Rukopisy

Rukopis (manuskript): 1. Ručně napsaný nebo kopírovaný dokument. - 2. Rukopis nebo strojopis připravený pro publikování ve větším množství kopií nebo exemplářů.

Klínové písmo

Egyptský papyrus

Rukopis – knihovnictví

Manuskript – z latinského manu scriptus, zapsáno rukou. Jakýkoliv písemný dokument vytvořený rukou (popřípadě jinou částí lidského těla) a to i jinou technikou než je psaní – například vyškrabáváním, rytím či vtlačováním nástroje do měkkého podkladu. Mezi materiály na nichž nacházíme nejstarší písemné památky různých kultur patří, vedle kamene, především:

• hliněné destičky a hroudy (Mezopotámie, klínové písmo, různé jazyky – především sumerština, akkadština, ugaritština, chetitština a perština)
• papyrus (původně z Egypta, později se jeho užívání rozšířilo celým Středomořím až do Itálie)
• březová kůra (Rusko)
• palmové listy (Indie)
• věštebné kosti (Čína, hovězí lopatky a želví krunýře)
• hliněné střepy (Řecko)
• pergamen (postupně nahradil papyrus a jeho užívání se rozšířilo na celou Evropu)
• obdoba papíru (Mezoamerika, především Mayové)

Pasionál abatyše Kunhuty

Rukopis – kodikologie

Z latinského codex (kniha) a řecké přípony -logie (věda). Ručně psaná kniha, vzniklá před vynálezem knihtisku (respektive před Gutenbergovým zdokonalením knihtisku.) a v prvních dobách jeho existence. Některé významné a známé rukopisy:

• Pasionál abatyše Kunhuty
• Mater verborum
• Codex gigas (Tzv. Ďáblova bible)
• Velislavova bible
• Vyšehradský kodex
• kniha z Kellsu
• Voynichův rukopis
• Rukopis královédvorský a zelenohorský (zde se ovšem s nejvyšší pravděpodobností jedná o podvrhy padělatele Václava Hanky)

Rukopis – redakční praxe

Autorské dílo, které autor odevzdává redakci za účelem hromadného šíření (vydání knihy, čtení v rozhlase a pod.) Nemusí se tedy nutně jednat o text psaný rukou a může být i jen v elektronické podobě. Z hlediska redakční praxe můžeme u rukopisu rozlišovat v podstatě tři postupná pracovní stádia:

• Vytvoření rukopisu autorem, včetně případných ilustrací
• Jazykovou a obsahovou úpravu rukopisu v redakci
• Konečný čistopis rukopisu určený k publikování

Odkazy

Literatura

• BOHATCOVÁ, Mirjam. Česká kniha v proměnách staletí. Praha: Panorama, 1990. ISBN 80-7038-131-0.
• CEJPEK, Jiří. Dějiny knihoven a knihovnictví. 2. dopl. vyd. Praha: Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0323-3.
• PAVLÁT, Leo. Tajemství knihy. Praha: Albatros, 1982. Klub mladých čtenářů (Albatros).

Související články

Proměny pojmu dokument, informační pramen a informační zdroj, Vývoj knižníc v stredoveku, Vzácné knihy a rukopisy

Klíčová slova

Rukopis, manuskript, kodikologie, dokument

Postup redakčního zpracování

K redakční kontrole ještě zbývá • kategorie • duplicity • členění • pravopis

V článku bylo zkontrolováno • zdroje • obrázky a licence • prolinkování

Dokážete-li některé z doporučených úprav provést, směle se do nich pusťte! V případě jakýchkoli nejasností se můžete podívat do nápovědy nebo se nás zeptat, rádi Vám pomůžeme.