Preventivní programy práce se školní třídou

Prevence (z lat. praeventus = zákrok předem) znamená předcházení škodlivým vlivům. V tomto případě jde o prevenci šikany, záškoláctví a jiných typů chování. Předcházení negativním důsledkům některých nežádoucích jevů je výhodnější než zákroky proti již vzniklým defektům.

DĚLENÍ PREVENCE

PRIMÁRNÍ PREVENCE

Je zaměřená na posilování žádoucího chování s očekáváním, že se tak sníží potenciální výskyt rizikového chování.

Nespecifická - veškeré aktivity podporující zdravý životní styl a osvojování pozitivního sociálního chování, a to prostřednictvím smysluplného využívání a organizace volného času (například zájmové, sportovní a volnočasové aktivity a jiné programy, které vedou k dodržování určitých společenských pravidel, zdravého rozvoje osobnosti, k odpovědnosti za sebe a své jednání).

Specifická – aktivity a programy, které jsou zaměřeny na předcházení a omezování výskytu jednotlivých forem rizikového chování žáků. Specifická prevence se dále dělí na všeobecnou (zaměřena na širší populaci, aniž by byl dříve zjišťován rozsah problému nebo rizika), selektivní (zaměřena na žáky, u nichž lze předpokládat zvýšený výskyt rizikového chování) a indikovanou (zaměřena na jednotlivce a skupiny, u nichž byl zaznamenán vyšší výskyt rizikových faktorů v oblasti chování, problematických vztahů v rodině, ve škole nebo s vrstevníky).

SEKUNDÁRNÍ PREVENCE

Orientovaná na včasné vyhledávání osob, které se již rizikově chovají a snaží se zamezit dalšímu prohlubování tohoto chování.

TERCIÁRNÍ PREVENCE

Zaměřená na osoby, u nichž se již rizikové chování objevilo a směřuje k zamezení opětovnému objevení tohoto chování.

FORMY RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ

KOUŘENÍ (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

U dětí a dospívajících se vyskytuje převážně jako experimentování, které však může vést k příležitostnému, pravidelnému či až dennímu užívání. U dítěte může vzniknout závislost občasným kouřením po dobu 4 týdnů nebo denním kouřením cigaret v množství menším než pět.

Příznaky a projevy

Závislost na tabáku se projevuje buď fyzickou závislostí (při vysazení silná chuť na cigaretu, nervozita, podrážděnost, pokleslá nálada, poruchy spánku, neschopnost se soustředit apod.), nebo psychosociální závislostí (kuřácké rituály - pohrávání si s cigaretou v ruce, zapalování cigarety, potahování kouře, odklepávání a dále v situacích - cigareta při kávě, po jídle, během pracovní pauzy atd.). Tyto naučené vzorce chování vyvolávají chuť na cigaretu a bývají spouštěči kouření při odvykání.

Primární prevence

Žáci 1. stupně ZŠ – upevnění nekuřáckého postoje na individuální úrovni, vysvětlení rizik aktivního (ale také pasivního) kouření a posilování dovednosti odmítání cigaret (či jiných forem tabáku). Srozumitelnou, interaktivní a hravou formou, úměrnou kognitivnímu vývoji dětí by měla být zohledněna zejména tato témata: zdravotní následky kouření, škodlivost pasivního kouření, zápach spojený s kouřením, útrata peněz za cigarety, obavy o zdraví rodinných příslušníků, kteří kouří apod.

Žáci 2. stupně ZŠ – posilovat dovednosti k odmítání, schopnost čelit tlaku vrstevníků, upevňovat nekuřácké postoje u jedinců i v kontextu kolektivu a mimo jiné také uvádět na pravou míru mýty, které o kouření tabáku v této věkové skupině často převládají. Vhodné je cílit preventivní aktivity např. na vliv kouření na vzhled (zuby, vlasy, pleť) a na vztahové aspekty (nepříjemný polibek od kuřáka, rizika kouření a užívání hormonální antikoncepce).

Žáci na SŠ – směřovat k posílení motivace k odvykání, uvědomování rizik závislosti a negativních důsledků bezprostředně vyplývajících z pravidelného kouření, zejména pak v oblasti vzhledu, partnerských vztahů, fyzické kondice a negativního vlivu na sexuální život. Motivací pro denní kuřáky tabáku by mohly být také potenciálně uspořené finance za nevykouřené cigarety.

ALKOHOL (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Alkohol je návyková látka, jež působí na centrální nervový systém a její požití způsobuje opilost.

Příznaky a projevy

Lehká opilost (u dětí do 0,5 ‰, tj. do 0,5 g alkoholu na 1 kg krve) - uvolnění, dobrá nálada, snížená úzkost, zvýšená hovornost, nárůst sebevědomí. U dětí bývá toto stadium kratší než u dospělých. Redukce úzkosti hraje významnou roli v posílení dalšího užívání alkoholu, která pak může vést k samotné závislosti.

Střední opilost (0,5–1 ‰ u dětí) – zhoršený úsudek, snížená sebekritičnost, snížené zábrany, zvýšená agresivita. Objevuje se únava, zpomalení psychomotorických reakcí až kolísavá chůze, obtíže při stání či setřelá řeč. Může docházet k zastření vědomí či spánku. Komplikací druhého stadia opilosti mohou být tzv. okénka neboli částečná či úplná amnézie na epizodu užívání alkoholu.

Těžká opilost (nad 1 ‰ u dětí) - zmatenost, apatie, únava, spavost a často i zvracení. Při velkých dávkách alkoholu dochází k úplnému bezvědomí, necitlivosti, mimovolnému močení a pokálení. Svalstvo je uvolněné, dýchání je pomalé, zornice jsou normální nebo rozšířené a nereagují na světlo. Někdy je člověk zmatený, blouzní, zmítá sebou a tropí povyk. V těžkých případech a při nedostatečné pomoci hrozí smrt následkem utlumení dýchacího centra v prodloužené míše (u dětí již nad 2 ‰).

Primární prevence

1. stupeň ZŠ - pochopení rizik spojených s užíváním alkoholu, upevnění zdravých postojů, osvojení si dovednosti odmítání alkoholu a oddálení prvních experimentů s pitím do co nejpozdějšího věku.

2. stupeň ZŠ - posilovat dovednosti k odmítání a schopnost čelit tlaku vrstevníků. Poskytované informace o alkoholu, jeho účincích a rizicích užívání by měly být pravdivé a vyvážené (tedy např. včetně artikulace pozitivních účinků a dílčích přínosů), protože žáci již mají s alkoholem osobní zkušenosti a spolu se zkreslenou informací by mohli odmítnout celé sdělení pro nedůvěryhodnost informátora.

SŠ - rozpoznání vlastní motivace k užívání alkoholu, pochopení osobních hodnot vztahujících se k rizikovému chování (zdraví, svoboda, zodpovědnost, vztahy apod.), a hlubšímu pochopení rizik spojených s užíváním alkoholu včetně rozvoje závislosti.

NELEGÁLNÍ DROGY (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Nelegální drogou je přírodní nebo syntetická návyková látka, která mění lidské vědomí, chování nebo jednání se všemi zdravotními i sociálními důsledky a zákon nepovoluje její držení ani užívání.

Příznaky a projevy

Mezi příznaky patří náhlá změna osobnosti, změny nálady, změny ve fyzickém vzhledu nebo pohodě, změna výkonu ve škole, zvýšená utajená komunikace s ostatními, zvýšená potřeba peněz.  Je však nutno mít na paměti, že i přes existenci některého z příznaků se vždy nemusí jednat o užívání drog (ale například o projevy puberty, či jiné důvody, například krizová životní období).

Primární prevence

• Vytvořit podmínky pro předcházení výskytu případů užívání návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, včetně všech školních akcí i mimoškolní činnosti.
• Zajistit ochranu zdraví žáků před škodlivými účinky návykových látek v prostorách školy v době školního vyučování, včetně veškerých školních akcí.
• Školním řádem školy a vnitřním řádem školského zařízení (dále jen „školní řád“) jasně vymezit zákaz užívání návykových látek ve škole, jejich vnášení do školy.
• Poskytovat žákům a zákonným zástupcům nezletilých žáků nezbytné relevantní informace.
• Poskytovat žákům věcné a pravdivé informace o návykových látkách formou, která je přiměřená jejich rozumovému a osobnostnímu vývoji.
• Působit preventivně na žáky v oblasti užívání návykových látek.
• Do veškerých poučení o ochraně zdraví zakotvit informace o rizicích užívání návykových látek a zákazu jejich užívání při všech činnostech souvisejících se školními aktivitami.
• Poskytovat žákům, kteří mají s užíváním návykových látek problémy, jakož i zákonným zástupcům nezletilých žáků, informace o pomáhajících institucích a možnostech řešení situace.
• Při řešení případů souvisejících s užíváním návykových látek, jejich vnášením nebo distribucí je třeba spolupracovat s dalšími zainteresovanými institucemi a orgány – externími subjekty realizujícími primárně preventivní programy, školskými poradenskými zařízeními, Policií ČR, orgány sociálně-právní ochrany dětí (dále jen OSPOD) apod.
• V případě externích subjektů realizujících preventivní programy ve školách a školských zařízeních preferovat programy, jejichž odborná způsobilost byla ověřena nebo certifikována a efektivita programů je vyhodnocována.
• V případech, které stanoví zákonné předpisy, plnit ohlašovací povinnost směrem k orgánům činným v trestním řízení, orgánům sociálně-právní ochrany obce s rozšířenou působností a zákonným zástupcům nezletilého žáka.

NETOLISMUS (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Netolismus označuje závislost na tzv. virtuálních drogách, kam patří zejména počítačové hry, sociální sítě, internetové služby (různé formy chatu), virální videa, mobilní telefony, televize atd.

Příznaky a projevy

Mezi příznaky patří méně vykonané práce, pocit prázdnoty, když není člověk u počítače, ztráta kontroly nad časem stráveným u počítače, brzké vstávání k počítači nebo ponocování u počítače, rostoucí nervozita a neklid, když člověk delší dobu nemůže hrát, přemýšlení o počítači, když ho člověk zrovna nepoužívá, krádeže peněz na nákup her, stále více a více času potřebného k uspokojení ze hry, zkreslování, zatajování informací o své závislosti, hraní kvůli úniku od osobních problémů, narušené vztahy s rodinou, zanedbávání učení, opouštění dřívějších zájmů a přátel a zhoršující se školní výsledky.

Primární prevence

Sledujte, jaké hry děti hrají. Uvědomte si, že hry mají i kladné stránky, některé umožňují rozvíjet logiku, postřeh, schopnost orientace ve složité situaci, koordinaci očí a rukou, koncentraci, plánování, řešení problémů a další schopnosti. Důležitý je výběr her a přiměřenost času jim věnovaného. Hrajte hry spolu s dítětem a potom si o nich povídejte – pomáháte tak rozlišovat fikci od reality. Stanovte striktní limity, kdy dítě může hrát a kdy ne. Dávejte pozor, aby dítě nehrálo hry u kamarádů. Zjistěte, zda dítě hraním počítačových her neutíká od nějakých problémů. V průběhu hraní veďte dítě k tomu, aby si po určité době (např. po hodině) udělalo přestávku, během ní o hře mluvte. Podporujte dítě v jiných zájmech. Předcházejte tomu, aby se dítě nudilo. Posilujte zdravé sebevědomí dítěte.

HRÁČSTVÍ (PREVENCE V ADIKTOLOGII)

Hraní hazardních her (hráčství) znamená riskovat peníze nebo něco o věcné hodnotě pro něco, co má nejistý výsledek v naději, že lze vyhrát další peníze nebo něco o věcné hodnotě. Ve škole jde nejčastěji o karetní hry jako je mariáš, poker či oko, dále pak o kostkové hry nebo o částečně dovednostní hru čára. Žáci se dále například mohou i sázet, zda nastane či nenastane nějaká událost.

Příznaky a projevy

Chlubení se hrou a výhrami, používání hráčského slangu, lhaní, utrácení peněz, záškoláctví, změny nálad, výbušnost, popudlivost, stranění se kolektivu, samotářství, uzavřenost, nízká sebedůvěra, myšlenky na hru, ztráta zájmu o koníčky, problémy doma i ve vztazích a v kolektivu, zhoršení prospěchu, krádeže doma a ve škole, psychosomatické projevy, deprese, úzkost, suicidální myšlenky a tendence, užívání návykových látek, raná zkušenost s hazardní hrou, potíže s adaptací a pravidly, dluhy, finanční problémy, trestná činnost atp.

Primární prevence

• Zvýšení informovanosti žáků o povaze a rizicích hazardního hraní, včetně korekce chybných informací a mylných přesvědčení o hazardní hře. Odhalování matematických a statistických principů sázek. (Mezi nejčastější omyly hráčů patří iluze o rychlém zbohatnutí, o zajímavosti hry, o navrácení prohraných peněz a o tom, že hrou se dá uniknout před neřešenými osobními, rodinnými, citovými nebo pracovními problémy).
• Změnu postoje k hazardním hrám ve směru odklonu od těchto aktivit, což snižuje riziko závislosti v dospělosti.
• Budování finanční gramotnosti žáků, která obnáší i problematiku dluhových pastí, hospodaření s domácím rozpočtem či bezpečností při vedení účtů.
• Kontrola nad impulzivním řešením problémů a podpora schopností řešení problémů, plánování a efektivního rozhodování.
• Propojování tématu hazardního hraní i s tématy jiných závislostí, zejména pak s internetovou závislostí a užíváním návykových látek.
• Informovanost žáků o tom, na koho se v případě problémů s hazardní hrou mohou obrátit o pomoc (kromě pedagogů jde i o specializované poradny, linky důvěry či například pracovníky nízkoprahových klubů pro děti mládež).

RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ V DOPRAVĚ

Jednání, které vede v rámci dopravního kontextu k dopravním kolizím a následně k úrazům nebo úmrtím.

Znaky

Chování, které je v rozporu s oficiálními a neoficiálními pravidly, agresivní chování, nebo neočekávané (či nezvyklé) chování.

Primární prevence

• dopravní výchova
• dopravní besedy v prostředí školní třídy – může vést dopravní policista, dopravní psycholog, vyškolený pedagog,
• použití multimediálních pomůcek – ilustrace prostřednictvím audiozáznamu, PC her, přehrávání scének, různých ilustrovaných materiálů (např. pro výuku dopravního značení – více informací v odkazech na literaturu),
• praktický nácvik na dopravním hřišti,
• exkurze (pracoviště dopravní policie, dopravní podnik aj.).
• práce s rodinou
• formou poskytování informací na rodičovských schůzkách, případně individuální konzultace s rodiči. Za vhodné považujeme poskytnutí informačního materiálu rodičům (více viz odkazy na literaturu) podle způsobu dopravy jejich dítěte do školy.
• práce s osobností dítěte
• za vhodné považujeme indikaci prostřednictvím pozorování při dopravní výuce (případně na dopravním hřišti), nebo dle rizikových faktorů (uvedených výše) zjištěných při screeningu rizikového chování obecně. Ve výjimečných případech může jít také o informace od policie (přestupky nebo trestné činy).

NEGATIVNÍ PŮSOBENÍ SEKT

Sekta je určitá ohraničená sociální skupina, jejíž členové sdílejí ideologický koncept, jehož prostřednictvím se skupina vymezuje vůči svému okolí, a dochází při tom k postupné sociální izolaci, manipulaci a ztrátě soukromí.

Znaky

Znaky příslušnosti k některé sektě: fyzické znaky – symboly, změny oblečení, účesu; psychické změny - změny chování, nevyrovnanost, přílišná introverze, noví známí a přátelé, o nichž žák odmítá mluvit, změna zájmů, komunikačních schopností atd.

Primární prevence

• seznámit žáky s riziky a praktikami (myšlenkovou ideou) těchto (různých) skupin
• umět zmapovat existenci (skutečnost) a základní charakteristiku konkrétních sekt v České republice
• naučit žáky rozlišovat mezi sektou a tradičním náboženstvím a možnostmi pojetí/výkladu tradičních náboženství
• vymezit pojem sekta, jeho významové roviny
• seznámit žáky s možnými riziky vstupu do sekty a s procesem závislosti na sektě (manipulace, pronásledování, pocity viny a méněcennosti, zmocňování se majetku členů, využívání profesního či mocenského postavení členů apod.)
• zabývat se základními předpoklady inklinace lidí k těmto skupinám (osobní krize – potřeba bezpečí, potřeba spirituálního rozměru, sociálního kontaktu, emoční a intelektová vyzrálost)
• umět diskutovat se žáky o dané tematice a snažit se odpovědět na případné dotazy

SEXUÁLNÍ RIZIKOVÉ CHOVÁNÍ

K rizikovému sexuálnímu chování u dětí a dospívajících patří předčasný začátek pohlavního života (do této skupiny řadíme také zvýšenou konzumaci pornografie před 15. rokem života), vysoká frekvence pohlavních styků, náhodné známosti, promiskuita, prostituční chování, prezentování vlastních explicitně erotických materiálů na internetu, krvavé sexuální praktiky, vaginální, anální a orální styk bez použití kondomu mimo dlouhodobé partnerství, kde se předpokládá věrnost partnerů. V širším slova smyslu se k rizikovému sexuálnímu chování pojí i další faktory, například asociální chování, agresivita, nadužívání alkoholu a drog.

Projevy

Nevhodné sexuální projevy, jakými jsou například nutkavá masturbace nebo atypický sexuální vývoj (je potřeba je odlišit od projevů normální sexuální zvídavosti, experimentování s vlastním tělem i tělem druhých dětí), jednak projevy nesexuální, které se následně mohou rozvinout až do sexuální deviace. U chlapců může docházet k nárůstu fyzické agrese, u dívek spíš k sebepoškozování. Na riziko sexuálního rizikového chování nás může upozornit tzv. „triáda symptomů“: noční pomočování i po dvanáctém roce života, krutost ke zvířatům a žhářství.

Primární prevence

Na vytváření dobrého vztahu s každým dítětem pracovat jednotlivě. V neúspěšném dítěti je potřeba podporovat sebevědomí a dopřát mu prostor pro zažití úspěchu, kdykoliv to je možné (když ne ve vědomostních aktivitách, tak alespoň prostřednictvím zájmových činností). Seznámit dítě se základními sexuálními pojmy, mělo by dokázat rozeznat nebezpečí, mělo by znát svá práva a umět je chránit. Včas poučit dítě, na koho se může obrátit v případě nouze nebo ohrožení.

SPEKTRUM PORUCH PŘÍJMU POTRAVY

Mentální anorexie a bulimie představují ve svých projevech mezní polohy jídelního chování od život ohrožujícího omezování příjmu potravy až po přejídání spojené se zvracením nebo jinou nevhodnou kompenzací energetického příjmu. Pro obě poruchy je příznačný nadměrný strach z tloušťky, nespokojenost s tělem a nadměrná snaha o dosažení štíhlosti a její udržení. Další psychické a zdravotní problémy většinou souvisí s mírou podvýživy a s intenzitou užívaných „metod“ na zhubnutí.

Příznaky a projevy

Mentální anorexie - nízká tělesná hmotnost, aktivní snaha hubnout nebo nepřibrat (nemocní někdy zakrývají hubnutí mluvou o zdravé výživě a životním stylu). Postupně si zvykají na snížený příjem energie, nadměrnou sebekontrolu v jídle, zvýšený energetický výdej a snadno se cítí přejedeni.

Mentální bulimie - opakující se záchvaty přejídání, spojené s přehnanou kontrolou tělesné hmotnosti. Rozhodujícím kritériem přejídání je subjektivní pocit ztráty kontroly nad jídlem. Někdy je rozlišován typ bulimie, kdy se vyskytuje se zvracení, užívání laxativ nebo diuretik a typ, kdy jsou ke kontrole hmotnosti využívány přísné diety, hladovky nebo intenzivní cvičení.

Primární prevence

Dobrá školní jídelna, naopak omezení automatů na sladkosti, slazené nápoje ve školách.

EXTREMISMUS, RASISMUS, XENOFOBIE, ANTISEMITISMUS

Za extremistické chování lze považovat takové, které je vědomě konáno ve prospěch politických, náboženských a etnických hnutí a ideologií, která směřují proti základům demokratického ústavního státu. U studentů/žáků se zpravidla jedná pouze o dílčí postoje a formy podpory, které mají často pouze slabý ideologický základ. Rasistické chování je takové, které na základě přisouzení psychických a mentálních schopností a dovedností skupinám definovaným podle biologického, rasového či národnostního původu tyto příslušníky těchto skupin hodnotí a případně (ve formě „tvrdého rasismu“) je i poškozuje. Xenofobní chování je takové, které na základě subjektivně stanovených prvků cizosti (jinakosti) vyvolává obavy ze subjektů, které jsou jako cizí pojímány a v krajních případech může vést k jejich poškozování, což vyvolává protireakci. Antisemitské jednání je takové, které poškozuje objekt židovského charakteru kvůli tomu, že tomuto objektu přisuzuje určité negativní vlastnosti či symbolický význam na základě subjektivní percepce židovství.  

Primární prevence

Zprostředkování informací, diskuze a výuka o demokratických hodnotách a principech lidských práv a tolerance, o extremismu a o negativech spojených s minulostí a současností extremismu, rasismu, xenofobie a antisemitismu a možnostech sankcí za projevy extremismu a souvisejících jevů, debaty s angažovanými osobami (např. diskuse s oběťmi extremistických útoků), využít životních příběhů, uměleckých děl–literatury, filmů s následnou besedou.

OKRUH PORUCH A PROBLÉMŮ SPOJENÝCH SE SYNDROMEM TÝRANÉHO, ZNEUŽÍVANÉHO A ZANEDBÁVANÉHO DÍTĚTE

Syndrom týraného, zneužívaného a zanedbávaného dítěte (CAN - Child Abuse and Neglect) je jakákoliv forma týrání, zneužívání a zanedbávání dětí, která je pro naši společnost nepřijatelná. Dítě nejčastěji poškozují jeho rodiče a další členové rodiny, a to necitlivostí a bezohledností anebo podřizováním dítěte či využíváním ho k uspokojení vlastních potřeb.

Projevy

Zhoršení prospěchu žáka, problémy ve vztazích se spolužáky, poruchy v pravidelných návycích – spaní (do školy chodí pozdě) nebo stravování (při obědě opakovaně nedojídá). Pokud jde o tělesné známky, zvláště učitel tělocviku má jedinečnou možnost všimnout si různých modřin, odřenin či nezvyklé únavy či apatie žáka.

Primární prevence

Dělat širokou osvětu veřejnosti a obecná opatření ve prospěch rodin s dětmi, vzdělávat rodiče, pedagogy a vychovatele dítěte. Dát pedagogům a lékařům možnost pregraduální výchovy. Samozřejmostí je výchova dětí a mládeže

ZÁŠKOLÁCTVÍ

Jedná se o přestupek, kterým žák úmyslně zanedbává školní docházku.

Projevy

Neomluvená absence žáka základní či střední školy při vyučování.

Primární prevence

Snaha o budování bezpečného pozitivního sociálního klima školy tak, aby se každý žák cítil ve škole komfortně a bezpečně a nebyl ohrožován ani ze strany spolužáků, ani ze strany pedagogů.

Šikana

Šikanování je agresivní chování dítěte, žáka/žákyně, studenta/studentky vůči jinému žákovi, případně skupině žáků. Jedná se o opakované (nikoliv nutně) chování, které je založeno na vědomé, záměrné, úmyslné a obvykle skryté snaze ublížit fyzicky, emocionálně a/nebo sociálně. Šikana je charakteristická nepoměrem sil, bezmocností oběti, nepříjemností útoku pro oběť a samoúčelností agrese.

Projevy

Žák je o přestávkách často osamocený, ostatní o něj nejeví zájem, nemá kamarády. Při týmových sportech bývá jedinec volen do mužstva mezi posledními. O přestávkách vyhledává blízkost učitelů. Má-li žák promluvit před třídou, je nejistý, ustrašený. Působí smutně, nešťastně, stísněně, mívá blízko k pláči. Stává se uzavřeným. Jeho školní prospěch se někdy náhle a nevysvětlitelně zhoršuje. Jeho věci jsou poškozené nebo znečištěné, případně rozházené. Zašpiněný nebo poškozený oděv. Stále postrádá nějaké své věci. Odmítá vysvětlit poškození a ztráty věcí nebo používá nepravděpodobné výmluvy. Mění svoji pravidelnou cestu do školy a ze školy. Začíná vyhledávat důvody pro absenci ve škole. Odřeniny, modřiny, škrábance nebo řezné rány, které nedovede uspokojivě vysvětlit.

Primární prevence

Hodnotový rámec školy - Škola odmítá násilí a zneužití moci v jakékoli podobě a podporuje solidaritu a toleranci, vědomí sounáležitosti, podporuje spolupráci, rozvíjí vzájemný respekt. Objeví-li se šikana, přistupuje škola k řešení včasně, otevřeně a zajišťuje bezpečí pro všechny zúčastněné. Na vytváření bezpečí se podílejí všichni zúčastnění. Škola zajišťuje základní materiální a organizační podmínky, má nastavena pravidla v chování a důsledky za jejich nedodržení, má nastavený systém včasné identifikace varovných signálů, spolupracuje s dalšími organizacemi, zajišťuje podporu pro pedagogy, zajišťuje podporu pro žáky, zajišťuje informovanost, dbá na vhodné sestavení třídy, má zpracovány základní dokumenty

Kyberšikana

Kyberšikana je forma agrese, která se uplatňuje vůči jedinci či skupině osob s použitím informačních a komunikačních technologií (počítačů, tabletů, mobilních telefonů a dalších moderních komunikačních nástrojů), a ke které dochází opakovaně, ať už ze strany původního agresora či dalších osob - tzv. sekundárních útočníků (např. opakované sdílení nahrávky, opakované komentování apod.).  Ačkoli je kyberšikana zpravidla definována jako činnost záměrná, může vzniknout i nezáměrně – např. jako nevhodný vtip, který se v on-line prostředí vymkne kontrole.

Znaky

Dehonestování (ponižování, nadávání, urážení), vyhrožování a zastrašování, vydírání, očerňování (pomlouvání) v on-line prostředí. Dále také publikování ponižujících videozáznamů, audiozáznamů nebo fotografií, ponižování a pomlouvání, krádež identity a její zneužití, ztrapňování pomocí falešných profilů, provokování a napadání uživatelů v online komunikaci, zveřejňování cizích tajemství s cílem poškodit oběť, vyloučení z virtuální komunity, obtěžování, specifické formy kyberšikany spojené s hraním on-line her, happy slapping (v překladu „zábavné fackování“), kyberstalking (pronásledování ve spojení s využitím informačních komunikačních technologií), webcam trolling (zneužívání webkamer pro manipulaci uživatelů internetu prostřednictvím podvržených videozáznamů).

Primární prevence

• Zanést do školního řádu pravidla používání ICT, intranetu a mobilních telefonů (během vyučování, přestávkách, v areálu školy).
• Informovat žáky o netiketě a „listině práv na internetu“. O této listině by měli být informování i rodiče nezletilých žáků, např. vyvěšením na webových stránkách škol.
• Instalovat a využívat software, který v učebnách vyučujícímu umožňuje informovat se přes svůj počítač, co právě žák na své ploše dělá. (Informovat o tomto opatření žáky a systém nezneužívat!)
• Být vzorem vhodného užívání moderních technologií.
• Pracovat na povědomí žáků o rizikovém chování na internetu.
• Definovat kompetence v rámci školy a na akcích konaných školou mimo místo, kde se uskutečňuje vzdělávání).
• Začlenit témata spojená s rizikovým chováním na internetu do výuky.
• Vzdělávat pedagogy.
• Podporovat pozitivní využívání technologií.

ROLE ŠKOLNÍHO PSYCHOLOGA V PREVENCI VYBRANÝCH FOREM RIZIKOVÉHO CHOVÁNÍ

Nejčastější náplň práce školního psychologa

Školní psycholog (dále ŠP) nejčastěji poskytuje krizové intervence - řešení výchovných problémů jednotlivých žáků (agrese, šikana, drogy, „zlobení“, atd.). Základní charakteristikou je rychlé řešení akutních problémů, a to nejen žáků, ale i učitelů - např. životní krize, náhlé a výrazné zhoršení prospěchu, záškoláctví, nevysvětlitelný neklid žáka apod. Dalším úkolem ŠP je náprava specifických poruch učení - diagnostika studijních předpokladů, motivace k učení, analýza neprospěchu, práce s učebními styly žáků, nácvik vhodných strategií učení atd. ŠP je také pověřen odstraňováním komunikačních bariér a řešením konfliktů ve třídě mezi učitelem a žáky, mezi žáky, mezi rodičem a dítětem, mezi rodiči a učitelem včetně řešení potíží v citových a partnerských vztazích žáků (láska). Důležitou součástí je také skupinová práce - práce s terapeutickými prvky, výcviky, rozhovory, výjezdy se žáky. Mimořádně náročné situace se týkají rodiny a její dysfunkce. Od rodinných sezení, přes zvládání odporu rodičů přiznat problém a vyvinout úsilí k jeho řešení, řešení konfliktů rodič-dítě, tzv. zanedbávání, či přímo hostilitu k dítěti, až po velice vyčerpávající situace náznaků týrání, zneužívání dítěte, předčasná těhotenství či depresivní a úzkostnou symptomatologii vázanou na rodinnou situaci. Dochází i k jedinečným případům jako péče o studenta s leukémií, depresivní studentka se suicidálními tendencemi, nejasné až falešné obvinění studenta ze šikany, kde má být ŠP soudcem apod. V neposlední řadě musí dělat i administrativní činnosti, osvětové přednášky nebo diagnostiku tříd, činnosti koncepční, projektové, spolupráce s dalšími experty či institucemi apod.

Jaká je nejčastější metodická výbava?

ŠP nejvíce využívá rozhovor (diagnostický, poradenský i terapeutický) a testy (testy inteligence, osobnostních rysů, tvořivosti, zájmů, rodinných vztahů, akutních stavů, dále také projektivní techniky jako Baumtest, Luescher, CATO, Bene-Antony). Další skupinu metod představují terapeutické techniky individuální i skupinové, rodinná terapie. Dalšími významnými metodami jsou sociometrie, relaxace a hypnóza, psychohry, analýza školních materiálů, metoda „One brain“, vytváření metodických materiálů v rámci programů prevence atd. Co se týká užívání psychoterapie školními psychology: většina ŠP si svou práci bez prvků terapie nemůže představit, ale zároveň je přítomna jen v omezené míře.

Doporučené postupy při řešení rizikového chování

ŠIKANA

Postup při počáteční šikaně:

• odhad závažnosti a formy šikany
• rozhovor s těmi, kteří na šikanování upozornili a s oběťmi
• nalezení vhodných svědků
• individuální rozhovory se svědky (nepřípustné je společné vyšetřování agresorů a svědků a konfrontace oběti s agresory)
• ochrana oběti
• předběžné vyhodnocení a volba ze dvou typů rozhovoru:
  • rozhovor s oběťmi a rozhovor s agresory (směřování k metodě usmíření)
  • rozhovor s agresory (směřování k metodě vnějšího nátlaku)
• realizace vhodné metody:
  • metoda usmíření
  • metoda vnějšího nátlaku (výchovný pohovor nebo výchovná komise s agresorem a jeho rodiči)
• třídní hodina:
  • efekt metody usmíření
  • oznámení potrestání agresorů
• rozhovor s rodiči oběti
• třídní schůzka
• práce s celou třídou

Postup při výbuchu skupinového násilí při pokročilé šikaně:

• První (alarmující) kroky pomoci
  • zvládnutí vlastního šoku – bleskový odhad závažnosti a formy šikany;
  • bezprostřední záchrana oběti, zastavení skupinového násilí
• Příprava podmínek pro vyšetřování
  • zalarmováni pedagogů na poschodí a informování vedení školy;
  • zabránění domluvě na křivé skupinové výpovědi;
  • pokračující pomoc oběti (přivolání lékaře);
  • oznámení na policii, paralelně – navázání kontaktu se specialistou na šikanování, informace rodičům
• Vyšetřování
  • rozhovor s obětí a informátory;
  • nalezení nejslabších článků, nespolupracujících svědků;
  • individuální, případně konfrontační rozhovory se svědky;
  • rozhovor s agresory, případně konfrontace mezi agresory, není vhodné konfrontovat agresora (agresory) s obětí (oběťmi)
• Náprava
  • metoda vnějšího nátlaku a změna konstelace skupiny.

Materiály a metodiky

MŠMT (2016): Metodický pokyn ministryně školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikany ve školách a školských zařízeních. Praha. MŠMT. 

Kolář M. (2011). Nová cesta k léčbě šikany. Praha: Portál.

Janošová, P., Kollerová, L., Zábrodská, K., Kressa, J., Dědová, M. (2016): Psychologie školní šikany. Praha. Grada.

Kolář, M. (2010). Ve škole: Šikana, nebo jen škádlení? Psychologie dnes 2 (16), 56–59.

Kolář, M. (2009). Šikana v mateřské škole: diferenciální diagnostika – jak rozlišit šikanování od škádlení? Řízení mateřské školy (20. aktualizace). Praha: nakladatelství dr. Josef Raabe.

Web Minimalizace šikany, www.minimalizacesikany.cz

Společenství proti šikaně, www.sikana.org

KYBERŠIKANA

• Podpořit oběť a zajistit její bezpečí - Je třeba zklidnit oběť a nabídnout podporu.
• Zajistit co nejvíce důkazních materiály - Pořídit si snapshoty s důkazním materiálem, stáhnout dané internetové stránky do lokálního počítače, zajistit seznam žáků, kteří se stali publikem kyberšikany (např. v rámci diskusní skupiny na sociální síti) – ideálně s odkazy na jejich profily, pokusit se identifikovat agresora (např. prostřednictvím jeho přátel). Poté odstranit závadný obsah z internetu – např. smazat videa, která oběť ponižují, odstranit závadné fotografie, zablokovat profil pachatele atd. Při snaze získat důkazní materiál ze soukromých diskuzních skupin kontaktujeme odbornou instituci (např. pracovníky projektu E-Bezpečí, projektu Seznam se bezpečně!, případně kriminalisty oddělení informační kriminality Policie ČR), která může pomoci důkazní materiály zajistit jinými cestami. Důkazní materiály dále využijeme v rámci vyšetřování, při komunikaci s rodiči agresorů a rodičů oběti, v rámci rozhovorů s agresory apod. Vždy je však nutné zajistit bezpečí svědků – tj. z důkazního materiálu by nemělo být zřejmé, jak byl získán (např. v záhlaví jméno žáka, z jehož profilu byl záznam získán).
• Incident vždy vyšetřit - Vyšetřování zahrnuje zjištění, kde incident probíhal, jak dlouho trval, kdo se do něj zapojil, jaký dopad měl na oběť, jakými technickými prostředky lze útok zastavit apod. Můžeme využít podpory externích institucí.
• Informovat rodiče - Poučme rodiče o tom, jaký bude postup řešení na úrovni školy, případně o tom, že daný případ kyberšikany nespadá do kompetence školy a že je možné využít např. právních služeb.
• Zkonzultovat řešení s dalšími institucemi - V některých případech je vhodné postup řešení a zejména zvolené tresty zkonzultovat s dalšími subjekty – zřizovatelem školy, případně Českou školní inspekcí a dalšími institucemi.
• Žádat konečný verdikt a informace - Po vyšetření celé situace je nutné trvat na konečném stanovisku všech zainteresovaných institucí (např. Policie ČR, OSPOD, pedagogicko-psychologická poradna…) a dalších subjektů (např. rodičů) (Ministerstvo školství, 2009).
• Zvolit odpovídající opatření - Je velmi důležité, aby škola při trestání agresorů postupovala v souladu se školním řádem v kombinaci s dalšími strategickými dokumenty školy – např. krizovým plánem, minimálním preventivním programem školy apod. Při určení trestu využíváme možností nabízených ve scénáři pro řešení tradiční šikany (Kolář, 2011). V případech méně závažných forem kyberšikany se doporučuje využívat neformálních řešení (Jurková, 2010) – např. vytvořit sadu preventivních materiálů z oblasti rizikového chování na internetu, připravit přednášku o důležitosti odpovědného používání moderních technologií atd.
• Realizovat preventivní opatření - Aby se nežádoucí chování v budoucnu neopakovalo, je nutné zajistit preventivní opatření. Ta lze zabezpečit – např. prostřednictvím realizací projektových dnů zaměřených na prevenci, přípravou materiálů pro podporu prevence, prostřednictvím tzv. hraní rolí v rámci běžné výuky či mimo ni, posilováním dobrých vztahů mezi žáky apod.

Materiály a metodiky

Černá, A., Dědková, L., Macháčková, H., Ševčíková, A., & Šmahel, D. (2013). Kyberšikana: Průvodce novým fenoménem. Praha: Grada.

Rogers, V. (2011). Kyberšikana. Praha: Portál.

Patologické vztahy ve skupině pro ZŠ a SŠ (2012). Praha: Raabe.

Projekt Seznam se bezpečně (www.seznamsebezpecne.cz)

E-Bezpečí (www.e-bezpeci.cz)

Projekt Saferinternet.cz (www.saferinternet.cz)

ZÁŠKOLÁCTVÍ

Nejprve se snažíme zjistit důvod nepřítomnosti žáka. Až dojde ke kontaktu se zákonným zástupcem žáka, tak prostřednictvím neformálního rozhovoru učitel zjistí důvod nepřítomnosti dítěte, případně možný motiv, který jej k záškoláctví vedl. Poté se obě strany domluví na dalším postupu a opatřeních. Nejpozději postupem od tohoto bodu začíná spolupráce třídního učitele a školního metodika prevence na případu konkrétního žáka. O nežádoucím jevu, o kontaktu se zákonnými zástupci, o výstupu, který kontakt přinesl, informuje třídní učitel ředitele školy, školního metodika prevence a výchovného poradce. Pokud by opatření plněna nebyla, je nutné zorganizovat schůzku zákonných zástupců žáka s třídním učitelem. Osobní schůzka, kde je se zákonnými zástupci probrána situace žáka, případně situace rodiny, učitel zjišťuje možné příčiny záškoláctví a domlouvá s rodiči postup k nastolení žádoucího stavu. V tomto bodě je již o situaci informován školní metodik prevence, případně výchovný poradce, který ve věci poskytne své stanovisko spolu s návrhem dalšího postupu. V ideálním případě se školní metodik prevence, případně výchovný poradce osobního setkání se zákonnými zástupci účastní. Účast žáka je velmi vhodná. Ze schůzky vytvoříme zápis. Jestliže se tedy na základě schůzkami nastavené spolupráce nedaří situaci zlepšit, následuje sepsání a podepsání Individuálního výchovného programu. Dokument, v němž se všechny zainteresované strany písemně dohodnou na dalším postupu, stanoví konkrétní opatření, která budou přijata konkrétními osobami v konkrétním časovém úseku, spolu s režimem sledování dodržování dohodnutých opatření a návrhem postupu v případě jeho nedodržení. Pokud ani přes veškerou podporu nedojde k odstranění rizikového chování žáka - a to z důvodu, že žák není schopen za dané podpory na svém chování pracovat či jedna (nebo více) stran není schopna danou podporu v potřebné míře poskytovat, je rodina indikována pro spolupráci s další stranou, která má k řešení dané situace potřebné nástroje (odborné či právně vymahatelné). Škola aktuálně využila všech dostupných způsobů řešení rizikového chování žáka a možností podpory zákonných zástupců, případ je předán do kompetence další straně (OSPOD, Policie ČR apod.).

Materiály a metodiky

Bendl, S. Hanušová, J., & Linková, J. (2016). Žák s problémovým chováním - Cesta institucionální pomoci. Praha: Triton.

Ficová, L. (2011). Záškoláctvo ako problém súčasnej základnej školy. Bratislava: OZ V4.

Jedlička, R. a kol (2004).  Děti a mládež v obtížných životních situacích. Praha: Themis.

Jedlička, R., & Koťa, J. (1998). Aktuální problémy výchovy. Praha: Karolinum.

Metodické doporučení MŠMT pro práci s Individuálním výchovným programem v rámci řešení rizikového chování žáků, č. j. MSMT-43301/2013.

SYNDROM CAN - SEXUÁLNÍ ZNEUŽÍVÁNÍ

Dítě se mi svěří osobně

Nejprve si musíme uvědomit, že jde o citlivé téma a podle toho vést celou záležitost. S problémem seznámíme co nejužší okruh dalších osob. Zneužívá-li dítě rodič, tak ho o tom, že se dítě svěřilo, neinformujeme. S dítětem komunikujeme a sdělíme mu, že skutečnost musíme nahlásit na policii. Pokud dítě nesouhlasí, tak situaci konzultujeme s odborníkem, ale od oznámení události nás to nesmí odradit. Po vyřešení souhlasu problém oznámíme řediteli a kontaktujeme Policii a OSPOD. Dítě oceníme, že za námi přišlo a ujistíme ho, že děláme vše, co je v našich silách.

Zjistím to z nějaké školní ankety nebo otazníku

Dítě se vyjadřuje někdy v náznacích a nejasně, proto je velmi důležité porozumět tomu, co vám vlastně říká. V každém případě s ním navažte o přestávce nebo po vyučování rozhovor, ale tak, abyste nebudili nežádoucí pozornost. Jestliže vám dítě potvrdí vaši domněnku, postupuje jako výše. Nevyslýchejte ho a nepodsouvejte mu své názory, nechejte ho volně vyprávět.

Dozvím se to od spolužáků nebo z jiných zdrojů

Nejprve přemýšlejte, jestli tomu nasvědčuje i vaše pozorování. Pokuste se s dítětem navázat rozhovor, ale do ničeho ho nenuťte. Prostředníkovi řekněte, že je důležité, aby za vámi přišlo zneužívané dítě samo. Nevyšetřujte a nijak nepátrejte. Jestliže si nejste jistí, oznamte věc orgánu sociálně-právní ochrany, který ji prošetří.

Dítě je obětí sexuálního napadení

Jestliže se stalo obětí napadení cestou do školy a útočníkem je neznámá osoba, potom urychleně vše oznamte policii, rodičům a orgánu sociálně-právní ochrany dítěte. Chovejte se pevně a jednoznačně a dítě neopouštějte až do příchodu rodičů.

Materiály a metodiky

Weiss, P. a kol. (2005). Sexuální zneužívání dětí. Praha: Grada.

Dunovský, J., Dytrych, Z., & Matějček, Z. (1995). Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě. Praha: Grada.

Weiss, P. (2000). Sexuální zneužívání pachatelé a oběti. Praha: Grada.

Gödtel, R. (1994). Sexualita a násilí. Praha: Český spisovatel.

SEBEPOŠKOZOVÁNÍ

Nejprve posoudíme aktuální riziko závažného sebepoškození. Je-li očividné, že je ohroženo zdraví dítěte, odešleme ho do spádového psychiatrického zařízení (event. i proti vůli rodičů). Kontaktujeme rodinu a systematicky a dlouhodobě s ní spolupracujeme. Dítě i rodinu motivujeme k návštěvě odborníka. Určíme jasné hranice a pravidla ohledně problému na půdě školy. Ideální je, pokud je sebepoškozování tolerováno, ale vede ke konkrétním důsledkům (např. že žák může za učitelem přijít kdykoliv, když pociťuje nutkání poškodit se, ale učitel se mu nebude věnovat, pokud se poškodí - za podmínky, že jiný dospělý, učitel či rodič zvládne akutní situaci s eventuálním ošetřením či zabráněním dalším následkům).

Materiály a metodiky

Platznerová, A. (2009). Sebepoškozování. Praha: Galén.

Kriegelová, M. (2008).  Záměrné sebepoškozování v dětství a adolescenci. Praha: Grada.

Černá, A., & Šmahel, D. (2009). SEBEPOŠKOZOVÁNÍ V ADOLESCENCI: KONTEXT REÁLNÉHO VERSUS

VIRTUÁLNÍHO PROSTŘEDÍ A SUBKULTUR EMO A GOTHIC. E-psychologie, 3(4), 26-44.

KOUŘENÍ

V případě žáků-kuřáků s rozvíjející se či již rozvinutou závislostí na tabáku je vhodné vést žáka k uvědomění si konkrétních rizik kouření, posílení motivace k odvykání a předání kontaktu na odbornou pomoc – tzv. krátká intervence 5P (modifikováno podle Fiore et al., 2008). Jedná se o krátký, strukturovaný, partnersky vedený rozhovor, rozdělený do 5 částí. Cílem krátké intervence je nasměrování žáka k odvykání a předání do péče odborníků.

1. Ptát se – zmapovat kouření u daného žáka otázkami jako např. „Jak to máš s kouřením? ... Ve vaší třídě se někdo kouřením netají, jak jsi na tom ty? ... Máš představu, kolik vykouříš cigaret za týden? ... Máš nějakou zkušenost s e-cigaretou? Jaké to bylo?“
2. Pojmenovat rizika – jednoduše a jasně popsat rizika vyplývajících z užívání tabáku u daného žáka/žákyně. Např.: „Kouření tě musí stát hodně peněz, spočítej si to. ... Kouření zhoršuje kvalitu pleti, způsobuje hlavně akné. Také můžeš mít horší kvalitu vlasů a zažloutlé zuby. ... Tvé slečně/tvému příteli nemusí být příjemné, když jí/jemu dáš pusu po cigaretě. Někdo říká, že je to jako líbat popelník. ... Kouření zhoršuje fyzický výkon. Jde to proti tvým tréninkům, kterým dáváš hodně času a energie.“
3. Podpořit motivaci – rychle zmapovat a podpořit motivaci k odvykání. Např.: „Co se ti na kouření líbí? ... Je něco, co ti na kouření vadí? ... Přemýšlel jsi o tom, že přestaneš? ... Co ti brání, abys přestal?“
4. Předat kontakt – předchozí kroky by u žáka měly vést k vyvolání rozporu týkajícího se vlastního kouření, postupnému uvědomění negativních následků a posílení motivace ke změně. Pokud žák projeví zájem, pedagog by mu měl předat kontakty na podrobnější informace nebo odborné služby (např. webové stránky www.koureni-zabiji.cz nebo www.bezcigaret.cz).
5. Plánovat další setkání – v závěru rozhovoru je vhodné ocenit žákovu otevřenost a stručné shrnout hlavní výstupy intervence (nejlépe za strany žáka), případně zodpovědět doplňující dotazy. Posilování motivace je kontinuální proces, proto by mělo dojít k dohodě, kdy opět proběhne diskuze o tom, zda došlo k nějaké změně (např. zda vyhledal nabídnutou odbornou pomoc). Vhodný interval je přibližně 14 dní až měsíc a lze se takto setkávat opakovaně.

Materiály a metodiky

NEŠPOR, Karel a Ladislav CSÉMY. Alkohol, drogy a vaše děti: Jak problémům předcházet, jak je rozpoznávat, jak je zvládat. 5. revidované vydání. Praha: Sportpropag, 2003. 103 s. Dostupné také z: hhttp://www.drnespor.eu/adde03.doci.

NEŠPOR, Karel. Co mohou udělat rodiče v prevenci u dětí [online]. [cit. 2014-03-18]. Dostupné z: hhttp://www.drnespor.eu/CoDeti.doci

NEŠPOR, Karel. Kouření, pití, drogy: Děvčata a kluci spolu mluví o závislostech. Praha: Portál, 1995. 125 s. ISBN 80-717-8023-5.

NOVÁKOVÁ, Dagmar. Zdravý způsob života a prevence závislostí: pro mateřské školy a první třídy základních škol (metodika pro pedagogy). Praha: FILIA, 1997. 44 s. Edice FILIA. ISBN 80-901-9664-0

ŽALOUDÍKOVÁ, Iva. Normální je nekouřit: program podpory zdraví a prevence kouření pro mladší školní věk (7–11 let). Brno: Masarykova univerzita, 2009. 104 s. ISBN 978-802-1050-211.

MINIMÁLNÍ PREVENTIVNÍ PROGRAM

Preventivní program (dříve minimální preventivní program) je povinnost každé školy. Jsou v něm sepsána základní pravidla pro zajištění prevence různých forem rizikového chování. Tento dokument určuje roli pedagogů i dalších odborných pracovníků školy, kteří se podílejí na naplňování úkolů vytyčených programem. Vychází z preventivní strategie školy, je zpracováván na jeden školní rok školním metodikem prevence, podléhá kontrole České školní inspekce, je vyhodnocován průběžně a na závěr školního roku je hodnocena kvalita a efektivita zvolených strategií primární prevence. Dané hodnocení je součástí výroční zprávy o činnosti školy. Důležitou a povinnou součástí tohoto programu školy je školní program proti šikanování. Tam jsou popsány konkrétní preventivní mechanismy, které mají z úkol šikaně účinně a konkrétně předcházet, nebo ji alespoň minimalizovat a mít pod kontrolou.  Krizový plán školy se však nemusí týkat jen a pouze šikany, ale i všech základních typů akutních/krizových situací, jako je ublížení na zdraví, agrese, rvačka, vážný úraz, intoxikace žáka atd. Obsahuje doporučené postupy, které jsou jasné a závazné pro každého pracovníka školy a zároveň určují konkrétní odpovědnost jednotlivých zaměstnanců.

ÚČINNOST PREVENCE

Účinnost (efektivita) je jednou z nejdůležitějších a taky nejtěžších cílů prevence. Měření efektivity je náročné a často jde o složité smíšené výzkumné plány, které mají za cíl zjistit, jaký vliv mají různé preventivní programy a o jaké konkrétní účinné faktory jde.

Účinná primární prevence

Dle MŠMT je základem efektivní primární prevence následující: komplexní a dlouhodobé programy, interaktivní činnosti v menší skupině lidí, dobré třídní a skupinové klima, zlepšování dovedností v oblasti odolávání tlaku vrstevníků a v oblasti komunikace, zvládání konfliktů a zátěžových situací, dále v oblasti sebekontroly (ovládání emocí). Souhrnně efektivní primární prevence stojí na soustavnosti, dlouhodobosti, aktivnosti, názornosti, přiměřenosti a uvědomělosti. Účinnost primární prevence lze zvyšovat nasloucháním žáků a zjišťováním toho, jaké jsou mezi nimi aktuální informace (co čtou, co poslouchají nebo co sledují v televizi apod.). Vždy je třeba se snažit o posilování důvěry. Pomáhá trpělivé a empatické vysvětlování, poskytování objektivních informací s využitím všech dostupných uvedených zdrojů a nesnažit se vnucovat správný pohled na věc, ale také dát prostor na jiné názory.

Neúčinná primární prevence

Neúčinné je zastrašování a přístup stylem: „prostě řekni ne“, dále citové apely, pouhé předávání informací, samostatně realizované jednorázové akce, potlačování diskuse, stigmatizování a znevažování osobních postojů žáka/studenta, přednášky, pouhé sledování filmu, besedy s bývalými uživateli na základních školách, nezapojení žáků/studentů do aktivit a nerespektování jejich názorů, politiku nulové tolerance na škole a testování žáků jako náhražku za kontinuální primární prevenci. Dále nefungují ani hromadné kulturní či sportovní aktivity nebo návštěva historických a kulturních památek s pasivní účastí auditoria by měly být pouze doplňkem, na který by měla vždy navazovat diskuse v malých skupinkách.