Definujte pojmy sbírka a historický knihovní fond

Stránka ve výstavbě

Na této stránce se právě pracuje. Prosím needitujte tuto stránku, dokud na ní zůstává tato šablona. Předejdete tak editačnímu konfliktu. Jestliže uběhla od poslední editace doba alespoň dvou dnů, neváhejte tuto šablonu odstranit.

Historický knihovní fond

Historické knihovní fondy tvoří součást velkých tradičních knihoven, jakož i některých typů knihoven speciálních.

Historický knihovní fond je dle definice TDKIV sbírka historických dokumentů (knih, rukopisů, periodik apod.) budovaná, spravovaná a zpracovávaná v knihovně za účelem uchování a odborného i kulturního využití. Okruh dokumentů je v Česku vymezen knihovním zákonem.

Historické knihovní fondy jsou obvykle součástí vybavení hradů, zámků a klášterů. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku je zachováno více než 350 zámeckých, hradních a klášterních knihoven. V nich je uloženo přes 1 700 000 svazků. Historické knihovny jsou uchovávané v původních prostorách a původních skříních, regálech či jiném nábytku. Historické knihovní fondy obsahují soubor literatury ze všech vědních oborů (historie, filozofie, teologie, přírodní vědy, lékařství, alchymie, politika, výtvarné umění či psychologie). Každá knihovna odráží zájem těch, kteří ji shromažďovali. Některé tematické okruhy nalezneme téměř ve všech zámeckých knihovnách, týká se to například literatury s vojenskou tématikou. Důvodem je, že velká část důstojnictva pocházela z aristokratických rodin. Velmi často je také zastoupena právnická literatura, protože státní správa byla doménou šlechty. Typicky „aristokratickou“ literaturou jsou i knihy o lovu, lesích, koních, případně genealogické publikace. Téměř v každém fondu existuje početný soubor knih o zemědělství, neboť většina zámků byla hospodářským centrem panství. Jeho majitelé se snažili shromáždit vždy to nejmodernější o jeho správě, o hospodářských novinkách, o pěstování plodin a jejich následném zpracování.

Vymezení historického fondu se v řadě případů částečně či zcela kryje se sbírkovým fondem. Za historický fond je ze zákona považován fond, který se skládá z knihovních dokumentů, které vznikly do roku 1860 nebo mají v daném oboru pro svou jedinečnost historickou hodnotu, popřípadě jiný knihovní fond mající zvláštní historickou a kulturní hodnotu, pokud byl takto vymezen ve statutu knihovny nebo v jiném právním předpisu. Jak uvádí Richard Šípek ve článku “Práce s historickými fondy” každá knihovna či instituce spravující knihovní fond definuje „svůj“ historický fond na základě vlastní úvahy. Sbírkou se takový (nebo podobný) soubor stává z hlediska zákona teprve tehdy, je-li přihlášen do registru Centrální evidence sbírek, vedené Ministerstvem kultury. V tom případě se na něj vztahují jiná pravidla než na běžný knihovní fond, avšak podobná těm, která se aplikují na fond historický, především ve smyslu zvýšené ochrany celistvosti souboru.

Vlastník či správce sbírky (v případě státních institucí) je povinen o sbírku pečovat, zajistit její vhodné uložení a chránit ji před krádeží i nepříznivými povětrnostními vlivy.

Vzácnost a unikátnost historických knižních fondů je dána jejich stářím. Sbírky budované v současnosti budou časem také „zasluhovat“ označení historické. Již dnes do kategorie vzácných fondů zahrnujeme knižní produkce 20. století týkající se bibliofilií a národních dějin, nebo časopisy a noviny jejichž životnost je omezena na velice krátkou dobu

Rozdělení historických knižních fondů: Aspektů, podle kterých můžeme knižní fond rozdělovat, je nekonečně mnoho. Teritoriální, jazykové, autorské (např. komeniana); můžeme jej rozdělovat z hlediska provenience, obsahu (sbírka zednářské literatury), vazby nebo přidělením k určité instituci (knihovna znojemských kapucínů, zámecká knihovna hrabat Chorinských) či osobnosti (mapová sbírka B. P. Molla, sbírka portrétů W. Schrama), apod. Příkladem takového dělení jsou například bohemikálie.11 Bohemikum v užším smyslu jsou domácí bohemika. Jejich základ tvoří Česká národní bibliografie. Dále jde o všechny tisky v českém jazyce včetně tvorby mimo české území. Bohemikum v širším smyslu obsahuje i cizojazyčná bohemika.

Řadí se sem všechny tisky

• jejichž původci pocházeli ze zemí Koruny České
• místo jejich výroby spadá pod dnešní území ČR bez ohledu na autorství
• bez ohledu na národnost, místo, jazyk díla, vážící se obsahem k jakýmkoliv okolnostem dnešního území ČR
• které obsahují provenienční znaky, vztahující se k historickému území Koruny české (domácí přípisky, exlibris, razítka, ...)

Historické písemné dokumenty, shromážděné v knihovnách ČR, vznikaly již od počátků vzdělanosti. Jsou v nich uloženy památky nevyčíslitelných hodnot. Jednotlivé rukopisy mapují vývoj naší i zahraniční literární knižní tvorby. Jakákoliv písemná či literární činnost svázána s minulostí českých zemí se stává symbolem národní vzdělanosti a jako taková působí velkou měrou na společenské a národní vědomí. Jako příklad jmenujme Kodex vyšehradský, Pasionál abatyše Kunhuty, Strahovský evangeliář, Olomouckou bibli, Kroniku tak řečeného Dalimila14, aj. Pro své historické, estetické a obsahové hodnoty jsou fondy historických dokumentů součástí kulturního dědictví našeho národa a v širším měřítku i součástí celosvětového duchovního dědictví

Rozdělení historických písemností:

• rukopisy (rukou psané knihy do roku 1500)
• prvotisky - inkunabule (tisky do roku 1500)
• staré tisky (tisky od roku 1500 do roku 1800)

Vyřazování knihovních dokumentů

Dle knihovního zákona, § 17 o vyřazování knihovních dokumentů, je možné knihovní dokumenty z konzervačního fondu a z historického fondu vyřazovat pouze se souhlasem ministerstva. Vyřazené dokumenty jsou nabízeny ke koupi Národní knihovně.

Sbírka

Sbírkový fond spadá pod zákon, který názvem "Zákon o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákon (Zákon č. 122/2000 Sb.)". V roce 2000 jej přijal Parlament České republiky. Tento právní předpis, který nahradil někdejší zákon o muzeích a galeriích, stanovuje práva a povinnosti vlastníků sbírek a zavádí centrální evidenci sbírek (CES) vedenou na Ministerstvu kultury. Ta funguje jako veřejně přístupný seznam sbírek, vypovídající o bohatosti významné části movitého kulturního dědictví v České republice. Jedná se tedy o zákon, který by měl zabezpečit ochranu sbírek ze strany státu a zabránit jejich rozptýlení a zkáze. Evidují se zejména sbírky, které se trvale nachází na území ČR a které obsahují nejméně 5 sbírkových předmětů. Centrální evidence je veřejnosti přístupná v IS, jehož záměrem je vnést do sbírek pořádek a zároveň sbírky podřídit ministerstvu kultury. Sbírky, které jsou evidované v CESu jsou jako významná součást historické a kulturní paměti národa chráněny ve veřejnému zájmu.

V seznamu sbírek zapsaných v CES je možné nalézt:

• název sbírky
• údaje o vlastníkovi sbírky
• údaje o správci sbírky, kterým je většinou muzeum nebo galerie (muzeum výtvarného umění)
• oborové, samostatně evidované, části ("podsbírky"), které sbírku tvoří
• charakteristiku každé "podsbírky", která obsahuje:
  • označení území, z něhož "podsbírka" převážně pochází
  • jaké časové období "podsbírka" převážně dokumentuje a stručnou historii "podsbírky"
  • jaké druhy předmětů a materiálů jsou v "podsbírce" zejména zastoupeny
  • označení, zda součástí "podsbírky" jsou kulturní památky nebo archiválie

Sbírkou muzejní povahy se přitom dle zákona myslí sbírka, která je ve své celistvosti významná pro prehistorii, historii, umění, literaturu, techniku, přírodní nebo společenské vědy. Tvoří ji soubor sbírkových předmětů shromážděných lidskou činností. Má se za to, že sbírka je věcí hromadnou. Sbírkovým předmětem je pak věc movitá, nemovitost nebo soubor těchto věcí. Může to být přírodnina nebo lidský výtvor. Sbírkovým předmětem jsou také preparáty lidských a zvířecích těl nebo jejich části a kosterní pozůstatky lidské a zvířecí.

Ochrana sbírek

Vlastník sbírky zapsané v CESu je povinen zajistit její ochranu před krádeží, vloupáním a poškozením (zejména nepříznivými vlivy prostředí). Dále zajistit preparaci, konzervování a restaurování je-li to potřeba k jejímu trvalému uchování.

Vlastník sbírky je mimo to také povinen vést sbírkovou evidenci, která obsahuje následující záznamy:

• název a stručný popis jednotlivých sbírkových předmětů, popřípadě materiál, z něhož jsou vyrobeny, rozměry, hmotnost, časové zařazení, datum získání, identifikace autora nebo výrobce a další identifikační znaky,
• označení území, z něhož sbírkové předměty pocházejí, je-li známo,
• způsob a okolnosti nabytí jednotlivých sbírkových předmětů (například sběr, dar, dědictví, koupě),
• stav sbírkových předmětů,
• evidenční čísla jednotlivých sbírkových předmětů,
• označení archiválií, jsou-li součástí sbírky.

Dále je také povinen uchovávat sbírku v její celistvosti tak, jak byla zapsána do CESu (výjimkou je vyřazení sbírkových předmětů ze sbírky, nebo zařízení nových). Musí také umožnit zpřístupnění sbírky (nebo jednotlivých sbírkových předmětů) veřejnosti pro studijní a vědecké účely vystavování. Stanovit režim zacházení se sbírkou nebo jednotlivými sbírkovými předměty a dbát na jeho dodržování atd.

Odkazy

Doporučená literatura

• ŽALMAN, Jiří a kol. Příručka muzejníkova. I, Tvorba, evidence, inventarizace a bezpečnost sbírek v muzeích a galeriích. 2., upr. vyd. Praha: Asociace muzeí a galerií České republiky, 2010. 75 s. ISBN 978-80-86611-41-9.
• SELUCKÁ, Alena a kol. Metodika uchovávání předmětů kulturní povahy. Brno: Technické muzeum v Brně, [2018], ©2018. 109 stran. ISBN 978-80-87896-40-2.
• NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, GRONSKÝ, Roman a KOČAN, Vladimír. Symboly moci či předměty sběratelského zájmu?. Metodika třídění a evidence zbraní a zbroje ve sbírkách Národního památkového ústavu. 1. vydání. V Brně: Národní památkový ústav, 2019. 99 stran. Odborné a metodické publikace; svazek 94. ISBN 978-80-87967-10-2.
• Muzea, památky a konzervace ... = Museums, monuments and conservation ... Brno: Technické muzeum v Brně, [2002]- .
• Zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů [online]. Praha : Ministerstvo kultury České republiky, 2000

Související články

• Konzervování a restaurování knihovního fondu
• Problematika klimatických podmínek v depozitáři historického knihovního fondu
• Legislativa týkající se historického knihovního fondu a sbírkového fondu
• Evidence sbírkového fondu (její různé stupně)
• Knihovní fond
• Organizace knihovních fondů
• Proces organizace knihovního fondu - systémy stavění fondu. Charakterizujte principy stavění fondu v knihovnách, jmenujte výhody a nevýhody jednotlivých systémů stavění fondu.
• Budování fondu
• Správa fondu - přírůstkování, úbytky, revize
• Muzejní knihovna
  
• Knihovní zákon
  
• Knihovnický zákon a návazné vyhlášky
  
• Služby knihoven podle Knihovního zákona, včetně problematiky rovného přístupu k informacím.
  
• Knihovní zákony v Československu a České republice, jejich srovnání.
  

Klíčová slova

knihovní fond, historický knihovní fond, sbírka, knihovna