Thovt

Jméno

Bůh Thovt, egyptsky Džehuti, se objevuje v egyptských textech už od Staré říše. Máme dochováno mnoho způsobů zápisu, výslovnost jména jako „Thovt“ pochází z koptštiny. Samotný význam jména tohoto boha je ovšem dosud nejasný.

Ikonografie a sféry vlivu

Zobrazení Thovta

Doklady o významu boha Thovta pocházejí už ze Staré říše, kdy se jeho jméno často objevuje v Textech pyramid. Někdy je uváděn jako jeden z členů hélipolského Devatera, kde obvykle nahrazuje Sutecha. V hermopolské kosmogonii se objevuje jako stvořitel, který spolu s Osmerem stojí na počátku světa a stvořený kosmos uspořádává. Bývá označován za syna slunečního boha Rea, ale je spojován i s Usirem, podle Sporu Hora se Sutechem se ovšem zrodil z Horova semene, které spolkl Sutech, podle pozdější verze tohoto mýtu se takto zrodil měsíc, který si Thovt posadil na hlavu. Pokud se objevuje ve společnosti ženských božstev, jedná se většinou o bohyně Maat - patronku spravedlnosti a personifikovaný řád světa, nebo Sešat - patronku písma, přesnosti a měření.

Měsíc

Thovt byl původně zřejmě měsíčním božstvem, a tudíž je měsíc jedním z jeho nejvýznamnějších atributů.Obvykle bývá zobrazován jako kotouč nad jeho hlavou.

Thovtova posvátná zvířata

Dalším významným symbolem boha Thovta byl ibis, přičemž standarda s ibisem se objevuje už v předdynastické době, jedná se tedy o velmi starý kult.Dalším posvátným zvířetem tohoto boha byl pavián, a v podobě těchto dvou živočichů je také často znázorňován – objevuje se jako sedící pavián, ovšem velmi často je zobrazován jako muž s hlavou ibise.

Písmo a magická slova

Významnou funkcí tohoto boha byl patronát nad písmem, písaři, a všeobecně slovy, ať už se jednalo o běžné záznamy nebo slova magická. Thovt byl považován za vynálezce písma, které tak v sobě obsahovalo magickou božskou moc – ne nadarmo nazývali Egypťané hieroglyfy medu nečer, slova bohů. Byl ochráncem všech psaných záznamů a moudrosti v nich obsažené, a jako takový byl nejen ochránce písařských dílen, ale i božský vezír a strážce všeho vědění. Často tak bývá zobrazován jako božský písař s paletou a pisátkem, někdy ovšem také ve své podobě paviána sedí u nohou obyčejných písařů. Thovt bývá také zmiňován jako jedno z božstev čtyř světových stran, a to spolu s Horem, Sutechem a Dunanuejem.

Hermés Trismegistos

V pozdějších obdobích Řekové ztotožnili Thovta se svým bohem Hermem, a později se objevuje jako Hermés Trismegistos („Třikrát velký“), mudrc a mág, vystupující v řeckých hermetických textech, které měly mít podle dobových představ původ v Egyptě a také údajně obsahovaly tajné vědění, pocházející právě od Thovta.

Mýty a funkce

Spor Hora se Sutechem

Ve sporu Hora se Sutechem, jehož předmětem je spor o nástupnictví na egyptském trůnu po smrti boha Usira mezi jeho synem Horem a bratrem Sutechem, kteří o úřad vládce soupeří, vystupuje Thovt opět ve své roli písaře, který zapisuje dopisy bohů, které si mezi sebou posílají, a následně přede všemi předčítá odpovědi. Důležitou úlohu zde ovšem hraje i ve chvíli, kdy Sutech vyrve Horovi oko, které roztrhá na několik kusů, a Thovt jej opět dá dohromady. V tomto případě jde zřejmě o etiologický mýtus o dorůstání a ubývání měsíce.

Thovtova tajná kniha

Od Střední říše se objevují zmínky o Thovtově tajné knize, která měla údajně obsahovat veškeré vědění světa, zřejmě mělo jít o jakési nábožensko-magické texty, sepsané právě samotným Thovtem. Tato kniha měla být pečlivě uschována a strážena před smrtelníky. Zmínky o ní se často objevují i v egyptských narativních textech, kdy je ovšem vždy naznačeno, že je dobře střežena a nepatří do rukou ani mocným panovníkům nebo kněžím. Tak například v jedné z povídek na papyru Westcar chce Thovtova tajemství odhalit faraon Chufu, ale ani největší mudrc v zemi, kouzelník Džedi, mu ji nemůže přinést, a v démotické povídce o Setne Chamuasetovi se vypráví o tom, co se stane, když se někdo pokusí přinést knihu do lidského světa a získat její moc pro sebe. Otázkou ovšem zůstává, co si vlastně sami Egypťané pod touto knihou představovali, co měla obsahovat a co v ní naopak nebylo zapsáno.

Hledání lví bohyně v poušti

Podle některých mýtů měl Thovt spolu s bohem Šuem na rozkaz Rea hledat a přivést zpět bohyni v podobě zuřícího Reova oka (která je ztotožňována s různými egyptskými bohyněmi), který utekla do núbijské pouště. Thovt a Šu tuto bohyni najdou, ale ta je proměněna v divokou kočku a nemá v úmyslu se do Egypta vrátit, a Thovt ji musí pomocí veškeré své moudrosti přesvědčit.

Strom išed

Jako božský písař a ten, který zaznemanává běh času, se Thovt také často objevuje ve scéně, kdy spolu s bohyní Sešat, patronkou písma a přesného měření, zapisují roky vlády egyptského krále na listy posvátného stromu išed.

Zásvětní říše a posmrtný soud

Velmi důležitou úlohu hraje Thovt v egyptských představách o posmrtném soudu. Vystupuje zde jako zapisovatel a ten, kdo kontroluje vážení srdce člověka před božským tribunálem, před kterým musel zemřelý a jeho skutky, které vykonal na zemi, obstát. Pokud se tak stalo, sám Thovt zemřelému srdce vracel – někdy se Thovt objevuje i jako ten, kdo dává opět dohromady tělo zesnulého, podobně, jako spojil opět dohromady Horovo oko.

Už od Textů pyramid se Thovt objevuje jako jakýsi průvodce zemřelých, který je vynáší na svých křídlech na nebesa. V zásvětních textech se také často objevuje říkání, aby zemřelý poznal vše, co ví sám Thovt, a díky tomuto vědění pak přestál nástrahy v říši mrtvých.

Ochránce Rea v podsvětí

Thovt se objevuje ve spojení se slunečním bohem Reem už od Textů pyramid, ale od Nové říše se často objevuje jako Reův průvodce na jeho cestě podsvětním, kde jej ochraňuje pomocí svých vědomostí a magie, kterou ovládal. Bývá zobrazován na sluneční bárce spolu s Reem, a často je doprovází Maat, personifikovaná spravedlnost a řád, a také Hu a Sia – Výrok a Vědění.

Vznik pěti epagomenálních dní

Podle pozdějšího mýtu, který zapsal řecký spisovatel Plútarchos, hraje Thovt významnou roli při zrození několika prvotních bohů. Podle tohoto příběhu se sluneční bůh Re bál moci dětí bohyně nebes Nut tolik, že ji proklel, aby nemohla své potomky přivést na svět v žádném dni z 360 dní roku. Moudrý Thovt se rozhodl, že nebeské bohyni pomůže, vydal za božstvem měsíce a vyzval ho ke hře, v jejímž každém kole hráli doslova a do písmene o čas – vítěz každého kola získal část měsíčního svitu, a tedy čas jednoho dne navíc. Thovt zvítězil a získal tak navíc pět dní, ve kterých se zrodili bohové Usir, Hor starší, Sutech, Eset a Nebthet. Těchto pět dní se nazývá epagomenální dny, a jednalo se o pět posledních dní egyptského roku.

Kult

Nejvýznamnějším střediskem Thovtova kultu bylo město Hermopolis (nazvané právě podle řecké podoby Thovta), egyptské Chemenu („(Město) osmi“), zda ale šlo o původní prastaré centrum kutlu tohoto boha, zůstává otázkou. Dalším významnou oblastí, kde byl Thovt uctíván, byl 15. dolnoegyptský nom, který měl ibise ve svém znaku. Dalšími místy Thovtoa kultu byla například oáza Dachla nebo Serábit el-Chádim na Sinaji.

Dochována jsou také některá pohřebiště Thovtových posvátných zvířat. Kousek na západ od Hermopole, na lokalitě Tuna el-Gabal, se nachází Ibeum, katakomby, ve kterých bylo nalezeno mnoho mumií ibisů i paviánů, které byly prodávány poutníkům jako obětiny. Podobné pohřebiště bylo nalezeno i v Sakkáře.

Popis rituálů, které byly v rámci Thovtova kultu praktikovány, se ovšem nedochoval a znalosti o jeho kultu jsou minimální. Thovtův velekněz v Hermopoli měl titul „velký pěti“ – těchto pět je vykládáno jako Thovt a různí čtyři další bohové, případně Thovt a Osmero, které tvoří čtyři páry, nebo které které vzniklo zdvojením původních čtyř bohů. Již v Textech pyramid je zmiňován Thovtův svátek, a po tomto božstvu byl pojmenován i celý měsíc, ve kterém byly zřejmě pořádány slavnosti na jeho počest.

Kromě oficiálního kultu byl Thovt též předmětem osobní zbožnosti. Jelikož byl Thovt patronem písařů, jak bylo popsáno výše, měli jej písaři každé ráno uctít úlitbou z nádobky na namáčení štětců. Objevuje se i mnoho amuletů s Thovtovou podobou, někdy navíc držící oko Horovo oko wedžat, symbolizující ochranu.

Literatura

Bleeker, C. J. 1973 : Hathor and Thot: two key figures of the ancient Egyptian religion. Leiden: Brill.

Boylan, P.1922 :Thoth the Hermes of Egypt: a study of some aspects of theological thought in ancient Egypt. London: Milford.

Derchain-Urtel, M. 1981 : Thot: à travers ses épithètes dans les scènes d'offrandes des temples d'époque gréco-romaine. Bruxelles: Fondation égyptologique reine Élisabeth.

Janák, J. 2005: Brána nebes: bohové a démoni starého Egypta, 1. vyd. Praha: Libri.

Lichtheim, Miriam 1980 : Ancient Egyptian literature : a book of readings III, Berkeley : University of California Press.

Pinch, G. 2004 : Egyptian mythology: a guide to the gods, goddesses, and traditions of ancient Egypt. New York: Oxford University Press.

Plútarchos, a J Griffiths. 1970 : Plutarch's De Iside et Osiride. Cardiff: University of Wales Press.

Raven, M. 2012 : Egyptian magic: the quest for Thoth's Book of Secrets. Cairo: American University in Cairo Press.

Westcar papyrus ( Buck, Adriaan de, 1968 : "Egyptian reading book" Leyden, Nederlandsch Instituut voor het Nabije Oosten).

Wilkinson, Richard H. 2003 :The complete gods and goddesses of ancient Egypt, London: Thames and Hudson.