Nut: Porovnání verzí
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
== Jméno == | == Jméno == | ||
| − | Význam jména bohyně '''Nut''' je nejasný. Slovo "nut" se používá pro označení nebeské klenby, ale spíše se jedná o druhotné pojmenování na základě mýtu, než o skutečnou etymologii. <ref name=":0">Janák | + | Význam jména bohyně '''Nut''' je nejasný. Slovo "nut" se používá pro označení nebeské klenby, ale spíše se jedná o druhotné pojmenování na základě mýtu, než o skutečnou etymologii. <ref name=":0">Janák 2005 : 131 - 132.</ref> |
== Ikonografie a sféry vlivu == | == Ikonografie a sféry vlivu == | ||
| Řádek 8: | Řádek 8: | ||
Nejznámější podoba Nut jako ženy s tělem posetým hvězdami, které se klene nad zemí (případně personifikací země, bohem [[Geb|Gebem]]), jíž se dotýká na východě špičkami nohou a na západě prsty na rukou, se objevuje až od [[Nová říše|Nové říše]], jeho první doklad se nachází v hrobce faraona [[Sethi I.|Sethiho I.]] v [[Údolí králů]].<ref name=":0" /> | Nejznámější podoba Nut jako ženy s tělem posetým hvězdami, které se klene nad zemí (případně personifikací země, bohem [[Geb|Gebem]]), jíž se dotýká na východě špičkami nohou a na západě prsty na rukou, se objevuje až od [[Nová říše|Nové říše]], jeho první doklad se nachází v hrobce faraona [[Sethi I.|Sethiho I.]] v [[Údolí králů]].<ref name=":0" /> | ||
| − | V pozdějších obdobích bývá také zobrazena en face na dně rakví a sarkofágů, a to většinou jak rodí či polyká sluneční disk, s hvězdami, personifikací denních a/nebo nočních hodin, či znameními zvěrokruhu kolem sebe. <ref>Pinch | + | V pozdějších obdobích bývá také zobrazena en face na dně rakví a sarkofágů, a to většinou jak rodí či polyká sluneční disk, s hvězdami, personifikací denních a/nebo nočních hodin, či znameními zvěrokruhu kolem sebe. <ref>Pinch 2004: 173 - 175.</ref> |
== Mýty a funkce == | == Mýty a funkce == | ||
| Řádek 17: | Řádek 17: | ||
Celé její tělo představovalo nebeskou klenbu - v egyptských představách tak hvězdy v noci putovaly po jejím těle, a ve dne uvnitř něj. Jako bohyně nebes byla spojována například také s deštěm, který byl považován za její slzy, nebo hromem, jenž měl být jejím smíchem<ref name=":0" />. | Celé její tělo představovalo nebeskou klenbu - v egyptských představách tak hvězdy v noci putovaly po jejím těle, a ve dne uvnitř něj. Jako bohyně nebes byla spojována například také s deštěm, který byl považován za její slzy, nebo hromem, jenž měl být jejím smíchem<ref name=":0" />. | ||
| − | Dle některých teorií byla Nut personifikací Mléčné dráhy, která se měla ve starověku rozprostírat přes nebesa právě v podobě figury, podobné právě Nut. V některých zásvětních textech je také zmiňována Mléčná dráha a posléze vzývána bohyně Nut. <ref>Např. BD 176 a 177 | + | Dle některých teorií byla Nut personifikací Mléčné dráhy, která se měla ve starověku rozprostírat přes nebesa právě v podobě figury, podobné právě Nut. V některých zásvětních textech je také zmiňována Mléčná dráha a posléze vzývána bohyně Nut. <ref>Např. BD 176 a 177.</ref> |
'''Matka slunečního boha''' | '''Matka slunečního boha''' | ||
| Řádek 25: | Řádek 25: | ||
'''Zrození potomků Nut''' | '''Zrození potomků Nut''' | ||
| − | Řecký spisovatel Plútarchos ovšem uvádí o Nutiných potomcích odlišný mýtus, a to takový, kdy sluneční bůh v obavě, že její děti budou příliš mocné, uvalil na Nut kletbu, kvůli které nemohla přivést své děti na svět v žádném dni v roce. Pomohl jí bůh [[Thovt]], který obehrál měsíční božstvo v deskové hře senetu o část svitu, a získal tak pro Nut pět dní, v nichž se posléze narodili [[Usir]], [[Eset]], [[Sutech]], [[Nebthet]] a Hor Starší.<ref>Plútarchos, | + | Řecký spisovatel Plútarchos ovšem uvádí o Nutiných potomcích odlišný mýtus, a to takový, kdy sluneční bůh v obavě, že její děti budou příliš mocné, uvalil na Nut kletbu, kvůli které nemohla přivést své děti na svět v žádném dni v roce. Pomohl jí bůh [[Thovt]], který obehrál měsíční božstvo v deskové hře senetu o část svitu, a získal tak pro Nut pět dní, v nichž se posléze narodili [[Usir]], [[Eset]], [[Sutech]], [[Nebthet]] a Hor Starší.<ref>Plútarchos, De Iside et Osiride.</ref> Tyto dny, přidaných k 360 dnům egyptského roku, se nazývají epagomenální. |
'''Smrt a zásvětí''' | '''Smrt a zásvětí''' | ||
| − | Nut byla velmi těsně spjata také se smrtí a posmrtným životem. Egypťané věřili, že se po smrti dostanou na nebesa a zařadí se mezi koloběh nebeských těles. Se smrtí a znovuzrozením Nut spojovalo také to, že byla matkou vládce říše mrtvých, Usira. Už V [[Texty pyramid|Textech pyramid]] se objevuje v podobě nebeské krávy a matky a ochránkyně zemřelého panovníka<ref>Hellu | + | Nut byla velmi těsně spjata také se smrtí a posmrtným životem. Egypťané věřili, že se po smrti dostanou na nebesa a zařadí se mezi koloběh nebeských těles. Se smrtí a znovuzrozením Nut spojovalo také to, že byla matkou vládce říše mrtvých, Usira. Už V [[Texty pyramid|Textech pyramid]] se objevuje v podobě nebeské krávy a matky a ochránkyně zemřelého panovníka<ref>Hellu 2001 </ref>, a stejně tak je jejím jménem označován sarkofág či rakev, jež tak představují lůno bohyně Nut, ze kterého zemřelý vzešel a do nějž se opět vrací. Dále je zde zmiňováno, že připravuje zemřelého cestu a otevírá nebeské brán.y. <ref>Např. PT 427 - 430; 443 - 452; 624 etc.</ref> |
'''Nut a Hathor''' | '''Nut a Hathor''' | ||
| − | Ve své podobě nebeské krávy bývá Nut v pozdějších dobách ztotožňována s bohyní Hathor. V této roli je někdy zobrazena, jak se sklání z Hathořina posvátného stromu sykomory, a nabízí zemřelému pokrmy. Dle některých teorií mohlo označení rakví jako lůna Nut pocházet z jejího spojení právě se dřevem posvátného stromu.<ref name=":1">Wilkinson | + | Ve své podobě nebeské krávy bývá Nut v pozdějších dobách ztotožňována s bohyní Hathor. V této roli je někdy zobrazena, jak se sklání z Hathořina posvátného stromu sykomory, a nabízí zemřelému pokrmy. Dle některých teorií mohlo označení rakví jako lůna Nut pocházet z jejího spojení právě se dřevem posvátného stromu.<ref name=":1">Wilkinson 2003 : 160 - 163.</ref> |
== Kult == | == Kult == | ||
Aktuální verze z 23. 2. 2015, 13:12
Jméno
Význam jména bohyně Nut je nejasný. Slovo "nut" se používá pro označení nebeské klenby, ale spíše se jedná o druhotné pojmenování na základě mýtu, než o skutečnou etymologii. [1]
Ikonografie a sféry vlivu
Bohyně Nut byla personifikací nebeské klenby, ale má i mnohé další aspekty. Zobrazována bývá většinou jako žena se znakem nu nad hlavou, někdy má na hlavě nebo v rukou sluneční kotouč, jelikož byla těsně spjata se slunečním božstvem. Ve svém aspektu, spojeném se zásvětím a posmrtným životem, bývá někdy zobrazována s křídly na pažích. Ve splynutí s dalším bohyněmi, jako například Hathor, je zobrazována v kraví podobě, případně jako žena s kravskými rohy na hlavě, mezi nimiž je umístěn sluneční kotouč.
Nejznámější podoba Nut jako ženy s tělem posetým hvězdami, které se klene nad zemí (případně personifikací země, bohem Gebem), jíž se dotýká na východě špičkami nohou a na západě prsty na rukou, se objevuje až od Nové říše, jeho první doklad se nachází v hrobce faraona Sethiho I. v Údolí králů.[1]
V pozdějších obdobích bývá také zobrazena en face na dně rakví a sarkofágů, a to většinou jak rodí či polyká sluneční disk, s hvězdami, personifikací denních a/nebo nočních hodin, či znameními zvěrokruhu kolem sebe. [2]
Mýty a funkce
Nebeská klenba
Nut je součástí Devatera v mýtu o stvoření světa v rámci héliopolské kosmogonie, kde se objevuje jako dcera prvních dvou božstev, která stvořil sluneční bůh, Šua a Tefnuty, a představuje nebeskou klenbu, zatímco její partner-dvojče Geb představuje zemi. Nut s Gebem byli zpočátku pevně spojeni, ale nakonec je od sebe oddělil bůh Šu, představující světlo a vzduch, a vznikla tak nebesa a země.
Celé její tělo představovalo nebeskou klenbu - v egyptských představách tak hvězdy v noci putovaly po jejím těle, a ve dne uvnitř něj. Jako bohyně nebes byla spojována například také s deštěm, který byl považován za její slzy, nebo hromem, jenž měl být jejím smíchem[1].
Dle některých teorií byla Nut personifikací Mléčné dráhy, která se měla ve starověku rozprostírat přes nebesa právě v podobě figury, podobné právě Nut. V některých zásvětních textech je také zmiňována Mléčná dráha a posléze vzývána bohyně Nut. [3]
Matka slunečního boha
Nut se objevuje jako matka (někdy však i jako partnerka) Rea, která jej za úsvitu rodí a při západu slunce jej polyká. Představa Nut, pojídající své děti, ať už se jednalo o slunečního boha nebo o hvězdy, putující jejím tělem, vedly k jejímu přirovnání k prasnici, která pojídá svá mláďata.[1]
Zrození potomků Nut
Řecký spisovatel Plútarchos ovšem uvádí o Nutiných potomcích odlišný mýtus, a to takový, kdy sluneční bůh v obavě, že její děti budou příliš mocné, uvalil na Nut kletbu, kvůli které nemohla přivést své děti na svět v žádném dni v roce. Pomohl jí bůh Thovt, který obehrál měsíční božstvo v deskové hře senetu o část svitu, a získal tak pro Nut pět dní, v nichž se posléze narodili Usir, Eset, Sutech, Nebthet a Hor Starší.[4] Tyto dny, přidaných k 360 dnům egyptského roku, se nazývají epagomenální.
Smrt a zásvětí
Nut byla velmi těsně spjata také se smrtí a posmrtným životem. Egypťané věřili, že se po smrti dostanou na nebesa a zařadí se mezi koloběh nebeských těles. Se smrtí a znovuzrozením Nut spojovalo také to, že byla matkou vládce říše mrtvých, Usira. Už V Textech pyramid se objevuje v podobě nebeské krávy a matky a ochránkyně zemřelého panovníka[5], a stejně tak je jejím jménem označován sarkofág či rakev, jež tak představují lůno bohyně Nut, ze kterého zemřelý vzešel a do nějž se opět vrací. Dále je zde zmiňováno, že připravuje zemřelého cestu a otevírá nebeské brán.y. [6]
Nut a Hathor
Ve své podobě nebeské krávy bývá Nut v pozdějších dobách ztotožňována s bohyní Hathor. V této roli je někdy zobrazena, jak se sklání z Hathořina posvátného stromu sykomory, a nabízí zemřelému pokrmy. Dle některých teorií mohlo označení rakví jako lůna Nut pocházet z jejího spojení právě se dřevem posvátného stromu.[7]
Kult
Nut sama zřejmě žádný chrám neměla, stejně tak jako kult a vlastní kněžstvo. Její zobrazení se ovšem nacházejí v královských i soukromých hrobkách, a také v chrámech jiných bohů, např. na astronomických stropech. Od Třetího přechodného období se objevují ochranné amulety, odkazující na Nut.[7]
Reference
Literatura
Billing, N. 2002 : Nut: the goddes of life in text and iconography. Uppsala: vl. nákl.
Hellu, J. E. 2001 : The presence of myth in Pyramid Texts, University of Toronto.
Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.
Kniha mrtvých(Naville, E. 1886 "Das aegyptische Todtenbuch der 18. bis 20. Dynastie", Berlin: Verlag von A. Asher).
Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.
Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.
Roberts, A. 2000 : My Heart My Mother: Death and Rebirth in Ancient Egypt. NorthGate Publishers.
Texty pyramid(Sethe, K. H. : 1922 "Die altaegyptischen Pyramidentexte: nach den Papierabdrücken und Photographien des Berliner Museums, I-IV" Leipzig: Hinrichs'sche Buchhandlung).
Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko při dodržení případných autorských práv a dalších podmínek
© 2013 ISSN: 2336-5897
