Rukopisy: Porovnání verzí

Verze z 25. 1. 2017, 12:50

Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.^[1]

Klínové písmo

Egyptský papyrus

Obsah

1 Rukopis – knihovnictví
2 Rukopis – kodikologie
3 Rukopis – redakční praxe
4 Odkazy

Rukopis – knihovnictví

Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.^[1] Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:

hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
březová kůra (Rusko)
palmové listy (Indie)
věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
hliněné střepy (Řecko)
pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)

Pasionál abatyše Kunhuty

Rukopis – kodikologie

Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem knihtisku (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku.^[2]) a v prvních dobách jeho existence.^[1] Některé významné a známé rukopisy:

Pasionál abatyše Kunhuty
Mater verborum
Codex gigas (Tzv. Ďáblova bible)
Velislavova bible
Vyšehradský kodex
kniha z Kellsu
Voynichův rukopis
Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)^[3]

Rukopis – redakční praxe

Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.

Odkazy

Reference

↑ ^1,0 ^1,1 ^1,2 ČSN ISO 5127-2003 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Rukopis“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Rukopis“ použit vícekrát s různým obsahem
↑ Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.
↑ IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.

Literatura

BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).

Související články

Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy

Klíčová slova

Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument

Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.

[Rukopis-1] 1,0 ^1,1 ^1,2 ČSN ISO 5127-2003 Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Rukopis“ použit vícekrát s různým obsahem Chybná citace: Neplatná značka <ref>; název „Rukopis“ použit vícekrát s různým obsahem

[Voit-2] Jak v přednáškách upřesňuje doc. PhDr. Petr Voit, CSc.

[Podvrh-3] IVANOV, Miroslav: Záhada Rukopisu královédvorského. Novinář, Praha 1970.

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 6: / Řádek 6: @@
 [[Soubor:Egypt Papyrus of Bakay.jpg|náhled|Egyptský papyrus]]
 == Rukopis – knihovnictví ==
-Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.
+Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný [[dokument]] vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.<ref name="Rukopis">PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).</ref>
 Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
 *hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)