Psychika

Verze z 2. 3. 2015, 16:12, kterou vytvořila Nikola.Frollova (diskuse | příspěvky) (Založena nová stránka s textem „'''Psychika''' (z řec. ''psyché'' – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.<ref>Plháková Alena. (2004). <i>Učebnice ob…“)
(rozdíl) ← Starší verze | zobrazit aktuální verzi (rozdíl) | Novější verze → (rozdíl)

Psychika (z řec. psyché – duše) je souhrn duševních dějů během celého lidského života.[1] Skládá se ze dvou základních dimenzi: prožívání a chování.[2] Jedná se o nejzákladnější a nejobecnější psychologický pojem. Na rozdíl od duše, která je spíše filozofickým a náboženským pojmem, je psychika psychologickým výkladovým rámcem k popisu lidské osobnosti.

  • V řeckém bájesloví byla mladá krásná Psyché bohyní duševní krásy, milenkou Erotovou.
  • V současné psychologii převládá pojem mysl (mind).[3]

Dimenze psychiky

  1. prožívání
  2. chování
  3. vědomí
  4. nevědomí

Prožívání

  • sled uvědomovaných psychických zážitků (obsahů)
  • probíhá při různých stupních vědomí
  • psychický zážitek má tři stránky:
  • v různých situacích může některá z nich vystupovat do popředí více, například při přípravě na zkoušku je nejvýraznější aspekt poznávací a motivační, zatímco když jdeme na rande, převažuje aspekt citový a kognitivní stránka ustupuje do pozadí
  • předmětem prožívání může být vnější svět, stav vlastního těla i vlastní mysli
  • prožívání má významný vztahový rozměr, neboť člověk si uvědomuje své citové vazby k blízkým lidem
  • důležitá také dimenze času - jedinec má na zřeteli svou minulost i budoucnost, v psychologii se mluví o potřebě otevřené budoucnosti (má-li člověk před sebou nadějnou perspektivu, dokáže bez problémů snášet a překonávat různé aktuální nesnáze)
  • v historii prožívání ztotožňováno s vědomím
  • W. James při hodnocení prožívání užíval pojem vědomí → vědomí je podle něho plynulý tok či proud s klidnými i prudšími místy (přirovnával to k letu ptáka)
  • ve starších klasifikacích považováno prožívání také jako hnutí mysli
  • dimenze prožívání ovlivňuje procesy příjmu, zpracování a ukládání informací (kognitivní procesy)

Chování

  • jakákoliv lidská tělesná aktivita, kterou lze pozorovat, zaznamenávat nebo měřit
  • behaviorismus zkoumal chování ve vztahu k vnějším podnětům, zaměřoval se na reakce na různé podnětové situace
  • rozlišování chování:
  1. volní (úmyslné, záměrné) - aktivita, která směřuje k určitému cíli a je řízena vědomou intencí, záměrem
  2. mimovolní (bezděčné) - vrozené formy chování jako jsou nepodmíněné reflexy (slinění při příjmu potravy) nebo instinktivní projevy (vrozené automatismy)
  • Tolman rozlišil chování:
  1. molekulární: jednoduché, fyziologické projevy (změna krevního tlaku, tepu atd.)
  2. molární: účelná behaviorální struktura, pozorovatelné pouhým okem
  • časté dělení chování také na:
  1. verbální: zahrnuje řeč, především její obsahovou a významovou stránku
  2. neverbální: vše ostatní

Vědomí

Filozofické vymezení vědomí, problém vztahu mysli a těla:

  • dualismus (Descartes) x monismus (Spinoza)

Psychologické zkoumání vědomí:

  • hlavní výzkumnou metodou introspekce - zkoumání hypotetických elementů vědomí (Wundt)
  • Watson, Pavlov považovali zkoumání vědomí za nevědecké
  • Skinner považoval vědomí za epifenomén (vedlejší nepodstatná okolnost) mozkové aktivity
  • rozhodující obrat v psychologickém přístupu vědomí v 60. letech 20. století – humanistická a kognitivní psychologie
  • podle Jamese je vědomí spojitý proud psychických zážitků
  • funkce vědomí podle Kihlstroma:
  1. sledování (monitoring) sebe sama a okolního prostředí
  2. ovládání (controlling) sebe sama a okolního prostředí

Nevědomí

  • souhrn psychických obsahů a procesů, které probíhají mimo vědomí, ale přesto mohou ovlivňovat chování a prožívání
  • Freud, Jung (kolektivní x osobní nevědomí), Assagioli (vajíčkový model nevědomí)

Formy psychiky

  1. funkce
  2. procesy
  3. stavy
  4. dispozice

Funkce psychiky

  1. poznávací - shromažďování, třídění, ukládání a znovu vybavování
  2. regulační - zajišťuje přiměřenost lidského chování, prožívání a jednání
  3. obranná - zajišťuje obranu před desintegrací osobnosti a dezorganizací lidského chování a jednání

Psychické procesy

  • vedou ke vzniku psychického obsahu (např. proces představování (imaginace) vede ke vzniku představ)
  • jsou velmi rychlé a proměnlivé
  1. kognitivní - rozhodování, usuzování, plánování, řešení problémů atd., řadí se sem senzorické procesy, vnímání, učení, paměť, imaginace, myšlení
  2. emocionální - vedou ke vzniku emocí, jejichž subjektivní prožitkovou komponentu označujeme jako cit, radost, smutek, zlost, hněv, překvapení atd.
  3. motivační
  4. volní

Psychické stavy

  • relativně stabilní psychické obsahy
  • dočasné: dobrá x špatná nálada, únava, ospalost atd.
  • trvalé: relativně stálé charakteristiky psychického dění

Psychické dispozice

Zdroje

  1. ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
  2. ↑ Nakonečný Milan. (1997). Encyklopedie obecné psychologie. (2., rozšířené vyd., v Academii vyd. 1., 437 p.) Praha: Academia.
  3. ↑ Plháková Alena. (2004). Učebnice obecné psychologie. (1. vyd., 472 s.) Praha: Academia.
Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Psychika&oldid=18090“