Rukopisy: Porovnání verzí
Řádek 32: | Řádek 32: | ||
== '''Rukopis – redakční praxe''' == | == '''Rukopis – redakční praxe''' == | ||
− | [[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. | + | [[Autorské dílo]], které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření<ref name="Rukopis">ČSN ISO 5127-2003</ref> (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o [[text]] psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. |
== Odkazy == | == Odkazy == |
Verze z 25. 1. 2017, 12:56
Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.[1]
Obsah
Rukopis – knihovnictví
Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu.[2] Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:
- hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
- papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
- březová kůra (Rusko)
- palmové listy (Indie)
- věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
- hliněné střepy (Řecko)
- pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
- obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)
Rukopis – kodikologie
Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem knihtisku (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku.[3]) a v prvních dobách jeho existence.[1] Některé významné a známé rukopisy:
- Pasionál abatyše Kunhuty
- Mater verborum
- Codex gigas (Tzv. Ďáblova bible)
- Velislavova bible
- Vyšehradský kodex
- kniha z Kellsu
- Voynichův rukopis
- Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)[4]
Rukopis – redakční praxe
Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření[1] (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě.
Odkazy
Reference
Literatura
- BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
- CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
- PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).
Související články
Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy
Klíčová slova
Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument
K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis
V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování
Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.