Sharenting

Sociální média

Sociální média jsou dle definice KTD souhrnné označení pro webové platformy, aplikace a technologie, které umožňují uživatelům online komunikaci, spolupráci a sdílení obsahu. Zahrnují kupříkladu Sociální média, blogy, či sdílení záložek. Sociální síť je pak internetová služba umožňující zpravidla registrovaným členům vytvářet svůj veřejný nebo částečně veřejný profil a navazovat virtuální vztahy s uživateli, s nimiž chtějí být ve spojení v rámci dané sítě. Umožňující jim také komunikovat mezi sebou, sdílet společně informace, fotografie, videa, odkazy, plánovat akce a další aktivity. Většinu obsahu sociálních sítí vytvářejí samotní uživatelé.

V posledních letech se často diskutuje o závilosti na sociálních sítích a jejich negativním dopadu na jednotlivce. Obecně se závislost na internetu definuje jako nadměrné používání internetu, které sebou přináší do života jedince psychologické, sociální, pracovní nebo školní komplikace. Výzkumy ukázaly, že si člověk nevybuduje závislost na internetu obecně, ale spíše na konkrétních internetových aplikacích nebo webech. Mezi nejnávykovější aplikace či webové stránky patří ty, které umožňují obousměrnou komunikaci. Závislost na internetu je někdy také označována jako netolismus, což je závislost na tzv. virtuálních drogách (např. sociálních sítí nebo počítačových hrách). Určitým typem závislosti je následně sharenting.

Definice termínu

Termín sharenting (oversharenting) označuje nadměrné používání sociálních médií (a obecně internetových služeb) rodiči, kteří sdílejí obsah, ve kterém figurují jejich vlastní děti. Sharenting je vlastně kombinací slov share (sdílet) a parenting (rodičovství).

Můžeme si jej představit jako:

• nadměrné sdílení fotografií či videí vlastních dětí (zpravidla bez jejich souhlasu),
• zakládání profilů dětí v rámci různých druhů online služeb (bez jejich souhlasu),
• v extrémních podobách zakládání prenatálních profilů či zakládání různých druhů online deníčků, ve kterých je život dítěte monitorován den po dni, měsíc po měsíci.

Tento fenomén představuje problém, ve kterém se na jedné straně střetává právo dítěte na soukromí a jeho ochranu (nezávisle na vůli rodičů) a na straně druhé právo rodičů sdílet s veřejností informace ze života dětí. Rodiče jsou často považováni za guardians či gatekeepers osobních údajů svých dětí a jejich role při poskytování souhlasu s používáním informace je uznána v právních předpisech Evropské unie a v judikaturách Evropského soudu pro lidská práva. V některých situacích tak toto právo koliduje s právem dítěte na soukromí a jeho ochranu.

Sharenting představuje problém, neboť většina dětí, které dospívají, nechtějí, aby jejich rodiče určitý obsah (např. fotografie obnažených dětí na nočníčku, fotky ultrazvuku dítěte atd.) sdíleli a aby jejich fotografie, videa či citlivé informace o nich samotných kolovaly internetem a mohl se k nim dostat kdokoli. Často tento obsah vnímají jako ponižující, nevhodný, urážlivý, intimní a citlivý. A žádají, aby jej jejich rodiče odstranili, smazali a nešířili.

Pozitiva sharentingu

Sharenting sebou přináší i některá pozitiva. Online prostředí například umožňuje rodičům sdílet úspěchy svých dětí, sdílet rady ohledně rodičovství, sdílet své zkušenosti, ale také pochlubit se, jakého krásného potomka rodič má apod. Sharenting může také podpořit spolupráci rodičů, jejichž děti trpí různým stupněm tělesného či mentálního poškození, umožňuje sdílet dobrou praxi (co rodiče vyzkoušeli a osvědčilo se jim), vzájemně se podpořit, poradit si apod. Sharenting může být také nástrojem ekonomického zisku – ať již pro rodiče či pro jejich děti - a to v dobrém slova smyslu.

Negativní důsledky sharentingu

Mezi hlavní negativní důsledek sharentingu patří skutečnost, že při něm rodiče vytváří digitální stopu svého dítěte. Digitální stopa obecně vzniká při aktivitách, které jsou provozovány online, kdy osoba skrze svou činnost online tvoří data, která mohou být uchovávána a jsou určitým důkazem o činnosti dané osoby. Řadí se sem vědomě zveřejňované informace na sociálních sítích, ale také třeba nevědomě vytvořená data, jako jsou například data z historie vyhledávačů. Všechna data o dané osobě dohromady tvoří digitální stopu, která vypovídá o této osobě a její činnosti online. V případě sharentingu netvoří samo dítě svou digitální stopu, ale tato digitální stopa je tvořena rodiči, kteří o něm zveřejňují informace. Tvorba digitální stopy s sebou může přinášet možné negativní důsledky.

Mezi tyto hrozby patří:

• Digitální únos: jedná se o situaci, kdy únosce využije zveřejněné informace k tomu, aby vydával dané dítě za své vlastní. Takovéto jednání tak může například vést ke krádeži identity dítěte. Krádež identity pak můžeme popsat jako jednání, při kterém útočník neoprávněně využívá totožnost jiné osoby a její další osobní údaje.
• Sexuální zneužití dítěte: sexuální zneužití nemusí vždy znamenat pouze fyzický kontakt. Může mít také bezkontaktní podobu, kdy pachatel pozoruje nahé dítě za účelem svého sexuálního uspokojení. Pro dané dítě je kupříkladu hrozba skrytá v tom, že se může o jednání v pozdější době dozvědět. V takovém případě je ohroženo následky, které sexuální zneužití obnáší, jako je např. disharmonický vývoj, depresivní ladění, narušení morálních hodnot a nízké sebehodnocení.
• Kyberšikana: v případě sharentingu mohou například spolužáci zveřejněné informace vyhledat a využít k zesměšňování nebo jiné formě kyberšikany. Kyberšikana je forma psychické šikany, která může mít v některých případech fatální dopad a skončit i sebevraždou oběti šikany.
• Narušení informačního soukromí: toto narušení může dítě vnímat v dřívější či pozdější době. Narušení informačního soukromí může ovlivnit vztah dítěte a rodiče, a to z toho důvodu, že dítě může s rodičem v jeho jednání nesouhlasit. To může mít negativní dopad na jejich vztah, pokud nedojde k vzájemnému pochopení a porozumění si.

Příklady sharentingu v praxi

ToysReview

Sharenting se vyskytuje například při využívání dítěte jako komerčního nástroje. Jde o to, že dítě slouží jako nástroj k přitáhnutí pozornosti za účelem získávání followerů. Velká část bloggerů tak vydělává peníze na tom, že sdílí a komerčně využívá záznamy ze života svých dětí. Záleží však také na tom, co a jak rodiče sdílejí. Například jedením z nejúspěšnějších světových youtuberů je dnes sedmiletý Ryan, jehož kanál je zaměřený na recenzi hraček (ToysReview) a odebírá přes 10 milionů lidí. Takto velké množství odběratelů v kombinaci se zajímavým obsahem cíleným na děti malému Ryanovi a jeho rodičům vydělává přibližně čtvrt miliardy korun ročně. Zde lze najít velké množství pozitiv jako je zajímavý, pozitivní a neagresivní obsah. Dopad na Ryana je a pravděpodobně i bude pozitivní. Kanál nese název Ryan's World.

DaddyOFive

Opačným případem byl však YouTube kanál DaddyOFive. V rámci tohoto videokanálu rodiče své děti (9 a 11 let) šikanovali, týrali, prankovali, obviňovali ze lží, ničili jim věci, fyzicky je týrali a jejich reakce včetně křiku, pláče a zoufalství natáčeli a sdíleli svým followerům. Poté se dětem smáli a vysvětlovali jim, že jde o pouhý žert. Kanál DaddyOFive sledovalo více než 750 000 uživatelů. V roce 2017 se však na rodiče vznesla velká vlna kritiky a byli zažalováni za týrání a zanedbávání dětí. Videa se záznamy týrání a prankování byla odstraněna a rodiče se na kanálu veřejně omluvili. Oba rodiče se rovněž dostali na 5 let pod probační dohled a přestali vytvářet videoobsah pro kanál DaddyOFive. Poté se pokusili rozjet nový kanál s podobným obsahem s názvem FamilyOFive, jehož provoz však server YouTube zastavil.

Sharenting v České republice

Fenoménem sharenting se v Česku zabýval například výzkum Univerzity Palackého v Olomouci a společnosti O2 Czech Republic - Rodič a rodičovství v digitální éře, do kterého se zapojilo více než 1000 českých rodičů. Výzkum poskytl řadu zjištění, která potvrzují výskyt sharentingu také v České republice.

V rámci výzkumu bylo zjištěno, že čeští rodiče ke sdílení nejčastěji využívají prostředí sociálních sítí. Tam umisťuje fotografie svých dětí 74 % respondentů a sdílí je s ostatními v režimu „přátele“ (tj. fotografie nejsou zcela veřejné, ale jsou k dispozici pouze okruhu osob, které má rodič přiřazen do profilu jako přátele). 5 % rodičů potvrdilo, že fotografie na sociálních sítích sdílí zcela veřejně, tj. fotografie dětí mají k dispozici všichni uživatelé sociální sítě.

Co se týká odesílání fotografií dětí, tak téměř 62 % rodičů uvedlo, že fotografii svého dítěte odeslalo jiné osobě pomocí emailu, skoro 60 % prostřednictvím Skypu, WhatsAppu či Facebooku, téměř 39 % pomocí multimediální zprávy a skoro 34 % pomocí sociální sítě (např. sdílením s konkrétní osobou, soukromou zprávou apod.).

Dále bylo zjištěno, že rodiče nejčastěji sdílejí fotografie, které umožňují dítě identifikovat podle obličeje, ale neobsahují sexuální obsah (téměř 82 %) (tímto však rodiče dobrovolně prozrazují identitu svých dětí). Pětina rodičů také sdílí fotografie, na kterých jsou jejich děti částečně obnaženy a je možné určit jejich identitu. Skoro 4 % rodičů rovněž připustilo, že na internetu sdíleli fotografii svého obnaženého dítěte v novorozeneckém či kojeneckém věku.

Doporučení pro rodiče

Aby rodiče co nejvíce ochránili své děti v online prostředí, zde je několik doporučení, jak by se měli chovat a na co si dávat pozor.

1. Přemýšlet o tom, zda to, co o svém dítěti sdílí, nemůže jejich dítě negativně ovlivnit třeba v budoucnu, tj. dítě se např. nestane terčem posměchu od svých spolužáků, kteří dané fotografie či videa odhalí.
2. Získat souhlas dítěte. I malé děti by měly souhlasit s tím, že jejich fotografii či video uvidí jiní lidé. Starší děti je potřeba o souhlas vždy požádat.
3. Pokud hodláte sdílet hromadné fotografie, jako například z oslav narozenin, kde je více dětí, vždy je potřeba zkontrolovat, zda s tímto sdílením souhlasí i rodiče ostatních dětí, které se oslavy účastnily. Ne každý chce sdílet fotografie svých dětí na internetu.
4. Nesdílet žádné příliš osobní fotografie. Odolat nutkání nahrát na internet např. fotografie dítěte na nočníku, fotografie dítěte upatlaného od jídla, počuraného či pokakaného apod. To, co může připadat roztomilé rodičům, nemusí připadat roztomilé ostatním. Navíc to může dítěti způsobit v budoucnu řadu problémů, například když v budoucnu určitou fotografii či vidělo naleznou jeho spolužáci a dotyčné dítě se tak stane terčem jejich posměchu a šikany. V důsledku šikany může dítě následně trpět například úzkostmi, problémy se spánkem a stravou. Je tedy nadmíru vhodné se těchto problémů do budoucna vyhnout a obsah raději nesdílet.
5. Pokusit se odpovědět si na otázku, jestli by nám osobně nevadilo, kdyby někdo takovéto údaje/ fotografie zveřejnil o nás.
6. V případě, že si člověk není jist, zdali daný obsah zveřejnit, je vhodné zeptat se na názor přátel a blízkých, zda si myslí, že je daný obrázek anebo tweet vhodný ke zveřejnění.

I v případě, kdy se rodič rozhodne, nezanechávat digitální stopu svého dítěte v prostředí internetu, neznamená to, že to nemůže udělat někdo jiný. Tím rizikem může být například zveřejnění fotografie ze strany školy anebo prarodičů. Vždy je tedy vhodné mluvit o této problematice se svým okolím a snažit se nad zveřejňováním fotografií získat kontrolu.

Zdroje

Doporučená literatura

• Ramsden, Chloe. Jak říct ne sociálním sítím: snadné tipy, jak se nenechat ovládnout sociálními médii. Překlad Petr Florian. 1. vydání. V Brně: Lingea, 2021. 127 stran. ISBN 978-80-7508-673-0.
• Allmer, Thomas. Kritická teorie a sociální média: mezi emancipací a komodifikací. Překlad Miluš Kotišová. V českém jazyce vydání první. Praha: Filosofia, 2019. 358 stran. Filosofie a sociální vědy; 63. ISBN 978-80-7007-578-4.
• Deuze, Mark. Media life = Život v médiích. Překlad Petra Izdná. První české vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, nakladatelství Karolinum, 2015. 267 stran. Studia nových médií. ISBN 978-80-246-2815-8.
• Nakaya, Andrea C. Internet and Social Media Addiction. , 2015. Print.
• Dočekal, Daniel a kol. Dítě v síti: manuál pro rodiče a učitele, kteří chtějí rozumět digitálnímu světu mladé generace. První vydání. Praha: Mladá fronta, 2019. 207 stran. Flowee. ISBN 978-80-204-5145-3.

Související články

Sociální média
Sociální síť
Grooming
Ohrožení dětí na internetu
Cyberstalking
Sexting
Digitální stopa
Kyberšikana

Klíčová slova

sharenting, sociální média, nadužívání, internet, sociální sítě