Problematika klimatických podmínek v depozitáři historického knihovního fondu

Degradaci materiálů lze významně omezit dodržováním vhodných skladovacích podmínek. Ochrana knihovních sbírek představuje soubor dílčích oborů, technologií, postupů a strategií zaměřených na uchování dokumentů a minimalizaci jejich chemického a fyzikálního poškozování. [1] TDKIV definuje ochranu dokumentů jako soubor všech nezbytných opatření, jejichž cílem je uchování obsahu a původní formy dokumentů v pokud možno neporušeném a přitom použitelném stavu. [2]

Cílem ochrany dokumentů je:

  1. uchování intelektuálního obsahu zaznamenaných informací jejich přenosem na jiná média, nebo
  2. uchování původní fyzické formy knihovního nebo archivního materiálu v co nejméně porušené možné formě. [1]

Knihovní dokumenty jsou především organické materiály, které podléhají stárnutí a opotřebení. Z toho důvodu je úkolem institucí, které mají dokumenty uchovávat, vytvořit podmínky, které toto uchovávání umožní v co nejvyšší kvalitě. Bezprostřední podmínky, ve kterých jsou dokumenty uloženy, mají rozhodující význam pro zajištění jejich bezpečné a optimální ochrany. [1]

Mezi klimatické podmínky, které mohou ohrozit životnost dokumentů, je řazena relativní vlhkost, teplota, světlo a znečištění ovzduší. Papírové dokumenty jsou, díky svým vlastnostem, velmi náchylné k poškození. Vliv klimatických podmínek při nesprávném způsobu uložení v depozitáři je může nenávratně oslabit. Proto je důležité pochopit princip působení klimatických podmínek a vyvarovat se zbytečných chyb v nakládání s dokumenty. Vyhovující klimatické podmínky jsou hlavní podmínkou vhodného uložení dokumentů. [3]

Degradace sbírek historického knihovního fondu může probíhat:

  • biologickým faktorem: hmyz, hlodavci, aktivity působené člověkem;
  • fyzikálním faktorem: teplota a proudění vzduchu, světlo, požár, povodeň, vlhkost;
  • chemickým faktorem: znečisťující látky ovzduší, chemické přípravky.

Vlhkost a teplota

Čím je teplota nižší, tím déle si dokumenty dokáží udržet svůj fyzický vzhled a pevnost. Neplatí to však u všech, neboť usně a pergamenty mohou při nízké teplotě ztratit svůj rozměr, pružnost a vláčnost. Nízké teploty v depozitářích pro archivní a knihovní materiály lze z části docílit konstrukcí vnějších zdí či střechy a podlahy budovy z materiálů, které v maximální možné míře izolují interiér od vnějších klimatických změn, aniž by ovlivnily proudění vzduchu. Nižší teploty vytvářejí optimálnější podmínky pro uchovávání knihovních dokumentů a současně napomáhají omezovat růst biologických škodlivin. Jako nežádoucí se jeví příliš velké teplotní rozdíly mezi podmínkami ve skladovacích prostorách a podmínkami v čítárnách. [1] Vhodné je také zajistit ovzduší ve kterém jsou materiály uchovávány čisté a suché, čímž se zamezí působení mikroorganismů a předejde se u nich šíření plísní a poškození.

Doporučená opatření: [4]

  • vyvarovat se velkým teplotním výkyvům, které mohou nastat manipulací s dokumenty;
  • doporučená teplota je v rozmezí 16 – 21 °C;
  • pravidelná kontrola teploty i vlhkosti; [1]
  • ideální hodnoty klimatických podmínek pro uložení historických knižních fondů jsou - relativní vlhkost papíru 45–55 % a pergamenu: 50–60 %. [5] Zvýšené riziko mikrobiologické aktivity nastává při relativní vlhkosti vyšší než 60 %. [1]

Plísně, houby a bakterie

Papír jako organický materiál je velmi často napadán mikroorganismy (plísněmi neboli mikroskopickými houbami a bakteriemi). Intenzita poškození je přitom závislá na složení papíru. Pro potlačení biologické aktivity je proto důležité udržovat hodnotu relativní vlhkosti pod hranicí 65 %. Houby se často vyskytují v nevětraném prostoru. [4] V případě plísní je následně potřeba změnit klimatické podmínky tak, aby se bujení zastavilo.

Doporučená opatření:

  • pokud se v prostorách historické budovy objeví plísně, je potřeba vydezinfikovat napadený interiér, úložný mobiliář a samotné prostory. Poté zajistit proudění a filtraci vzduchu (řízené větrání), což vede ke snížení relativní vlhkosti a teploty;
  • provádět pravidelný úklid a udržovat čistotu;
  • u mikrobiologického napadení musí proběhnout okamžitá separace napadeného fondu a následně identifikace plísní a dezinfekce včetně mechanického odstranění porostů;
  • nejlepší výsledky přináší dezinfekce parami alkoholu a plynování etylenoxidem. [4]

Škůdci biologického charakteru

Mezi škůdce biologického charakteru patří například červotoči, kožojedi, mol šatní a rybenka domácí. Hmyzu se daří při zvýšené teplotě, prašnosti a nečistotě. Každý ze škůdců preferuje jiný materiál, ale mohou poškozovat i přilehlé části knihy. Podoba poškození je přitom pro některé druhy typická. Například larvy červotočů vytvářejí cca 2 mm široké chodbičky skrz knižní blok, včetně desek. Larvy molů zas napadají výhradně živočišné materiály jako je vlna, kožešiny nebo peří. Jejich působení je možné poznat podle pavučinek a zámotků. Kožojed napadá kůži, usně atd.

Doporučená opatření:

  • zabránit vniknutí hmyzu prostřednictvím nainstalování ochranných sítí, těsnění dveří a oken. Také je vhodné nainstalovat repelentní pásky s vrstvou lepu u všech průchodů a větracích otvorů;
  • pravidelně monitorovat přítomnost hmyzu (nejlépe každý rok);
  • každý rok (jednou až dvakrát) provést desinfekci plynováním v období výletů - rozmnožování hmyzů (toto období je na jaře od března do dubna a na podzim od srpna do října);
  • k hubení hmyzu používat neinvazivní metody, zejména gama záření a bezkyslíkovou atmosféru;
  • předměty u kterých je vyšší riziko, že by mohly být napadeny hmyzem je vhodné ponechat v karanténě do té doby, než se provede desinfekce. [4]

Osvětlení

Mnoho předmětů je citlivých na světlo. Pro popis světelné situace používáme fyzikální veličinu intenzitu osvětlení, kterou měříme pomocí přístrojů zvaných luxmetry (hodnoty jsou udávány v luxech). Luxmetry využíváme hlavně při nastavování světelného režimu v expozici. Volba místa měření by měla respektovat v daném prostoru exponát, který je na světlo nejcitlivější, přičemž měříme intenzitu světla dopadajícího na plochu daného exponátu. Intenzita osvětlení se na exponátech projevuje kumulativně. To znamená, že pro změny na exponátech není podstatná pouze okamžitá hodnota intenzity osvětlení, ale její součin s časem. Z toho důvodu je vhodné zvolit nejnižší únosnou intenzitu osvětlení v průběhu prohlídek a v době, kdy prohlídky nejsou, prostory zcela zatemnit. [6]

Doporučená opatření:

  • uložení knihovního fondu v úplné tmě a ve skříních nebo v deskách, krabicích či obálkách; [4]
  • žárovky by měly být opatřeny UV filtrem;
  • vhodnou součástí péče o historický anebo sbírkový fond je vedení evidence celkové doby osvitu u jednotlivých knih, jinými slovy „výstavní deník“, který by měl zachytit u každé vystavené knihy dobu jejího osvitu při vystavení, a to včetně záznamu o konkrétní apertuře, na níž byla kniha na výstavě otevřena. Tento „světelný životopis“ knih je následně nezastupitelným vodítkem při rozhodování, zda je možné ten který rukopis či starý tisk aktuálně vystavit, nebo je-li třeba ho nechat v depozitáři delší čas „odpočinout“;
  • depozitář ve kterém je historický fond uložen dlouhodobě, by měl být zcela zatemněn a při vystavování vlastních knih či zápůjčkách na výstavy cizích institucí je namístě u historicky vzácných knih požadovat maximální hodnotu intenzity světla 50 luxů;
  • věnovat pozornost hodnotám UV záření. Knihy by tak neměly být vystaveny působení přímého denního (slunečního) světla, ale k osvitu by měla být použita bodová světla s možností regulace jejich intenzity. [5]

Prachové částice

Prach může časem způsobit degradaci papírové hmoty. Poškozuje materiál fyzicky, ale i chemicky tím, že vyvolává kyselost papíru. Prach je pevná částice rozptýlená ve vzduchu (tzv. aerosoly) a je tvořen zejména sazemi a popílkem. Při zvýšené prašnosti může dojít k větší pravděpodobnosti výskytu hmyzu a napadení papíru bakteriemi či plísněmi. Prach také dobře absorbuje vlhkost a může tak napomáhat k aktivaci mikroorganismů na povrchu papíru.

Doporučená opatření:

  • pravidelná mechanická očista jak regálů a celého interiéru, tak i mechanická očista povrchu knih;
  • pokud se v prostoru nachází klimatizační zařízení, vyměňovat filtry a sledovat jejich účinnost (především pak sledovat velikost částic, které jsou schopny filtry z prostředí odfiltrovat);
  • monitorovat případné zdroje prachových částic a popřípadě je eliminovat; [4]
  • natřít všechny stěny z betonových tvárnic barvou a opatřit podkladovým nátěrem a betonové podlahy zpevnit penetračním nátěrem, který zabrání hromadění prachových částic;
  • vzácný materiál uložit do trezoru;
  • řádně utěsnit okna.

Odkazy

Reference

  1. 1,0 1,1 1,2 1,3 1,4 1,5 KRATOCHVÍLOVÁ, Monika. Ochrana a aktualizace knihovního fondu v knihovnách s lokální a regionální působností. Moravská zemská knihovna [online] [cit. 2021-11-14]. Dostupné z: https://www.mzk.cz/sites/mzk.cz/files/souboryMZK/ochrana_fondu_final.pdf
  2. VRBENSKÁ, Františka. Ochrana dokumentů. In: KTD: Česká terminologická databáze knihovnictví a informační vědy (TDKIV) [online]. Praha : Národní knihovna ČR, 2003- [cit. 2021-11-14]. Dostupné z: https://aleph.nkp.cz/F/?func=direct&doc_number=000001748&local_base=KTD.
  3. ŠKORPILOVÁ, Zuzana. Vnitřní klima depozitářů a jeho vliv na strukturu papíru [Storage rooms environment and its influence on paper structure]. Praha, 2010-01-05. 42 s. Bakalářská práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, Ústav informačních studií a knihovnictví. Vedoucí bakalářské práce Jan Hutař
  4. 4,0 4,1 4,2 4,3 4,4 4,5 OURODOVÁ, Ludmila. Metodika preventivní péče o historické knihovní fondy v specifických podmínkách památkových objektů ve správě NPÚ [online] Národní památkový ústav, 2015 [cit. 2021-11-22]. ISBN 978-80-85033-57-1 Dostupné z: https://www.npu.cz/publikace/metodika-preventivni-pece-o-historicke-knihovni-fondy-ve-specifickych-podminkach-pamatkovych-objektu-ve-sprave-npu.pdf
  5. 5,0 5,1 ŠÍPEK, Richard. Práce s historickými fondy: Sbírky, rukavice a razítka (Konference o historických fondech Univerzity Karlovy). Čtenář [online]. 2020 [cit. 2021-11-22]. Dostupné z: https://svkkl.cz/en/ctenar/clanek/3029
  6. CICHROVÁ, Kateřina, OURODOVÁ, Ludmila, TROUPOVÁ, Ivana a Zuzana VAVERKOVÁ. Preventivní péče o předměty kulturní povahy v expozicích, depozitářích a zpřístupněných autentických interiérech [online]. Praha : Národní památkový ústav, 2017 [cit. 2021-11-14]. ISBN 978-80-87967-15-7 Dostupné z: https://mck.technicalmuseum.cz/wp-content/uploads/2017/12/Preventivn%C3%AD-p%C3%A9%C4%8De-o-p%C5%99edm%C4%9Bty-kulturn%C3%AD-povahy-v-expozic%C3%ADch-depozit%C3%A1%C5%99%C3%ADch-a-zp%C5%99%C3%ADstupn%C4%9Bn%C3%BDch-autentick%C3%BDch-interi%C3%A9rech.pdf.

Doporučená literatura

  • SOUČKOVÁ, Magda, Petra VÁVROVÁ a Jan FRANCL. Měření kvality ovzduší v depozitářích Národní knihovny České republiky – metody měření a vybrané výsledky. Knihovna: knihovnická revue. 2020, 31(1), 5–17. ISSN 1801-3252.
  • HATCHFIELD, Pamela. B., 2002. Pollutants in the museum environment. Archetype Publications Ltd., ISBN 1-873132-96-4.
  • SMOLÍK, J. 2018. Kvalita ovzduší v Barokním knihovním sále Národní knihovny v Praze, Klementinum, zpráva Praha: Ústav chemických procesů AV ČR, v. v. i.
  • SOUČKOVÁ, M. Měření polutantů v Národní knihovně České republiky, XIV. Seminář restaurátorů a historiků, Brno 2009, ISBN 978-80-7469-007-5.
  • SOUČKOVÁ, Magda, Petra VÁVROVÁ, Jan NOVOTNÝ, Jana DŘEVÍKOVSKÁ, Hana PAULUSOVÁ, Benjamin BARTL, Lenka BARTLOVÁ, Bronislava BACÍLKOVÁ, Roman STRAKA, Michal ĎUROVIČ, Ludmila MAŠKOVÁ a Jiří SMOLÍK. 2015. Památkový postup „Zlepšení kvality vnitřního ovzduší knihoven a archivů s cílem významně omezit degradaci knihovních a archivních materiálů“. NK ČR. Dostupné z: http://www.nusl.cz/ntk/nusl-260952.

Související články

Klíčová slova

klimatické podmínky, historický knihovní fond, vlhkost, teplota, osvětlení, prach