pictorial turn" (obrat k obrazovému)

Hlavní článek zde: William John Thomas Mitchell

J. D. Bolter a R. Grusin

• významní odborníci v oblasti teorií nových médií a vizuálních studií
• pojmy "remediace" (vzájemné ovlivňování starých a nových médií), "hypermediace" (zvýraznění určitého média) a "imediace" (upozadění média)

Hlavní článek zde: Jay David Bolter a Richard Grusin

Jean Baudrillard

• sociolog, kulturní teoretik a fotograf (postmodernismus a poststrukturalismus)
• pojmy "simulacrum" (mnohonásobná kopie, která už ztratila vztah k originálu) a "simulace" (proměna reality v hyperrealitu)

Příklady

Visualization of the world wide web common crawl 2012

Vybrané příklady důležitých či zajímavých osobností a propojení mezi vizuálním prvkem a starými či novými médii:

• Dziga Vertov: Man With a Moving Camera (1929) - dokumentární film v avantgardním stylu. Film zobrazil v tehdejší době nepřípustné záběry (např. porod, vstávající a oblékající se žena) a zároveň zobrazil každodennost (např. pohřeb, svatba). Nastolil vizi "skryté" kamery, která je všude (tehdy byla kamera hlasitá, takže nebylo možné její přítomnost zcela skrýt).

• Nicholas Felton: jeden z nejdůležitějších amerických web designérů, mj. navrhoval Facebook Timeline. Jedním z posledních počinů je aplikace pro iPhone zaznamenávající a vizualizující různé, zdánlivě nezměřitelné aspekty života: Reporter.

• Grafické zobrazení dat: Nová média umožňují zpracovávat a vizualizovat nejrůznější data (viz datamining). Grafické zpracování může mít nejen praktickou funkci - snazší pochopitelnost, lepší zapamatovatelnost informací a vzájemných vztahů, ale i estetickou funkci.
  • Zpracování informací: nejčastěji pomocí infografik
  • Zpracování vzájemných vztahů a souvislostí, interní prolinkování webu: pomocí nástrojů, např. Gephi - data získaná ze sociálních sítí nebo z webu, grafika zobrazuje vzájemné vztahy (viz obr. - vizualizace world wide webu roku 2012 zobrazuje 3,5 miliardy webových stránek a 128 miliard hyperlinků mezi těmito stránkami)
• Webdesign: vizualita se stává stále důležitější. Za účelem co nejlepší prezentace informací na webových stránkách je důraz kladen na grafiku včetně vizuálního zpracování dat (viz výše).

• Automatické generování: Nová média dokáží zobrazit naši identitu online - automaticky shromáždit data o naší osobě a vizualizovat je (např. Google History - grafy zobrazující aktivitu uživatele).

Odkazy

Použitá literatura

• BAUDRILLARD, Jean. Simulacres et Simulation. Ann Arbor: University of Michigan, 1981.
• BOLTER, Jay David a GRUSIN, Richard. Remediation: understanding new media. Cambridge, Mass: MIT Press, 1999. ISBN 0-262-02452-7.
• JENKS, Chris (ed.) Visual Culture. London, New York: Routledge, 1995.
• LISTER, Martin. New media: a critical introduction. 2nd ed. New York, N.Y: Routledge, 2009. ISBN 0-203-88482-5.
• MIRZOEFF, Nicholas. The visual culture reader. 2nd ed. London: Routledge, 2002. ISBN 0-415-25221-0.
• MIRZOEFF, Nicholas. Úvod do studia vizuální kultury. Praha: Academia, 2012.
• MITCHELL, W. J. T. Picture Theory. Essays on Verbal and Visual Representation. Chicago: University of Chicago Press, 1994.
• MITCHELL W.J.T. Showing seeing: a critique of visual culture. London, Thousand Oaks, CA and New Delhi: W.J.T. Mitchell, 2002.
• SMITH, Marquard. Visual Culture Studies. Interview with Key Thinkers. New York, London: SAGE. 2008.
• STURKEN Marita a CARTWRIGHT Lisa. Studia vizuální kultury. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. ISBN 978-80-7367-556-1.

Doporučená literatura

• BARTHES Roland. Essays Select. and transl. by Stephen Heath. Image, music, text. New York: Hill and Wang, 1996. ISBN 9780006861355.
• BRYSON Norman, HOLLY Michael Ann a MOXEY Keith, eds. Visual Culture: Images and Interpretations. Middletown: Wesleyan University Press, 1994. ISBN 081956267X.
• DURHAM Meenakshi Gigi a KELLNER Douglas. Media and cultural studies: keyworks. Malden, Mass: Blackwell Publishers, 2001. ISBN 0-631-22095-X.
• ELKINS, James: Visual Studies: A Skeptical Introduction. New York, London: SAGE, 2003.
• GIBSON William. Pattern Recognition. New York: G. P. Putnam's Sons, 2003. ISBN 0399149864.
• HALL, Stuart (ed.) Representation: Cultural representations and Signifying Practices. New York, London: SAGE, 2001.
• VAN LEEUWEN, Theo, JEWITT, Carey (eds.) Handbook of Visual Analysis. New York, London: SAGE. 2001.

Související články

• William John Thomas Mitchell
• Jay David Bolter a Richard Grusin

Klíčová slova

vizuální studia, vizuální kultura, nová média, Mitchell, Bolter, Grusin, Baudrillard, remediation

Archivovaná verze stránky je dostupná na tomto odkazu.