Představivost

Představivost je psychický proces vedoucí ke vniku paměťových představ. Schopnost vytvářet představy, je předpokladem tvořivé činnosti, zvláště v problémových situacích. Jsou osoby, jejichž představivost je nevýrazná a šedá, ale rovněž osoby s živou a barevnou představivostí. Tento druhý typ představivosti je přisuzován zejména umělcům. Představivost úzce souvisí s fantazií.

  • představa – uvědomění podnětu nebo jevu, který na mne v daném okamžiku nepůsobí
  • obecně lze rozdělit přístupy k představivosti do čtyř hlavních skupin:
  1. fenomenologický přístup k představivosti jako osobní zkušenosti
  2. pojetí představivosti jako mentální, nebo vnitřní reprezentace
  3. pojetí představivosti jako vlastnosti nebo atributu materiálu, s nímž probandi zacházejí v laboratorních experimentech
  4. pojetí představivosti jako procesu ve smyslu kognitivní strategie

Historie

  • do nástupu behaviorismu jsou představy považovány za jeden ze základních psychických obsahů
  • před vznikem psychologie se představivostí zabýval asocianismus (18.-19.stol). Hlavní představa asocianistů byly následující:
  • spoje mezi psychickými obsahy určují jejich vybavování z paměti (spoj = asociace)
  • síla asociace dána rychlostí a častostí vybavení
  • představitel: David Hume (duševní obsahy = imprese + ideje)
  • zákon podobnosti (pohled na obraz známého malíře – vybaví se jeho další díla)
  • zákon kontrastu (bílá spojena s černou)
  • zákon dotyku (kontiguity) v prostoru (spoje mezi představami, které vznikly na stejném místě)
  • zákon dotyku v čase (představy vzniklé současně = dotyk simultánní nebo v časové následnosti = dotyk sukcesivní)
  • zákon příčinnosti (kauzality) – při pohledu na určitý jev si vybavíme příčinu jeho vzniku
  • (Brown (1778-1820) přidal sekundární asociační zákony: živost, častost, novost)

Vlastnosti představ

  • je zakoušena jako vnitřní obraz, není exteriorizovaná do okolí (x halucinace)
  • je úlomkovitá
  • je vybledlá

Druhy představ

  • podle druhu smyslové modality, podle stop kde vznikají:
    • zrakové
    • sluchové
    • chuťové
    • hmatové
    • představy pohybu
  • W. Stern odlišuje představy
    • paměťové (vzpomínky a poznatky)
    • fantazijní
  • podle obsahu:
    • jedinečné – vztahují se ke konkrétním věcem
    • obecné (schematické) – zachovávají jen podstatné znaky dříve vnímaných jevů a podnětů, nedají se identifikovat s pojmy
    • typické (Sedláková) – mezi jedinečnou a obecnou představou, většinou abstrahují od názornosti jedinečných x zachovávají si typickost pro určitou třídu
  • podle časového zaměření
    • do minulosti – vzpomínky
    • do budoucnosti – denní snění
    • paměťové
    • fantazijní (tvůrčí x rekonstruující)
  • představy názorné (představa konkrétního předmětu)
  • představy schematické (představovaný objekt si podržuje jen některé znaky)

Je nutné odlišovat představy od vjemů. Pojem představa vyjadřuje obsah vědomí, vybavený či přepracovaný minulý zážitek a vjem (obrazy dříve vnímaných věcí a dějů, jakési pamětní stopy). V představách se reprodukuje dříve vnímané. Vjem je produktem vnímání. Vjemy vznikají přímým působením podnětů na receptory, kdežto představy vznikají přímo v mysli. Objektivní rozdíl vjemů a představ je takový, že vjemy vznikají stimulací receptorů (mají periferní původ), kdežto představy vznikají přímo v mozku (mají centrální původ). Základní rozdíl mezi nimi je v tom, že vjemy jsou pokládány za skutečné, kdežto představy za neskutečné.

představy: vjemy:
  • jsou obrazné a jejich podstata je založena subjektivně
  • jsou spíše neúplné s některými detaily
  • některé charakteristiky (např. barvy) bývají potlačeny
  • v čase se ztrácejí
  • jsou závislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
  • vznikají aktivně, centrálně (v mozku)
  • jsou považovány za fiktivní, neskutečné
  • pokud jsou v rozporu s realitou a přesto považovány za skutečné
    • pokládá se to za příznak duševní choroby
  • jsou reálné a jejich podstata je založena objektivně
  • jsou úplné se všemi detaily.
  • obsahují všechny charakteristiky
  • jsou konstantní
  • jsou nezávislé na vůli, mohou být vyvolávány a měněny
  • vznikají pasivně, periferně (stimulací receptorů)
  • jsou považovány za reálné, skutečné
  • Zvláštní druhy představ:
    • Perseverační představy: pod vlivem dvou faktorů:
      • a) dlouhodobé vystavení analyzátoru určitému podnětu (únava analyzátoru)
      • b) vliv velmi silného, emocionálně nabitého zážitku, který je významný pro život jedince
    • eidetické představy: děti, Marburská škola – bratři Jaenschovi, u nás Ferdinand Kratina
    • obsedantní představy: ve svém prožitku se blíží perseverační představě, dostavuje se u některých (většinou psychastenicky konstelovaných osobností - s neurotickými rysy zejména úzkostí a fobiemi, vztažena k nějakému obsahu, mohou se potencovat úzkostmi a strachem
    • synestezie
      • fotismus (barevné slyšení)
      • fonismus (zrakové vjemy doprovázeny sluchovými)
  • denní snění
    • Remplein – obsahy snění u německé mládeže (1960)
    • Singer – monografie věnovaná "vnitřnímu světu denního snění", 2 druhy:
      • spontánní vnitřní monology
      • opakování fantazie na určité téma
    • faktory: pohlaví, věk, rodinné prostředí (identifikace s matkou), vzdělání a socioekonomický status, městské x venkovské prostředí, společensko-kulturní původ, inteligence, narkotika a alkohol, rozvoj uměleckých schopností

Představivost a paměť

  • 1966 F. Yatesová : „Umění paměti“ – historie mnemotechnických pomůcek
  • technika -lmetoda umístění" ("metoda loci") = umístění představ, které reprezentují předměty k zapamatování, do známého prostoru (např. cesta domů)
  • efekt bizarnosti = čím neobvyklejší představa, tím si ji déle zapamatujeme (platí pro seznam nesouvisejících slov) – studovali G. Einstein, M. McDaniel, efekt bizarnosti nepřispívá ke vštípení vzájemných vztahů a souvislostí (peníze jsou v mrazáku)

Paiviova teorie dvojího kódování

  • na kódování, ukládání a vybavování informací se podílejí dva systémy:
  1. verbální - základní jednotka = logogeny (informace potřebné k užívání slov), fungují sériově
  2. neverbální (imaginativní)- základní jednotka = imageny ( informace potřebné k utváření představ), fungují simultánně
  • verbální a neverbální systémy jsou vzájemně propojeny = referenční spojení
  • Paiviovy výzkumy a závěry: korespondují s poznatky o funkční diferenciaci mozkových hemisfér, konkrétní slova jsou kódována ve verbálním i imaginativním systému. Abstraktní slova jsou kódována pouze ve verbálním systému

Analogová škola

  • výzkum lidské imaginace
  • představitel: Stephen M. Kosslyn (*1948) – snaha dokázat, že při vizuálních představách se aktivují stejné oblasti mozku jako při smyslovém vnímání
  • poznatky z neurologie: v mozku existují 2 různé systémy pro vytváření reprezentací vizuálního vnímání:
  1. systém „kde“: parietální lalok, odpovídá vizuální prostorové představivosti
  2. systém „co“: temporální lalok, odpovídá objektové představivosti

Manipulace s představami

prohlížení představ (scanning)

  • Kosslyn dokázal lineární vztah mezi vzdáleností dvou objektů a časem potřebným k imaginárnímu přemístění mezi nimi
  • člověk je schopen manipulovat s poměrnými velikostmi představ předmětů (králík – jeho ucho)
  • představy jsou méně přesné než vjemy

mentální rotace představ

  • R. Shepard, J. Metzlerová
  • testy: hledání stejných předmětů, které jsou umístěny v prostoru (součást IQ testů)
  • v západních zemích jsou na tom muži lépe než ženy

transformace představ

  • Finke, Pinker, Farahová
  • člověk je schopen představy účinně měnit, otáčet jimi a vzájemně je kombinovat

Kognitivní mapy

  • pojem zavedl E. Tolman (bludiště)
  • v mysli jsou uchované hrubé obrysy prostoru: světadíly, ČR
  • kritika analogové školy (Z. Pylyshyn, J.Anderson, J. Fodor):
  • základní forma mentálních reprezentací jsou propozice (elementární myšlenky) ve verbálním kódu
  • představy jsou epifenomenální (průvodní) povahy (jsou vedlejším produktem nebo symptomem)

Představivost a jazyk

  • formy figurativního (obrazného) jazyka:
  • metafory = nahrazení určitého pojmu jiným
  • metonymie = nahrazení pojmu jiným na základě kontiguity (styčnosti) jejich obrazných komponent (př.: "mé šediny mi dovolují...")
  • synekdochy = záměny části za celek a naopak (meč místo zbraně, tisíc pozdravů místo mnoho pozdravů)
  • představy a vyprávění: při popisu určitých scenérií lidská mysl bezděčně vytváří doprovodné představy
  • představivost - kognitivní proces: prostorová a objektní představivost vytváří zvláštní druh vizuálního myšlení, které je vhodné pro řešení vědeckých problémů
  • Gardner definoval prostorovou inteligenci jako samostatnou komponentu lidských poznávacích schopností

Psychodynamické teorie představivosti

Psychoanalýza

  • S. Freud
    • Představa = mentální reprezentace vnějšího světa, která se do vědomí dostává z dlouhodobé paměti (z předvědomí)
    • Hnací silou je pudová přání
    • Cenzura v předvědomí mění pudové přání na pudové deriváty
    • Pudové deriváty se dále mění v fantazijní představy (denní a noční snění), zůstávají v předvědomí jako nevědomé fantazie (ovlivňují postoje, vnímání, chování), a nebo sublimují do umělecké tvorby, vědecké práce. Schopnost sublimovat se vyvíjí v období latence.
  • ego-psychologie = popis funkcí „já“ při adaptaci vůči vnějšímu světu (H. Hartman, E. Kris)

Analytická psychologie

  • C. G. Jung
  • pramen lidské představivosti je nevědomí, především kolektivní nevědomí (archetypy)
  • archetypy formují naše osobní zážitky, dávají jim smysl, jsou děděny, odpovídají typickým situacím v životě
  • archetypy jsou formy bez obsahu, umožňují určitý typ jednání a chápání, aktivují se nějakým zážitkem
  • lidská fantazie je tvořena nevědomím (archetypy) a pamětními představami
  • umělecká fantazie – Jung jí dává status zvláštní psychické funkce
  • symbol - spojení nevědomí s paměťovou představou

Zdroje

Zdroje obrázků:

Literatura:

Citováno z „https://wikisofia.cz/w/index.php?title=Představivost&oldid=3735“